Design je z tržní perspektivy vnímán jako luxus pro vyšší třídy, říká sociální designérka a výzkumnice Janka Csernák

BUDAPEŠŤ – Design nemusí být jen o materiálních produktech, stejně jako nemusí být nutně dostupný jen bohatým. Festival ZLIN DESIGN WEEK se už třetímrokem věnuje univerzálnímu nebo inkluzivnímu designu, a tedy způsobu navrhování věcí a procesů tak, aby byly přístupné všem bez ohledu na jejich příjmy, kompetence, věk, pohlaví nebo zdraví. I proto je členkou poroty soutěže Best In Design maďarská výzkumnice a sociální designérka Janka Csernák, kterou jsme při příležitosti blížícího se ZDW vyzpovídali.   

Můžete se nám profesně představit? 

Pocházím z prostředí produktového designu a můj hlavní předmět zájmu je téma genderu v sociálním designu. Hodně pracuji s ženskými skupinami, především mladými dívkami a se záležitostmi genderu obecně. Mám i nějaké zkušenosti se spekulativním designem. Pracuji na Univerzitě umění a designu Moholy-Nagy (v Budapešti, pozn. red.) jako vedoucí výzkumu. Vedeme vědecký výzkum v oblasti designu.

Jakým produktovým designem jste se zabývala? 

Původně jsem vystudovala kovotepecký design na MOME, což je velmi blízko oddělení produktového designu. Hodně lidí pak dělá šperky, příbory nebo pomníky, jelikož se tam nabízí celá škála specializací. Pracujeme i s různými jinými materiály než jen s kovem, takže to studium nabízí interdisciplinární na řemeslo zaměřený objektový designový obor.  

Po nástupu do praxe jsem pracovala jako produktová designérka a nějaký čas jako art direktorka a grafická designérka, což mi umožňovalo pracovat na různých projektech produktového designu a v urbánním kontextu. Navrhovali jsme památníky, veřejné intervence, umělecké věci, instalace na festivalech, návrhy do veřejného prostoru a pracovala jsem na pár specificky produktově orientovaných projektech – třeba laminovaných skleněných produktech do interiéru, jak hotových, tak na zakázku. Dělala jsem také na konceptuálních designech jako třeba projektu reagujícím na rostoucí hladiny moří. Navrhovala jsem biologicky rozložitelné betonové dílce, které šly využít k výsadbě mangrovníků, aby chránily pobřeží. 

Pak jsem se coby vyzvaná absolventka dostala do výzkumu a začala pracovat se zranitelnými skupinami jako Romskými komunitami na maďarském venkově. Prostřednictvím terénního výzkumu jsem zjišťovala, jak funguje sociální infrastruktura, jak pracují sociální pečovatelé a streetworkeři a jak se mohou lépe spojit s těmito venkovskými komunitami a jejich potřebami. Navrhli jsme s nimi udržitelnější metody, které vedly ke vzniku úplně nové oblasti sociálního designu.  

Proč jste se od produktového designu posunula k sociálnímu a participativnímu designu?

Mám pocit, že jsem se vždy zajímala o sociální aspekt procesu designování – jak sedí do kontextu naší reality a taky cítím, že dnes se vzdělání v designu posouvá směrem k sociálním potřebám od pouhé materiality a produktů. Řekla bych, že to platilu už dříve, že jsem se vždy snažila přemýšlet o sociálním rozměru procesu designování. V současnosti musíme jako designéři myslet na odpovědnost více než kdy předtím, co to přinese, když dostaneme na trh další produkt. Možná že toto také ovlivnilo přesun mého soustředění ze spíše fyzického k více infrastrukturnímu designování.

Zlin Design Week je nejprogresivnější designérská akce v Česku vzhledem k tomu, jak zdůrazňuje inkluzivní design oproti produktům. Jaké je dnes uvádět produkty na trh? 

Zlín je dobrý příklad. Když se vrátím k aspektu udržitelnosti, je to především problém střední a východní Evropy. Naše historické a politické dědictví zapříčinilo, že se náš lehký průmysl dostal do těžké pozice, takže uvádět produkty na trh není tak zřejmé. Možná že v Česku ani tak ne vzhledem k tomu, že jste si zvolili jiný přístup k přehodnocení vašeho průmyslového dědictví po změně režimu.

Můžete vysvětlit, o čem je sociální design?

Sociální aspekt se dá chápat různě. Já s tím pracuji z perspektivy zranitelných skupin. Když přemýšlíme o designu tržním pohledem, což obvykle znamená spotřebitele střední, nebo vyšší střední třídy a obvykle luxus, nebere v potaz různé zranitelné skupiny, nižší sociální třídy, hendikepované, nebo lidi z jiných kultur. Právě takové se do procesu designování snažím dostat.    

Další způsob jak s tím pracuji, je, že zahrnu tyto skupiny do výzkumu při sběru dat a jejich úhel pohledu do procesu designování. Skutečně věřím v participativní výzkum, protože pomáhá tvarovat proces designování tak, že se s výsledkem může ztotožnit širší vzorek obyvatelstva. V dlouhodobějším horizontu přináší udržitelnější odpovědi, protože neodpovídá jen na jednu konkrétní otázku.

O čem je spekulativní design a designérská etika?

Spekulativní design je relativně mladé a formující se odvětví a často se pojí s technocentrickým a kritickým pohledem na design nebo design jako inovaci. Spekulativní design se dá chápat různě, mnohé iniciativy jej používají jako výhled do budoucna, strategické uvažování o budoucnosti nebo budoucím vývoji, ale já tento přístup užívám taky kvůli sociální perspektivě. Když uvažujeme o nových možných světech, pomáhá nám to taky získat kritický náhled na náš současný svět. Když přemýšlíme o příštím stu let a jak si představujeme svět v té době, vyvolává to otázku, co si chceme z dnešní doby zachovat. Jak můžeme designovat lepší způsoby k vybudování té budoucnosti. Taky to vyvolává otázku, kdo má o těchto aspektech rozhodovat. 

Četl jsem, že jste zkoumala znevýhodněné komunity mladých žen v kreativních odvětvích?

Můj výzkum se nezaměřoval vyloženě na kreativní profese, ale samozřejmě mám nějaké terénní zkušenosti a je to něco, o čem se bavíme s mými kolegyněmi neustále. Pracovala jsem ale na projektu s partnerkami z Albánie a Kosova, které byly oběti domácího násilí. Vystavěla jsem program, rámec napomáhající umělcům, abys těmito ženami mohli lépe pracovat v procesu designování.

Můžete nám popsat MOME? 

Název MOME pochází od Lászla Moholy-Nagye, význačného umělce maďarského původu, který emigroval do Německa a pak do USA jako spousta východoevropských umělců, vědců a profesionálů své doby. Škola je téměř sto padesát let stará a je jednou z nejstarších institucí zaměřených na řemeslo a design v Evropě. Když jsme ji pojmenovali podle Lászla Moholy-Nagye, byl to velký posun zpět ke tradici spojení kulturního odkazu s inovacemi v designu a umění. Instituce je jak velmi tradiční, tak dopředu hledící prostřednictvím fakult nebo oborů, které integruje. V současnosti procházíme restrukturalizací, ale máme bakalářské, magisterské a doktorské programy a fakulty architektury, designu, mediálních studií, módního návrhářství stejně jako teoretických studií.

Jaká je pozice univerzity ve společnosti a systému? Je nezávislá?

Jsme zavedená, ale ne zas tak velká, instituce. Co do čísel jsme spíše rodinná instituce. Máme kolem 300 zaměstnanců a asi 1000 studentů. Na každé fakultě jsou malé skupiny studentů, což taky reflektuje poptávku po nových profesionálech na trhu. Nedávno jsme se přešli na nadační model, což znamená, že stále fungujeme jako univerzita bez školného pro většinu studentů, ale máme dozorčí radu, která dohlíží na naše procesy.

Je to dobrý systém? Jste s ním spokojení?

Pořád se teprve snažíme pochopit, jak to funguje a co to pro nás znamená v delším časovém horizontu. Každopádně je to ale reakce na západní trendy, kterými instituce reagují na tržní potřeby vzdělávání profesionálů. Na druhou stranu musíme jako výzkumná jednotka být velmi opatrní na naše KPIs (klíčové ukazatele výkonnosti) – kolik toho za rok vydáme, jak si vedeme v hodnocení publikací, výzkumu, jaká partnerství uzavíráme, jaké granty se k nám hlásí. Tyto ukazatele jsou pro nás čím dál důležitější. Navíc ten nadační model přitahuje kritické hlasy, takže je pro nás zachování akademické nezávislosti velmi důležité. 

Jak jsou vaši absolventi úspěšní na trhu, zůstávají v Maďarsku, nebo jdou do zahraničí? Jaká je v Maďarsku poptávka po designérech? 

Vidím tu dva trendy. Je tu stále větší poptávka po nezávislých designérech, kteří pracují na menších zakázkách pro místní firmy. To je o udržitelnosti, malá produkce s místními výrobci. Pak je tu trend pracovat na mezinárodním trhu a hodně větších designérských studií, kde fungují moji absolventi, pracuje pro asijský trh. Dělají hodně ve zdravotní péči a dalších průmyslech. 

Bude to váš první Zlin Design Week? 

Byla jsem v porotě i vloni a byla jsem moc ráda, že jsem to město viděla. Úplně mě ohromilo, stejně jako příprava festivalu. Město je z pohledu designéra nesmírně zajímavé. Duch Gesamtkunstwerku tam visí ve vzduchu, tu vizi tam skutečně cítíte, takže to byl velmi poučný zážitek. 

Co můžete vy a MOME nabídnout mladým designérům? Jak je můžete s vaší historií inspirovat?

Definuji se především jako výzkumnice v designu. Co můžu této komunitě přinést a co doufám, že budu reprezentovat v porotě, je potřeba velice precizně nastaveného výzkumu. Aby porozuměli cílové skupině, pro kterou pracují, systémové požadavky, rámec, do něhož design spadá. To je obzvláště důležité v kategorii Service Design, která je velmi interdisciplinární a u přihlášek ani není občas snadné určit, jestli jsou tam přihlášené správně.

Dr Janka Csernák je sociální designérka na MOME. Její doktorský výzkum se zaměřuje na genderovou spravedlnost v sociálním designu, kde se pohybuje od roku 2015. Je hostující přednášející multidisciplinárních předmětů sociálního designu na ALU, KASK a EKA.

Zlin Design Week