Začínám tak, že na dlouho zavřu oči a představuji si, jak se to spojuje, říká autorka batohů Ráfek Zuzana Zorníková

Leden 22, 2021 | autor: Jan Gerych | Foto: Archiv Zuzany Zorníkové, Ráfek

Z pubertální odpůrkyně batohů vyrostla Zuzana Zorníková v designérku úspěšné lokální značky, jejíž batohy chce každý, kdo je jednou uvidí. Prosadila se bez webu, bez reklamy a chystá se rozšiřovat sortiment.

 

BrnoNadšená cyklistka už nemohla dál jezdit s brašnou přes rameno, která jí neustále sjížděla, tak si ušila svůj první batoh. Kamkoli s ním přišla, začali se jí na něj lidé vyptávat a chtěli ho taky. To bylo v roce 2014. Dnes má Zuzana Zorníková úspěšnou lokální značku s mezinárodním appealem. 

První brašnu z banneroviny si od ní koupil brněnský hudebník a holič Tom Holič. „Tom je takový můj ambasador, vždy když jsem zkusila něco nového, tak to koupil. Myslím, že Ráfek nosí celá jeho rodina. Nějakou dobu jsem u něj v Kabinetu prodávala. Chodí tam správna skladba lidí, tak se to pěkně rozneslo,” usmívá se Zuzana. Další, trochu legrační, vyrobila pro majitele cyklo klubu Na dráze Sabita. Navrhla na něj reflexní směrovky, které řidičům aut ukazovaly, že jej mají předjet a ne troubit, když potřebují jet rychleji. Pak už se renomé Ráfek začalo šířit samo.  

„Dlouho jsem dělala brašny na vinyly pro kamarády DJe, oslovili mě kluci, kteří pořádali Muah (letní open air festival), jestli bych z jejich špatně natištěného banneru neudělala bagy na desky. Bylo jich asi 10 a oni to rozdali mezi DJe. Někteří je používají doteď. To byla taková první větší zakázková výroba.” 

Cesta k úspěšné značce byla ale hodně dlouhá. Zuzana si nejdřív šila pro zábavu, pak vyzkoušela ušít tašku přes rameno podle aktuální módy koženkových retro brašen. Přidala k ní víko, aby zakryla zip. K 19. narozeninám dostala malou šikovnou brašničku Freitag, která se dala jednoduchým způsobem zvětšit na dvojnásobný objem. Rozhodla se, že ji musí vyzkoušet ušít sama. 

„Začínám tak, že na dlouho zavřu oči a představuji si to, jak se to spojuje. Nemám na to školu, učila jsem se to na koleni. Pak si to čmárám na papír. Taky se klidně stávalo, že dost věcí “letělo vo zeď”, protože nefungovaly tak, jak jsem si myslela. Nedá se nic dělat, znovu a jinak. Musela jsem si na to přijít a to mě na tom i nejvíc baví. Dalo by se říct, že jsem to okoukala, ale ne, potřebovala jsem přijít na to, jak je to ušité.”

Při navrhování se obejde bez počítače, radši si projekt nakreslí a změří pravítkem. Přenášela střihy na papír, ty pak vystřihovala a zkoušela, jak sedí dohromady. To ještě dělala každý batoh od začátku úplně zvlášť. Dnes se její sortiment ustálil na čtyřech až pěti modelech a práci jí usnadňuje originální šablona. 

Ráfek pro Cult of the Road

V začátcích materiály upcyklovala, používala, co se jí dostalo pod ruku. Oblíbila si autoplachty, Freitag v ní zanechal svou stopu, bannery, nebo různé stany. Na dráze měli vojenský stan jako zimní koutek a když jej nahradili dřevostavbou, nechali jí ho na batohy. Vyráběla “kusovky” - originální batohy na zakázku, lidem se líbily a chtěli je také, jenže to nebylo možné. Tak se postupně dopracovala k novým materiálům, které jsou dostupné a opakovatelné. Přestože je jí upcyklace pořád blízká a stále se k ní vrací, poptávka si vyžádala své. Dnes nejčastěji volí nepromokavý kortexin, kůži, nylon, plátno a v poslední době čím dál více denim. 

Brněnská fanouškovská komunita rostla, až se začalo stávat, že přicházeli zákazníci, kteří Ráfek někde viděli a zatoužili po něm. „Jeden chlap mi psal, že ho někdo zastavil na letišti, že má parádní batoh, a že ho chce taky, tak ať počítám s tím, že se mi ozve. To bylo skvělý.” V profesionalizaci Zuzanu podpořil přítel, který se sám zabývá navrhováním sportovních oděvů. „Chodila jsem nešťastná domů z práce z toho, jak se k sobě lidi chovají a vyčerpávalo mě to. On řekl, ať se na to vyprdnu a dělám, co mě baví. Dlouho jsem měla obavu jít na vlastní nohy, jsem opatrná, nerada se zadlužuju. Díky jeho podpoře jsem do toho šla.”

Ráfek pro Cult of the Road

Zuzana se stala vyhledávanou designérkou k různým kolaboracím. „SALONč4 do mě vložil důvěru, zeptali se, jestli si troufám ušít džísku. Dali mi bundu, slíbili poslat střihy, ale protože nepřicházely, vytáhla jsem si je z té bundy sama. To jsem dělala poprvé. Dopadlo to super, takže teď mám zakázku a budu šít džísky.” S další brněnskou značkou Cult of the Road vytvořili kolekci batohů s popruhy na přesky pro skejťáky. S Tomášem Hlivou z Asphalt Cycling Lab navrhli musetky - cyklistické plátěné tašky přes rameno. Pro holky z Pura Vida dodala exkluzivní kolekci jedinečných batohů, které měly na koženém dně vylaserovaný příběh pro konkrétního majitele. Stávalo se, že když zákazník svůj batoh dostal, tak se i rozplakal dojetím. Ten daný motiv či konkrétní text pro něj byl až příliš osobní.

„Mám plnou hlavu nápadů, co dalšího bych mohla ušít. Džísky na kolo, cyklistické čepičky. Lidi jezdí v dresech, ale mě to baví kombinovat se streetovou módou, protože to samotné cyklo oblečení vypadá hrozně. A nejsem jediná, kdo si to myslí. Chtěla bych na kolo ušít kaťata a bundu.”    

Zuzana investovala do průmyslového šicího stroje Zoje, který prošije klidně 4-5 vrstev kůže a taky jednoho klasického začišťovače overlocku a coverlocku, který umí dělat délky a spojovat materiály. „Původně jsem šila na šlapacím stroji, který měla doma máma. Nakonec jsem jí ho ukradla, když jsem se odstěhovala. Ze začátku jsem stříhala na zemi a velký stůl byl pak velký highlight.” Zaměstnává novou kolegyni a pracuje na stálé nabídce na sklad. „Zakázková výroba mě baví, ale stávalo se, že jsem se na ní zasekla. Teď bude kolegyně šít typové věci a já budu mít na zakázky dost času.”   

V současnosti má Ráfek přestávku, Zuzana se věnuje malému synkovi. Už to však nebude dlouho trvat a vrhne se znovu do práce. Její muž si pořídil výrobní technologii, díky které teď může i Ráfek vyrábět batohy s vlastními vzory. Zkušenosti s tím už má, naposledy vzory kreslila na zakázku Zuzanina dcera. „Otevírají se mi teď obrovské možnosti. Šila jsem hokejové dresy pro celý tým, čepice s reflexními prvky praktické na kolo, nákrčníky, legíny, hodně se teď učím dělat nové věci i díky těm strojům. Sama jsem zvědavá, kam se to dostane. Obzvlášť po mateřské.” Doteď probíhala distribuce na osobní bázi, v nejbližší době konečně spustí Ráfek e-shop.

Původní filozofie Ráfek se ubírala směrem cyklo módy. Postupně se vyvinula spíše v městskou módu. „Člověk má mít vizi, kam se chce dostat. Pak se může stát, že se jednou probudí a uvědomí si, že už tam je. To se mi stalo. Teď mám vizi, že jednou otevřu vlastní obchod. Jsem tedy zvědavá, jestli se jednu probudím a uvědomím si, že už ho opravdu mám,” uzavírá rozhovor Zuzana Zorníková.

Ráfek na FacebookuInstagramu

Autor: Jan Gerych