Fotograf s kavárníkem chtějí učit Brňany chodit místo na pivo do sauny

Květen 05, 2022 | autor: Jan Gerych | Foto: Roman Franc a Bořivoj Čapák (interiér)

Roman Franc a Čestmír Pilát nefandí načančaným wellness resortům, proto se rozhodli udělat si říční saunu a podělit se o ni s ostatními. Ani ne deset let později zdobí sauna Třpyt jundrovský břeh řeky Svratky. 

 

JUNDROV, BRNO – Říční sauna Třpyt má za sebou zimní testovací fázi a s příchodem teplého počasí se přesouvá na pozici kavárny Třpyt k cyklostezce. Jakmile se na podzim ochladí, objeví se opět na městské pláži u řeky Svratky a zahájí svou první oficiální saunařskou sezónu. 

Za mimořádným projektem stojí kamarádi Roman Franc a Čestmír Pilát, kteří se už v roce 2013 začali bavit o tom, že by si na zahrádce nedaleko řeky v Jundrově zařídili saunu. Na úřadě se jejich návrh zalíbil natolik, že jej nejen podpořili, ale vyslovili se pro možnost využití sauny veřejností. Tak vznikl plán říční sauny spojené se vznikající městskou pláží na Svratce. 

Foto Bořivoj Čapák

 

Autoři projektu ani městská část si však v té době neuvědomovali, jak bude realizace náročná. K podpoře úřadů se záhy přidaly různé kontrolní a pojistné mechanismy, které měly zajistit bezproblémovost, avšak celou věc také značně zkomplikovaly a prodloužily. 

„Nikomu nedošlo, že ten geniální nápad s veřejnou saunou má spoustu zádrhelů. Různými administrativními překážkami se jistili, ale zárověň nám pomáhali. Absolvovali jsme kompletní stavební řízení, přestože je to na kolech”, vzpomíná fotograf Roman Franc.

Původní nápad byla plovoucí sauna, z níž by se ochlazovalo skokem přímo do řeky. Takové řešení však na úřadech neprošlo a jedno z nařízení znělo, že musí být sauna kvůli bezpečnosti mobilní. „Já jsem se zavázal, že když budou záplavy, tak to do hodiny odvezu. Tu desetitunovou věc,” směje se Roman Franc, jehož jsme spolu s architektem Bořivojem Čapákem požádali o rozhovor. 

Co vás k říční sauně inspirovalo?

Roman Franc: Máme rádi saunování v přírodě. Úplně nemusíme wellness centra. Vypadají sice pěkně, ale je to spíš taková iluze. Vadí nám, že tam člověk nemůže být úplně sám a mít klid a nebo naopak, když jde s někým, tak ho zase ostatní okřikují, že se soustředí, takže má být potichu.

Jak jste postupovali?

RF: Byli jsme na Brněnském vývaru fundraisingové akci, kde jsme to poprvé zveřejnili a lidi nám darovali asi 8300 korun. Pak jsme zjistili, že Brno otevřelo grant na oživení řek. To bylo poprvé, kdy jsme mohli žádat o nějakou solidní částku, třeba 200-300 tisíc. Dostali jsme to, ale byli jsme úplně naivní v představě, kolik to bude stát, jak to bude složité, jaké bude celé to stavební řízení a tak. 

Musel jsem dvakrát obíhat zastupitelstvo, překecávat všechny členy klubu, aby nám prodloužili dotaci, jinak bychom ji museli vrátit a měli jsme v tom už i vlastní peníze. Město nás tehdy taky podpořilo. Částka od nich je spíš menší, když si vezmeme, kolik to celé stálo (přes 3,5 milionu korun), ale vyšli nám vstříc. Umožnili nám prodloužit čerpání dotace a další věci, náměstek Hladík nám svým osobním nasazením opravdu hodně pomohl. 

Kde se vzal název Třpyt?

RF: Třpyt vymyslel náš kamarád Honza Fišer, který nám na webu nakreslil i ty postavičky muže a ženu s přátelským gestem. Je to inspirované sondou Voyager, která letí do vesmíru a muž a žena zdraví přátelským gestem ufony. Honza to trochu překreslil. Přidal mu trochu bříško a vousy po brněnsku, udělal z něho hipstra po pinďu ve vodě. To se stalo takovým motivem. Název Třpyt jsme vymysleli podle básničky od Vítězslava Nezvala Na břehu řeky Svratky, kterou do ateliéru donesl taky Honza. Je tam něco o tom, že jen Svratka má temný třpyt.    

Už jste navrhoval někdy saunu?

Bořivoj Čapák: Bylo to poprvé. Už v roce 2013 mě oslovili Roman s Čestmírem kvůli té sauně na zahrádce. Tehdy to měla být plovoucí sauna na pontonu, která by se dala vytáhnout na břeh. Ukázalo se, že skrze Povodí řeky Moravy a Odbor vodního hospodářství to není průchodné, tak začal Roman hledat další možnosti, jak udělat říční saunu.

RF: Čestmír mě přesvědčil, že k němu do kavárny chodí Michal Palaščák a hrozně se o to zajímal a chtěl na tom s námi dělat. Tak jsme se domluvili a nějakou dobu to fungovalo, ale nakonec jsme se rozloučili, protože jsme si vzájemně nevyhovovali. Zkusil jsem znovu přesvědčit Bořivoje, že třetí šanci už nedostane, ale té druhé by se měl chopit. Naštěstí mně vyhověl, a tím se uvrtal k mnohaleté práci bez nároku na honorář, zatím. Došlo tedy k výměně a pak už bylo všechno fajn. Jen se to tak strašně vleklo.

BČ: Míša Palaščák navrhoval plášť z pomačkaného nerezového plechu. To se při promýšlení realizace ukázalo jako nesmírně komplikované. Po hledání různých alternativ jsme zakotvili u šindelí z přírodního hliníku, se kterými jsme byli schopni vyřešit detaily kultivovaně. Leskne se méně, ale je výrazně lehčí.          

RF: Původně jsme chtěli, aby to vypadalo, jako když vezmete krabičku čaje a obalíte ji do alobalu. Aby to byl takový divný pomačkaný tvar, který se bude odrážet od hladiny, jako když na ní pozorujete třpytky. Ale je nakonec fajn, že to tak není, protože by u toho nikdo nemohl vydržet. Všechny by to oslňovalo a bylo by to nepříjemné.

Sauna se nejeví jako složitý architektonický úkol, ale z vašeho vyprávění vidím, že to mělo své peripetie. Jak se tedy projekt vyvíjel dál?

BČ: Je to hodně atypické. Kluci nejdřív pořídili maringotku a začalo se to realizovat podle původního projektu. Pak někoho napadlo to nechat zkontrolovat statikem. Ten zjistil, že když se tam dají okna, která byla naplánovaná, tak se celá kostra maringotky zbortí a začal konstrukci přepočítávat. Já jsem se k projektu dostal ve chvíli, kdy se začínala svařovat nová kostra zohledňující váhu těch obřích skel, které má každé asi 300 kilo. 

RF: Ta okna pro nás byla důležitá, aby bylo co největší spojení s přírodou. Jednou v prosinci jsme totiž s Čestmírem koupili od kolotočářů v Prostějově u dálnice maringotku za 40 tisíc, přivezli jsme ji do Brna a mysleli jsme, že na tom podvozku s koly tu saunu vybudujeme. Takhle jsme přemýšleli. Nakonec z toho podvozku zbyly jen nápravy a oj a nakonec jsme loni vyhodili i ty nápravy, protože jsme zjistili, že tu saunu neunesou. 

Navázali jsme partnerství se stavební fakultou díky kamarádce, která tam dělala proděkanku a ta nám domluvila statika. Udělal 3D model, jakou musí mít ta sauna kostru, aby se nezbortila, když třeba pojede a náhle zabrzdí. Má přes 10 tun, protože jsou tam nádrže a bojlery s vodou. Původně jsme si mysleli, že ji budeme víc převážet, že pojedeme někam za město a tak. To tedy úplně nejde, ale v rámci města se převážet dá. Takhle to vznikalo. Díky naší nějaké naivitě a …, no, naivitě. 

Jak jste Bořivoji saunu navrhl?

BČ: Původně převzatý koncept umístil vstup do středu, na jedné straně je potírna a odpočívárna na druhé.

RF: Přemýšleli jsme o způsobu vytápění, chtěli jsme to udělat na dřevo, ale pokud to má fungovat masově, bylo by těžké to vytopit a pak teplotu udržet na vysoké úrovni, aby to bylo kvalitní saunování. Zároveň by nám to nedovolili hasiči. Když tam obec nainstalovala přípojku na elektřinu, řekli jsme si fajn, budou to profesionální vysokokapacitní kamna na elektřinu. Máme kamaráda, který dělá solární a ostrovní systémy a chtěl nás sponzorovat a všechno zařídit, ale zjistili jsme, že to nepůjde. V zimě tolik nesvítí, takže bychom museli mít soláry asi tak na všech panelácích v Jundrově, aby to utáhly. 

Jak je vyřešená konvertibilita na kavárnu?

BČ: Z prostoru potírny vznikne sklad a v odpočívárně bude zázemí kavárny. V příčce je sklopné okénko, ke kterému vedou schody z obou stran.

RF: Chtěli jsme, aby to bylo otevřené skrz, aby se tím dalo v létě procházet a působilo to lehce, vzdušně. Aby si člověk vystál řadu, vstoupil a prošel tím na zahrádku. 

Co je to za konstrukci?

BČ: Je to hybridní konstrukce. Maringotka má ocelový rám z jeklů a plášť je vynášený dřevěnými žebry. Mezi rám a žebra je vyfoukaná stříkaná izolace – „chytrá pěna”. Na střeše i na stěnách máme asi 25 cm. Okna jsou z trojskel a když se rozpálí kamna, která jsou hned za tím oknem, tak vnější tabule skla zůstane úplně chladná. Ta dnešní moderní okna mají úžasné izolační schopnosti.

Kde je sauna teď?

RF:Nyní je v Jundrově, byla ve fázi zkušebního provozu. Fungovala. Musíme tvrdit, že fungovala a pro omezené skupiny, abychom neohrozili jejich bezpečnost. Snažili jsme se vychytat mouchy a neduhy. Máme smlouvu s městem Brnem na pronájem pozemku původně do konce března, protáhli nám to do konce dubna a teď to musíme převézt do letního umístění. Jundrov chtěl, abychom to tam měli v zimě a v létě, kdy už to nebude mít ten efekt, to bude kavárna o 50 m výš u řeky na pozemku u cyklostezky.

Máme neziskový spolek Sauna Třpyt, který to bude provozovat. Nemá generovat zisk, ale bude se platit, aby se pokryly provozní náklady a bylo to udržitelné, aby se zaplatil správce sauny, který udělá servis, aby člověk mohl přijít a vyvalit se. Spolek povede i kavárnu, letní provoz bude částečně dotovat zimní. Budou to takové spojené nádoby, které se budou podporovat, aby to bylo provozně udržitelné a nebylo to závislé na žádných dalších dotacích.  

Aktuálně zprovozňujeme rezervační a platební systém a jakmile najdeme někoho, kdo by to provozoval, tak se to zfunkční. V půlce září se to zase převeze k řece a už to bude sloužit na zimní sezónu. Ideálně už to bude sauna s online rezervačním a platebním systémem, který zohlední členství. Máme z toho hlavu do čtverečku, protože to děláme ve svém volném čase a mezitím splácíme dluhy. Zbývá nám ještě asi tak 300 tisíc. Musíme vrátit peníze a ještě proplatit nějaké řemeslníky a podobně. 

Správce sauny se bude starat i o kavárnu?

RF: Bylo by to ideální spojení, kdybychom našli jednoho člověka, který bude na plný úvazek zaměstnaný. V zimě by se staral o chod sauny, ne sám, byli by tam doplňkoví brigádníci, ale měl by to na starosti. A v létě by byl provozní kavárny. Pod Čestmírovým vedením. Čestmír by mu rád nabídl volnost co do podoby nabídky, služeb atd. (Čestmír Pilát stál u zrodu brněnské kavárny 21. století, když do města pozval architekta Martina Hrdinu, který tu navrhl nejikoničtější kavárenské interiéry, pozn. autora.) Pokud by to někdo chtěl dělat, ať se nám ozve.   

Roman Franc se narodil v roce 1983 v Brně. Studoval na Masarykově univerzitě a na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, kde nyní pokračuje v doktorském studiu. Organizuje a učí fotografické kurzy, vystavoval ve Spojených státech a Velké Británii. Spolupracoval s prezidentskou kanceláří Václava Havla. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Museum of Fine Arts (Houston), Zillman Art Museum, Museum of Modern Art (Rio de Janeiro) a v knihovně amerického Kongresu.   

Bořivoj Čapák se narodil roku 1983 v Brně. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Od roku 2011 pracuje pro Atelier RAW. Kromě domů s oblibou navrhuje atypické vybavení a příležitostně architekturu fotografuje.

Sauna Třpyt

Autor: Jan Gerych

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies