Shibui ateliér nařeže japonskou truhlařinu s pochmurným klidem a nádechem jiskry

ROUSÍNOV – V nenápadné dílně nedaleko Brna vyrábí truhlář Jozef Sedláček minimalistický nábytek inspirovaný japonskou estetikou a řemeslem. Jeho výrobky můžete potkat například v brněnské sushi restauraci Manya či Punkt Espresso Baru. Specializací ateliéru jsou typicky japonské posuvné stěny shoji. 

Co se skrývá pod japonským názvem Shibui a co vás vedlo k tomu, že se inspirujete japonskou esetikou? 
Shibui je japonské přídavné jméno, které vyjadřuje estetiku jednoduché, jemné a nenápadné krásy. Stejně jako jiné japonské estetické termíny, jako je iki nebo wabi-sabi, se shibui může vztahovat na širokou škálu předmětů, nejen na umění nebo módu. Tiché jednoduché prvky a řídký tlumený design poskytují pochmurný klid s nádechem jiskry. Mezi stěžejní prvky patří  jednoduchost, implicitnost, skromnost, přirozenost, nedokonalost a ticho. Inspirován shibui ve spojení s japonskou pečlivostí a trpělivostí jsem začal svoji výrobu zaměřovat tímto směrem. Mám rád minimalismus, jednoduché linie a žádné nadbytečné prvky. A v neposlední řadě kvalitu a preciznost zpracování. 

Kde jste se japonskému řemeslu naučil? 
Dopracoval jsem se k tomu postupně, samoucky. Učil jsem se samostudiem z literatury, mám nakoupenou spoustu knih, japonských originálů přeložených do angličtiny. Z těch čerpám nejvíce. A dnes samozřejmě internet. O japonské truhlářství, které má pravděpodobně základ v Číně, se zajímám už poměrně dlouho a tvoří většinu našich zakázek. Jedná se hlavně o posuvné stěny tvořené dřevěným rámem a vyplněné papírem.

Kromě estetiky používáte i jiné typicky japonské postupy? V čem je specifická metoda japonského truhlářství? 
Kromě preciznosti jsou to hlavně nástroje. Japonci používají ke zpracování převážně ruční nástroje. Řekl bych, že stroje využívají zejména, pokud to zvýší kvalitu zpracování, nikoliv jeho kvantitu. Použijí strojní pilu, protože v mnoha případech dokáže něco uříznout lépe než lidská ruka. Ne proto, aby toho za určitý čas stihli více. Ruční nářadí Japonci díky bohaté historii dotáhli téměř k dokonalosti. 
Zásadní rozdíl je v tom, že evropská pilka řeže tlakem, japonská tahem. U těch evropských vyvíjím tlak (deformuji plátek pily), kdežto japonská řeže tahem (plátek natahuju a rovnám). I pro lidské tělo je to přirozenější pohyb. 
Pracuji i s i japonskými hoblíky, které se používají tahem k sobě a mají naprosto čistý řez. Japonské nástroje jsem z důvodu malého výběru v České republice nakonec začal i prodávat na e-shopu. 

Jaký typ dřeva využíváte? 
Většina dřeva je lokální, pochází ze školního lesního podniku ve Křtinách. Typicky je to dub, jasan, modřín, borovice či ořešák černý. Ale využívám i dřevo z dovozu, například pro realizaci pro brněnskou výrobnu čokolády Ajala. Majitel měl představu dřeva v barvě čokolády, použil jsem tedy ořech americký. 

Jakým způsobem ošetřujete povrch nábytku? 
Nejčastěji používám dva způsoby. Tradičnější je nátěr tungovým olejem, který se po zahřátí krásně vpije do struktury dřeva a vytvrdne v něm. Tento olej je však vysychavý a nátěr je třeba obnovovat. Modernějším způsobem je potom aplikace tvrdých voskových olejů, které jsou již navždy. Jejich výhodou je velká odolnost proti vodě i otěru a dají se lokálně opravit poškozené povrchy. 

Nábytek, který vyrábíte, nese specifický rukopis. Navrhujete ho sami nebo spolupracujete s architekty? 
Pracuji jednak na zakázku na základě návrhů od architektů a pokud nemám přesný návrh, obracím se na kolegyni Veroniku Hradovou, která je autorkou většiny návrhů. 

Zatím jsem se bavili zejména o typicky japonských posuvných stěnách (shoji screens). Jaký další nábytek vyrábíte? 
Vyrábíme jednak ve spolupráci s architekty nábytek do restaurací, kaváren a barů. Tady bych zmínil například interiér brněnské restaurace Manya, který jsme vyráběli na základě návrhu Jung Architekti. Zde jsme vyráběli celý interiér včetně kovových konstrukcí. Najdete tam velmi zajímavý bar z jednoho kusu dubu fixovaný pomocí hmoždíků nebo posuvné dveře předělující jednotlivé části provozu vyplněné technikou Kumiko. Technika spočívá v spojování jemných dřevěných lišt bez pomoci lepidel či hřebíků. 
Pro soukromé zakázky jsou to nejčastěji právě již zmiňované shoji screens. Dřevěné rámy s výplní papíru. Ten objednávám přímo z Japonska. Papír vypadá velmi efektně, na jeho výrobu se využívá mimo jiné i vláken hedvábí. Proti světlu krásně vynikne jeho struktura. Je to zároveň jemný materiál, nicméně pokud se během let zničí, je možné ho opět vyměnit za nový papír. 

Jaké jsou vaše plány se Shibui ateliérem do budoucna? 
Pokračovat v tom, co dělám. A rád bych, aby když se bude někdo shánět po nábytku s důrazem na zpracování, materiály či japonský odhlečený styl, věděl, kam se obrátit. Kromě toho se chci i nadále věnovat výuce truhlářství na řemeslných kurzech v Rousínově v Hobbylabu. 

Shibui Ateliér