Školka s odhalenou infrastrukturou a korkovou izolací má u dětí vzbuzovat chuť experimentovat
- 23. února 2023
- Realizace
- autor: Jan Gerych
- Foto: José Hevia
MADRID – Loris Malaguzzi byl italský poválečný pedagog a psycholog, který během svého bohatého života vypracoval vzdělávací přístup k dětem zvaný Reggio Emilia. Tvrdil, že „děti si budují svou vlastní inteligenci. Dospělí jim musí poskytovat aktivity a kontext a především musí umět naslouchat".
Filozofie radostného poznávání Reggio Emilia stojí na předpokladu, že učení je sebekonstruktivní proces. Školu chápe jako staveniště, laboratoř, kde se prolínají výzkumné procesy dětí a dospělých. Je proto nutné připravit školu, v níž se budou všichni zúčastnění cítit dobře a kde není cílem výuky vytvářet učení, ale podmínky pro učení. Reggio Emilia nepostrádá ani estetický aspekt, protože věří v estetiku učení. Dále zdůrazňuje propojení vědomostí napříč obory, pozornost věnovanou dětem, ne předmětům, proces oproti výsledku, srovnávání a diskuzi jako úspěšné strategie a sebevzdělávání učitelů.
Mezinárodní architektonickou kancelář Office for Political Innovation založil španělský architekt Andrés Jaque jako urbanistickou laboratoř pro rozvoj demokratické architektury napříč měřítky a médii. Jejich školka Reggio na madridském předměstí vznikla s ambicí jít v udržitelnosti dál než jen do ekologie. Reggio School kromě hlídání dopadu na životní prostředí taky pěstuje mezidruhová spojenectví, drží přesuny materiálu na rozumné úrovni a pěstuje kolektivní řízení a vzdělávání.
Místo hi-tech řešení, která jsou obzvláště v jižní Evropě dosažitelná jen pro movité, korporátní nebo státem dotované stavebníky, uplatňuje školka dostupnější environmentální strategii ztenčování, zeštíhlování a načechrávání. Místo roztahování se do šíře, jak je tomu u podobných zařízení zvykem, narostla školka do výše. Díky tomu nezabrala zbytečně moc půdy, ušetřilo se na základech a údajně i na fasádě.
Omezila konstrukce na minimum, a tedy neobsahuje žádné obklady, podhledy, zvýšená technická podlaží nebo něco podobného. Odhalené kabely, roury a vedení jsou přiznanou stránkou estetiky budovy, navíc podněcují zvídavost dětí a souží jako praktická ukázka, „jak věci fungují”. Načechraná je budova zvenčí korkovou izolací. Čtrnácticentimetrová vrstva přírodní korku poskytuje dvojnásobně účinné zateplení, než madridské regulace požadují. Navíc koresponduje s motivem mezidruhového spojenectví, které Office for Political Innovation hlásá. Jde o vystoupení ze škatulky antropocentrického vnímání a zohlednění i dalších stakeholderů v projektu než jen investorů a uživatelů. Korek se má časem stát domovem všemožné havěti a rostlinstva, a stát se tak plnohodnotnějším účastníkem dané lokality.
Celkově se architekti snažili více myslet, než kupit materiál. Konkrétně strukturální inženýr Iago Gonzáles Quelle propočítal konstrukci budovy s takovou přesností, že mohli snížit výsledný objem betonu o třetinu.
Školka funguje jako asambláž různých klimatů, ekosystémů, architektonických tradic a předpisů. Přízemí je určené pro nejmladší děti, zapojuje se do okolního terénu. Patra nad ním mají po obvodu třídy pro starší děti a vprostřed pak hlavní shromaždiště. V této hale se odehrávají hlavní společenské interakce a je zde především vnitřní zahrada. Ekologové a edafologové (edafologie - věda o půdě) ji navrhli tak, aby v ní prospíval hmyz, motýli, ptáci a netopýři. Jde o další nástroj k naplňování filozofie mezidruhového spojenectví, které zde mají děti navazovat. Stejně tak se tu mohou nasvačit, zacvičit si, nebo se radit a rozhodovat o řízení instituce.
