Studio Check: Chci, aby se tady všichni cítili jako doma, říká o multifunkčním studiu šperkařka Anna Kubicová

Nová série Studio Check má v hledáčku studia, kde se rodí velké nápady. ArchSPACE byl vždy o prostoru – pojďte s námi zkoumat, jakou podobu mu dávají kreativci a jak prostor kolem sebe přetvářejí, aby jim sloužil co nejlépe. Série Studio Check vás nechá nahlédnout do zákulisí ateliérů, ať už nově vzniklých, nebo těch prověřených lety fungování. Tento díl nás zavede do brněnského showroomu šperkařky Anny Kubicové, který vznikl teprve nedávno. Co všechno musela při zařizování šperkařského studia promyslet, prozradí následující řádky.

Pokud si to dobře pamatuji, dříve jste měla showroom a výrobu oddělené, nyní jste je spojila. Co všechno se sem muselo vejít? 

Začnu od začátku, prvně jsem měla malinký showroom na Mečové, byla to moje srdcovka a vždy bude, protože byl první. V showroomu jsem prezentovala šperky a vyráběla je u sebe doma. Jak se značka rozrůstala, chtěla jsem to posunout dál – směrem k workshopům a výrobě stříbrných a snubních prstenů. Musela jsem proto hledat ateliér a našla jsem jej na Šujanově náměstí – měl krásných 25 metrů čtverečních a podařilo se mi tam vytvořit čtyři místa pro veřejnost a jedno pro mou tvorbu. 

Přebíhání bylo ale velmi nepraktické, proto jsem showroom z Mečové přesunula do prostor ateliéru, stále to nějak fungovalo, ale bylo to maličké. V určitou chvíli jsem se proto musela rozhodnout, jaký prostor hledat. Vždy jsem však věděla, že je chci spojit – dílnu, ateliér pro veřejnost a showroom. Musela jsem se v tu chvíli také rozhodnout, jestli mít prostor přístupný z ulice, nebo následovat koncept místa poskytujícího soukromí. 

Co nakonec rozhodlo?

Cítila jsem, že značka Anna Kubicová není ta, která je úplně dostupná zvenku. Osvědčilo se mi lidem dopřát soukromí a pocit, že jsem v ten daný čas tady jen pro ně. Nikdo další nás neruší. Spolu s rozhodnutím přišla příležitost volného prostoru na Náměstí 28. října. Miluju oblast kolem Lužánek, navíc to byl dům z první republiky, který neprošel velkým zásahem 80. let, a při první návštěvě této nebytové jednotky mě ohromila její velikost. Napadlo mě, co tady s tolika místnostmi vlastně budu dělat. (smích)

Postupně jsem si prostor nacítila a řekla si, kde bude showroom, ateliér, lounge area, a ještě mi zbyla jedna místnost. Pro mě bylo důležité, aby byl prostor vzdušný, čistý a také otevřený. Úplně si neumím představit, že bych se třeba stěhovala do industriální budovy. První setkání s místem tedy rozhodlo, i když nebylo v pěkném stavu.

Můžete nám původní stav pro srovnání trošku přiblížit?

Byly tady koberce, všude natažené dráty, staré kancelářské osvětlení, prostor dostal docela zabrat. Hrála jsem si s myšlenkami, jak by to celé vlastně mohlo vypadat. Dokázala jsem si představit, že to by mohlo být ono – ne jen pro mě, ale i pro klienty. Konečné slovo rozhodl taky fakt, že je tady balkon a výhled do parku, což beru jako obrovský benefit pro pracovní místo moje i klientů.

Jak dlouho trvalo prostor dostat do přijatelného stavu?

Museli jsme vybrousit původní podlahy a navrátit jim zpět jejich krásu a glanc. Díváme se tedy na původní podlahy z roku 1902, jsou dubové a jedna je i buková. Byly desítky let schované pod kobercem, pan majitel je chtěl zachovat pro budoucí generace, ale pokud bychom je nyní neošetřili, tak by budoucí generace z podlahy mnoho neměly. Jen měsíc trvalo vybroušení, zapravení stěn a kabeláže, abychom prostor připravili na stěhování. Dočasně jsem po měsíci nastěhovala starou dílnu a potom ve spolupráci s designéry z Postrop jsme začali dávat dohromady prostor, jak by měl být zařízený podle funkcí, které tady potřebujeme.

Od čeho jste se při zařizování odrazili? Co bylo prvotní myšlenkou?

Pro mě je důležité, aby se zde klient cítil jako doma. Schválně jsou všude otevřené dveře, klient si to může sám projít a nacítit atmosféru. Zároveň bylo důležité po předchozích zkušenostech i to, jak se cítím na pracovišti já sama. Sice tady zatím pracuji jen já, pokud by sem v budoucnu přibyl někdo další, chci, aby se tady cítil hezky a chodil sem rád. Nové místo svou velikostí také dovolilo dát prostor barvám a pohrát si s akcenty. Ukázat, že i barvy umí být vkusné.

Na kterou část interiéru jste kladla největší důraz?

Jednoznačně ateliér, kde se bude pracovat dobře mně i každému, kdo se rozhodne vyzkoušet zlatnické řemeslo. Především snoubencům, protože společně za zlatnickým stolem strávíme dva dny. Bylo pro mě extrémně důležité, aby se jim tady dobře pracovalo, bavilo je to, měli dobré podmínky, protože vím, že už jen odvaha vyrobit si snubní prsteny stojí hodně energie. Proto je ateliér koncipován, aby byl co nejvíc logický, dostupný a také komfortní. Těžila jsem z předchozích zkušeností se zařizováním dílny, takže jsem vděčná, že jsem měla na čem stavět.

Povedlo se to tak, jak jste zamýšlela?

Ano, horší ale bude, až začnu rozšiřovat sbírku o nové kamarády – stroje. (smích) Zatím to funguje a jsem spokojená, že to funguje líp než předtím.

Co byl největší oříšek?

Zlatnické stoly na míru. Výkres snese všechno, něco jiného je výroba, výběr materiálu a technické detaily, kdy volá truhlář, jestli tak nebo tak. Naštěstí jsme chybky vychytali ve výkresech před výrobou. Samozřejmě je to celou dobu napínavý proces, až do chvíle, kdy to truhlář přiveze a montujeme to spolu. Pracovní stůl je totiž velký, kulatý, museli jsme ho rozdělit na dvě půlky, protože bychom ho ani nedostali dovnitř. To byly asi největší výzvy – myslet na ty detaily a jestli věci na míru budou udělané správně. To byl největší stres.

Všímám si také velkého počtu lamp, osvětlení zde zřejmě hraje klíčovou roli. Bylo jednoduché najít správné řešení a skloubit funkční hledisko s tím estetickým?

Společně s Postrop jsme vybrali světla, která právě kloubí obojí. Používáním se potvrzuje, že jsme vybrali velmi dobrá světla, ale větší výzva byla vybrat žárovky. Tohle už jsou asi třetí žárovky, co zkoušíme, protože najít světelnost i přesnou barvu světla, kterou potřebujeme a která by podporovala šperk, nebylo snadné. V dnešní škále všech LED žárovek se spektrum velmi rozšiřuje, najít správný tón v kombinaci s intenzitou byl oříšek. I díky skleněným deskám, na kterých leží šperk, se nám podařilo rozšířit světlo tak, aby ho podporovalo. Plán B byl přidat stolní světýlka.

V ateliéru, kde pracujeme jen pod jedním centrálním svítidlem, najdete tu nejsilnější žárovku, která je na trhu. V obchodě se mi smáli, co s ní budu dělat. Dokonce se do rozestavěného prostoru přišel pan prodavač osobně podívat, jak se žárovce vede. Já mám teda pořád pocit, že jsem nedošla na konec cesty, pořád hledám, jestli neexistuje ještě lepší žárovka, která by nám práci usnadnila, ale pan prodavač tvrdí, že zatím neexistuje. (smích)

314731433146314231333140312631293125312731283135313031223131313231373141312131203136

Kde vás nejčastěji najdeme ve studiu?

Za mým stolem. A pokud ne tam, tak v tomto křesle a na gauči, kde trávím čas s klienty a popíjíme kafíčko.

A čeho si na tom místě nejvíce ceníte?

Proměny. Jak se prostor proměnil, jaké proměny se zde dějí.
Mám velkou radost, že sem za mnou chodí lidi tvořit, zkoušet něco nového, jsou odvážní, vytrvalí, nebojí se ušpinit, a to vše se jim vrátí v podobě originálního, ručně vyrobeného šperku.

Jakými pár slovy by se dala atmosféra ve studiu vystihnout?

Tak, jak to na mě teď působí, mi přijde, že je otevřené, kreativní a inspirativní. Doufám, že nejsem moc odvážná. Přijde mi, že prostor vítá každého, díky tomu, že tady nejsou žádné zábrany a všude jsou dveře otevřené. To je pro mě nejdůležitější – aby se tady všichni tak cítili. Když přijdou, mohou být sami sebou. Nehrajeme si na hogo fogo, všichni si mohou přijít cokoliv vyzkoušet, zakoupit, nebo jen pozdravit a dát si se mnou kafíčko.

Změnil nějak nový prostor i vaši značku?

Myslím, že se nám prostor s ateliérem Postrop povedl, ale časem jsem začala vnímat disbalanc mezi interiérem a vizuálem značky. Proto dnes kráčím cestou, kde pracujeme na změně vizuální identity značky, aby se všechno propojilo a bylo pro klienta snazší mě rozpoznat.

Odrazil se nějak nový prostor i ve vaší tvorbě? Ptám se spíš směrem, jak prostor souvisí s vaším uměním.

Tvoří se mi tady líp, díky lepší dostupnosti za mnou chodí více lidí, což je pro mě důležité. Mám více workshopů a meetingpointů s lidmi, za což jsem ráda. Ačkoliv se mi tady tvoří líp, zjistila jsem, že si sama pro sebe ten čas musím zamluvit. Určím si dny, kdy nebude žádná schůzka, a věnuji se tvorbě prototypu nového šperku bez „rušení“. To prostředí je mnohem přívětivější, je větší chuť něco dělat a zkoušet. Hodně mi pomáhá, když přichází klienti, kteří chtějí šperk na míru – v tomto případě tvoříme návrh společně, a jak se říká, od prázdného listu papíru. Jsou věci, které právě dělám takto poprvé, a inspirují mě k vytvoření obdobné kolekce. V tomhle je to boží.

A co ta poslední místnost, o které jste nemluvila?

Udělala jsem z ní Coworking Atelier. Je to prostor pro tvůrce, kteří tvoří doma nebo v malinkých ateliérech a vnímají, že by se o svou zkušenost chtěli podělit s veřejností formou workshopu, tak zde mohou uspořádat kurz a předat zážitek. Může se jednat i o tvůrce z jiných měst, kteří by rádi přijeli do Brna.

Anna Kubicová výrobě šperků propadla v momentě, kdy sama navštívila šperkařský workshop. Založila vlastní značku, opustila zaměstnání v nadnárodní firmě a vyučila se zlatnickému řemeslu se zájmem především o tradiční techniky, kterým se věnuje dodnes. V novém showroomu na Náměstí 28. října v Brně nabízí kromě autorských kolekcí šperků také zakázkovou výrobu šperku na míru nebo celou škálu kreativních workshopů, kde si prsteny a přívěšky vyrábějí návštěvníci sami.

Instagram Anny Kubicové, web: www.annakubicova.cz