Umělec si nechal přebudovat popadaný statek na venkovskou architekturu nové generace a čisté, radikální krásy
- 8. ledna 2025
- Realizace
- autor: Jan Gerych
- Foto: Philippe Thibault a Charles Petillon
BURGUNDSKO, FRANCIE – Erwan Bouroullec tvoří spolu s bratrem Ronanem silné designérské duo, jehož nábytkové produkty najdete ve sbírkách Centre Pompidou, MOMA nebo Muzea designu v Londýně. Pracují sice v Paříži, ale oba si v poslední době vybudovali soukromá útočiště v regionech. Ronan se vrátil do rodné Bretaně a Erwan si našel místo v Burgundsku. Architektonická dvojice Charlotte Vuarnesson a Guillaume Le Dévéhat aka LV Architectes tam pro něj s rodinou navrhla vyladěnou základnu, již vytvořili úpravou ruiny starého statku.
Usedlost trůní na hřebeni kopce, odkud se můžete kochat panoramatickým výhledem na okolní údolí, pole a lesy. Architekti se vydali vstříc očividné jednoduchosti a rozhodli co nejvíce pracovat s tím, co na místě zbylo, i když toho nebylo moc. Objekt transformovali na odolné sídlo, jež vytrvá v čase a hodí se jak k bydlení, odpočinku a kontemplaci, tak tvorbě a sdružování s blízkými.
Rekonstrukce doplnila průrvy vzniklé časem, zároveň však návrh sem tam něco ubral. Odstraněním zbytků části vitřního dvora se otevřel výhled i na jižní stranu. Zmizela azbestová střecha nad stodolou, čímž pod ní vznikl otevřený víceúčelový prostor. Především architekti do budovy vpustili světlo, když vybrali velké části zdí a nahradili je sklem. Podobný efekt má výměna střešní krytiny nad dílnou za polykarbonát.
Hodně se recyklovalo, nebo se starým původním věcem nacházelo nové využití. Z dubových střešních trámů jsou dnes okenní překlady, terakotové dlaždice slouží jako okenní parapety, kameny z okolí tvoří schůdky terénních úprav. Ze silážní nádrže je přírodní bazén s neopakovatelným výhledem.
Nová izolace z dřevěného vlákna a dvouvrstvá skla zajišťují pobytový komfort. Vytápí se podlahovým topením a krbovými kamny, masivní hmota objektu teplo dále udržuje. Nově proražená okna umožňují v létě jednoduchou příčnou ventilaci a venkovní stínění brání přehřívání. Dešťová voda se střádá v retenční nádrži, odkud se užívá k zalévání a po přírodní filtraci i k doplňování bazénu. Zvláštní roli v návrhu hraje propojení s okolní krajinou, jež neprobíhá jen vizuálně, ale i fyzicky. Statek má být nedílnou součástí místní přírody a připouští si ji, co nejblíž to jde, až na fasádu, jež bude postupně obrůstat zelení.
