Co budete dělat v sedmi místnostech, když jste zvyklí na garsonku, se ptají Story architekti
- 20. října 2023
- Rozhovor
- autor: Jan Gerych
- Foto: Story architekti
BRNO – Pracují spolu už šest let, ale teprve před půl rokem našly to správné jméno pro své architektonické studio. Klára Maté a Monika Přikrylová ví, že nejdůležitější je zjistit skutečné potřeby investorů, kteří si jich ale sami nejsou vždy vědomi. Proto kladou zvláštní důraz na počáteční fázi spolupráce, kdy se při společných rozhovorech snaží dozvědět příběhy klientů v co nejúplnější verzi. Jak jsme zjistili, jejich vlastní příběh stojí za sdílení též.
Máte krásnou rohovou kancelář s výhledem v centru, jak jste se sem dostaly?
Klára Maté: Jsme tu už půl roku a je to naše třetí kancelář. Hledali jsme inspirativní, světlé místo s dobrou dostupností. Ale když to vezmeme úplně od začátku, ve druháku na výšce jsme si s Monikou začaly víc pomáhat a doplňovat se tím, co jsme uměly a neuměly. Já mám vystudovanou střední školu stavební obor rekonstrukce staveb, takže jsem více technicky zaměřená a už od střední jsem projektovala. Ve spolupráci s Ing. Michalem Kámenem jsem se dostala k možnosti projektování menších vlastních staveb. Díky této znalosti jsem si při škole nemusela přivydělávat v pizzerii jako Monika (smích), ale získávala jsem už praxi v oboru.
Monika Přikrylová: Já jsem studovala na střední škole umění a designu – průmyslový design, takže jsem střední opouštěla z více umělecky zaměřeného oboru. Co si ale student na ŠUŘce vymyslel, musel zvládnout i vyrobit a muselo to mít technický základ. Když jsem přišla na výšku, měřítko technického rozměru věci narostlo, přibylo čar i nároků na znalosti. Potřebovala jsem někoho, kdo mi vysvětlí, která čára co znamená na reálném příkladu. Takže jsem Kláře začala pomáhat s vizuály, postery a 3D a ona mi zase vysvětlovala technickou stránku věci. Tím jsme už ve druháku navázaly oboustranně přínosnou spolupráci. V té době, po dvou letech práce v pizzerii, za mnou přišel majitel s prosbou, jestli bych mu navrhla novou pobočku. Souhlasila jsem, protože jsem věděla, že mám k sobě člověka se kterým to zvládneme. Tím to vlastně celé začalo. A majitelům Poe Poe jsme vděční, že nám tu příležitost dali.
Klára Maté: Ještě než jsme dokončili jednu franšízu Poe Poe v Trnavě, už jsme pracovaly na další v Bratislavě. Pak v Teplicích, Olomouci, celkem jich bylo asi šest. Obě jsme odešly z práce, protože to při studiu nešlo zvládat. To bylo šest let zpátky. Realizace v odvětví gastronomie probíhají relativně rychle. A protože za námi byla vidět práce, přinášelo nám to další a další zakázky. Po dokončení Poe Poe v Bratislavě nás na otevíračce oslovil obchod s oblečením, takže jsme jim navrhli dva interiéry nových poboček.
Přes okruh známých jsme se začaly pomalu dostávat i k rekonstrukcím rodinných domů. A takhle jsme pomalu rostly až do dnešního stavu, kdy je nás aktuálně čtyři až šest. Nejvíc nás bylo asi sedm.
Monika Přikrylová: Zakázky rostou s námi. Čím více praxe máme za sebou, tím větší a složitější zakázky nám přicházejí. Externě spolupracujeme ještě s Leou Mačudovou a Evou Truncovou. Nechceme se omezovat jen na naši kancelářskou sestavu, naopak rádi spolupracujeme i s dalšími, kteří nás i naši práci obohacují.
Proč Story architekti?
Klára Maté: Vyvíjely jsme se velmi přirozeně na základě doporučení. V jednu chvíli jsme musely založit s.r.o. Název jsme řešily na dálku a velmi rychle. Monika byla ve státech, já v Londýně a název, který jsme vymyslely, se po čase ukázal pro architektonickou kancelář nevhodný. Dlouho jsme se trápili s vymýšlením nového. Měli jsme ambici být větší a dostávat se k zajímavějším zakázkám a se špatným názvem se marketing dělá špatně. Nakonec jsme došly k tomu, že nás na naší práci baví různorodé příběhy našich zákazníků a že nás tenhle postup docela definuje.
Monika Přikrylová: Na začátku trávíme povídáním si s investory hodně času. Když jsme se o názvu bavili a došli jsme k tomuto závěru, tak jsme si uvědomily, že snad ani nemáme charakteristický rukopis, protože vše vychází z potřeb zákazníků. Naše projekty jsou hodně odlišné. Tak jsme dospěly k názvu Story architekti.
Neměly byste mít v názvu spíš Story architektky?
Monika Přikrylová: Momentálně jsme v týmu jen ženy, ale není to záměr. Až budeme tým posilovat, budeme rády, když se k nám zase nějací muži připojí.
Klára Maté: Delší dobu s námi byli dva šikovní architekti a zase bychom nějaké uvítali.
Monika Přikrylová: Chlapi vidí to, co my nevidíme. Dívají se na věci prostě jinak. Oba dva úhly pohledu jsou pro dobrý výsledek přínosné.
Architektuře se občas vyčítá, že je stále dominantně mužský obor, co si o tom myslíte?
Klára Maté: My to zas tak nevnímáme.
Monika Přikrylová: Jak kdy. Ne vždycky je to na stavbě příjemné. Ale většinou to netrvá dlouho.
Klára Maté: Na stavbě to chlapi hodně zkouší. Vidí mladou ženu, stojí…
Monika Přikrylová: ... a čekají, co z nás vypadne. Často se ale situace změní, když zjistí, že víme, o čem mluvíme, jsme přesvědčivé, neřešíme jen vizuál ale i technickou stránku věci.
Klára Maté: Vzpomínám na první realizaci, kdy mě pan elektrikář přesvědčoval, že jsme si nepohlídaly elektrorozvody pro stropní ventilátor. Nejdříve jsem se hodně vyděsila,
ale výrobce mě ujistil, že mám pravdu, tak jsem se s jednoduchým, logickým vysvětlením vrátila argumentovat. Pak už to bylo až do konce realizace jen „paní architektko” sem, „paní architektko” tam a pochyby z jeho strany zmizely nadobro. Přijde mi, že jako ženy to máme těžší na začátku, kdy musíme u stavařů, dělníků, nebo i investorů překonat jejich předsudky. Je to taková první zkouška, kterou musíme ustát vědomostmi.
Mladí kluci architekti/stavaři to vlastně nemají o moc jednodušší. I když jednou dokážou, že ví, o čem mluví, pořád je bude mužská ješitnost ostatních dokola zkoušet.
Takže nevnímáme, že bychom jako holky měly v oboru nevýhodné postavení. Možná spíše naopak?
Vyprofilovaly jste se nějakým směrem? Zaměřujete se na zmíněné rekonstrukce?
Klára Maté: Rekonstrukce jsou obecně o dost náročnější než novostavby, domeček z tvárnic zvládneš ve druháku na střední. To u rekonstrukcí neplatí. Je potřeba nad tím přemýšlet jak stavařsky, tak architektonicky. Mě vždycky rekonstrukce bavily a to možná holky inspirovalo.
Monika Přikrylová: Ano, baví nás se vypořádávat s mantinely, které rekonstrukce přinášejí. Navrhnout dům na zelené louce sice není jednoduchý úkol, ale je tam neomezeně možností. Když máte stojící dům a zadavatel vám sdělí své požadavky, je spousta věcí, které se navzájem ovlivňují. To nás na rekonstrukcích baví. Skloubit všechno dohromady tak, aby byl návrh funkční a investor spokojený. Taky nás na návrzích baví, že dokážeme zohlednit menší i větší měřítko – od návrhu nábytku na míru, přes návrh interiéru, až po projekt celého domu. Každý z nás si tam najde to svoje.
Budete v tom pokračovat, nebo se třeba posunete k větším měřítkům? Zmínily jste kliniku nukleární medicíny?
Monika Přikrylová: Nuklea je taky rekonstrukce a byla to pro nás docela výzva. Jedná se o dům na rohu Bratislavské a Koliště. Prostor byl původně prodejna autodílů a klinika v prvním a třetím patře, která se postupně rozrůstá.
Klára Maté: Před dvěma lety jsme na základě doporučení zaměřovaly stávající stav prostor, ve kterých klinika sídlí. Ze zaměření vznikla zakázka. Do relativně malého prostoru v suterénu jsme museli „nacpat" nové oddělení. Bylo potřeba využít každý centimetr.
Monika Přikrylová: S Nukleou už jsme od té doby spolupracovali vícekrát. Na téhle zakázce jsme se s prostorem vypořádali dobře a osvědčily se. Občas nám pošlou půdorys s požadavkem “nacpat” do něj celé nové oddělení, nebo pobočku. V tom jsou specialisti :) Vědí že tyhle výzvy máme rádi.
Klára Maté: Tady nás obzvlášť bavilo, co vše jsme se při návrhu této zakázky dozvěděly a naučily. Měla jsem krátkou pracovní zkušenost v ČEZu v Temelíně, takže radiace mi nebyla úplně cizí. Ale reálně projektovat stínění olovem od CTčka, to už člověka trochu vyleká. Z pohledu architekta je potřeba zjistit všechny provozní informace (minimální velikosti ordinací, požadavky na stínění, kontrolovaná pásma, co jsou to radiofarmaka atd. Je to velmi specifický obor, takže na začátku jsme toho musely nasát opravdu hodně, tak nám nějakou dobu trvalo, než jsme pochopili všechny principy. Zajišťovaly jsme inženýring – komunikovaly jsme například se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. Od této první kliniky jsme se odrazily k dalším oddělením, před nedávnem jsme navrhovaly dispozici do prostoru 750 m2 v Praze na Vysočanech a teď se rýsuje další patro na Bratislavské. Je to know-how, které jsme získaly a můžeme ho dál pozitivně zužitkovat.
Monika Přikrylová: Nejsou to jen normy. Majitelé jsou doktoři s mnohaletou praxí a jsou zvyklí na svůj provoz. Mají vlastní postupy a fungování v prostoru, které máme za tu dobu nakoukané a naučené. To je velká výhoda naší spolupráce a věříme že bude dlouhodobá. Pustit se do návrhu provozu pro takhle specifický obor chtělo odvahu. Ale díky ní jsme získaly skvělého investora.
Pochopit specifika odborných provozů mi přijde jako nejproblematičtější aspekt práce architekta. Kolikrát jsem poslouchal investory ztěžovat si, že architekti mají umělecké nebo estetické vize, ale že jim tam nakonec nefunguje nějaký zásadní „detail”, který už nevnímají.
Monika Přikrylová: To jsem myslela tou absencí našeho rukopisu nebo vizuální rozpoznatelností. Jsme obě více technicky založené. Proto se u nás často začíná technickým řešením, které v počátku návrhu možná dominuje nad estetikou. Díky tomu si ale svůj návrh na stavbě dokážeme obhájit. Samozřejmě se občas chybička vloudí, stavby jsou komplikované. Ale řekla bych že si na řešení technických detailů zakládáme.
Klára Maté: Naše spolupráce začala návrhem restaurace. Když v gastro prostředí nefunguje kuchyně, tak nefunguje nic. Je rozdíl, jestli musí kuchař udělat tři kroky nebo jeden. Navrhnout vizuální podobu je jedna věc, ale udělat to provozně dobré tak snadné není. Proto je potřeba na začátku poslouchat investory a říct si, co je potřeba a kdo tam bude vařit. Je těžké navrhovat prostor u kterého nevíme, kdo ho bude provozovat.
V příbězích investorů se dozvídáme důležité detaily, ale často sami nevědí, co chtějí, takže se ptáme, abychom je navedli. Uvádím příklad, že jsem technický potápěč, takže mám velké množství vybavení, což má prostorové nároky. Kdybych řešila svoje bydlení, budu pro to potřebovat přístupné a dostatečně velké místo. Například garáž, která navazuje na sklad, abych z auta jen vyložila věci do vedlejší místnosti, protože váží 50-100 kg. Teď mám věci v malinkém kumbálu v prvním patře a není to ideální, ale snad dočasné řešení.
Každý má své vlastní specifikum, ať už jde o potápěče nebo rybáře. Proto se ptáme „co děláte”? „Já toho sice o rybaření moc nevím, ale kde chcete sušit ty velké plachty”? Takže na začátku pokládáme specifické otázky: jestli má být dětský pokojíček blízko nebo daleko od ložnice? Lidi si díky tomu sami odpovídají na otázky, které nemají rozmyšlené.
Všichni si zvykneme na garsonku. Když se člověka zeptáte, máte tu sedm místností, co v nich budete dělat? on neví, protože dokázal fungovat v jedné. Tímto způsobem zákazníky provádíme, aby si v podstatě sami specifikovali své bydlení, které jim bude vyhovovat nejlépe.
K jakým dalším příběhům jste se kromě Nukleární kliniky dostaly?
Klára Maté: V Brně na docela komplikovaném pozemku teď povolujeme novostavbu menšího bytového domu. Investor je realitní makléř, který má jasné požadavky. Lokalita domu je ale velký problém pro město, protože u Zoologické zahrady v Bystrci se připravují protipovodňová opatření. Pereme se s požadavky dotčených orgánů (povodí řeky Moravy, Kancelář architekta města Brna), se záplavovým plánem, protipovodňovým návrhem hráze, která ještě není vyprojektovaná, ale už ovlivňuje náš návrh.
Monika Přikrylová: V tomto případě je větší výzva realizace než navrhování. Je to novostavba na specifickém pozemku, se kterým jsme se, dovolím si tvrdit, vyrovnali dobře. Pozemek je svažitý, takže se z chodníku vstupuje a najíždí po rampě do prvního patra. Tahle rampa a přístřešek pro parkovací stání dominuje pohledu z ulice. Dům působí spíše horizontálně, proto je v rampě zasazený strom který kompozičně podporuje vertikálu schodišťového jádra. Vypořádat se s návrhem ale nebylo tak složité jako získat povolení. Rampa se nám začíná lámat a přizpůsobovat požadavkům úřadů a její podoba se vzdaluje od původního návrhu.
Klára Maté: Snažíme se být součástí celého procesu, klidně od výběru pozemku, když nás lidé osloví včas, dále v architektonické studii, při přechodu ze studie do stavebního řízení, až k realizaci. Komunikace je zásadní pro udržení konceptu architekta a zároveň, aby to bylo zaplatitelné. To jsem si právě odnesla z průmyslovky. Snažím se být mostem mezi architekturou a stavařinou, dělám vlastně trochu obojí. Nemůžu říct, že jsem nejlepší architekt, nejsem ale ani ten stavař, který bude vždy všechno vědět, ale rozumím oběma stranám a díky tomu si troufám říct, že jsem ten správný mediátor. Například i v prováděcímu projektu, kde je nutno specifikovat a pohlídat si detaily, na kterých je studie postavená.
U bytového domu v Bystrci je zrovna výborně vidět kolik věcí se dá pokazit, kdyby to dělal kdokoli jiný než my. Ať už jestli povedou svody po fasádě, nebo budou schované, aby se udržel minimalistický vzhled, nebo že si musíme nutně prosadit ten výkus v rampě na strom, byť už jsem to s ním několikrát skoro vzdala.
Monika Přikrylová: A právě třeba tento strom je pro mně důležitou součástí návrhu. Když se jedná o tom, že by bylo lepší „se ho zbavit”, protože by bylo jednodušší získat souhlas dalšího úřadu, samozřejmě se ozvu a snažíme se společně najít alternativu řešení tak, aby byli všichni spokojení.
Klára Maté: Je to o balancu. Dalším zajímavým příběhem je rekonstrukce fary. Upravili jsme dispozici a vytvořily dva samostatné apartmány ve vyšším standardu s centrálním společným prostorem a samostatným wellness. Je to koncipované pro dvě až tři rodiny. Přístavby budou od stávající budovy fary pro kontrast materiálově odlišeny. Taky začínáme pracovat na studii rekreačního objektu v Pavlově na návsi s výhledem na Děvičky, wellnessem, vínem a cyklistikou. Rekonstrukce těchto měřítek děláme rádi a baví nás. Určitě bychom se chtěly profilovat i tímto směrem.
Stojíme si za tím a vyřadit bychom to z našeho portfolia určitě nechtěly, ale směřujeme i k větším zakázkám. Už bytový dům v Bystrci byl větší, než na co jsme byly zvyklé. Když přijde zase něco většího, tak to zvládneme taky. Rekonstrukce jsou určitě složitější než jakákoli novostavba. Ale jsou projekty, které jsou pěkné a baví nás a pak jsou řekněme ty „výnosnější” projekty. Člověk musí směřovat i k věcem, které ho uživí. Proto děláme i pasportizace (zakreslení stávajícího stavu objektu, nemovitosti). Povinnost vlastnit takovou dokumentaci ke své nemovitost je daná zákonem, ale samozřejmě to nebývá vždy splněno. Pokud například při rekonstrukci oslovíte architekta a nemáte dokumentaci ke stávajícímu stavu objektu, je to první krok k tomu, aby se mohlo začít navrhovat.
Monika Přikrylová: Děláme pasporty velkých staveb, zaměřovaly jsme třeba v hale od CTP. Nešlo o samotnou halu, ale o zaměření layoutu celé výroby, se kterým pak dále pracují. Rozmisťují uličky, umisťují nové stroje atd. S layoutem pracují i další profese, takže mají podklad pro koordinaci. Je fajn občas vyjet z kanceláře a změnit prostředí. Často děláme v provozech, které jedou non-stop a je zajímavé sledovat výrobu a bavit se s lidmi. Takovými pasporty se sice úplně neprezentujeme, ale je to součástí oboru.
Máte vysněnou realizaci nebo nějakou budovu, kterou byste chtěly rekonstruovat?
Klára Maté: Dokázala bych si představit rekonstrukci budovy jako je třeba Dům pánů z Lipé (na náměstí Svobody v Brně, pozn. red.), ve spolupráci s restaurátory, dát tomu nový život, nějakou novou náplň. Měly jsme dělat rekonstrukci obecního úřadu, to si taky dokážu představit, nějakou větší občanskou stavbu, nebo zámek, divadlo.
Monika Přikrylová: Já bych ráda byla součástí rekonstrukce stavby například od Fuchse. Hodně by mě bavilo ten dům poznat blíže než jen jako návštěvník na prohlídce nebo procházce kolem. Dát mu novou funkci, náplň nebo ho jen aktualizovat s respektem k době ve které vznikl.
Co bude vaše nejbližší realizace?
Klára Maté: Za měsíc a půl se spustí rekonstrukce rodinného domu v Lažánkách. A po novém roce začne realizace zmiňovaného oddělení kliniky nukleární medicíny tady v Brně. Teď ladíme vizuální podobu interiéru.
Monika Přikrylová: Rekonstrukce rodinného domu v Brně-Komárově bude dokončena snad příští rok. Tam jsme navrhovaly kompletní změnu dispozice přízemí a přistavovali zimní zahradu, abychom co nejvíce propojili interiér s exteriérem. Investoři tráví na zahradě spoustu času a zimní zahrada jim umožní prostor otevřít nejen v létě ale mít kus přírody k dispozici i v zimních měsících. Do listopadu bude dokončený malinký projekt wellness ve Velkém Meziříčí a naše srdcovka – byt na náměstí Svobody v domě u Mamlasů. Jednalo se o kompletní změnu dispozice ze studentského sdíleného bydlení na soukromé bydlení pro investora. Kombinujeme historické prvky domu s prvky moderními, hodně na tom nám i investorovi záleželo.
Monika Přikrylová se narodila 1993 v Kroměříži. Aktuálně je na doktorském studiu na fakultě architektury VUT v Brně, kde před dvěma lety dokončila magisterské studium. Od roku 2016 spolupracuje s Klárou ve vlastním studiu, které nově nese název Story architekti.
Klára Maté se narodila 1996 v Táboře. V roce 2021 absolvovala magisterské studium na fakultě architektury VUT v Brně. V roce 2015 maturovala na SPŠ Stavební Kudelova 8, Brno, kde následně krátkou dobu učila odborné předměty. Od roku 2016 spolupracuje s Monikou ve studiu Story architekti.