Svěží káva: Haló ve Znojmě. Galerijní kavárnu zdobí Velčovský

Březen 23, 2022 | autor: Tereza Oprchalová | Foto: Tereza Oprchalová

Seriál Svěží káva představuje další zajímavý úlovek z cesty na jih Moravy. Kavárnu, která jako součást kulturního prostoru přináší do Znojma esprit evropských galerií. Její podobu navrhlo studio ORA. 

 

Znojmo - Přinášet aktuální výtvarné umění na malé město si na svá bedra vzal znojemský GaP / Galerie a Prostor. Při té příležitosti vznikla i pozoruhodná galerijní kavárna s oknem do Vídně a výhledem na sochu od designéra Maxima Velčovského. Jde přitom o jeho vůbec první realizaci ve veřejném prostoru.

Cesta k vlastní galerii a kavárně GaP začala už v roce 2012 spolu se vznikem spolku Umění do Znojma. Na kávu jsme si sedli s členkou spolku a zároveň uměleckou vedoucí galerie Andreou Krejčí. Léta jsme fungovali bez zázemí a prostory si půjčovali. Pořádali jsme koncerty, workshopy, přednášky, akce, jmenovitě například Den Architektury, PechaKucha Night, nebo Design Market. Obrátili jsme se na znojemskou radnici se žádostí o prostor. Ještě velmi nedávno tu byla spousta nevyužitých míst, město nežilo zdaleka tak, jak je tomu za posledních pár let. Dnes už tu máme řadu kaváren a bodů, kam můžete jít. Místo jsme nakonec získali až v roce 2017. Rekonstrukce se pak prodloužila do roku 2019, kdy jsme v květnu galerii otevřeli,” vysvětluje galeristka. 

Ruku v ruce s galerií vznikla i galerijní kavárna, se kterou se od začátku počítalo. Kavárnu v GaPu pojali jako podporu kulturnímu prostoru: Nejedná se o soukromý byznys, ale samozřejmě bychom rádi, aby byla v plusu a stala se donátorem umění. Pokud kavárna vydělá nějaké peníze a zaplatí nám to alespoň částečně náklady, které souvisí s produkcí kulturních akcí, tak to bude fajn.” popisuje umělecká vedoucí. 

Prostor se nacházel v dezolátním stavu, takže bylo nutné začít projektem a rozsáhlou rekonstrukcí včetně podlah, zdí, oken i elektroinstalací. Spolek se obrátil na spřátelené architektonické studio ORA: Dostali zadání, aby kavárna příliš nezastínila umění za ní. Bar je tedy záměrně tmavý, chtěla jsem, aby za ním vyniknul světlý bílý prostor pro umění. I na parketách je zřetelný přechod od tmavšího moření ke světlejšímu,“ vysvětluje Andrea Krejčí. Architekt Jan Hora k tomu dodává: Prostor měl být na jedné straně propojený, ale zároveň oddělený, tmavší moření parket v místě určeném pro kavárenský provoz představuje formální gesto”. 

Celý prostor je navržený ve střídmé barevnosti: černé nebo hodně tmavé vybavení, tmavý bar, k tomu kontrastující bílá část pro výstavy. Andrea Krejčí k tomu dodává: kontrast je zjemněný přírodní barvou dubových parket. Nemohli jsme si dovolit litý beton nebo stěrku. Jednak z finančních důvodů, a jednak tu byl problém s vlhkostí, a takto podlaha snadněji dýchá. A koneckonců je to vlastně klasické galerijní řešení. Přes 100 let parkety vydržely v Albertině nebo v Národním muzeu, vydrží miliony návštěvníků, brala jsem je jako trvanlivý materiál”, zamýšlí se. 

Neutrální barvy spolu s architekty použili právě proto, že se jedná o místo, kde se vystavují umělecká díla. Architekti se drželi černobílé kombinace vzhledem k tomu že barevné jsou výstavy a barevný interiér by se pak k nim nemusel hodit. 

Co se týká konceptu, zadavatelé měli představu přechodu mezi současnou architekturou a zároveň tou historizující, která patří do starého města. Žádný výstřelek. Interiér rozhodně může vypadat současněji, myslím, že jsme docela konzervativní. I použité materiály jsou tradiční, dřevo a kov. V tom jsme se shodli s architekty z ORA, kteří také rádi využívají podobné materiály,” přibližuje Andrea Krejčí. 

Židle společně vybrali u značky Ton a stoly vyráběl Andrein otec. Takovou zvláštností jsou cedulky na židličkách, upomínající na crowdfundingovou kampaň na Hithitu. Znojemáci sympatizující se spolkem Umění do Znojma se skládali, aby galerii přispěli na židličky. Na cedulkách jsou dodnes napsaná jejich jména a přezdívky. 

Další představou byly dřevěné podlahy a velká nedělená bezrámová okna. A právě bezrámová nedělená okna se ukázala jako velká potíž pro památkáře. Přestože firma Jánošík dala spolku na okna obrovskou sponzorskou slevu, památkáři je přiměli dodělat k oknům odnímatelný poutec, který okna formálně rozděluje. Umělecká vedoucí galerie vysvětluje: Dřív ten poutec dával smysl, protože nebylo možné vyrobit tak velkou skleněnou plochu, dneska už jejich použití není nutné. Namísto toho, aby si památkáři vážili toho, že jsme použili to nejkvalitnější a technologicky nejvyspělejší, co se aktuálně nabízí, z našeho pohledu jdou o krok zpět.” 

A právě okna jsou prvek, který sklízí chválu a obdiv. Zejména jedno z nich, nazvané Levitující okno. Jedná se o okno velkého rozměru s vsazeným vyklápěcím okénkem. Okno vybrali zadavatelé spolu s architekty a do galerie skvěle zapadlo. Rámuje výhled z kavárny na náměstí a na Vídeňskou třídu Kam jinam se originální okno hodí než sem do galerie. Je umístěné směrem na Vídeň a sami pro sebe jsme si ho překřtili na Okno do Vídně,” směje se Krejčí. 

Prostorem určeným pro kavárnu se vlní bar ve tvaru křivky, který ateliér ORA pojal jako svého druhu sochu. Police nad barem jsou ukotvené ve stropě, mají velkou nosnost. Velký důraz byl kladen na spojení funkčnosti a estetického dojmu. Jan Hora vysvětluje: Bar stojí na minimálním prostoru, ale zároveň zahrnuje vše, co je třeba. Je to zajímavý objekt, součást galerie, zároveň v sobě musel integrovat gastro zařízení i menší skladovací prostory.” Stěna za barem je obložená keramickými kachlemi, které tvarově korespondují s parketami. 

Do podoby zvenčí se při rekonstrukci zasáhlo jednak už zmíněnými okny, a jednak výrazným rohovým vstupem: „Nad vchodem se nachází baldachýn, ocelová markýza. Místo vstupu do galerie nám bylo od začátku bylo naprosto jasné, situovali jsme ho z rohu. Budova si prošla četnými přestavbami a roh nepůsobil harmonicky. V současné podobě vchod poskytujíe galerii velkolepý vstup”, popisuje mladý architekt. Betonové schody naštěstí tentokrát památkáře nepobouřily.



Největší rozruch spojený s galerií vyvolala zřejmě socha Haló od Maxima Velčovského. Projekt Umění do Znojma si vytyčil za jeden z hlavních cílů přinést do Znojma současnou sochu. A tak namísto nevzhledné staré telefonní budky, která před budovou stávala, nechali Velčovského vytvořit sochu s názvem Haló. Socha k údivu kolemjdoucích zvoní v poledne a v šest hodin zvukem klasického telefonu. Pro Velčovského to byla první socha ve veřejném prostoru: „Socha ve veřejném prostoru pro mě byla výzva. Po dobu vývoje projektu se postupně měnil i význam, protože budky ve veřejném prostoru zanikly. Znojmo má tedy prvni pomník telefonním budkám”, dodává Maxim Velčovský. A Andrea Krejčí vzpomíná na přijetí sochy místními: „Ta socha je tu velmi kontroverzní. Opravdu to byl obrovský tlak a obrovská nevole. Doufám, že si obhájí své místo ve Znojmě. Je to někdy těžké, ale na druhou stranu se stane, že přijedou přespolní, jsou sochou mile překvapení a říkají že kdybychom byli třeba v Brně, tak máme pořád narváno”. 

A jací hosté kavárnu a galerii navštěvují? Otevřeli jsme vlastně v květnu 2019, za necelý rok přišel covid, a pak to šlo z lockdownu do lockdownu. Mezitím dvě euforická léta, to nás navštívilo hodně lidí. Zejména v roce 2020, to jsme ve Znojmě zaznamenali velký nárůst turismu. Přes léto zároveň míváme výstavy studentů uměleckých škol. Tím, že se jedná o souhrnné umělecké výstavy, a studenti jsou hodně aktivní na sociálních sítích, jezdí se sem podívat i jejich spolužáci. Na návštěvu přijíždějí také architekti. Věřím, že by se neměl podceňovat takzvaný kulturní turismus. Nestavět cestovní ruch ve Znojmě pouze na víně, Národním parku a historii”, rozvíjí Krejčí. A komunita lidí cestujících za kulturou roste, GaP má dobrou reputaci v Praze a v kulturně uměleckém světě v celorepublikovém měřítku

Nakonec se galerii a kavárnu učí navštěvovat i místní. Chodí sem lidé s počítačem na kávu, hosté si tu dávají pracovní schůzky, probíhá tu doučování, někteří hosté využívají coworkové místnosti. Ve dny, kdy tu GaP organizuje dětskou hernu, se kavárna zaplní dětmi, maminkami i kočárky. Jindy rodiče čekají na děti, které tu chodí do kroužků. Andrea Krejčí má radost, že galerii a kavárnu navštěvuje při různých příležitostech čím dál víc místních: „Vládne tu jiná energie, když je tu přednáška, jiná, když je talk show. A třeba divadlo pro děti, to je řachanda. Překvapily nás místní dámy, které se k nám naučily chodit na vínko. A teď nám sem dokonce začali chodit hokejisti na kurkuma latte. A co víc, přišli i na talkshow s architekty. Posouvat, přesvědčovat lidi, to mě baví”. 

 

GaP / Galerie a Prostor

Adresa: Kollárova 27, Znojmo
Architekt: Studio ORA
Okna: Jánošík

Autor: Tereza Oprchalová

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies