Snaha najít ideál mne provází celý život, říká designérka Lucie Koldová

BRNO – Patří mezi českou designovou špičku: jméno Lucie Koldová se často pojí především s návrhy sedacího nábytku a atmosferických svítidel. Její portfolio je ale mnohem širší, naposledy se rozrostlo letošní léto s otevřením šumperského hotelu Perk, kde mohla vtisknout svůj rukopis kromě jednotlivých kusů nábytku také celkovému vyznění prostoru. O návrhu hotelu i její perspektivě na svět očima designérky nám pověděla v krátkém rozhovoru.

Který z posledních návrhů vám udělal největší radost?

Realizace hotelu Perk, neboť je zatím mou nejkomplexnější prací, kde jsem mohla ukázat, jak fungují v prostoru svítidla, nábytek nebo některá řešení na míru. Stále jsme řešili nové věci ve zcela nových souvislostech, což bylo velice inspirativní, a mohla jsem si vyzkoušet začlenit věci do větších celků.

Vzhledem k vyjmenované šíři vašeho portfolia se musím zeptat, zda existuje ještě něco, co jste nenavrhovala a chtěla byste?

Pohybuji se v segmentu lifestylu, kde řeším interiérové sedací prvky a atmosférická svítidla nebo sošné objekty v prostoru. Ráda prohlubuji a zkoumám vztah mezi prostorem a uživatelem, který jsem ještě úplně neprobádala. Takže mým bodem zájmu je spíše dostat se hlouběji v tom, co dělám. Když se na něco soustředím, tak věci, které běžně nedělám, mě vystřeďují. Což je na jednu stranu velice inspirativní, protože tak můžu získat perspektivu jiného materiálového či technologického uchopení. Nicméně mé portfolio se rozkládá od náramkových hodinek až po hotel, takže se s tím snažím poprat a dělat vše nejlépe, jak dovedu. A to platí pro nás celý kvalitní tým.

Takže naopak existuje něco, kam nechcete směřovat?

Obecně se soustředím primárně na produktový design, který je nadčasový, a dívám se dlouho dopředu před sebe. Občas mám zakázku pro konkrétní účel, jako je to výroční cena, trofej na konkrétní akci, to pak vyžaduje hodně koncentrace a vystředění. Celý proces zahrnuje velké vypětí, ale nemá to pro mě takový dopad, jako když navrhnu židli nebo něco, co krásně stárne v čase a dokáže přinést energii zpátky v podobě následného užitku. Nicméně i menší zakázky tohoto typu mě mohou něco naučit.

S jakým materiálem se vám pracuje nejlépe?

To se asi nedá úplně jednoznačně říct. Ač jsem sice produktový designér, a ne umělecký sklář, tak si myslím, že sklo je takový nevyčerpatelný zdroj inspirace a velice ho obdivuji. Sklo je prostě nádherný, přitažlivý fenomén.

Máte raději projekty s konkrétním zadáním nebo volnou tvorbu?

To záleží na konkrétní povaze výrobku. Co se týče volné tvorby, to podle mě není design jako takový. Většinou design vychází ze zadání, řeší nějakou záležitost. I když mám svůj osobitý rukopis a jsem jiná od ostatních, pořád se pohybuji mezi konkrétní parametry nebo technologiemi, takže na něco odpovídám. Buď se snažím v mantinelech najít nejlepší možné řešení, nebo musím překonávat stávající překážky. Pokaždé se tedy od něčeho odrážím, není to úplně čistá výtvarná záležitost. Mám proto raději spíš situace, kdy na něco reaguji a snažím se najít svoje vlastní vyjádření. Najdu si proto materiál a vhodný prostředek. Pomocí nich pak hledám z mého pohledu nejlepší výsledek, který promlouvá k lidem.

Které kvality designu jsou pro vás klíčové a žádný váš produkt by je neměl postrádat?

Měly by být něčím zajímavé, měly by být sexy.

Můžete prozradit, které povahové rysy vám při práci pomáhají?

Rozhodně snaha najít ideál, to mě provází celý život. Určitě také houževnatost a odvaha.

A které práci naopak komplikují?

Občas přílišná preciznost.

Kde se kromě vaší práce design nebo charakter designérky projevuje nejvíce?

V běžném životě dávám přednost požitku s rodinou nad praktičností. Nebaví mě třeba přemýšlet nad vařením. Vím, že je to důležité, ale dělám jednoduchá jídla, protože jsem neustále v hlavě zaměstnaná svými věcmi a kladu důraz na jiné priority. Také se mi špatně balí, protože mám v hlavě příliš mnoho kombinací oblečení. Prostě jsem v tomto ohledu komplikovanější. Není to tak, že když někam jedu, tak si sbalím tři kousky. Ve svých představách a iluzích si pořád všechno vizuálně představuji.

Můžete jmenovat konkrétní designové předměty, které jsou u vás doma vašimi nejoblíbenějšími? Pokud pomineme vaši tvorbu.

Vždy, když něco vybírám, tak dekoruji většími předměty. Nemám moc ráda dekorace jako takové, mám kolem sebe raději čistotu, volný prostor. A když už tam nějaká socha je, tak je to právě křeslo, které je mi nějak blízké. Mám jedno repasované z Itálie, křeslo Alki, je nádherně oblé, organické. Pak mám od Vitry bílý Monopod, ten je někde na hraně mezi křeslem a objektem. Oblíbenou pohovku Ligne Roset…

V jaké oblasti každodenního života společnosti podle vás design chybí nejvíce? Kde jako designérka spatřujete, že by to chtělo více rozmyslu?

Myslím si, že veřejný prostor pokulhává. Tam vidím velké volné pole působnosti. Ti lidé, co o tom rozhodují, se buď mezi sebou nejsou schopní domluvit, nebo nevnímají, že je to nutné. Myslím, že dialog mezi architekturou, veřejným prostorem a outdoor designem by měl přinášet společné vazby. Lidem a politikům by mělo jít o to, abychom žili v kultivovaném prostředí, protože to působí na všechny, je to všeobecná edukace populace. K tomu tady nedochází oproti ostatním státům.

Zmiňujete ostatní státy, kam se ráda vracíte a kde vidíte, že to funguje lépe?

Například Dánsko nebo Norsko.

Zajímalo by mě, jestli vzhlížíte k některým designovým velikánům?

Mám jména, kterých práci miluji: vždy mě něčím překvapí a jejich práci respektuji. A to je třeba Patricie Urquiola nebo bratři Boroullec, ale není to inspirací, spíš každý tvůrce chce být invenční, přestože máme každý odlišný styl. Líbí se mi ale jednotlivé prvky a jejich uvažování. Bratři Bouroullec jsou velmi invenční, ale jsou formalističtější než jiní designéři, pořád se mi ale jejich jazyk velice líbí. Patricii Urquiolu uznávám obrovským způsobem, protože je žena v designu, jejichž roli jsme řešili i na přednášce. Obecně design je výtvarná disciplína, která vychází z užitného umění a zároveň je to byznys, kde ženy historicky měly nějaký hendikep. Byl to prostě svět převážně mužů. Patricie je světová špička po několik let, je skvělé vidět, že to dokázala a vévodí silným společnostem.

Lucie Koldová (*1983) je česká designérka mezinárodního renomé. V uplynulých deseti let na sebe upozornila produktovými návrhy nábytku a svítidel pro řadu prestižních evropských i tuzemských značek. Je zároveň esignérkou stejnojmenné značky – Lucie Koldová Studio, a kreativní ředitelka Brokis.

Jako první česká designérka představila svojí vizi v projektu Das Haus v Kolíně nad Rýnem. Za rok 2019 k úspěchům přidává už podruhé i nejvyšší ocenění cen Czech Grand Design, titul Grand Designér roku – Cena Erste Premier a Designér roku 2019 - Cena Ministerstva kultury ČR, které získává za jednu z oblíbených disciplín – design nábytku.