Při rekonstrukci továrny na čipy objevili architekti nevyužívané patro

Srpen 04, 2022 | autor: Jan Gerych | Foto: KIVA

Začalo to objednávkou nového interiéru a dospělo až ke změně loga. Tandem architektů Davida Jiříčka a Mileny Galátové přesvědčil investory o potřebě hlubšího zásahu do budovy a výsledek stojí za to. 

 

LANŠKROUN – Společnost Lux-Ident vyrábí čipy v budově bývalé tabačky z roku 1910. Investoři chtěli lepší kanceláře, laboratoř a větší zázemí pro techniky, tak si u architektů Davida Jiříčka a Mileny Galátové objednali úpravu interiéru. Budova v areálu Tesly byla 16 let po rekonstrukci, kdy získala zateplení a nová okna, takže se úpravy měly týkat jen vnitřku. 

Jeli jsme tam s Davidem Jiříčkem vysvětlit, že to nestačí a teprve stavebním zásahem vznikne prostor, kde se dá udělat dobrý interiér,” vzpomíná Milena Galátová. První tři patra zabírá sklad, expedice a výroba, jež zůstala v provozu. Architekt zasahoval v administrativní části nad nimi. Budovu tvoří železobetonový skelet, jehož nosnost už v některých místech nestačila, takže potřeboval zpevnit. Z jeho modulu následně vyplynuly stavební úpravy, jednotlivá pole se otevírala do open space nebo uzavírala pro soukromější kanceláře.

„Navrhovali jsme horní patro. Vybouchali jsme ho, vyčistili od příček, podhledů a podobných věcí, takže vznikl prostor, 60x14 m, čistej skelet. Tam jsme potřebovali dostat požadovanou dispozici. Pro techniky jsme udělali open space, naproti box pro laboratoře a zázemí pro vývoj. Na druhé půlce patra open space pro obchoďáky a administrativu, kde jsou ještě tři boxy pro vedení firmy a IT personál, který chtěl zůstat zvlášť. A ještě kuchyňka a zasedačky,” vyjmenovává David Jiříček.   

Zásadní moment rekonstrukce přišel při obhlídce půdy, která sloužila jako sklad. Střecha je žebrová skořepina. Bylo to schované pod podbitím s omítkou. Dost nás to zaujalo. Investoři s půdou vůbec nepočítali, ale když jsme tam vešli, udělali jsme WOW. Bylo to tvarově tak zajímavé, že jsme to chtěli zapojit do prostoru interiéru,” líčí architektka. Prořízli tedy strop, zpevnili jej a půdu mezonetově propojili s administrativním patrem. Otevřením skořepiny střechy vznikl prostor, který tam nikdy nebyl a přišlo to jak zjevení. Dá se tam lépe pohybovat, zavěšovat věci přes dvě patra atd.,” dodává.  

Druhá nejvýraznější změna vyplynula z nádherných výhledů na centrum Lanškrouna, které se nabízí ve vyšších patrech. Ve čtvrtém administrativním patře jsme vybourali čelní obvodové zdivo a dali jsme tam tři velká fixní okna ze zasedaček a centrální chodby, takže se otevřel výhled na město,” vypráví David Jiříček. Když je dobrá viditelnost, jsou odtud vidět Jeseníky,” doplňuje jej Milena Galátová. Když investoři viděli, co se nám podařilo s půdou a výhledem, byli nadšeni, tak přišla myšlenka, že bychom ještě pokračovali. Společně jsme se rozhodli, že kromě propojení s půdou, uděláme ještě schody až na střechu a tam postavíme VIP zasedačku pro vedení k reprezentativním jednáním,” dodává architekt.    

Jak jste postavili zasedačku na skořepinovou střechu?

David Jiříček: V Lanškrouně je vše postaveno na jílu, takže se všude musí pilotovat. Náš dům se v půlce přes dilataci láme a trochu se propadá a je to technicky složité. Zjišťovali jsme, jestli to tam vůbec můžeme postavit. Museli jsme to vynést na rastru sloupů a dole je ještě zpevnit ocelovými třmeny, jinak by to dům neunesl. Střechu jsme zateplili a nad ni se vynesla ocelová konstrukce plošiny se zasedačkou. 

Nahoře jsou dvě budky, každá je jiná, doplňují se – jedna je zasedačka, druhá je krabice pro technologie z cetrisových desek opláštěná tahokovem. Z jedné strany je otevřená, aby hluk z chlaďáků šel směrem na železnici. Na půdě byla malá okénka, která jsme nechali a přidali jsme světlovody do horního patra, zasedaček a učeben. Dělají tam příjemné prostředí.

Důležitý je ještě prvek dvou věží, které vznikly kvůli bezpečné evakuaci při požáru. Když jsme přišli, bylo tam jedno únikové schodiště uprostřed. Kdyby hořelo, nevím, jestli by shora unikli, protože nebylo nijak chráněné. Přestože jsme z něj udělali chráněné únikové schodiště, stejně nám asi o pět metrů nevyšly vzdálenosti unikových požárních cest vzdálenosti. Počítá se od konce poslední místnosti ke schodišti, takže jsme museli po obou stranách přistavit únikové věže. Počítali jsme s jednou věží kvůli úniku ze zasedačky na střeše, kvůli těm pěti metrům tam ale nakonec musí být dvě. Opět jsou zase založené na pilotech, vylité z betonu, doplněné ocelovou konstrukcí a opláštěné tahokovem. 

Kolik je v budově typů interiéru?

Milena Galátová: Jsou tam veřejné prostory - komunikace, schodiště, vstup do budovy. Pak různé kanceláře - luxusní pro vedení s atypickým nábytkem, open spacy s typovým nábytkem, pak kanceláře pro 4-5 lidí, kteří potřebovali být oddělení - třeba ekonomická sekce. Nahoře vznikly zasedačky o různých velikostech, které firma hodně využívá, třeba pro výuku angličtiny. Vznikly v prostoru skořepiny. Pak je tam jídelna, denní místnost s poměrně dobře vybavenou kuchyňkou a ještě archivy a zázemí, kdyby se rozrostli. Do budoucna je tam možné mít ještě pár pracovních míst. A pak ta prosklená místnost na jednání na střeše.

David Jiříček: Dole je provoz, kde se vytunily kuchyňky pro zaměstnance a vznikl hlavní vstup s halou a přijímacím boxem. 

Jak jste přistoupili k interiérovému designu?

Milena Galátová: V interiéru jsme se u nábytku drželi šedé barevnosti, kterou jsme doplňovali o akcenty modré, tyrkysové, zelené, fialové. Je to vidět například na modulech určených k telefonování. Základ je bílá omítka a k ní různé odstíny šedi. 

Stěžejní pro nás byla citace měděného plechu. Když jsme tam dorazili, všude se povalovaly měděné spony z drátků, které používají při výrobě čipů. Přišlo nám, že bychom to rádi v interiéru zopakovali. Použili jsme plechy měděné barvy a ty vždy umístili do komunikačních prostor budovy - do vstupu, schodiště, výtahu a na střeše to ukončuje opláštění zasedačky.

David Jiříček: Měli červenobílé logo a když jsme řekli, že budeme používat měděnou barvu, přišla firma se změnou barvy loga do barvy měděného plechu. 

Milena Galátová: Měli jsme skvělé klienty. S Davidem spolupracujeme už 17 let, a tak můžeme zodpovědně říct, že se nám pro tyto klienty skvěle navrhovalo. Dokázali se nadchnout a z nově vzniklých věcí měli radost, byli velkorysí.

V interiéru se snažím mít vždy atypický, vestavěný nábytek, dělaný pro to dané místo. Tady je ho většina. V rámci otevřeného prostoru jsou vestavěné skříně, které jsou zakomponované ve skeletu tak, že je ani nevnímáte. Recepce, vestavěné skříně, nábytek v kancelářích vedení, kuchyňkách jsou všechny od pana stolaře Bartoše z jižní Moravy. Pouze kancelářský nábytek je typový, protože obsahuje určitou technologii. Potřebujete tam koše na elektro, možnost ho spojovat, doplňovat.

Zajímavý je nástup do horní zasedačky, jejíž interiér má evokovat kajutu. Stěny obkládáme dýhovanými deskami , chodba je úzká - trochu jak v lodi. Je to zase komunikace, takže opět používáme měděný plech. Ne každý vše vnímá na první dobrou, ale když se v tom domě pohybujete déle, funguje to.   

David Jiříček: V rámci možností se zohlednilo, co konkrétní pracovníci chtěli. Účetní, technici, každý si řekl, co potřebuje. Má to své limity, vymysleli toho mnoho, ale vyšli jsme jim vstříc.   

Milena Galátová: Třeba technici byli docela nároční.

 

Takže jste jejich požadavky museli krotit?

Milena Galátová: Spíš splnit. Jsou to lidi, kteří firmě vytváří její know-how a když si o něco řekli, museli jsme to splnit tak, abychom s tím byli i my spokojení. My hodně nasloucháme potřebám zákazníků.

David Jiříček: Když lidi dobře posloucháte, tak jste schopen reagovat a dostanete tam jak architekturu a kvalitu tak i jejich potřeby. Když má být dům dobře navržený, musí mít co nejvíc omezení od investora. Čím víc informací od něj nasbíráte, tím dokonalejší dům pro něj vytvoříte. Proto z investorů spíš vytahujeme informace a motivujeme je, aby je vymýšleli. 

Když jsme se nad tím spolu zamýšleli a postupně projektovali změny, tak samozřejmě došlo i na patra výrobní části. Upravovaly se potom i prostory výroby, expedice a skladů. Nakonec se řešil v podstatě komplet celý objekt. To jsou věci, které na fotkách nejsou, protože nejsou tak zajímavé, ale překládali jsme stroje, šlauchy na elektřinu. Bylo trochu složité to zorganizovat, ale vyplatilo se. Je k tomu potřeba pohodová spolupráce s investory a tady to mělo atmosféru, jako když děláte pro sympatické lidi rodinný dům. 

Milena Galátová (*1971 v Litomyšli) vystudovala Fakultu architektury VUT Brno. V letech 1994 až 2001 působila v brněnskémé ateliéru RAW, v roce 2005 založila vlastní architektonické studio se zaměřením na interiéry a design Ing. arch. Milena Galátová.

David Jiříček (*1970 v Jimramově) vystudoval Fakultu architektury VUT Brno. V letech 2003 až 2004 působil u Knesl + Kynčl architekti, od roku 2005 působí v Litomyšli jako JIŘÍČEK ARCHITEKT. 

Autor: Jan Gerych

Nastavení ukládaní cookies

Používáme cookies k personalizaci obsahu a reklam, k umožnění funkcionalit sociálních sítí a k analýze provozu webových stránek. Informace o provozu a užívání webových stránek Vámi jsou sdíleny s našimi sociálními sítěmi, reklamními a analytickými partnery, kteří je mohou kombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které o Vás sesbírali při užívání jejich služeb.

Vlastní

Vlastní nastavení cookies