Rodinná architektka Eva Matěnová domy a interiéry navrhuje s důrazem na funkčnost domácnosti

Eva Matěnová je rodinná architekta. Příchod rodiny zvládla spolu s se studiem architektury, po jejímž dokončení zreazilovala vlastní rodinný dům. Další realizace vytváří s důrazem estetiku, ale i provozní funkčnost domácnosti.

RUDICE – Při prvním angažmá ve větším ateliéru architektka Eva Matěnová brzy zjistila, že práce pro klienta, kterého nemůže osobně poznat, nebude pro ni. „Navrhovala jsem interiér, ale nevěděla jsem pro koho, neznala jsem potřeby obyvatel, dům či byt by přitom měl fungovat především provozně,“ říká pětatřicetiletá rodačka z Rudice na Blanensku. Brzy se proto rozhodla jít vlastní cestou. Za sebou má návrh pěti realizovaných rodinných domů a desítky interiérů. To se né každé absolventce architektury podaří. Kromě toho, že Eva Matěnová staví, zároveň bourá mýty – v průběhu studia přivedla na svět dvě děti a dokázala, že kariéra architektky a rodina se nevylučují. „V mnoha ohledech jsem rodinná architektka,“ říká. 

Prezentujete se jako „rodinný architekt“, co si pod tím lze představit?
Nejstarší dceru jsem čekala již při studiu architektury, takže jsme řešili spoustu věcí týkajících se rodinného bydlení. V tomto ohledu tedy dobře rozumím potřebám rodin a dokážu se přizpůsbit klientům. Samozřejmě nejen těm, kteří mají děti a žijí rodinným životem, ale i sportovcům, nebo milovníkům umění. Často se mi pod ruce dostane projekt, který je exteriérově zajímavý, ale funkčnost a praktičnost dispozice není uspokojující. Když navrhuji dům interiér a exteriér neoddělují. Od samého začátku pracuji na obojím. Dům prožívám včetně toho, jak tam budou lidé žít. To je pro mě zásadní. 

Zaujalo mě i označení architekt. Slovo architektka se vám nelíbí?
Nevadí mi, jen zní poněkud kostrbatě. Nerozlišuji architektky a architekty, ale zajímá mne jaké stavby vytvářejí. Je pravdou, že lidé si jako schopného architekta většinou představují jako muže. Žen je zkrátka menšina.

Patrně jde o složitou genderovou otázku. Na vašem případě je nicméně patrné, že zažité povědomí o architektuře jako náročné profesi vylučující se s rolí matky, platit nemusí.
Faktem je, že se většina mých spolužaček architektuře nevěnuje. Důvody neznám, možná mají strach ze zodpovědnosti, časové náročnosti. Když to chce člověk dělat dobře, musí mnohé obětovat.  Já sama jsem otěhotněla už v prváku. Naštěstí termín porodu vyšel krásně do zkouškového období, takže jsem ještě předtím zvládla ukončit zápočty, seminárky a podobně. V porodnici jsem pak počítala statiku a fyziku, s miminkem jsem odjížděla na zkoušky. Jen díky pomoci a podpoře mých rodičů jsem studium nemusela přerušovat. Architektura je náročný obor, takže jsem spala  často jen tři hodiny denně, makala po nocích, po přednáškách se věnovala dceři. Když jsem skončila bakaláře, byla jsem znovu ve čtvrtém měsíci. Druhou dcerku jsme čekali také na konci roku. Plánovali jsme to již podle semestrů, to se osvědčilo.

Vaši rodiče tedy sehráli důležitou roli při studiu. Ovlivnili vás už při výběru povolání?
Je to tak, snem tatínka bylo stát se architektem. Krásně maluje, je to jeho koníček, brzy měl ale rodinu a byl rád, že dodělal stavárnu. Brával mě na stavby a od šesti jsem chodila do výtvarných kurzů, což mi hodně pomohlo u přijímaček. Tehdy na přelomu milénia byl na Fakultě architektury VUT velký přetlak studentů, brali myslím 60 ze 800. 

Co byste zájemcům o studium architektury doporučila?
Příprava na studium architektury by určitě neměla začínat až ve 3.ročníku střední školy. Když se někdo rok před podáním přihlášky ptá, kde má začít, tak je již bohužel spíše pozdě. Architektura je o všeobecném kulturním rozhledu a vnímání okolí. Já dnes beru dcery na výstavy a architektonické vycházky nejen po Brně. Třeba se jim to bude taky někdy hodit.

Jak na to reagovali vaše těhotenství a děti kolegové a kantoři na fakultě?
Všichni byli úžasní, jen některé spolužačky byly trochu odměřené, což bylo zvláštní a nečekala jsem to. Většina lidí nicméně byla ochotna mně pomoci. Bylo to náročné, ale donutilo mě to pracovat a nevzdávat se. Když jsem dodělala školu, vrhla jsem se do navrhování a stavby našeho rodinného domu. To byla další skvělá životní škola a táta mi opět pomohl, nyní s technickou stránkou.

Vztah architekta a stavaře nemusí být vždy tak harmonický. Jak tuto problematiku vnímáte?
Obě profese by měly fungovat spolu, architekt něco navrhne a domluví se se stavařem, jak to nejlépe technicky provést. Ale vše je dobré řešit průběžně.

Dvě vaše nejdůležitější realizace stojí v Rudici, kde jste se narodila a žijete tam. Ovlivnilo vás ve vaší práci toto specifické a vyhledávané místo? 
Rudice je známá svým kaolinovým lomem Seč, Rudickým propadáním a větrným mlýnem. Je to bývalá hornická vesnice, těžba železné rudy byla všude kolem, dnes po ní zůstala roztroušená jezírka. Na tak malém území jsou různá podloží – jíly, kaoliny, písky, a ve vápenci vzniklo známé Rudické propadání. Do tohoto pestrého podloží se vklínila železná ruda. Je to krásné místo, kde žijeme s manželem a dětmi - neměnila bych. Mám ráda citát od Roberta Fulghuma: „Jsou místa, ze kterých všichni pocházíme - místa, kde jsme hluboce zakořeněný a díky nimž jsme to, co jsme. Pokud se k nim obrátíme zády, riskujeme, že budeme opovrhovat sami sebou.”

REALIZACE RODINNÝCH DOMŮ

Jak se zpětně díváte na návrh vašeho vlastního rodinného domu?
Po škole jsem neměla takové zkušenosti, takže je stavebně jednodušší. Dnes bych si více pohrávala s hmotami a nebála bych se experimentovat. Nyní znám ty nejlepší lidi ze všech stavebních profesí a vím na koho se v případě potřeby obrátit. Dům nicméně provozně funguje skvěle, jen je z dnešního pohledu takový nudný. Aktuálně bych stavěla s větší odvahou a zároveň ještě více v souladu s terénem. Patrně bych zvolila i jinou cestu stavění, tehdy to bylo o silné technice, kdy jsme museli přemoci svah a skálu. Nyní bych co nejméně zasahovala do přírody.

Po dokončení vlastního rodinného domu jste šla do práce. Jakou jste udělala zkušenost?
Nastoupila jsem do ATX Brno, což je ateliér se stavební firmou. Přineslo mi to spoustu zkušeností – v týmu byl architekt i stavař, který měl na starosti realizaci prostřednictvím vlastní stavební firmy. Ta kombinace se mi líbila, navíc dělali zajímavé věci. Já měla na starosti interiéry. Dostala jsem půdorys a nevěděla jsem pro koho mám domov vytvářet. Budoucí obyvatele jsem neviděla ani neznala, takže to bylo takové chladné a neosobní. Zároveň jsem se neodvážila se proti tomu ohradit, takže to zpětně vnímám tak, že jsem nedokázala definovat, co mi vadí. Po dvou letech jsem šla pracovat na sebe a protože je manžel lékař, zase to bylo časově velmi náročné. 

Když se člověk rozhlédne po okrajích měst, ale i vesnic, vidí nesourodou kaši unifikované výstavby. Vyplatí se investovat do architekta a je to dražší, než dům z katalogu? 
Ze svého okolí nám případy, kdy lidé zaplatili za projekt katalogového domu 70 tisíc korun a projektant se na místo nebyl ani podívat. Ačkoli dům vůbec nezapadal na parcelu, ani do okolní zástavby. To považuji za neakceptovatelné. Návrh rodinného domu od architekta přitom může začínat na 60 tisících korun. U rekonstrukce bytu se to vždy odvíjí od velikosti, ale kompletní návrh rekonstrukce 70m2 bytu se 3 pokoji, 3 balkony, chodbou, záchodem, sprchou a šatnou vyšel na 50 tisíc korun. Práce architekta tedy nemusí být zdaleka tak drahá, jak si lidé myslí. Získají přitom dům či byt, který dokonale odpovídá jejich reálným životním potřebám a přináší přidanou hodnotu v estetické rovině.

Jak se vám podařilo získat klienta pro váši poslední realizaci dům? Cenou?
Neřekla bych, že cenou. Dům i s pozemkem vyšel asi na 18 milionů korun. Poslední klienti jsou z okruhu kamarádů z Rudice. O to více jsem se bála,  že se to nepovede. Ale riskla jsem to a oni mě nechali volnou ruku. Sedli jsme si, hodně jsme si o tom povídali. A protože jsme se znali, nebylo těžké odhadnout jejich potřeby. Při návštěvě mého domu mi řekli, co jim líbí a co ne. Podle mého názoru by měl klient s architektem navázat vztah, což bylo v tomto případě splněno. 

Jaká byla výchozí situace?
Šlo o jednu z nejstarších hornických ubytoven, která byla později přestavěna na úřad. Klient koupil část budovy s přilehlým pozemkem s hospodářskými stavbami. Jedna část tedy byla hmotově daná a přemýšleli jsme, jak napojit novou část při respektování původního půdorysu. Charakter a výraz hmot tedy respektoval původní stavby. Vzhledem k tomu, že jsem znala klienta nebylo tak těžké přinést návrh, který se jim bude líbit. Chtěli prosvětlený dům s výhledy, či spíše výhledy s domem. Stavbu realizovala firma z Blanska, byli to ostřílení stavaři, takže zvládli i složitější konstrukce.

Je něco, na co jste u tohoto projektu hrdá?
Jsem hrdá na to, že jsou majitelé nadšení i po půl roce od nastěhování a zažívají každý den radost z bydlení, které si vysnili. Dalším úspěchem bylo obhájení odvážné stavby na Správě CHKO Moravský kras. Po správné argumentaci akceptovali nejen barevné řešení, ale též odsouhlasili navrhnuté ploché  střechy.

Střecha dostavěné hmoty nejenže je rovná, ale také zelená.
Zvolili jsme extenzivní zelenou střechu – tedy 10 cm substrátu a sukulenty. Výhodou je to, že se povrch střechy nepřehřívá, voda zůstává na pozemku a vytváří příjemné mikroklima.

Použila byste v interiéru i líbivou zelenou stěnu?
Určitě vypadá v interiéru skvěle, příjemně ho oživí a dodá kus přírody, které je ve městě nedostatek. Ale je potřeba zvážit časovou a finanční náročnost. Do normálního rodinného domu je to nesmysl. Variantou je i mobilní stěna s kytkami. Kovová konstrukce na míru s dřevěnými truhlíky má podobný efekt a hlavně je méně náročná na údržbu a lehce obnovitelná. 

KREATIVNÍ PROCES V DIALOGU

Můžete přiblížit, jak ve vašem kreativním procesu vzniká návrh domu?
Důležité je potkat se s klientem, klidně opakovaně a co nejlépe se poznat. Abych zjistila, co jim vyhovuje a získat jejich plnou důvěru. Řešíme představu a možnosti klienta. Navštívíme místo stavby a ještě předtím, než navrhnu dispozici řešíme materiálový charakter domu. Je fajn, když se podaří materiálově propojit exteriér s interiérem. 

Jak formujete prostor budovy?
Představuji si hmotu domu a zároveň to, jaká bude nejlepší dispozice. Je potřeba myslet i na to, kam se uloží střešní box či kola a tak vytvářím vždy i dostatek místa pro údržbu domu a skladovací prostory. Dům by měl obsahovat jen to, co budou majitelé skutečně využívat.

Jakou roli hraje práce se světlem?
Světlo jsme konkrétně u domu v Rudici řešili hodně, protože klienti mají rádi přírodu a sport. Nechtěla jsem, aby v interiéru byl tmavý prostor, když tam být nemusí. Třeba prosvětlená chodba se dá využít na galerii, nebo menší zahrádku. Úžasným místem je skryté atrium. Jen mě mrzí, že tam zatím  není strom.

Ukazujete klientům návrh na vizualizacích?
Obvykle vizualizace zpracovávám v programech Sketch-up nebo Pro100.  Tyto programy dokáží vizualizovat dispozici, textury i světlo – je možné se v zjednodušené podobě interiérem projít. To je pro klienty velkým přínosem, mohou si tak prostor lépe představit. Fotorealistickým vizualizacím se nevěnuji – je to nákladné, klient za to většinou nechce platit. Fotorealistické vizualizace dodávám externě. 

Dokážete kromě stavby navrhnout interiér případně i zahradu?
Nejraději pracuji komplexně. Podle domluvy pro klienta připravím také návrh interiéru, doporučím vhodné prvky. Co se týká zahrady, tu jsem schopna navrhnout hmotově bez druhové skladby, přece jen nejsem zahradní architektka. Ráda ale doporučím profesionály, na které se sama můžu spolehnout. 

Stavba rodinného domu je běh na dlouhou trať, zejména v oblasti administrativy. Zajišťujete i tyto služby?
Klient si administrativu obvykle zajistí sám, ale může to nechat i na mě. Je to pak ale pochopitelně zhruba stejně drahé jako návrh samotný. 

Jak postupujete při návrhu interiéru, případně rekonstrukci bytu či domu? 
Opět je to o vytvoření vzájemného vztahu, potkání se. Poté si vyžádám výkresovou dokumentaci, sejdeme se na místě a řešíme představu klienta, jeho nápady, co by šlo a co možné není. Na další schůzce se ptám na osobnější věci, klienti jsou již více uvolnění a dozvím se více než napoprvé. Zajímá mne styl, který se jim líbí, klient někdy pošle něco jako moodboard, nebo i konkrétní typ kachliček, ale většinou to nechávají na mně. Občas zájemci přijdou se spoustou obrázků, které spolu stylově nesouzní- v takovém případě je možné vybrat alespoň určité prvky a ty zkombinovat. 

Jaké máte plány do budoucna?
Nyní jsem dokončila webou prezentaci, který pomohla zpracovat digitální agentura X Production. Dalším velkým krokem bude pracovní přesun z Rudice do Brna, kde bych si chtěla rozjet ve spolupráci se stavařem vlastní studio.  Ještě více by se mi líbilo získat pro ateliér jeden starší památkový objekt, který je poblíž Rudice. Navíc bych mohla přispět k rozvoji regionální architektury.

Ing. arch. Eva Matěnová

narozena 1985
je vdaná a má tři děti
studium architektury VUT Brno
2 roky pracovala v ateliéru ATX Brno
od roku 2016 má vlastní ateliér 
www.rodinna-architektka.cz

Fotografie Jiří Hloušek