Srpen 02, 2022 | autor: Jana Helbichová | Foto: Michael Tomeš
O české sklo je ve světě obrovský zájem, což potvrzuje i uznávaný designér Martin Jakobsen. Přestože v těžkých dobách covidu přemýšlel, že se bude radši věnovat něčemu úplně jinému, dnes je rád, protože objednávky přichází opět z celého světa.
BRNO – „Někdy je člověk hodně zahleděný do svých problémů a pak zjistí, že jim zbytečně přisuzuje velkou důležitost, což je třeba i to nešťastné plagiátorství.”
Poslední dobou se snažím malosériovou výrobu omezit. Projekty si vybírám, a proto dělám opravdu jen jednu skleničku za rok. Limituji to, co pustím ven z důvodu masové produkce kopií mých výrobků. Nyní se plagiáty autorského designu objevují na trhu i do měsíce od zveřejnění.
Není to o tom, že by během roku nic nevzniklo. Pracuji na zakázkách. To znamená, že přijde klient se zadáním a sklenička se prezentuje pod soukromou značkou, případně je ještě chráněna smlouvou. Poté už nejsem pod výrobkem podepsaný.
Přesně tak, když přijde rozumný zadavatel se smysluplnou objednávkou, tak už to nemám potřebu dávat ven. Tímto stylem rozvíjím své podnikání, které spěje k výrobě zakázkového skla. Například minulý rok jsem pracoval na návrhu sklenic pro kanadský hotel, které na mých webových stránkách nenajdete.
Doma používáme hned několik sklenic. Například sklenice Himo, karafy Fino nebo nádoby Luno. Poslední jmenované jsou zároveň můj nejkopírovanější design. Nádob Luno, za které jsem získal několik ocenění, je ve světě nespočet napodobenin, a proto jsem se je rozhodl stáhnout z výroby. Poslední dva kusy jsem věnoval do tomboly farního plesu kostela sv. Augustina v Brně.
Jsem věřící, s rodinou chodíme do kostela. Reagoval jsem na výzvu týkající se poskytnutí darů do tomboly. Co se týká víry, abych to vysvětlil. V mém případě je to tím, že jsem se narodil do tohoto prostředí. Manželka, původem z Vietnamu, si k tomu rozhodnutí došla postupně sama.
Protože Bibli čtu sporadicky a její obsah se píše v podobenstvích, není jednoduché ji pochopit. Z tohoto důvodu rád poslouchám kázání, o kterém mohu přemýšlet.
Určitě bych zmínil zajímavou architekturu, akustiku, umění. V neposlední řadě mezilidské vztahy. Velmi nás obohatilo, když jsme se seznámili s lidmi z hospice.
První mě napadne asi rEvolution. Sklenice na víno dobře funguje jako dárkový předmět a právě s lahví vína se jedná o ideální kombinaci. Zároveň je praktická, snadno omyvatelná a je k ní zajímavý příběh – vlastně návod na použití.
Objem v horizontální poloze je zdánlivě menší než ve vertikální – pracuje se s menšením hladiny. A tím, že je sklenice pod úhlem zbroušená, ideálně se hodí na degustaci vína. Díky nosu uvnitř sklenice je možné si během pití vína vychutnat i jeho vůni.
Jedná se o sklenici s názvem Mico, která odkazuje na design 80. let. Je navržena na velmi efektní způsob servírování pokrmů: za pomocí suchého ledu, který se vhodí do sklenice, jídlo levituje a působí to zkrátka dobře. Mico používají například v Grand Hotelu Tatra ve Velkých Karlovicích.
Na gin tonic je určena sklenice Flute. Tato sklenička se těší veliké oblibě v pražském baru Shrink’s Office (AnonymouS), kde míchají skvělé koktejly. Pokud čekáte klasickou vertikální záležitost, budete překvapeni. Sklenice připomínající flétnu, jak název napovídá, leží na stole a pije se z ní pomocí brčka.
Sklenice je inspirovaná knihou Malého prince, odtud pochází i její název 612. Nechtěl jsem používat doslovný název (fiktivní) planetky B612. Samotný design není replikou příběhu, ale jen osobní vzpomínkou na tuto knihu.
Od návrhu po realizaci 6 měsíců, někdy i více. Skici, prototypování, korekce, focení. Občas dochází ke drobným úpravám i po uvedení výrobku na trh.
Navrhl jsem něco kolem 20-30 sklenic, některé z nich vznikly jako redesign. Ohlasy? To je subjektivní záležitost jako v jakémkoliv lidském snažení.
Mám radost z toho, že přibývá tuzemských zákazníků, kteří si uvědomují, že dělat gastronomii na špičkové úrovni není jen o vaření z kvalitních surovin. Neméně důležitým aspektem je způsob prezentace jídla i nápojů. Z tohoto důvodu přibývá práce mně jako designérovi, který se v této oblasti pohybuje řadu let. Momentálně proto pracuji převážně na soukromých hotelových zakázkách.
Martin Jakobsen (1987) je jeden z nejprodávanějších českých designérů, o kterém se nejméně mluví. Od roku 2018 “skoro” neposkytuje rozhovory. Získaná ocenění dal do sběru a tištěné časopisy do papíru. Nestojí o porovnávání a soupeření, neprezentuje se na sociálních sítích. Studoval u Ronyho Plesla a dělá nápojové sklo. Žije v Brně, má ženu, syna a psa.
Nominace: Czech Grand Design, Stanislav Libenský Award, EDIDA (ELLE DECO International Design Award), Swedish Innovation Prize
Ocenění: Národní cena za studentský design, Talent Designu, Cena Nadace Preciosy
Studium: UMPRUM, ateliér skla (prof. ak. soch. Rony Plesl), TUL fakulta textilní
Stáže: Královská dánská akademie umění v Kodani, Akademie výtvarných umění v Lodži
Zastoupení: Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Severočeské muzeum v Liberci, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Moravská galerie v Brně
Témata:
Autor: Jana Helbichová
Podcast: Měla jsem touhu stavět velké věci, říká architektka Jana Mastíková
Při rekonstrukci továrny na čipy objevili architekti nevyužívané patro
Pokračovat
Pokračovat
Pokračovat
Pokračovat
Pokračovat
Pokračovat
Pokračovat
Pokračovat
Pokračovat
Pokračovat