Honorační vilu v kdysi vyhledávaném turistickém letovisku přestavěli na společenské centrum s knihovnou
- 5. června 2023
- Realizace
- autor: Jan Gerych
- Foto: Eva Komendová
VRANOV NAD DYJÍ – Vlakové spojení se Znojmem a Vídní dělalo z Vranova na přelomu 19. století oblíbené výletní místo jak pro Čechy a Moravany, tak Rakušany. Tuto zlatou éru připomíná krom dalších i klasicizující honorační vila na parcele 165.
Historickou památku navrhl význačný znojemský stavitel Jan Unger, jenž stojí také za Znojemskou Besedou. Sloužila jako letní sídlo a hostila vzácné návštěvy až z Vídně. Po válce byla znárodněna a v majetku obce začala sloužit jako knihovna, v sále se scházelo zastupitelstvo. Postupně však její stav zhoršil natolik, že se ji zastupitelstvo rozhodlo nechat zbourat a postavit nový objekt. Památkáři však byli proti a před pěti lety padlo spásné rozhodnutí rekonstruovat.
Úkolu se ujala Eva Komendová a Miroslav Dvořák z dačického studia DELTA projekt. Objekt se nachází v centrální části obce, má velice dobrou dostupnost s přímou návazností na náměstí, s nímž opticky komunikuje prostřednictvím průhledu. Hlavní podlaží vily bylo původně rozčleněné na několik menších místností, silně zavlhčený nízký suterén sloužil jako sklad, půda nebyla využívaná. Budova měla obdélníkový půdorys se zkoseným východním nárožím zastřešeným valbovou střechou a dvěma rizality krytými sedlovou střechou.
Přání bylo ve vile vytvořit Obecní dům – víceúčelové zařízení se sálem pro 80 osob, knihovnou a zázemím, ale zachovat zároveň její genius loci. Hlavní otázkou bylo, kam umístit schodiště, které by propojovalo všechna tři podlaží a umožnilo tak plné využití všech prostor. Řešením, jež by budovu doplnilo a nechalo ji nadále vyniknout, je přístavba schodišťové haly, jejíž vzhled (včetně proporcí oken) vychází z členění původního středového rizalitu. Uměleckohistorické prvky na fasádě jako štukové pilastry, šambrány, kuželková balustráda a římsy byly v nejvyšší míře zachovány
Budova je po rekonstrukci přístupná ze dvou stran - zimní vstup vede do suterénu, který slouží jako zázemí s WC pro muže, ženy i hendikepované a leží tam také technická místnost. Využívat se bude hlavně pro plesy, navazuje na něj také šatna a prodej vstupenek. Návštěvníci se odtud po monolitickém železobetonovém schodišti dostanou do sálu.
Letní taktéž bezbariérový vstup vede přes širokou rampu do přízemí, kde se nachází víceúčelový sál pro 80 osob s provizorním jevištěm, přísálím, šatnou a WC pro účinkující, dále pohotovostním WC pro hendikepované, menším bufetem a přístupem na terasu s výhledem na zámek. Hlavní výhodou tohoto uspořádání je jeho variabilnost – zatahovacími zástěnami je možné od sálu oddělit sklady nábytku, či je naopak v době konání plesu k sálu připojit. Prostor je proto vhodný jak pro koncerty, divadelní představení, plesy a výstavy, tak zasedání zastupitelstva, svatby, oslavy, promítání, cvičení, klubovou činnost či pro skupinové aktivity dětských uživatelů knihovny. Prostory v tomto podlaží mají výhodu dostatku denního světla a vyšších stropů, což místnostem dodává vzdušnost.
Nové schodiště vede samozřejmě až do podkroví objektu, které je celé věnované knihovně. Je zde centrální prostor s knihami, depozit, WC a čajová kuchyňka. Hlavní prostor knihovny je otevřený do krovu, dostatečně prosvětlený střešními okny a členěný pouze regály s knihami. Původní krov byl již sesedlý, neúnosně prohnutý a poškozený zatékáním. Bylo tedy nutné jej kompletně vyměnit včetně střešní krytiny. Výškové umístění hlavní římsy původního objektu zůstalo zachováno.
Změna využití půdy znamená větší zatížení, takže bylo potřeba ztužit strop nad přízemím a vyměnit stropní dřevěné trámové konstrukce za železobeton. Vila leží v nivě řeky Dyje, takže byl problém i se základy. Ty původní musely být stabilizovány mikropiloty, aby dále neklesaly a přístavba schodišťové šachty se musela založit na monolitické železobetonové základové desce o tloušťce 300 mm. Původní předsazené kamenné schodiště bylo odbouráno a schodišťové stupně byly využity pro přístup z parkoviště k hlavnímu vstupu v přízemí.
Původní špaletová okna byla již degradovaná, byla proto nahrazena kopiemi se stejným způsobem otevírání, profilací, kováním, detaily, povrchovou úpravou a barevností. Cílem bylo zachování prostorového působení okna. Vnější část byla osazena do líce fasády, což je pro vilu charakteristické.
Zachovala se i jednobarevnost fasády, konkrétní odstín smetanově žlutobílé vychází z nálezů průzkumu provedeného před zahájením prací. Přístavba se jemně odlišuje, aniž by působila přehnaně kontrastně – byla použita lomená bílá barva teplého odstínu. Od historické části objektu se také liší jednoduchostí a absencí zdobných detailů.
V návaznosti na objekt vzniklo parkoviště s 20 stáními. Zpevněná plocha krytá žulovými kostkami může být v zimě využita pro vánoční trhy, v létě pro venkovní projekci filmů, či další akce pod širým nebem. Návštěvníci budou moci v těchto případech využít hygienické zázemí v suterénu, které je provozně oddělitelné od ostatních podlaží. Dešťová voda z objektu a přilehlých zpevněných ploch je svedena do mělkého vsakovacího průlehu v jihozápadním rohu pozemku.
