Slow development je o umění vědět, co hledat, říká architektka Alexandra Georgescu

BRNO - S citem pro danou lokalitu a její historii dalo studio Kogaa šanci na další život několika brněnským objektům, na jejichž místě by nyní možná stály jiné budovy bez vazby na minulost. Svým přístupem nazvaným Slow development jdou proti zajetým konvencím. „Každý projekt skýtá prostor k vytvoření nekonečného množství tvarů a konceptů, což není dost, pokud se to nepotká s danou lokalitou. Je veliký rozdíl cítit, že daný projekt je přesně tak, jak má," shrnuje architektka a zakladatelka Kogaa Alexandra Georgescu.

V KUMST je k vidění vaše výstava Air Square, o čem přesně tenhle projekt a výstava jsou?

Souvisí s letošní nominací České ceny za architekturu, tahle naše třetí konkrétně za projekt vztahující se ke konceptu nafukovacího mobilního uchopení veřejného prostoru Air Square. Může být složeno i rozloženo během odpoledne a použito k různému spektru potřeb. Ústřední myšlenkou je přinést alternativní a rychlé řešení pro veřejná prostranství, kde by jinak jakákoliv změna k lepšímu trvala mnoho let. Snažíme se jít naproti městům, aby mohla pracovat s prostranstvím v kratším čase a tím rychleji vylepšovat podmínky k životu jejich obyvatel. Proto jsme uspořádali i výstavu, abychom nejen odborníkům a porotě, ale také každému jednotlivci poodhalili příběh tohoto projektu.

Můžete nás jím zkusit provést?

Kromě výsledku výstava odhaluje i celý výrobní proces s miniaturními modely základen nafukovacího prstence. Celou jsme ji komponovali jako náhled do studia, kde je k vidění také nafukovací část spolu s osvětlením, které by na večerní ulice vrhalo. Po prostoru jsou také rozmístěné nafouknuté kousky materiálu. Na ty si lidé mohou sáhnout a zkusit si všechny vjemy poskládat v jeden nafukovací balón, který je sám o sobě docela jedinečný. 

Dvouletý projekt jste zakončili, jaké další vás čekají?

Už jsem zmiňovala, že jednou z unikátních vlastností Kogaa je začínat naše vlastní projekty. Jedním z prvních byl Destilery na Pekařské, který je zářným příkladem procesu, který jsme pojmenovali Slow development a který razíme. Protože stále víc a víc do tohoto směru pronikáme, rozhodli jsme se udělat velký krok kupředu, který ale nemohu prozradit. Jediné, co mohu zmínit je, že tento projekt oznámíme v našem podcastu zhruba za dva týdny. 

Šlo by poodhalit něco více, konkrétnější kontury?

Jako architekti jsme často zahrnuti až do konečné fáze procesu výstavby, ve kterém je ale daleko více plánování a rozhodování, které se odehraje ještě dřív, než nás někdo přizve. Tímto projektem bychom chtěli být přítomní od začátku a procházet celým procesem také.

Když se vrátíme ke Slow developmentu, v čem spočívá?

Objevíme místo, zkoumáme jeho potenciál, snažíme se také výsledkem pomoct potřebám konkrétního okolí a komunity. Většina developerů začíná od rozpočtu a postupuje směrem, který zajistí nejvyšší výnos v co nejkratším čase. My se snažíme jako první podívat na dlouhodobější měřítko, které nekončí jen navrácením investice, ale formuje komunitu a snaží se pomoct adaptovat budovy s dlouhou historií. Chceme mít také více kontroly nad kvalitou projektů ještě před zapojením architektů, proto jsme součástí společnosti Plantcraft, se kterou úzce spolupracujeme. 

Když se ohlédneme za vašimi zkušenostmi a působením na poli architektury, mění se nějak váš pohled? Například v kontextu globálních změn, například klimatu nebo nových vědeckých poznatků?

Pokud narážíme na udržitelnost, tu jsme v naší DNA s Tomášem (partnerem a spoluzakladatelem Kogaa pozn. red.) měli vždy, také protože jsme studovali v Holandsku. Je to ale pro nás neodmyslitelná součást procesu zkoumat, co se stane s daným materiálem nebo budovou za nějaký čas. První myšlenky vždy vedou k zachování toho, co už stojí, nejen protože je to emisně daleko méně zatěžující. 

Vaši snahu zachovat budovy předpokládám nemotivuje jen poměr emisí…

To ne, snažíme se také zachovávat a oživovat příběh existující stavby v myslích obyvatel. Brno bylo centrem textilní výroby, což by měla být sdílená hrdost nás všech, minimálně tak to vidím já. Pokud se budete snažit tenhle příběh nahrazovat, měl by být něčím obohacující a promyšlený v kontextu dalších desítek let. Budovat věci jen s vidinou let, za které se vrátí investice, je příliš omezené. A lidé něco navíc vlastně očekávají, chtějí žít na místě, které do budoucna bude dávat smysl.

Na jakých projektech, kde tohle uplatňujete, momentálně pracujete?

Kromě Zbrojovky například na velmi speciálním projektu v Třebíči uvnitř zóny pod ochranou UNESCO. Což představuje velkou výzvu nejen v přetváření, na které jsme zvyklí, ale ve snaze vyrovnávat se s legislativou a s budovami zařazenými na podobné seznamy. 

Což může být cennou zkušeností ve směru, kterým se vaše portfolio stejně vydává…

Určitě jsme něco takového potřebovali a musím říct, že se jedná opravdu o jinou úroveň architektury. Často říkám, že se cítím jako dospělá architektka. Je to na seznamu milníků architekta (smích). Je toho hodně, nicméně o dalších projektech ještě nesmím mluvit. 

V dřívějším rozhovoru pro Archspace jste zmínila, že je vaším snem navrhnout parfumerii, protože dalším z vašich snů je změnit způsob, jakým jsou interiéry navrhovány a jak se k nim přistupuje. Máte už svou parfumerii?

Ano, to je stále můj sen, přestože se Kogaa posunula od navrhování interiérů k větším projektům. Pořád ale vidím velký nevyužitý potenciál, jak k interiérům můžeme přistupovat: jaké mohou navodit pocity, jak pracovat se světlem… Momentálně je toto odvětví nadměrně komerční a přehnaně orientované na produkt. Všechny výsledky jsou pak docela stejné, mojí výzvou je vytvořit novou identitu navrhování interiérů, třeba za použití nečekaných materiálů. A abych odpověděla i na druhou otázku, miluji parfémy, ale navrhnout parfumerii se mi ještě nepovedlo. 

Také jste v minulosti popisovala Česko jako pozitivně se vyvíjející zemi v architektonickém ohledu, je váš pohled stále stejný?

Ano i ne, změny se dějí, ale rychlost výstavby zapříčiněná nedostatkem bytů vynesla některé nešťastné výsledky, konkrétně i v Brně. To je podle mě problém. Na vině je hlavně nedostatek pravidel, která by takové zásahy regulovala. Což se některým developerům hodí. Rozhodně najdeme i pozitivní příklady, jako je Vlněna. Sice ji zbourali, ale mohli také zastavět co největší plochu s vidinou co největšího zisku. Naštěstí se to nestalo a vyrostlo zde místo s přidanou hodnou, se spoustou zeleně, kde se chcete procházet nebo si zajít na kafe.

Nějaké další projekty, které vás v poslední době inspirovaly?

Těch je strašně mnoho, například projekty Mjölk, Ora, Chybík a Krištof, to všechno jsou zářné příklady lokální architektury. Dělá mi radost, kolik talentů tady máme, naplňuje mě to nadějí, že nás čeká hezká budoucnost.

Alexandra Georgescu, MA.

Narodila se v Rumunsku a vyrůstala v Itálii. Je interiérovou architektkou a zakládajícím partnerem KOGAA. Pracovala pro SPARK Architects v Pekingu a pro Studio Brioschi v Miláně. Studovala na Piet Zwart Institute v Holandsku, kde získala titul Interior Architecture and Retail Design Master Degree. Předtím studovala ve Velké Británii, Dánsku a Itálii. Její práce byla prezentována na Design Weeku v Miláně a Pekingu. Alexandra vyhrála cenu CORE77 Interior Design a byla publikována v magazínu FRAME a v dalších časopisech o interiérovém designu. Je také kurátorkou projektů Brno Design Days a Italian Design Act. V roce 2020 přednášela na Royal Institute of British Architects, stejného roku byla Kogaa časopisem Dezeen vybrána mezi 20 nejlepších architektonických kanceláří. Alexandra je členkou několika mezinárodních architektonických porot a také spoluautorkou projektu Air Square, se kterým byla Kogaa nominovaná na Českou cenu za architekturu 2023.

KOGAA má za sebou krom jiného retrofit sídla Jihomoravského inovačního centra (JIC), o níž jsme psali zde.