Radnice italského městečka si objednala redesign kavárny od místních architektů
- 17. dubna 2026
- Realizace
- autor: Jan Gerych
- Foto: Mikael Olsson
ARZIGNANO, ITÁLIE — Studio s dlouhým názvem AMAA – Collaborative Architectural Office for Research and Development má kanceláře přímo v Arzignanu, dále v Benátkách a New Yorku. V mezinárodním měřítku se jim poměrně daří a v domácím Arzignanu už postavili obří moderně tvarovanou vznášející se vilu. Nejnověji na zakázku radnice zrenovovali centrální caffé Nazionale, které sídlí přímo v radnici.
Architektonický návrh kavárnou propojuje náměstí s nádvořím paláce z 19. století od architekta Antonia Caregara Negrina. Design působí jako divadelní kulisy, jimiž procházíte z náměstí na kolonádu, do kavárny, z ní do vestibulu paláce až nakonec do březové zahrady na jeho nádvoří. Vrstvení prostorů, urbánních funkcí, významů, starých a nových materiálů zde probíhá naplno.
Palác radnice je obehnán typickou kolonádou a vstup do podniku je uprostřed západního křídla. Je to jediné neprůhledné pole tohoto křídla. Dveře z leštěného železa s masivní oboustrannou klikou diamantového tvaru ze zeleného serpentinitu z Valmalenca je dílem místního umělce Nera/ Alessandra Nerettiho. Ten je také spoluautorem vestavěného nábytku v salonu.
Nalevo od vchodu v rohu paláce leží otevřená kuchyň, přímo u vchodu bar. Schodiště mezi nimi vede do patra, kde se nachází restaurace. Napravo je podél kolonády kavárna – salon, v němž souzní pestré historické vrstvy. Zadní stěnu dělá současná intervence – ohýbaný perforovaný nerezový plech, za nímž vystupují oblouky obrácené do nádvoří v hloubi paláce. Dočasně umístěné plakáty Stefana Marxe zaslepující oblouky odkazují na divadelní plakáty krásné epochy (přelom 19. a 20. století, pozn. red.). Rafinovaná polychromovaná mozaika na podlaze kontrastuje s výrazným kazetovým stropem z překližky, jenž má světelnou funkci stejně jako akustickou. Za současnou stěnou leží vestibul, který působí jako předpolí snového březového hájku na nádvoří.
V salonu dělí prostor zhruba na poloviny podélná oboustranná lavice. Na straně obrácené na kolonádu do náměstí k ní přiléhají menší kulaté stolky na kafíčko, na opačné straně jsou větší obdélníkové stoly dostatečně prostorné k jídlu. Nábytek používá industriálně pódiový detail stahovacích popruhů, inspirací však měly být architektům a umělci lavice v newyorském metru a umění minimalisty Donalda Judda.
Kontrast odhalených historických prvků a současných vstupů patrný skrz naskrz podnikem a přiznané nedodělky vystavují na odiv dočasnost architektonického řešení jakožto současného, ale ne definitivního řešení daného prostoru.
