Svěží káva: Lukáš Havelka mění „film“ ve Flexaretu. Barista přináší do zažitých kulis současnou kavárenskou kulturu

BRNO - Je rok 2013, v Brně se kavárny jako Trojka, Daguerre, Tungsram nebo Spolek vezou na třetí kávové vlně, která brzy přeroste v hipsterskou záplavu. Tereza a Vojtěch Slámovi zakládají na Kopečné ulici kavárnu Flexaret. O deset (a sto kávových) let později se rozhodnou předat ji dál. Pojďme se společně podívat na to, jak kavárna plná designových unikátů vznikla a kam ji chtějí směřovat její noví provozovatelé Tereza Petrlíková a Lukáš Havelka z Periferie café. 

Kavárnu založili před deseti lety Tereza a Vojtěch Slámovi a nazvali ji po legendární dvouoké zrcadlovce české výroby: „Je to fotoaparát našeho dětství i dětství našich rodičů, používal se skoro ve všech rodinách. Nás s Terezou navíc spojuje nejen v dětství, ale i mládí. Já jsem byl součástí umělecké skupiny, která začala používat právě Flexaret, aby se oddělila od tehdejšího hlavního proudu fotografie. Tereza tehdy byla s námi a celé to zažila, dokonce hrála ve filmu Dvouoký sen divoké zrcadlovky, věnovanému právě Flexaretu. Takže název kavárny byl nasnadě bez většího přemýšlení,” vzpomíná fotograf.  

Název kavárny byl jasný a zbývalo najít pro ni vhodné prostory. Tehdejší kavárenská scéna se soustředila zejména v širším centru města. Vojtěch, který už měl zkušenosti s budováním kavárny Minor na Úvoze, obcházel Brno a hledal vhodný prostor. Nakonec se ho povedlo najít na Kopečné na Starém Brně, kde si současně našli i byt nad prostory kavárny, aby mohli být provozu co nejblíž: „Kopečná se nám zalíbila, měli jsme pocit, že v této lokalitě se dá nejen otevřít kavárna, ale že bychom tu mohli mít i hezký život, chtěli jsme bydlet našemu podniku co nejblíž. Prostor na Kopečné 21 se právě opravoval, hodili jsme majiteli domu vzkaz do schránky. On se ozval, zjistili jsme, že je to skvělý člověk a prostor nám pronajme za výhodných podmínek, vzpomíná Tereza. 

Kavárna o výměře přes sto metrů čtverečních se skládá ze tří původních prostorů - vstupní místnosti s výlohami, původního bytu a velkorysého sklepa. Slámovi měli představu kavárenského a barového provozu s kulturním centrem. „Vstupní prostor by pro nás byl moc malý, chtěli jsme tu pořádat fotografické výstavy, tak jsme jej propojili ještě se sousedním bytem. Majitel nám tehdy nabídnul za výhodnou cenu i sklep. Nakonec je ten prostor fakt velký,” hodnotí Tereza. 

Propojit prostory a zkolaudovat je pro hostinskou činnost nebylo jednoduché. „Bylo to sousto. Kdo to zná, už by se do toho nepouštěl. Nám tehdy velmi pomohl nedávno zesnulý architekt Jan Velek starší a jeho ateliér, připravili pro nás přesné projekty a papíry,” vzpomíná Vojtěch. 

Vybudovat tak velké prostory bylo náročné. Pouze v jedné místnosti zůstala původní podlaha, jinak jsou všechny nové. Černobílá podlaha ve vstupní místnosti může působit jako původní, ale kavárníci je vytvořili nově z dlaždic, které pochází z jiného domu v ulici. Naopak původní podlahu v této části se uchovat nepovedlo, přišli sem v momentu, kdy už byla téměř zlikvidovaná. Dlaždice, které se podařilo zachránit, posloužily k výrobě jednoho ze stolů. 

Dvojice si prostor navrhovala sama, až na záležitosti, které vyžadovaly odborné řešení. „Můj bratr architekt Alexandr Sláma nám navrhnul schodiště. Jinak jsme ten design tvořili my dva spolu,” vysvětluje Vojtěch. Společně už rok dopředu objížděli bazary po celé České republice a sbírali retro vybavení - nábytek, porcelán, sklenice… Mezi nejvzácnější vybavení patří legendární židle italské značky Castelli od Giancarla Pirettiho. „Podařilo se nám získat legendární židle, které jsme si mohli dovolit jen kvůli tomu, že byly poměrně zničené. Terezini rodiče nám dali velký dar, naučili se je restaurovat a za jedno léto je všechny opravili,” říká Vojtěch. Na kávu s sebou první roky po otevření používali originální barevné plastové hrnky od Pina Spagnola a firmy Biesse. 

Srdcem kavárny je bar vytvořený z luxferů. „Ty luxfery pocházejí z menšího areálu bývalé sladovny Briess přes řeku u Zbrojovky v Husovicích a my jsme je zachránili opravdu minutu před zničením. Bouralo se tam, běhali jsme mezi bagry a vybírali jsme je ze suti. Luxfery jsme museli ještě dlouho čistit. Bylo zapotřebí vymyslet, jak to udělat, aby bar hezky svítil a v případě poruch se dal jednoduše opravit. Do spár mezi jednotlivé luxfery jsme nasoukali ledky a roh baru vytvořili odnímatelný, aby se vše dalo v případě závady opravit. Luxfery jsme jednu po druhé precizně spojovali lepidlem na akvária,” popisuje Tereza. Bar postavili Slámovi kompletně chlazený, aby bečky s pivem neměnily teplotu a pivo si uchovalo co nejlepší chuť. 

„My jsme byli takový puntičkáři, že i veškeré šroubky, které jsme tu používali, musely být retro, šlicové (s drážkou) a musely koukat do stejného směru. I na záchodech je přesně stejně nastavený šlic u šroubků,” dodává Vojta. 

„Naším cílem nebylo vybudovat hipsterskou kavárnu, chtěli jsme ji udělat podle sebe, podle toho, co se nám líbí. Chodili se sem inspirovat i architekti. My jsme do toho tehdy dali všechno a bylo to naše první dítě. Lidi, kteří sem nahlédli, říkali, že to je hipsterská kavárna, sami jsme se jako hipsteři necítili, ale na té vlně jsme jeli, bylo nám to něčím blízké,” vzpomíná fotograf. Tereza s úsměvem dodává: „Měli jsme tu dokonce hliníkové lžičky. Samozřejmě jsme věděli, že to není ze zdravotního hlediska ideální, ale zkusili jsme, co na to lidi řeknou.” 

První tři roky po otevření to ve Flexaretu skutečně žilo. „My jsme potom prošvihli udržovat sociální sítě, uvědomujeme si, že nejde podnik utáhnout jen na štamgastech. Narodilo se nám dítě, přibývalo dalších aktivit i povinností a my jsme už nedokázali kavárně věnovat tolik pozornosti, kolik vyžadovala. Navíc jsme oba měli ještě aspoň jedno další zaměstnání,” vysvětluje Tereza. 

Chápeme, že dnes jsou jiné požadavky na kavárenský sortiment, nicméně nám už to není blízké, nám stačí přijít na hezké místo a vypít si dobré kafe. Inspirovali jsme se například ve vídeňském Café Hawelka, tam to funguje úplně stejně skoro sto let. Nemění se,” vysvětluje Tereza.  

„To, jak moc dnes lidé to kafe berou vážně a jaké mají chutě, je mi cizí. Naše filozofie byla, že nejlepší espresso je na každé italské benzínce, jak říkával náš kamarád Paul Lerch," vysvětluje svůj vztah ke kávě Vojtěch. 

A jak se kavárna za 10 let proměnila? Interiér se za celou dobu až na pár detailů nezměnil, prováděly se jen drobné úpravy, které bylo nutné udělat z hlediska provozu. Kavárna je po deseti letech stále stejná a Tereza s Vojtěchem ji předávají s požadavkem, aby se interiér i duch místa zachovaly. 

A jak na změnu konceptu provozu Flexaretu nahlíží Lukáš? „Z mého úhlu pohledu generace kaváren jako Flexaret, Trojka, Tungsram nebo Spolek představovala první moderní kavárny v Brně. Ovšem vývoj přípravy kávy šel pak strašně rychle kupředu, tyto kavárny to ale nereflektovaly. Za tři roky byly v tomto ohledu pozadu a dění kolem výběrové kávy už bylo úplně někde jinde,” zamýšlí se kavárník.  

Lukáš se o možnosti provozovat kavárnu dozvěděl zprostředkovaně přes partnerku Terezu s tím, že známý známé chce přenechat zavedenou kavárnu. „Netušili jsme původně, že se jedná o Flexaret, byli jsem překvapení. Načež jsme se sešli s Vojtěchem a Terezou, abychom probrali svá očekávání. Je pochopitelně nejvíc zajímalo, co bychom dělali s interiérem kavárny. Ten interiér je skvělý, my ho nechceme nijak měnit, pouze se chceme víc zaměřit na kávu než na večerní barový život. Cítíme k tomu místu respekt,” říká. 

Tereza s Vojtěchem se společně s novými provozovateli shodují na tom, že vzhled kavárny by měl zůstat stejný a Vojtěch tu bude nadále pořádat výstavy. A na jaké události se ve Flexaretu v nejbližších dnech můžeme těšit? Ve středu 6. prosince v 18h to bude vernisáž fotografií Vojtěchovy maminky malířky a básnířky Mirky Slámové a 8. prosince se bude konat oficiální otvíračka, kdy vystoupí bluesový kytarista Frank a jeho kolega Spyder. 

Café Flexaret

Kopečná 21, Brno