Potřebovala jsem nové místo pro vlastní tvorbu, tady cítím, že je, říká Nikol Francová o studiu KERA

Série Studio Check má v hledáčku studia, kde se rodí velké nápady i výrobky. ArchSPACE byl vždy o prostoru – pojďte se s námi podívat, jak se prostor mění v závislosti na profesi a kreativním přístupu jednotlivce i celých kolektivů. Další díl nás zavede do brněnského prostoru, kde tvoří Nikol Francová pod značkou KERA a díky ní i spousta dalších milovníků keramiky: nejprve v Brně, za nedlouho i v Praze. Nikol vytvořila unikátní koncept, který se velmi rychle uchytil. Ateliér KERA, kde vzniká autorská keramika, je odrazem všeho, co by sama od studia a tvůrčího prostoru chtěla. Místo otevřela svému okolí, které její pozvání do klidného a praktického prostoru přijalo více než s nadšením. A to zatím jen roste.

KERA byla jedním z prvních keramických studií v Brně a asi prvním samoobslužným celkově, odkud ten nápad vzešel?

Ano, KERA byla první samoobslužné studio v Česku. Inspirovala jsem se v Londýně jedním studiem, byť nebylo samoobslužné, ale vlastně fungovalo na bázi různých členství, mohla jsi to využívat pro svou tvorbu, kterou bys prodávala pak dál na svém e-shopu, což je vlastně úplně něco jiného, než jsem otevřela tady. První impulz byl, když jsem otevřela keramické kurzy a začala se svým ateliérem. Potřebovala jsem vydělávat a rozvíjet se dál, to bylo ještě na Šujanově náměstí. Opakovaně se přihlašovali stejní lidé a chodili tam jako do kroužku, přitom veškeré znalosti ohledně hlíny měli a nepotřebovali mě tam. Takže mi přišlo vlastně zbytečné, aby platili peníze za to, že tam mají mě. Ten nápad tady byl hrozně dlouho, potom se ale nemohl uskutečnit.

My jsme sdíleli společně ateliér s Kvítkama v bytě, pak jsme se přesunuli do Kumstu na Údolní, kde jsme ještě nějakou dobu fungovali stejně, pořád jsme pořádali kurzy, lidi chodili dokola, nebyl prostor ani finance to rozjet. Potom jsem otěhotněla, takže se to celé posunulo, mezitím se objevil městský prostor hned vedle Kumstu na Údolní, po kterém jsem hned sáhla. Byl to takový ten zázrak: jo, je to tam, můžeme to rozjet. A tak jsme otevřeli první samoobslužné keramické studio u nás, a to rovnou v Brně. Rozjelo se to úplně krásně. Hned za rok, aby nám to někdo nevyfoukl, protože se tady tohle bohužel děje, že si lidi kradou koncepty a přivlastňují si nápady někoho jiného, tak jsme našli prostor i v Praze a otevřeli jsme to i v Praze.

Pořád to šlo ale udělat tak, že by sem chodili zájemci tvořit sami, ale někdo by tady s nimi byl. Možná by to ale v těch lidech vyvolávalo jiný pocit, než když se opravdu někam zavřou sami a ponoří se do tvorby. Má samoobslužný charakter spojitost třeba s pochopením potřeby tvořit o samotě?

Určitě, lektorované kurzy mají úplně jiný vibe, než když jsi ve studiu úplně sama. Jsou různí lidé i skupiny lidí, introverti a extroverti. Extroverti jsou na kurzech, chtějí se seznamovat, společně vymýšlet. Je tam jiná atmosféra, i ten lektor ji musí jinak vytvářet, protože tam všichni dochází pravidelně celý měsíc a musíme spolu nějak fungovat. Introverti, ale i extroverti, potřebují někdy klid na práci a tím, že už to umí, mají úplně jiný nadhled, cítí se mnohem jistěji, je pro ně hodně důležité trávit čas i sám se sebou na místě, kde není lektor a nekouká pod ruce. I já mám ráda, když můžu být sama, to samoobslužné studio je otevřené od osmi až do desíti do večera, sedm dní v týdnu, je tedy dost prostoru na to být tady o samotě. Co jsem vypozorovala za tři roky fungování – lidi opravdu vyhledávají sloty, kdy můžou být sami. Pořád najdeš místo, kdy můžeš být sama s hlínou.

Prostě dodržuj pravidla, ale dělej si tady, co chceš. Pro Čechy je ten koncept nepochopitelný. Stojí před výlohou, zaklepou a zeptají se, co tady je a jak to funguje. Nedokážou pochopit, že bez toho, aniž bych nad nimi stála, jim poskytuju prostor a dávám důvěru – cizinci to naopak berou jako normální věc.

Máš pocit, že potřeba po tvorbě a kreativním vyjádření je v čase větší?

U keramiky prostě vypneš, opravdu se soustředíš jen na výrobek a na svoje ruce. Najednou nepřemýšlíš dál, nemáš prostor přemýšlet, co budeš dělat, až půjdeš z keramiky domů. Jsi teď a tady s hlínou a nic jiného tě nezajímá. Já, když sedím za kruhem a točím, ať je to zakázka, něco na e-shop nebo jen tak něco pro sebe, jsem taky jen já a ten výrobek. Nad ničím jiným nepřemýšlím, nejde mi to. To je vlastně plus, v hlavě mi ani neběží, že mám další tři zakázky.

Zároveň si myslím, že je to trend. Mají zájem něco dělat pro sebe, tvořit. Najednou zjišťují, že věci, které by chtěli z keramiky a nechtějí si je koupit, si vlastně mohou vyrobit sami podle sebe. Je to cool udělat si něco svého. Samozřejmě všichni se koukáme na Pinterest, ale ta inspirace je skvělá, že lidé mohou tvořit sami a dávat tomu vlastní směr.

Ale jasně, chodí sem především relaxovat. Jakmile zjistí, že je to super, potom možná nachází lásku k tomu řemeslu a chtějí se to naučit pořádně. Učí se na kruhu, modelují velké věci. Co tak vnímám, tak na spoustě stálých zákazníků jde vidět obrovský pokrok, ať už byli třeba poprvé na kurzu a nikdy předtím nedrželi hlínu, nebo už zkušenost měli, teď je to jejich nejoblíbenější místo. Je skvělé, kolik za tři roky poznáš lidí, kteří díky tobě keramiku začali dělat.

Keramické studio KERA je jako ateliér specifický tím, že tady vznikají i hotové výrobky, co všechno vlastně v rámci toho potřebuješ?

Keramické studio nebo ateliér bez vody nejde, bez elektřiny vlastně taky ne, protože potřebuješ mít pec. Toto jsou požadavky, bez kterých nemůžeš začít. A pak už jsou věci jako hrnčířský kruh, pracovní stůl a pak už to doladit s doplňky, policemi, všechno v praktickém duchu, aby ti to pomáhalo při práci. A zútulnit to, aby ses tady cítila dobře. Tento prostor byl dělaný tak, protože já vím, že tady budu trávit ten čas a i zákazníci tady tráví víc jak jednu hodinu, tak aby se nějakým způsobem cítili jako doma. Domů si nechceš nosit nepořádek, vlastně ho necháváš v tom studiu, kde se o nepořádek staráme my, ty máš pouze možnost tvořit, to chceš dělat v místě, které je tobě příjemné.

Nyní jste se přestěhovali do nových prostor, co bylo primárním důvodem?

Myšlenka na nový prostor přišla už minulý rok. Sdílela jsem prostor s Kvítkama. S Kvítkama jsme se i do Kumstu přestěhovali, ale postupem času jsem zjistila, že potřebuji vlastní místo pro tvorbu keramiky a pro moje zákazníky. Místo, kde je jen keramika a nic jiného.
Zároveň už nešlo logisticky utáhnout prostor ateliéru v Kumstu a studia venku v ulici. Každodenní přenášení věcí bylo každým dnem méně reálné. Narostla i kapacita našich zákazníků, a proto bylo potřeba změnit místo.

Je problém ale v Brně najít nějaký prostor, který bude vyhovovat tobě i této formě podnikání. Řešíš vodu i elektřinu, na spoustě prostorech vyhoříš – nejde tam navýšit jistič, nejde tam dát do hlavní místnosti voda, bez toho se neobejdeš. V Brně je velký problém sehnat prostor v centru. Tím, že jsme měli na Údolní místo s výlohou, mělo to evropský vibe, vidíš dovnitř, vidíš, jak lidé tvoří, a říkáš si: já to chci taky dělat. Takže hledáš prostor s výlohou, aby každý viděl dovnitř a věděl, co mu můžeš nabídnout. Ze sítí to nedokážeš tak nacítit jako když jdeš kolem. Díky prostoru na Údolní k nám chodili hlavně ti, co chodili kolem, najednou máš ale další požadavek na prostor.

Bylo to složité najít prostor?

Byla jsem snad každý den na webu, ptala jsem se všech, jestli o něčem neví, což je super, že tu komunitu kolem sebe mám, ale jak nejsi známý známého... Pak je tady možnost městských prostor, což je ale taky těžké, protože nájmy jsou docela drahé. Co se týče prostor kolem centra, město hlavně řeší peníze a ne podnikatelský záměr. Nevidí, co místo jako KERA může lokalitě přinést. Všichni víme, že jsou tady lidé, kteří prostě přeplatí tyhle malopodnikatele jako jsem já. Jeden takový prostor nevyšel, vím, že nevyjdou ani ostatní, které město nabízí, protože nejsem ochotná takovou částku dát, já potřebuju živit sebe a investovat do svojí značky. Další věc je i délka nájmu. 

Na druhou stranu se ti to ale povedlo, KERA se přestěhovala na Staňkovu. Prostor sis zařizovala sama, jak bys jej charakterizovala? Na čem stavíš to, čím se obklopuješ?

Nevím, jestli mám smysl pro design, mám ráda minimalistický, čistý prostor, který za poslední dobu taky ráda doplňuji barvami. Hlavně ať je to teplé, ne studené, mám ráda dřevo, světlo, často si s ním hraju, vlastně teď už i s barvami, dřív to tak nebylo. Keramika má už svoje zemité tóny, tak asi kvůli tomu. Pak jsou tam i ty barevné glazury, tak to láká se rozšoupnout. KERA je pořád minimalismus, je to nadčasové, za rok tě to nepřestane bavit. Doma jsem prakticky míň než v KEŘE, ale doma to mám taky minimalistické, teplé, čisté, útulné, to stejné chci mít i tady, protože tady trávím polovinu celého dne. Chci se tady cítit možná jako doma, že mi je tady teplo, ta keramika tady všude kolem, ale že bych věděla, kam co dát, tak to jako architekti nemám, ale pár jich kolem sebe mám, a proto s nimi mohu cokoli konzultovat a taky se inspiruji různě po světě. Ale jo, KERA je moje doma.

Jak hodně se charakter prostoru odráží do tvé tvorby? Které vlastnosti prostoru ti v tvorbě pomáhají?

Je to pravda, prostory na tebe působí. Přestože byl Kumst fajn místo, už mi po čase nedával to, co jsem potřebovala pro keramiku, bojovala jsem hodně s denním světlem a zároveň jsem řešila i další věci, které mi nevyhovovaly. Když chceš tu keramiku předávat dál a nemáš vyhovující světlo a musíš to řešit, tak si říkáš: co chceš těm lidem najednou předávat? Spoustu věcí jsem si nosila domů, tam jsem se cítila fajn a tam vlastně tu užitkovou keramiku, kterou vyrábím, i používám. Takže doma jsem vymýšlela, v ateliéru to nešlo, proto jsem věděla, že chci prostor, kde se budu cítit skoro jako doma. Hodně se to na tom podepsalo, přestala jsem plnit e-shop, samozřejmě i proto, že mám malé dítě, ale spíš jsem tvořila zakázky. Tento rok jsem si ale řekla, že potřebuji nové místo pro vlastní tvorbu, tady cítím, že je. Chci zase vymýšlet, co mám ráda a co mě baví.

Jak vypadá tvůj běžný den v ateliéru?

Tím, že bydlím hned za rohem, tak jdu s Rozárkou do školky, pak jdu do Poppy Beans vedle, koupím si kávu a mrkvový chlebík, protože ten mám nejraději. Pak jdu do KERY, chvilku si tady pochoduju kolem stolu a dívám se ven, protože je to najednou prostor, který mě baví a vnímám ten klid, byť jsme vedle rušné ulice, tak je tady pohoda. V klidu si vypiju kafe, podívám se, co musím vyřídit za maily, potom se vrhnu na tvorbu, ať už na zakázku nebo výrobu na e-shop, mám teď novou kolekci, takže pracuji na té a chci ji co nejdřív vypustit ven. Někdy nemám ani čas na oběd, protože se do toho zaberu tak, že pak už je najednou půl čtvrté a já zase utíkám pro Rozárku do školky. To je čas, kdy jdu domů a k práci se vracím až večer. Mezitím, co v KEŘE nejsem, tak se tady dějí workshopy, kurzy, teď jsme stěhovali, ale studio je už otevřené pro všechny, co se těší na dokončování svých výrobků.

Kde tě tady v KEŘE nejčastěji najdeme?

Asi všude, tím, že ten prostor je tak skvělý a mám všechno po ruce, tak jsem chvíli u stolu, nebo nakládám pec, ale převážně asi za kruhem.

Co ti keramika dala do života?

Asi klid. A nějaký směr vnímání toho, z čeho jíš, z čeho piješ, najednou nad tím víc přemýšlíš. Ale tím, že jsem dělala keramiku jako dítě a pak jsem ji studovala, tak se v tom pohybuju skoro celý život, byť jsem si dala pauzu v kanceláři na pár let, abych se vůbec mohla odstěhovat od rodičů. Pak jsem se ke keramice zase vrátila. Takže ano, klid, ale jasně, je tam i spoustu neklidu, staráš se o byznys, protože to chceš dělat dobře, samozřejmě když to děláš dobře a cítíš odezvu od lidí, kteří ti říkají, že to děláš super, cítíš podporu a zase – klid.

Je to skvělé. Poznala jsem to teď i v Praze, jak se nám pokazila pec, fakt jsem nečekala, že by se nám někdo nabídl a pomohl. Ještě když vím, jak je to před Vánoci, já sama nemám kapacitu na to někomu jinému pálit věci, tak jsem byla překvapená, že tam ti lidé jsou. Byť jsem pro ně konkurence, to je mazec.

Takže keramika mi dala spoustu skvělých lidí a možnost dělat, co mě baví!

380838173820380938103811381338063818380738153814381638193821