Skleněný design Martina Jakobsena sklízí úspěch v top barech i fine diningu

BRNO – „Někdy je člověk hodně zahleděný do svých problémů a pak zjistí, že jim zbytečně přisuzuje velkou důležitost, což je třeba i to nešťastné plagiátorství.”

V jednom z rozhovorů s tebou jsem si přečetla, že děláš jednu skleničku za rok, je to pravda?

Poslední dobou se snažím malosériovou výrobu omezit. Projekty si vybírám, a proto dělám opravdu jen jednu skleničku za rok. Limituji to, co pustím ven z důvodu masové produkce kopií mých výrobků. Nyní se plagiáty autorského designu objevují na trhu i do měsíce od zveřejnění.

Chápu to tedy správně, že abys ochránil svoji značku od napodobenin, tak máš vlastně méně práce.

Není to o tom, že by během roku nic nevzniklo. Pracuji na zakázkách. To znamená, že přijde klient se zadáním a sklenička se prezentuje pod soukromou značkou, případně je ještě chráněna smlouvou. Poté už nejsem pod výrobkem podepsaný.

Jeden design ročně může opravdu zabránit plagiátorství a podpořit soukromé klienty?

Přesně tak, když přijde rozumný zadavatel se smysluplnou objednávkou, tak už to nemám potřebu dávat ven. Tímto stylem rozvíjím své podnikání, které spěje k výrobě zakázkového skla. Například minulý rok jsem pracoval na návrhu sklenic pro kanadský hotel, které na mých webových stránkách nenajdete.

Ve vašem bytě to vypadá jako s mírnou nadsázkou jako v expozici designu. Co ze své produkce používáte ve vlastní domácnosti?

Doma používáme hned několik sklenic. Například sklenice Himo, karafy Fino nebo nádoby Luno. Poslední jmenované jsou zároveň můj nejkopírovanější design. Nádob Luno, za které jsem získal několik ocenění, je ve světě nespočet napodobenin, a proto jsem se je rozhodl stáhnout z výroby. Poslední dva kusy jsem věnoval do tomboly farního plesu kostela sv. Augustina v Brně.

Počkej, to mě zajímá, proč jsi věnoval designové nádobí právě do tomboly?

Jsem věřící, s rodinou chodíme do kostela. Reagoval jsem na výzvu týkající se poskytnutí darů do tomboly. Co se týká víry, abych to vysvětlil. V mém případě je to tím, že jsem se narodil do tohoto prostředí. Manželka, původem z Vietnamu, si k tomu rozhodnutí došla postupně sama.

Jak jsi na tom s Biblí? Nohavica zpívá, že zatím pochopil jen věty nerozvité…

Protože Bibli čtu sporadicky a její obsah se píše v podobenstvích, není jednoduché ji pochopit. Z tohoto důvodu rád poslouchám kázání, o kterém mohu přemýšlet.

Je ještě něco, o co vás kostel obohatil?

Určitě bych zmínil zajímavou architekturu, akustiku, umění. V neposlední řadě mezilidské vztahy. Velmi nás obohatilo, když jsme se seznámili s lidmi z hospice. 

Tak se pojďme vrátit zpět ke sklu. Jakou skleničku ze svého portfolia bys doporučil?

První mě napadne asi rEvolution. Sklenice na víno dobře funguje jako dárkový předmět a právě s lahví vína se jedná o ideální kombinaci. Zároveň je praktická, snadno omyvatelná a je k ní zajímavý příběh – vlastně návod na použití.

Tuto sklenici má ve sbírce designu mimo jiné Moravská galerie v Brně, jak funguje, nedokážu si to úplně představit?

Objem v horizontální poloze je zdánlivě menší než ve vertikální – pracuje se s menšením hladiny. A tím, že je sklenice pod úhlem zbroušená, ideálně se hodí na degustaci vína. Díky nosu uvnitř sklenice je možné si během pití vína vychutnat i jeho vůni.

Jak je možné, že se tady z té sklenice kouří?

Jedná se o sklenici s názvem Mico, která odkazuje na design 80. let. Je navržena na velmi efektní způsob servírování pokrmů: za pomocí suchého ledu, který se vhodí do sklenice, jídlo levituje a působí to zkrátka dobře. Mico používají například v Grand Hotelu Tatra ve Velkých Karlovicích.

Už několik sezon se na prvních místech v oblíbenosti drinků drží gin tonic, v čem by jej podával Martin Jakobsen?

Na gin tonic je určena sklenice Flute. Tato sklenička se těší veliké oblibě v pražském baru Shrink’s Office (AnonymouS), kde míchají skvělé koktejly. Pokud čekáte klasickou vertikální záležitost, budete překvapeni. Sklenice připomínající flétnu, jak název napovídá, leží na stole a pije se z ní pomocí brčka.

Mě osobně zaujala svým designem sklenička 612?

Sklenice je inspirovaná knihou Malého prince, odtud pochází i její název 612. Nechtěl jsem používat doslovný název (fiktivní) planetky B612. Samotný design není replikou příběhu, ale jen osobní vzpomínkou na tuto knihu.

Jak dlouho trvá přibližně celý proces vzniku?

Od návrhu po realizaci 6 měsíců, někdy i více. Skici, prototypování, korekce, focení. Občas dochází ke drobným úpravám i po uvedení výrobku na trh.

507508509510511512513514515

Kolik jsi za svou kariéru vlastně navrhl sklenic, co ohlasy zákazníků?

Navrhl jsem něco kolem 20-30 sklenic, některé z nich vznikly jako redesign. Ohlasy? To je subjektivní záležitost jako v jakémkoliv lidském snažení.

Co tě ještě čeká v dohledné době?

Mám radost z toho, že přibývá tuzemských zákazníků, kteří si uvědomují, že dělat gastronomii na špičkové úrovni není jen o vaření z kvalitních surovin. Neméně důležitým aspektem je způsob prezentace jídla i nápojů. Z tohoto důvodu přibývá práce mně jako designérovi, který se v této oblasti pohybuje řadu let. Momentálně proto pracuji převážně na soukromých hotelových zakázkách.

Martin Jakobsen (1987) je jeden z nejprodávanějších českých designérů, o kterém se nejméně mluví. Od roku 2018 “skoro” neposkytuje rozhovory. Získaná ocenění dal do sběru a tištěné časopisy do papíru. Nestojí o porovnávání a soupeření, neprezentuje se na sociálních sítích. Studoval u Ronyho Plesla a dělá nápojové sklo. Žije v Brně, má ženu, syna a psa.
 

 Nominace:  Czech Grand Design, Stanislav Libenský Award, EDIDA (ELLE DECO International Design Award), Swedish Innovation Prize
 Ocenění:  Národní cena za studentský design, Talent Designu, Cena Nadace Preciosy
 Studium:  UMPRUM, ateliér skla (prof. ak. soch. Rony Plesl), TUL fakulta textilní
 Stáže:  Královská dánská akademie umění v Kodani, Akademie výtvarných umění v Lodži
 Zastoupení:  Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Severočeské muzeum v Liberci, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Moravská galerie v Brně

Jakobsen Design