Protetika uměním? Lidem vrací vylepšené verze končetin i novou perspektivu

Každý šestý člověk žije s nějakou formou postižení, tvoří tedy asi 16 % světové populace. Tohle číslo z této skupiny činí největší minoritu společnosti. Navzdory těmto faktům bychom reprezentaci třeba tělesně postižených v médiích – filmech či reklamách, nebo na přehlídkových molech či na jakýchkoliv jiných viditelných pozicích ve veřejné sféře hledali jen stěží. Pak jsou tady ale lidé jako Sophie de Oliveira Barata, kteří jedince této minority nejen vidí, ale zviditelňují. Více než deset let tvoří The Alternative Limb Projekt, pomocí něhož posouvá mnohdy neexistující společenskou debatu do roviny umění a ocenění jedinečnosti. 

Od roku 2011 se Sophie věnuje tvorbě realistických náhradních končetin obohacených o různé funkce či umělecká vyjádření. Lidem tak nevrací jen o něco méně funkční verzi tělesné části, kromě jedinečného kousku protetiky jim často umožní znovu nalézt rozmanité pocity, a především nové perspektivy na mnohdy nelehké situace. Například jen přítomnost mezi dalšími lidmi, které tělesná odlišnost zaujme, je pro mnohé její klienty nepříjemná. Unikátní umělecká protetika podle Sophie zve okolí ke konverzaci nad těmito otázkami bez zbytečných negativních emocí a nositeli dává důvod, opodstatnění proč pohledy přitahuje. Lidé se jejími výtvory často cítí obohacení a podpoření. 

Sophie de Oliviera Barata s projektem začala v roce 2011, po deseti letech zkušeností s profesionální výrobou protetiky. Studovala lékařství, vždy ale měla blízko také k umění a často polemizovala nad tím, jak tyto své záliby spojit. Po škole chvíli pracovala i v nemocnici, poté se vydala vstříc speciálním efektům v kinematografii, kde se k výrobě realistických částí těla dostala zatím nejblíže. Následně se výrobě protetiky začala věnovat naplno a opustila svět kinematografie. 

Ve firmě, kde realistické náhrady končetin vyráběla, jí ale chyběl osobní rozměr. Pracovala výhradně zakázkově, pokaždé pouze na základě referenčních fotografií a zadání, nikdy se tak nedozvěděla, jestli vyrobená končetina opravdu dobře sedí a jak je s ní nositel spokojený. Často se prý stává, že ani při opakovaném osobním setkání barva stále není shodná se zbytkem těla, jelikož ono samo nikdy není stále stejné.

I když ji práce naplňovala natolik, že své místo často opouštěla až pozdě v noci, díky výjimečnému setkání s malou dívkou, která přišla o nohu, spatřila ještě další neprobádaný úhle pohledu na svou práci. Dívenka jí totiž vyprávěla o malůvkách, které na noze často vytvářela, což Sophii přivedlo zpět k záměru spojit řemeslo protetiky s uměleckou lehkostí a kreativou. Od té chvíle se z její dílny linuly končetiny se zabudovanými hodinami s plně funkční kukačkou, světlem, stereo systémem nebo ty připomínající kus rostliny. Klienty zve ke spolupráci od samého začátku a až podle jejich představ sestaví tým, který je k danému výsledku nejlepší. Ve studiu pracuje pouze ona a certifikovaný protetik, další odborníky pak přizve ke spolupráci podle potřeby.

Výsledkem jsou unikátní části těla, nejen z hlediska vizuálu. Díky osobním setkáním je Sophie schopná vyhovět svým klientům i v jiných oblastech. Často se totiž setkává s lidmi, kteří chtějí odlišný kousek, než jen co nejlepší napodobeninu plně vyvinuté ruky či nohy. Řada klientů se bez končetin totiž už narodila a přeje si jinou alternativu, která je jim pohodlnější. Díky aktivitě The Alternative Limb Project se daří o rozmanitých podobách informovat nejen širokou veřejnost, ale také pojišťovny, které často protetiku z velké části hradí, a bdíky projektu rozšiřují pomoc i tímto směrem. 

Kousky, které Sophiinu dílnu opouštějí, často otevírají jejich nositelům úplně nový svět, je do nich možné zabudovat mnohé. Jednomu klientovi například alternativu za jeho ruku vybavili robotikou, díky čemuž začal navštěvovat různé technologické konference, zároveň se i pozornost k němu upíraná přenesla spíše na technologickou úroveň. Což je další aspekt, který The Alternative Limb Project často zviditelňuje – lidé bez končetin prostě nechtějí být tímto faktem neustále definováni.

Kdysi jsem na jedné webové stránce četl skvělou větu, která mi utkvěla v hlavě, kde majitel protézy říká: “Chci si sundat končetinu a nechat ji v místnosti, kde ji lidé poznají a budou vědět, že patří mně. Odráží část mé osobnosti." S touto myšlenkou jsem se jako biolog naprosto ztotožnil, protože vím, že všechny části našeho těla lze podle naší jedinečné DNA rozpoznat jako naše, tak proč nepřidat osobní otisk i našim umělým končetinám. 

Více na www.thealternativelimbproject.com, kde si lze prohlédnout více ukázek spolu s příběhy.