Blue
Green

Přepínejte mezi tématy z kanceláře nebo pro zelená řešení.

Panoptikum skleněných monster a bubáků zkoumá strach z různých úhlů pohledu

Z prosince 2018 zbývá posledních pár hodin a my jsme si pro vás na tento den připravili ohlédnutí za fascinující kolekcí monster, se kterou letos uspěl LASVIT na Milano Design Week. S tím vám přejeme, abyste do nového roku vstoupili tou správnou nohou, odvážně a beze strachu.

Panoptikum strašidel a bubáků vytvářeli pro společnost LASVIT uznávaní světoví i čeští designéři ve spolupráci s nejlepšími českými řemeslníky. Na kolekci se podíleli takoví umělci jako jsou René Roubíček, Vladimír Kopecký, Stanislav Müller nebo Maxim Velčovský, ze zahraničních jmen například Campana Brothers, Nendo či Fabio Novembre. Většina ze zapojených 17 designérů dodala řadu malých předmětů zkoumajících strach z různých úhlů pohledu. Od strachu z vlastní sexuality, který reprezentuje sexuální ruleta Fabia Novembre, až po strach z nemožnosti uniknout z politického stínu, jímž se zabýval Maxim Velčovský. Prohlédněte si náš výběr.

Levičáctví | Maxim Velčovský

Maxima Velčovského inspirovaly vzpomínky na vlastní dětství, kdy portrét Lenina visel téměř na každém rohu. Na první pohled vypadá jeho verze jako decentní portrét hlavního „designéra“ Velké říjnové revoluce. Když se však podíváte pozorněji, zjistíte, že je deformovaný. „Všechny levé údy jsou výrazně větší. Můj Lenin trpí zhoubnou formou levicovosti,“ vysvětluje Velčovský. Lenin z taveného skla září do světa ve své milované barvě – rudé jako pěticípá hvězda.

Manabi monstra | Stanislav Müller

Stanislav Müller se nechal inspirovat svým pobytem v Japonsku i zálibou v komiksech. Celkem jsou v kolekci dvě hlavní monstra – Sensei (učitel) a Gakusei (žák). Tato monstra z řádu Optonů jsou zrozena ze světla, aby bojovala proti temnotě. Gakuseiové jsou žáci na cestě světla a nejlepší z nich se stává Senseiem. Sensei má schopnost transformovat hlavu, a tak mást temnotu.

Ufon | René Roubíček

Křehké monstrum z ručně foukaného skla je vyrobené z uraniové skloviny, která je typická svou výrazně zelenou barvou. Kolekce čítá pouze dvacet kusů. Ufon nebyl foukaný do formy nebo podle přesného 3D modelu, vznikal přímo v prostorách sklárny. „Byla to čistě autorská tvorba vznikající u sklářské pece ze souhry skloviny a mě s huťákem, který to foukal,“ říká René Roubíček. Jeho cílem bylo vytvořit Ufona, který nemá být děsivý, ale naopak přátelský, laskavý, překvapující a hravý jako sklo samo.

Karavany monster jdou tichou pustinou | Vladimír Kopecký

 

Monstrum, to je pro Vladimíra Kopeckého něco obrovského a hrozivého, co se nad námi sklání a děsí nás. Svou vizi materializoval technikou „ošklivého skla“, kterou proslavil v 60. letech minulého století. Na jednotlivé desky skla se nejdřív nanáší barvy, následně se vypálí a až poté spojí dohromady. Výsledným spečením pak ze skla vystoupil obraz monstra.

BHSD | Maarten Baas

Monstra od Maartena Baase nemají žádná poetická jména, říká jim jednoduše BHSD-001, BHSD-002, BHSD-003 a BHSD-004, což evokuje vědecké označování nových objevů. Designéra totiž inspirovaly fosilie malých netvorů s pozoruhodně ostrými zuby, které byly nalezeny v Nizozemsku. Jeho příšery jsou tak malé, že se vejdou do dlaně. Ani ta největší nepřesahuje 20 cm.

Something Underneath | Nendo

„Něco tam je!“ Ze strachu z nepoznaného vycházel designér Oki Sato ze studia Nendo. Jeho příšery jsou skryté pod pruhem látky či papíru, takže jsou přímo před očima pozorovatele, ale nelze je spatřit. Nedotknutelné abstrakní „něco“ děsí svou tajuplností. Existují čtyři verze monster ukrytých pod skleněným hávem: něco malého, něco dlouhého, něco zubatého a něco velkého.

Toyboys | Fabio Novembre

Na první pohled je monstrum od italského designéra Fabia Novembre neškodnou postavičkou odkazující k slavné kresbě Vitruviánský muž Leonarda Da Vinciho. Bližší pohled ale prozradí, že se za známou pózou ukrývá cosi rafinovanějšího. Každá část těla totiž odkazuje k sexuálním hračkám, a představuje tak spíš ruletu lidské sexuality.

Hanging Monster Moral | Stephen Hamel

Tři příšery, tři symboly mostrózního přístupu lidstva k okolnímu světu. Pro Stephena Hamela je největším strašákem především lidská bezohlednost, a proto stvořil montra, která mají být trvalou připomínkou důsledků lidského jednání. Jmenují se Swako the Swanlake, Max the Murcielago a Tommy the Tomatokiller.

Monster Cabaret

Neotřelý koncept bubáků a příšer uvedla společnost LASVIT poporvé na dubnovém Milano Design Week, kde skleněná instalace získala Milano Design Award, prestižní cenu považovanou za „designového Oscara“. Porota ocenila společnost LASVIT v kategorii nejlepší instalace. Výstava totiž probíhala v milánském Teatro Gerolamo, kde ji doplnila i dekadentní show s burleskními tanečnicemi. Nad jevištěm bylo zavěšeno 108 lustrů z kolekce Neverending Glory designérů Jana Plecháče a Henryho Wielguse, přímo z auditoria vyrůstal obří totem Maxima Velčovského a na něj shlížela menší monstra z ochozů divadla.