Stoletá motorárna přežila v barcelonském parku díky přeměně na muzeum historie města

Červenec 16, 2021 | autor: Jan Gerych | Foto: Adriá Goula

Továrna na výrobu motorů v Poble Nou měla padnout při rekonstrukci parku, jen pár dní před demolicí ji zachránila iniciativa za zachování místního průmyslového dědictví. 

 

POBLE NOU, BARCELONA – Původně samostatná obec severně od Barcelony se v 19. století stala jejím průmyslovým předměstím a vysloužila si přezdívku Katalánský Manchester. Jedna z industriálních památek, továrna na motory a za Španělské války taky protiletecké granáty a nábojnice do kulometů, byla transformována na muzeum historie města.

Po útlumu původních průmyslových odvětví a drastickém úpadku ve druhé polovině 20. století se čtvrt postupně proměnila v jedno z nejžádanějších míst pro život. Je tam dostatek prostoru a zeleně, málo turistů, na jedné straně leží pláže a na druhé centrum města. Největší roli v novém rozmachu sehrála olympiáda v roce 1992, vznikla zde olympijská vesnička. Některé z bývalých industriálních staveb se zrekonstruovaly na bydlení a nová identita čtvrti vzhlíží ke kreativním odvětvím. Dnes tam najdete architektonické ikony jako Forum Building od Herzoga a de Meurona nebo Torre Agbar od Jeana Nouvela.  

Foto Carlos Hernámdez
Foto MUHBA Oliva Artée

 

Jean Nouvel taky navrhl rekonstrukci centrálního parku, jež znamenala zánik části rušné ulice Pere IV. Stejný osud měl potkat i továrnu z roku 1920, jež k ulici přiléhala. Jen pár dní před ohlášenou demolicí se podařilo místní organizaci, hájící průmyslové dědictví, přesvědčit městskou radu, aby budovu zachovala. Byla již ve značně zuboženém stavu, a tak se vypsala veřejná soutěž na opravu a adaptaci pro účely muzea. 

Foto Gregori Civera

 

V soutěži v roce 2009 zvítězilo místní studio BAAS. Vnější vzhled stavby narušovaly různé kůlny a přístavky, takže se zaměřili na specifický trojlodní interiér. Vylili betonovou podlahu a postavili střechu. Přidali i zřetelnou novou vrstvu – točité schodiště z galvanizované oceli se zlatavým odstínem. Ze stejného materiálu jsou i lávky a venkovní schodiště. Na závěr dostavěli krytý hlavní vstup s výtahem. 

Foto Gregori Civera

 

Strohý plán rekonstrukce se musel z finančních důvodů rozfázovat a natáhnout do delšího časového horizontu. Muzeum fungovalo po nějakou dobu v provizorních podmínkách a bez klimatizace. Přesto se společensky osvědčilo a odehrály se v něm již spousty úspěšných kulturních akcí. Původní budova potvrdila svou hodnotu a nové zásahy architektů jí přidali na nevídané noblese.   

Zdroj BAAS Arquitecture

 

BAAS Arquitecture

Autor: Jan Gerych