Riziko při hře je pro mne velké téma, říká Matěj Hájek, spoluautor intervence na bienále architektury

Květen 28, 2021 | autor: Jan Gerych | Foto: Bet Orten

Matěj Hájek tvoří spolu s Terezou Kučerovou jeden ze dvou architektonických týmu z Česka, které se prezentují na 17. bienále architektury v Benátkách. Promluvil o instalací Off Fence/Plot a Ruka mrtvého muže.

 

Benátky – 17. díl bienále architektury odstartoval přesně před týdnem. Jeho téma se věnuje otázce How will we live together? (Jak spolu budeme žít?). Účastní se 114 architektů nebo týmů ze 46 zemí včetně rostoucího zastoupení afrických, asijských a latinskoamerických. Zároveň se má prezentovat rovný počet žen a mužů. Z Česka byla pozvána dvojice Tereza Kučerová a Matěj Hájek k účasti v rámci programu věnovaného dětem - How will we play together? (Jak si budeme hrát?).

Součástí bienále je také výstava Young European Architects v paláci CA’ASI, kam bylo spolu s dalšími 228 architektonickými studii z 27 evropských zemí vybráno i české KOGAA. My jsme však vyzpovídali Matěje Hádka ze Skull Studia, jenž spolu s Terezou Kučerovou z Molo Architekti vytvořil instalaci Off Fence/Plot. Dvojice už má za sebou pár předchozích úspěšných herních struktur v pražské Zoo a Peci pod Sněžkou. V Benátkách vytvořili o něco abstraktnější a o hodně symboličtější instalaci, která brání návštěvníkům v cestě a nutí je reagovat. 

Off Fence/Plot je nainstalovaný v pevnosti Marghera, ovlivnilo místo nějak koncept vaší intervence?

Umístění v pevnosti náš záměr neovlivnilo, pokud to lze takto říci. Šlo o jiný kontext. Pevnost Marghera má půdorys hvězdice, jako má u nás třeba Josefov nebo Terezín. Ze středové komunikační osy uhýbají další vedlejší osy a nám přidělili území při jedné z nich. Míří na východ, prochází přes palouček a končí u pavilonu, který býval sklad střelného prachu a měla v něm být výstava architektury uprchlických táborů. V tomto kontextu naše dílo vznikalo. Bienále se ale posouvalo o rok, takže mezitím původní záměr výstavy v pavilonu změnili a vytvořili tam něco, co nazývají „play lab“ - prostor pro různé pedagogické a herní workshopy. To jsme se ale dozvěděli až nyní během instalace. 

Téma bienále „Jak budeme žít společně?” mě vedlo k úvahám o gatheringu - společenství, ale řekl jsem si, pojďme otočit otázku: Co nás od onoho společného odděluje? Proto ta konfrontační linka. Ten prvek jsme umístili do cesty, na spojnici od hlavní osy k pavilonu. Člověk, který přichází, je nucen se konfrontovat s překážkou v cestě. Má to symbolickou rovinu, problém, vůči kterému se vymezíte tak, že se třeba otočíte zpět - neřešíte ho, nebo jej obcházíte a nebo do problému vstoupíte. Vstoupíte do problému vybaveni hrou, procházíte překážkou, která se na první pohled zdá neprůchodná, postupně se však rozkládá a na druhé straně se z toho stává místo sdílení, místo komunity. 

Původně návrh vznikal v kontextu tématu uprchlictví, ale není to nutně vázáno jen na tuto problematiku, symboliku překonávání problému na cestě lze vnímat obecně.

Téma bienále je „How will we live together?”. Dětský program, do nějž vás začlenili, nese název „How will we play together?”. Vaše dílo má krásnou symboliku hravého překonávání překážek, jaké budoucí komplikace bienále nastiňuje? 

Pravděpodobně to ovlivnil fakt, že Hashim Sarkis, hlavní kurátor bienále, je hlava sekce architektury na MIT a ta je zaměřená na progresivní přístupy k technologiím, takže jedno z výrazných témat je biotech. Dál se prolíná s environmentálními tématy. A samozřejmě  klasická témata architektury, jako je soužití, plánování, urbanismus, řešení nedostatku místa, globální proměny krajiny, hospodaření se surovinami a zdroji… V mém pohledu z toho vystupovala do popředí právě témata environment ve spojení s technologiemi a novými možnostmi technologií směřující k biotechnologies. Zakladatel MIT Media Labu Nicholas Negroponte řekl: „biotech is the new digital”.  

Postavili jste Plot jako výzvu, jak na ni veřejnost zareagovala?

Umístění na Margheře znamenalo, že jsme takový apendix k výstavě, protože ty hlavní lokace jsou Giardini a Arsenale. Je to nová kategorie, nové místo, neměli jsme ani možnost se tam jet předtím podívat, protože to vznikalo velmi dynamicky a překotně. 

Oslovili nás koncem roku 2019, ať něco rychle vymyslíme, pošleme návrh, a že když se jim to bude líbit, tak to zařadí. Pak se to celé zastavilo kvůli covidu, Itálie na tom byla špatně a vypadalo to, že Biennale vůbec nebude ani 2020, ale ani v roce 2021. Náhle začátkem roku 2021 padlo rozhodnutí, že Biennale bude, a pak to celý byla divoká jízda k realizaci.

Chci říct, že jsem byl příjemně překvapený z vybrané lokace. Je to krásná zplanělá pevnost s druhotnou divočinou, obehnaná soustavou vodních kanálů, místy připomínající mangrovníkové pralesy. Hnízdí tam množství vodního ptactva, příliv a odliv určuje rytmus celého biotopu, je to krásný spot.  A co mě velmi potěšilo, je to výletní místo, víkendová promenáda místních obyvatel, je tam perfektní zahradní restaurace, která o víkendu pojme kolem tisíce lidí. 

Foto Boys Play Nice

 

Fajn též bylo, že jsme byli mimo hlavní části, že jsme byli pod menším dohledem. Byli jsme v exteriéru a mohli jsme volněji pracovat. Bez jinak všudypřítomných kontrol bezpečnosti a hygieny. Po čas instalace kolem staveniště proudili místní lidé. Byli zvědaví a stále se nás ptali, o co se jedná? A když jsme odpovídali, že je to hřiště pro děti, tak jsme sklízeli nadšené reakce. Dílem také proto, že tam žádné jiné dětské hřiště není. U restaurace je jedna plastová skluzavka, a to je vše. Chodí tam rodiny s dětmi, takže intervence s herními prvky je na místě. Přes hlavní cestu je navíc skautský dům, takže hřiště se přímo nabízí. Když jsme instalaci dokončili a přišel otevírací víkend, naše instalace byla obsypaná návštěvníky. Pokud to lze brát jako měřítko funkce, tak na naší instalaci mezi ostatními bylo zdaleka nejvyšší počet hrajících si. Takže jsem spokojený, záměr se podařilo naplnit. Další sousední projekty jsou třeba více na úrovni konceptů, některé méně zohledňují aspekt hry, do některých se vůbec nesmí vstupovat. Naše instalace funguje a potvrdil to zájem lidí.    

Foto Boys Play Nice

 

Off Fence/Plot je v dětské sekci, vy ale vědomě oslovujete „dítě v nás”, jak reagovali dospělí?

Proporce instalace umožňuje, aby se jí účastnili i dospělí. Posunuli jsme hranici proveditelného na krajní mez norem, což se moc nedělá, protože se to dostává na hranici vyššího rizika, ale to je za mne v pořádku. Risk, riziko při hře je pro mne velké téma. Riziko jako benefitní faktor hry. Vyhodnocování rizika při hře je důležitý mentální proces. Také pro mne bylo obzvlášť zajímavé pozorovat pohyb návštěvníků na instalaci.  Mezigenerační interakce skrz prolézačku, dědeček hrající si s vnoučaty. Je to sice v sekci pro děti, ale navrhovali jsme to tak, že si budou hrát děti se svými rodiči. Účast rodičů při hře je žádoucí, jde o sdílený prostor, kde každý zúčastněný má své potřeby. Prvek se rozkládá v místo komunity, ve společné posezení, s tím se počítá stejně jako s krkolomnou hrou dorostu. Hřiště je centrem komunity, takže širší záběr funkcí je žádoucí .

Zúčastnil jste se kolektivní „výstavy v rámci výstavy" nazvané Future Assembly pod vedením Studia Other Spaces (Olafura Eliassona a Sebastiana Behmana), můžete to popsat?

Oslovili nás už v tom předminulém roce s tím, že téma je zasedání ne-lidských entit ve spojených národech. Váže se to na současné filozofické trendy, jak myslet mimo lidské entity, souvisí to jak s umělou inteligencí tak dalšími environmentálními kontexty. Jak zastupovat oceány, jak zastupovat zvířecí říši, ale i třeba jak zastupovat kamení. Je to, dejme tomu, post-strukturalistický způsob uvažování, který se uvádí do praxe. Může to znít absurdně, ale už se to děje. TBA21 Academy Francescy Habsburg, která má shodou okolností v Benátkách svůj Ocean Space a je velkou donátorkou Olafura Eliassona, a odtud pravděpodobně vane vítr, získala status pozorovatele v OSN jménem oceánů a moří. Jsou to současné trendy, které prosakují do mezinárodních organizačních struktur.

Samotné zadání výzvy požadovalo, abychom přispěli svým názorem tak, že zadáme GPS spot. Ve většině případů se tam objevují zástupci jako včelstva, rostliny, houby, biotopy. Za Skull Studio jsme se s tím vypořádali ještě o něco abstraktněji. Než tam dávat něco jako včelstvo, což je očekávatelné a vzhledem k tomu, že se jedná o umělecký počin, říkal jsem si, že je možné pracovat se zadáním volněji. Vychází to z konkrétního místa - z místa, kde jsem si jako malý hrál. To už jsem se dostával do té fáze, kdy opouštíte dětské hřiště a lozili jsme s kamarády nad tratí, kde jsme jedno konkrétní místo pojmenovali Ruka mrtvého muže. Bylo to klučičí pojmenování pro místo, kde jsme se přehoupávali nad železniční tratí. Byl to rizikový moment, kdy už vědomě opouštíte komfortní zónu dětského hřiště a přehoupnete se do nového prostoru, který je pro vás do té doby za hranicí možného. Pro nás je obdobným přehoupnutím, právě když si připustíme, že třeba kamení před vaším barákem by mělo být zastoupené v OSN. Vyžaduje to odvahu ten krok udělat. Pro mě je to tedy osobní příběh, kde se přehoupnete přes fázi, ve které jste teď, do nové fáze. Překročíte komfortní zónu a to je moment předělu. Řeknete si aha, ono je to vůbec možné. V OSN budou zastoupeny oceány, nebo včelstva, či javory. Utíká to do abstraktních rovin, ale pro nás je téma právě tento zmíněný moment. Nedrželi jsme se vyloženě zadání, že bychom řekli „tady vyhynulý brouk na jižní Moravě, je důležité, aby se o něm vědělo”. Protože jsme čekali, že debata bude širší, řekli jsme si, že se můžeme bavit o tom, že tady čelíme předělu - přistoupit na to, že tu může být něco úplně jiného, než jsme schopni myslet. Nějaký úplně nový proud v jazyce a uvažování, který nás čeká.           

Foto Boys Play Nice

 

Jak proběhlo zahájení 17. bienále? Bylo o rok posunuté, musela to být velká událost.

Dlouho to vypadalo, že nic nebude. Pak to chytlo velké turbulence, že to bude, což jsem zjistil někdy na konci ledna. Museli jsme skutečně napnout všechny síly, aby se nám to podařilo zrealizovat.

Co se týče zahájení, organizátoři udělali vše, co mohli. Vznikalo to velmi divoce, tento typ akcí vzniká asi vždycky divoce, ale tady to bylo ještě náročnější kvůli přísným hygienickým pravidlům. Benátky se až teď znovu otevírají návštěvníkům. V průběhu instalace v květnu to bylo město duchů. Bylo to působivé, Benátky mají všichni spojené s přelidněným městem, a najednou to tam ve všední den bylo, jako byste se procházeli ve 4 ráno a to mělo své kouzlo. Samotné zahájení bienále už bylo navštívené účastníky a jejich hosty, jichž není málo, je to  opravdu velká akce. Ale mrzelo nás, že jsme přišli o všechny ty matiné, soiré, party a večírky, kde probíhá spontánní komunikace mezi účastníky. To bylo zakázané. Pravděpodobně se to dělo v nějakých soukromých lokacích, ale bienále tím přišlo o ten komunitní život, který hraje velkou roli. Bylo nám to i řečeno hlavním kurátorem Hashimem Sarkisem, že je to jinak, než tomu bývá obvykle a tedy, že máme místo číší pozvednout svá srdce.

Foto Boys Play Nice

 

Skull Studio

Molo Architekti

17. La Biennale di Venezia můžete navštívit do 21. listopadu 2021.
 

 

Autor: Jan Gerych