Štamgasti nemají rádi změny, ale na launch party se rozebralo 130 půllitrů, studenti navrhli první pivní sklenice z českého křišťálu

PRAHA — Vedoucí Ateliéru produktového designu na UMPRUM Michal Froněk a Jan Němeček ze studia Olgoj Chorchoj dlouhodobě spolupracují se sklárnou Bomma a taky se znají s lidmi z Ambiente. Chytili příležitost za pačesy a zadali svým studentům semestrální práci s cílem dostat do českých restaurací a hospod zpět české půllitry. Považujeme se sice za pivní i sklářskou velmoc, jenže posledních 20 let se u nás právě pivní sklenice vůbec nevyráběly. 

Celý proces trval přes rok a půl a ze zhruba patnácti návrhů se nakonec vybraly dva finální modely. Návrh Terezy Bláhové pro Lokál vychází z tradičních českých půllitrů, které autorka přetavila do moderního zvlněného reliéfu. Vsadila především na hru světla ve skle. Uhlazenější variantu pro ostatní podniky Ambiente vytvořil Jáchym Kubů (Kuza). Inspiroval se námětem oček a klenby, převzatých z ikonických českých pivních skel. Spojením těchto historických prvků, došel k modernímu motivu „lidských tváří“ – symbolizující skupinu, rodinu nebo přátele.

Díky českému křišťálu vynikají půllitry mimořádnou čistotou a leskem. Oba designy v sobě spojují estetiku, funkčnost i praktičnost. „Sklenice se dobře drží, snadno se myjí a jsou dostatečně odolné pro každodenní provoz,“ doplňuje Lucie Janečková z Institutu PIVO. Nyní tyto nové půllitry používají v Lokálech Dlouhááá a Korunní, v Kantýně, Kuchyni a Brasileiru Slovanský dům, kde sbírají kompletní zpětnou vazbu od hostů, než se definitivně zahájí sériová výroba. Ještě než se  pravý český křišťál vrátí do českých hospod a restaurací, přinášíme rozhovor s autory obou designů. 

Co je český křišťál?

Tereza Bláhová: Je to velmi kvalitní, čiré sklo s unikátními optickými vlastnostmi a zároveň staletou tradicí. Od normálního skla se liší chemickými procesy i zpracováním. Sklárna Bomma se právě zabývá jeho produkcí.

Do čeho se tu doteď točilo pivo, když ne do českého křišťálu?

Tereza Bláhová: Klasické půllitry, které známe, se dnes vyrábí hlavně v Německu. U nás k tomu chyběla technologie, přestože Česko v minulosti bývalo velmocí lisovaného skla. Bomma přináší výrobu lisovaných půllitrů zpět k nám.

Na čem jste pracovali před sklenicemi?

Tereza Bláhová: Jsme studenti ateliéru produktového designu a naše práce má široký záběr – od konceptů a drobných produktů, po menší architekturu. Já se věnuji například i módě a doplňkům. Jako bakalářskou práci jsem si zvolila řemeslné zpracování brýlových obrouček z acetátu celulózy, které jsem navrhla na míru pro sebe, maminku a babičku; řešila jsem v ní mezigenerační dialog.

Jáchym Kubů: Když jsem se setkal s tímto projektem, nastupoval jsem zrovna do prvního ročníku na UMPRUM. Jednalo se tedy o můj první návrhářský úkol na vysoké škole. Předtím jsem pracoval na maturitním autorském projektu – Návrh a domácí výroba freeride lyží. Během dalších dvou a půl let, co se projekt se sklem vyvíjel, jsme ve škole pracovali na dalších projektech. Naši vedoucí ateliéru pro nás připravují spolupráce s firmami. Skáčeme do různých zajímavých nabídek, a tím si rozšiřujeme obzory. Navrhovali jsme mobiliář pro náplavku v Hradci Králové nebo čerpací elektro-stanici pro ČEZ. Potkalo nás ale taky třeba navrhování a realizace výstav.

Tereza Bláhová: V ateliéru neřešíme jen estetiku, hlavně přemýšlíme o konceptech a budoucím fungování produktu. Jako designéři se snažíme definovat svou roli v současném světě a zkoumat dopad naší práce. Právě v gastronomii vidím pro tento přístup velký prostor, protože jídlo už dnes není jen o nasycení, ale o komplexním zážitku, jehož je design nedílnou součástí.

Návrhy jste konzultovali s oborovým Institutem PIVO?

Tereza Bláhová: Ano. Konzultovali jsme to s výčepními z Institutu PIVO, kteří kultivují výčepní technologii a řemeslo. Komunikovali jsme hlavně s Lucií Janečkovou, která stála za vznikem tohoto projektu. 

Jáchym Kubů: Lucie z Institutu PIVO nás nejprve zasvětila do řemesla a pivních rituálů. Ví co pivu sluší, a co k němu patří. Následně nás průběžně propojovala se sklářskými techniky, grafiky, výčepními a dalšími. Ti nám průběžne předávali podklady k projektu. Lucie nám ale stála po boku nejdéle, jako hlavní poradkyně se vším možným.

Řekl bych, že pivní sklenice už bude vyvinutá dostatečně, jaké jste dostali instrukce a zpětnou vazbu?

Tereza Bláhová: Půllitry už mají funkční typologii, na nás bylo řešit spíše detaily a dekor. Během testování jsme postupovali od 3D tisků až k reálným prototypům, které dostali k vyzkoušení výčepní a pak štamgasti. Na jejich zpětnou vazbu se kladl velký důraz a na jejím základě jsme pak ladili detaily.

Co řekli štamgasti?

Tereza Bláhová: Štamgasti podle mě novou iniciativu uvítali. Přáli si spíše půllitr s uzavřeným hrdlem, což ale technologie výroby nedovolovala.

Jáchym Kubů: Sklárna Bomma má totiž specifickou technologii pro sériovou výrobu pivního skla. Ta neumožňuje vytvářet převislé hrdlo. Vnitřní stěna půllitru tedy nesměla přesáhnout 3° zkosení, aby se část formy dala vyjmout. Tato technologie se nazývá lisování skla a liší se pracovním postupem od toho běžného, foukaného. Design se tedy musel odvíjet od zvolené technologie. Díky ní jsme ale měli šanci přijít s unikátním pivním sklem. Výsledný produkt je tak více exkluzivní. Požadavek na půllitr s uzavřeným hrdlem sloužil hlavně jako reference. Má správné vlastnosti pro čepování piva a dobře se drží v ruce, to díky své baculatosti. Hlavní bylo přenést tyto prvky do našich návrhů.

Každý jste navrhoval sklenici pro jiný druh podniku, měli jste i jiný druh feedbacku?

Jáchym Kubů: To se ještě dozvíme. Nyní jsou oba půllitry v průzkumové fázi. Bylo zvoleno 6 podniků Ambiente, kde se s nimi lze setkat a následně poskytnout svou vlastní zpětnou vazbu. Ta má sloužit jako podklad pro případné úpravy před sériovou výrobou. Jsem už ale moc zvědavý, co na ně veřejnost poví.

Co jste si z toho projektu odnesli, je to pro vás úspěch?

Jáchym Kubů: Určitě, a moc. Baví mě, že jsem měl tu čest obohatit naší milovanou pivní kulturu svým produktem. Je skvělé, že se jedná o přístupnou věc, s kterou se od teď můžu podělit s rodinou, přáteli a vlastně i s kýmkoli. Dotáhnout takový návrh do konce znamená pro mě studenta spoustu cenných zkušeností do budoucna. Chtěl bych tedy tímto moc poděkovat všem, co za tímto projektem stojí.

Tereza Bláhová: Samozřejmě. Vážím si toho, že jsme jako studenti dostali takový prostor. Doufám, že naše práce bude motivací pro ostatní spolužáky a mladé designéry s důkazem, že reálné spolupráce s firmami v Čechách mohou fungovat. Fandím kultivaci řemesla, jak ve sklářství, tak v gastronomii.

Spolupracujete vy dva častěji, nebo je to pro vás náhodné spojení?

Jáchym Kubů: Dá se říct, že šlo o náhodné spojení. Díky tomu že jsme byli vybrání pro finalizaci prototypů. Do naší malé, vybrané skupiny ještě patřila talentovaná spolužačka Laura Beretová. K výrobě se ale vybraly pouze dva návrhy ze tří. Určitě je nutné ji zde zmínit, protože byla celý rok a půl součástí celého procesu.

Tereza Bláhová: Přesně tak. Většinou naše návrhy vznikají formou dialogu se spolužáky, i přesto že každý pracuje na svém projektu odděleně, jsme dobrý tým a vzájemně se podporujeme a inspirujeme. A to je třeba, není nás v oboru tolik, abychom museli mezi sebou soutěžit.

Tereza Bláhová se narodila roku 1999 v Praze, vystudovala BcA. na UMPRUM a dis. na VOŠ Scholastika. Absolvovala Erasmus na Estonian Academy of Arts, má za sebo praxi v designérském studiu NAUT a u módní návrhářky Natálie Dufkové/NANICHE. Účastnila se výstavy Krásná práce, uvedené na Dutch Design Weeku, Milan Design Weeku v bruselském a newyorském Českém centru. 

Jáchym Kubů se narodil v roce 2002 ve Vrchlabí, vystudoval  SŠUD v Brně a pokračuje na Umprumu v Praze. Objevil se na výstavě Japan Scavenging v Brně a spolupracoval s Jan Société na loňském Designbloku.