Svěží káva: Hledání Balance mezi historií a kavárenskými trendy

9. března 2022
Seriál
Interiéry
autor: Tereza Oprchalová
Foto: Tereza Oprchalová

Znojmo je v rozpuku. Kromě špičkových vinařství a enoték potěší také příznivce kávy. Kavárna Balance vábí na výběrovou kávu a naturální vína.

Svěží káva: Hledání Balance mezi historií a kavárenskými trendy

Znojmo je v rozpuku. Kromě milovníků špičkových vinařství a enoték potěší také příznivce kávy. Kavárna Balance vábí na výběrovou kávu a naturální vína.

Znojmo – Sice to trvalo, ale už i Znojmo má svoji „hipsterskou“ kavárnu. Cestou z Masarykova náměstí směrem ke chrámu sv. Mikuláše nemůžete ve starobylé uličce Velká Mikulášská minout výrazný skleněný portál se vstupem ve tvaru lahve.

„Portál už tady byl, skla ale byla překryta. Krásné je, že shodou okolností vypadá jako lahev, kterou máme i v logu. Musíme se přiznat, že jak jsme byli zabraní do prací, ani nám to nedošlo a všimli jsme si toho až později. Portál vynikl až s novou barvou,“ popsali Petra Vyskotová a František Nahodil, kteří kavárnu s výběrovou kávou vinným barem provozují.

Mladý pár stojí jak za konceptem kavárny, návrhem interiéru, tak i designem loga. Petra se původně věnovala marketingu, František podnikal ve vinařství a turistice, jejich snem ale bylo otevřít si ve Znojmě vlastní kavárnu.

Znojmo je totiž v rozpuku a pomalu dohání Mikulov. „V Mikulově nejsou žádné pořádné kavárny s výběrovou kávou. V létě už to tu vypadá jako v Mikulově, lidí přibylo. Znojmo je ale větší, návštěvníci se tu více roztrousí. Ubytují se a vyráží do okolí,“ popisuje pár.

Nepraktické, ale krásné

Kavárna z ulice okamžite upoutá proskleným průčelím. „Barevnost portálu museli schválit památkáři, proto je v odstínu zelené. Průčelí je to sice nepraktické, mlží se, propouští teplo a kondenzuje na něm voda, která je po ránu skoro až pod barem. Ale je to krásné, “ připouští Petra a František.

Petra si prosklený vnějšek přála od začátku. Chtěla, aby bylo do kavárny vidět z ulice. Prostor nakonec našel František víceméně náhodou, když Velkou Mikulášskou procházel: „Kouzlo uličky spočívá zejména v tom, že jí proudí většina turistů, kteří jsou ve Znojmě. Míří k rotundě a ke kostelu sv. Mikuláše. Jezdí tu i turistický vláček”, popisuje František. Městský prostor se jim nakonec povedlo vysoutěžit. Týden nato oba v práci podali výpověď a pustili se do rekonstrukce.

Původní skladové prostory, kde se kdysi skladovaly i rakve, bylo třeba kromě podlahy kompletně zrekonstruovat. Samotný dům pochází z 19. století a podléhá částečné ochraně památkářů.

„Chtěli jsme otevřít co nejdříve, rekonstrukci se nám podařilo zrealizovat za necelé čtyři měsíce, od července do října 2018. Kromě elektro a vodo instalací jsme vše opravovali sami za pomoci rodičů a přátel. Což přineslo řadu nechtěných kompromisů,“ přibližuje mladý pár.

Zahraniční inspirace

Zatímco František měl na starosti hygienu či hasiče, Petra promýšlela design interiéru. „Hodně jsme cestovali, prošli si spoustou zahraničních kaváren a tak jsme měli vcelku jasnou představu, jak by měla naše vysněná kavárna vypadat. Zároveň jsme si byli dobře vědomi toho, že to bude první kavárna tohoto typu ve Znojmě”, říkají.

Ze zahraniční inspirace zmiňují například Espajoliu v Barceloně nebo pařížskou kavárnu Boot Café. Petra si vytvořila moodboard prvků, které ji u konkrétních kaváren zaujaly. „Byly to například židle, pokojové rostliny, betonový bar nebo určitý typ svítidel ve výloze. Měla jsem nastřádané desítky fotografií kaváren. Měla jsem trochu obavy, jak bude prostor působit celkově, aby nebyl příliš překombinovaný. Nakonec se tu cítíme dobře a už se nás pár hostů ptalo, které architektonické studio nám kavárnu navrhovalo,“ říká usměvavá kavárnice.

Co se týká stavebních prací, majitelé na prvním místě řešili, zda vůbec bude reálné dovést vodu až do přední části kavárny, kam zamýšleli umístit bar. „Chtěli jsme, aby host viděl bar hned po příchodu do kavárny. Je to praktické i na prodej s sebou. S vodou to byl trochu oříšek, jediný zdroj se nacházel až v zadní části, kde tehdy byla jediná toaleta. Ve stavebním archivu k domu bohužel nedohledali potřebnou dokumentaci, tak museli bourat a hledat trubky naslepo,“ prozradili.

Překážky maloměsta

Petra měla jasnou představu elektrických rozvodů vedených po zdi. „Vysvětlovala jsem místnímu elektrikáři, aby si představil vedení drátů jako ve starých fabrikách, neupravené, aby byly všechny dráty vidět. Pan elektrikář se mně zděšeně ptal, čím jsem se živila dřív, a když jsem mu opáčila, že správou sociálních sítí, prosil mě, abych se k tomu vrátila,” vzpomíná se smíchem. Nakonec se podařilo elektrikáře přemluvit, ovšem jen pod podmínkou, že si dráty do zdi nakonec nacvakají sami. František k tomu dodává „Nikomu z místních se do toho moc nechtělo, říkali, že to znají spíše z kravínů,“ líčí.

Představy kavárníků narážely na zažité postupy místních. „Vše jsem chtěla mít přiznané, surové. S Františkovým tatínkem jsme například řešili povrch zdí – betonovou stěrku. Chtěla jsem, aby to tam prostě lisknul. On se ale neustále snažil to uhladit,” vysvětluje.

Bylo těžké vysvětlit, že právě ta nedokonalost se jim líbí. „Že nechceme vše obrousit, přelakovat a potáhnout. Snažili jsme se dodavatelům přiblížit naši inspiraci zahraničními interiéry. Moc se jim to nezamlouvalo, byli asi zvyklí na pohodlnou sedačku potaženou koženkou,“ popisuje.

Interiér doplňují obrazy Barbory Jedličkové. „Sedli jsme si spolu a přiblížili Barboře, co tu vzniká za místo. Obrazy nám namalovala na míru,“ vysvětlili. František popisuje příběh jednoho z obrazů: „Třeba ten prostřední obraz, na něj rád upozorňuji, tam jsou příbory na způsob lékařských instrumentů a na talíři rakvička se šlehačkou. Vystihuje to historii prostoru, v archivu se mi podařilo zjistit, že prostor se původně v 19. století využíval jako sklad a prodejna rakví,“ uvedl.

Rakvičky a naturální oranžové

Výtvarnice Jedličková se podle kavárníků intuitivně trefila do oranžové barvy, která je shodou okolností i barvou naturálního vína, které jako jediná znojemská kavárna podávají.

„Chtěli jsme s otevřením stihnout vinobraní. Peťka od začátku rekonstrukce dělala Instagram a dávala vše na sociální sítě. I místní byli zvědaví, jak to dopadne,“ popisuje začátky František. Snaha se vyplatila. „Místní na to čekali, den před otevřením jsme makali celou noc. Věděla jsem, že otevřeme ve tři odpoledne, ale ve dvanáct jsme ještě neměli vodu. Nakonec se ale povedlo. Lidi byli natěšení, otevírali jsme sice úplně vyšťavení, ale hned jsme měli narvanou kavárnu,“ těší Petru.