Rýzner: Pět metrů na hlavu je málo

13. března 2015
Aktuality
Rozhovor
autor: red

Architekt Luděk Rýzner z humpoleckého studia OK PLAN ARCHITECTS s kolegy z plných sil připravuje výstavu k patnácti letům firmy, která bude netradičně hostit New York. O výstavě se dočtete v prvním dílu rozhovoru ZDE. Rozhovor nyní uzavírá přemýšlením o

Architekt Luděk Rýzner z humpoleckého studia OK PLAN ARCHITECTS s kolegy z plných sil připravuje výstavu k patnácti letům firmy, která bude netradičně hostit New York. O výstavě se dočtete v prvním dílu rozhovoru ZDE. Rozhovor nyní uzavírá přemýšlením o kancelářském prostoru.

V druhé části povídání, kterou naleznete TADY, architekt zmínil zodpovědnost za vzhled průmyslových objektů, které jsou součástí měst a ovlivňují jejich vnímání. V samotných centrech upozorňuje na přístup, se kterým vznikají kancelářské prostory. Hlavním měřítkem zůstává kvantita, tedy počet metrů čtverečních na hlavu. Kvalita kanceláří přitom podle Rýznera přímo souvisí s kvalitou pracovního výkonu zaměstnanců.

Jak vnímáte situaci a možný vývoj v oblasti administrativních prostor?

Čekám velké posuny. Intenzivně se zabýváme studiem nového pojetí uspořádání kanceláří. Nejprve přišel trend samostatných oddělených kanceláří, po nich open space. Ten je v Česku stále oblíbený, ve světě se od něj radikálně upouští. Halové kanceláře začaly v USA a řešily, jak nacpat co nejvíce lidí na daný prostor. Po čase vyšlo najevo, že ač produktivita v určité době vzrostla, začala posléze klesat.

Jak si ideální kanceláře představujete vy?
Čím je společnost vyspělejší a lidé zvyklí na větší komfort, nejsou schopni poskytovat v často hlučném open space takové výkony. My se snažíme závěry aktuálních studií a trendy aplikovat u našich klientů – prostor musí být variabilní a úzce specifický pro jednotlivé profese. To je dosud developery i majiteli firem stále podceňováno. Jediným ukazatelem zůstává, kolik počet metrů čtverečních je třeba na hlavu. V extrémním případe je to pět a půl metru. Takové prostředí ale produktivitu lidí limituje.

Jaké je možné řešení?
V Holandsku se tím zabývají pět nebo šest let a ze studií psychologů vyplývá, že prostředí ovlivňuje uvažování člověka, jeho preference a výkonnost. Věřím například tomu, že když jsou členové týmu od sebe dál než dvacet metrů, tým přestává fungovat.

Vhodné členění kancelářského prostoru je tedy zásadní pro produktivitu práce.
Členění prostoru je alfou a omegou. Jsou nadnárodní firmy jako OMA, Foster & Partners, pro které tuto problematiku řeší psychologové. Tyto architektonické kanceláře klientům radí, jak jak prostředí členit a zvýšit produktivitu, mají na to zpracované manuály. Další lidé se úzce specializují na vnitřní klima objektů, i to je u nás podceňováno. Pořád tady funguje „Amerika“ ve stylu: Když budeš hodně úspěšný, dostaneš kancelář s oknem. Ze výsledků zahraničních studií je zřejmé, že lidé musí sedět na denním světle, pod zářivkami nikdy nebudou tak produktivní. V takových podmínkách musí i výborný člověk časem vyhořet. V lepších podmínkách by jej stejný výkon méně unavil, nebo by na něj potřeboval méně času.

Jak v této věci můžete klientům poradit vy?
Pro tuto oblast zpracováváme interní manuál. Z předchozí odpovědi vyplývá, že architekt může být pro firmu značným přínosem, protože má obrovský vliv na produktivitu. Když chce být firma úspěšná a dělat vše na sto procent, tak musí vzít v úvahu těch pět nebo deset procent produktivity, který dokáže architektura ovlivnit nebo limitovat. Není to totiž jen o tom, jestli ředitel vypíše prémie.¨

Jak tedy produktivitu či kreativitu stimulovat?
Nejlepší myšlenky se nerodí v kanceláři proti počítači, ale v neformální zóně, kde se lidé potkají třeba při pití kávy. Je třeba přemýšlet o tom, jak se lidé v budově míchají. Kolega z jednoho oddělení může nápadem posunout projekt jiného oddělení. Na první pohled se může zdát, že se zaměstnanci baví o ničem, ale může to přinést progres. V místech setkávání jsou proto takzvané lounge či break zóny, aby si lidé měli kde odpočinout.

Zájem majitelů firem a by se tedy měl více zaměřit na samotné zaměstnance?
Snažíme se firmám vysvětlit, že je i jiný pohled na věc než metry čtvereční. Dnes má šéf padesát lidí a spaceplan kanceláře, do které lidi musí nacpat. A ten kdo to dokáže je nejlepší. To je cesta špatným směrem. Vše samozřejmě musí být ekonomicky únosné. Zaměstnanci ale potřebují kvalitní prostředí, jsou to právě oni, kdo firmu tlačí dál. Vidím to u sebe – zaměstnanci potřebují kvalitní prostředí a cítit, že jsou na stejné úrovni jako já.

Nejste tedy příznivcem pyramidálního uspořádání firmy?
To je podle mě konečná. Když lídr dostane dvacet metrů a zbylých deset pracovníků posadíme do třiceti metrů. V tu chvíli jsou naštvaní a to není dobře. Poměr musí být vybalancovaný.

Jak důležitou roli hraje akustika?
Akustika je velmi důležitá, ale opět podceňovaná. Když promluvíte v designové hale, která na fotkách vypadá skvěle, ale váš hlas se stokrát odrazí, je místnost k nepoužití. Výrobci akustických příček proto následují trend akustické intimity a vyvíjí kvalitní skleněné komponenty. Pozitivní vliv akustických komponent není na první pohled patrný, ale když člověk musí vynakládat úsilí, aby se mohl zabrat do práce a nevnímal okolní, je méně efektivní.

Co dalšího podle vás bývá v kancelářích špatně?
Jednoznačně vybavení – třeba kancelářské židle. Ale jsou to i další zdánlivé banality. Když zaměstnanec přijede do práce na kole a řekne si: „Tyjo, tady máme lepší sprchy než u mě doma“. I další drobnosti jako stojan na kola či zamykací skříňka zaměstnancům umožňují cítit se dobře.

Jak na vaše rady slyší klienti?
Většina nadnárodních firem na to neslyší. Naopak privátní společnosti, které vyrostly a mají „challenge“ vyrovnat se zahraničnímu partnerovi, expandovat do zahraničí na naše rady dají spíše. Jejich majitelé je často budují celý život a vědí, jaký je rozdíl sedět ve špatné či dobré kanceláři. U mezinárodních firem je to často tak, že čím je člověk dál od ředitelství, tím je to těžší. Dceřiná společnost v Polsku přece nemůže sedět v lepších prostorách než matka v New Yorku. Jak se pak ale cítí lidé, kteří přijedou do ústředí firmy?

Setkali jste se v případě nadnárodních firem i s jiným přístupem?
Máme mezinárodního klienta, který působí skoro po celé Evropě. Řídí se tím, že lidé ze všech poboček musí mít stejné židle a stoly. Samozřejmě že reagujeme na velikost pobočky a její finanční sílu, ale prostředí musí být stejně kvalitní.

Věříte, že se časem toto myšlení rozšíří i do dalších firem?
Je to jednoznačný trend, který se během pár let nezadržitelně rozšíří. Navíc bude přibývat práce, kterou je díky technologiím možné vykonávat mimo kancelář. Existují pozice, které jsou nejproduktivnější třeba v kavárně s rychlým připojením. Tito lidé tam mají kvalitnější schůzky, byznys udělají rychleji a lépe než ve sterilní zasedačce.

Pro někoho mohou být kanceláře lídrů v této oblasti technologických firem typu Google poněkud bláznivé.
Google a další multimediální hráči to pochopili první a vyvolali na toto téma diskuzi. Samozřejmě nemůže mít stejně postavenou kancelář Google a právní firma. Právník potřebuje klid a záleží na každém slově. Naproti tomu lidé totálně koncentrovaní na programování po určité době potřebují nějakou úchylárnu typu kuželek, aby jednu část mozku vypnuli a zapojili jinou.

Architekt Luděk Rýzner

narodil se 1969 v Humpolci
vystudoval ČVUT v Praze, kde na Fakultě architektury absolvoval postgraduální studium urbanismu
od roku 1994 působil v Atelieru Penta v Jihlavě jako vedoucí projektant
v roce 1999 založil ateliér OK PLAN ARCHITECTS

Ocenění a soutěže