Svěží káva: Kavárna Pole, modernistický poklad skrytý pod nánosy času

Ve čtvrtém dílu seriálu Svěží káva si osvěžíme unikátní odkaz architekta Zdeňka Řiháka.

BRNO - Naproti Dětské nemocnici stojí budova z konce 60. let, jejíž podobu navrhl architekt Zdeněk Řihák a která roku 2000 prošla rekonstrukcí. V suterénu a prvním podlaží budovy najdeme Kavárnu Pole s velkoryse pojatým prostorem. 

Význam a dobové souvislosti stavby nám přiblížila historička architektury Lucie Valdhansová, kurátorka oddělení dějin architektury Muzea města Brna a odborná garantka projektu Brněnský architektonický manuál, průvodce po brněnských významných stavbách. „Původní podobu budovy navrhl architekt Zdeněk Řihák. Prostor kavárny určuje monumentální umělecké dílo od sochařky Evy Kmentové a samonosné asymetricky komponované Řihákovo schodiště.” 

V budově původně sídlil Výzkumný ústav matematických strojů: „matematické stroje, to byly tehdejší předchůdci počítačů. Plasticky pojatá betonová stěna od sochařky Kmentové symbolizuje vznik této techniky. Ze stěny vystupují prostorové vlny, na kterých je patrné dřevěné šalování. Na vlnách jsou arytmicky umístěné osinkocementové bílé a zlaté koule”, popisuje Lucie Valdhansová. Plastika měří neuvěřitelných 6x6 metrů. 

Eva Kmentová byla manželkou Olbrama Zoubka a oba s Řihákem spolupracovali už na hotelu Continental, jehož je Řihák autorem. Kmentová vytvářela bazének stojící před hotelem vedle sochy od jejího manžela Olbrama Zoubka, bazének se narozdíl od sochy bohužel do dneška nedochoval. 

Abychom si představili, jak se v tehdejším Československu běžně stavělo, je důležité uvést, že se pro stavební materiál i vybavení budov používaly typizační sborníky. Vydávaly se sešity a vše se vyrábělo typově, z tuzemské produkce. I Řihák používal hlavně místní materiály. 

Výjimkou z používání typizovaných prvků byly veřejné stavby, a ty, které měly tehdejší Československo reprezentovat navenek, například právě hotel Continental. Tam mohl Řihák použít kvalitnější a dražší materiály: „Zatímco ve vstupní hale hotelu Continental hosty ohromí zaoblené závěšené bruselské schodiště, v případě budovy výzkumného ústavu matematických strojů v hale stojí dvouramenné samonosné schodiště z typizovaných materiálů”, srovnává historička architektury. 

Pod schodištěm se nachází v podlaze prohlubeň naplněná kamínky a v současnosti je osázená rostlinami. „Rostliny, například monstery a tchýniny jazyky, se v době vzniku stavby těšily velké oblibě, jak dokládá i jedna z historických fotografií. Vstupní haly budov bývaly často osázené tlustolistými rostlinami, které si mnozí z nás ještě pamatují z dětství", doplňuje Lucie Valdhansová. 

Po schodišti dolů se ze vstupní haly dostáváme do suterénního otevřeného prostoru. Z dnešního hlediska bychom ho nazvali odpočinkovou zónou. Velkorysé zacházení s prostorem bylo typické pro poválečné stavby institucí, ač bylo dost neekonomické. Estetiku prostoru podtrhuje nádherné světlo procházející prosklenou stěnou. Ta je nyní po rekonstrukci nová. Odpoledne do kavárny svítí slunce než zajde za Dětskou nemocnici. 

Výrazným, avšak ne původním prvkem v prostoru je lustr. Z dobových fotografií je vidět, že byl prostor osvětlen malými kostkami u stropu. Lucie Valdhansová k tomu dodává: „Vhodně vybraným lustrem se zdařile podařilo zdůraznit betonovou stěnu.“

Na suterénní odpočinkovou zónu navazuje venkovní prostor s bazénkem, původně komponovaný jako výtvarně pojatá zahrádka. Aktuálně bazének působí neudržovaně a ze zahrádky vyčnívají velké reklamní slunečníky. 

Roku 2000 prošla budova rekonstrukcí, z původního vyznění odlehčené stavby s výraznými vertikálami se z hlediska Lucie Valdhansové stala stavba těžkopádná: „Řihák navrhl budovu, tvarem výrazně horizontální, nicméně ji podstatně odlehčil. Jednak proskleným suterénem, kde přízemí stojí na betonových pilířích, a také řešením horních dvou kancelářských podlaží, jejichž horizontalitu rozbil vertikálními hliníkovými pásky mezi atypizovanými okny zavěšené fasády.“

K rekonstrukci stavby Lucie Valdhansová dodává: „Není to v duchu Řihákovy estetiky. Jeho koncepce navazovala na protější dětskou nemocnici a odpovídala na architekturu vstupu do areálu. Areál nemocnice navrhnul Řihákův učitel Bedřich Rozehnal, a její architekturu ocenil i Le Corbusier.” Modernistická stavba tak odkazuje na původní poválečnou modernu, ale zároveň už zahrnuje novější brutalistní prvky jako například rustikální kamennou zídku či surový beton stěny od Evy Kmentové. 

Modernistický duch stavby se z velké části vytratil. Zrekonstruovaná vyšší patra už neodpovídají architektově pojetí a původní prvky začínají chátrat. Zvenčí architektonický význam původní budovy dnes už těžko doceníte, nicméně v kavárně se s trochou fantazie pořád můžete přenést do doby konce šedesátých let. Vstupní hala byla pouze očištěna od nánosů 90. let, doplněna o restaurovaný modernistický nábytek a novotvar kavárenského baru a jinak ponechána ve své autentičnosti. Díky tomu vznikla unikátní retrokavárna, ve které může každý obdivovat Řihákovu architekturu a sochařský um Kmentové. 

Ing. arch. Zdeněk Řihák (1924-2006)

Rodák z Napajedel studoval ve Zlíně u sochaře Vincence Makovského na Škole umění a toto vzdělání si ještě rozšířil na brněnské Fakultě architektury a pozemního stavitelství VUT. Působil jako asistent funkcionalistických architektů Jaromíra Krejcara a Bedřicha Rozehnala. Navrhoval obchodní, rekreační a hotelové stavby. V letech 1961–1964 se realizoval jeden z jeho nejdůležitějších projektů – výškový hotel Continental. Speciální hotelovou kategorií, kterou Řihák zejména v průběhu 60. a 70. let intenzivně zkoumal, byly provozy zasazené do kontextu přírodních národních parků, nejznámější je kontroverzní brutalistický hotel v krkonoších Labská bouda, či hotel Panorama na Štrbském plese v Tatrách. 

Kavárna Pole,

Adresa: Černopolní/Durďákova 5, Brno

FB: Kavárna POLE | Facebook

Zdroj informací: Brněnský architektonický manuál 

Fotografie: Tereza Oprchalová 

Archivní fotografie: Muzeum města Brna