Většina kreativní scény to nedělá pro obživu, ale protože to miluje, říká Viktor Piorecký z Bastl Instruments

Jak probíhá vývoj nového synťáku?

Nejdřív přijde hlavní vývojář s myšlenkou, co by se dalo vyrábět. To projde productboardem, evaluací prvního nápadu ostatními lidmi ve firmě, jestli je to vůbec myšlenka, kterou se zabývat. Když dostane zelenou, rozjede se další proces, který vyústí v to, že vývojář definuje, co to všechno má umět, jak má vypadat uživatelské rozhraní, jak se to ovládá a co se na tom vlastně dá dělat. Na tom se testuje, jestli by s tím lidi chtěli hrát, jestli je to vůbec zajímavé. Když to tím dalším kolečkem projde, vyrobí se prototypy. Kreslí se obvody, vymýšlí se, jak to bude ve finále technicky vyřešené, a pak už záleží, jak moc je to komplikovaný projekt a jak jsme strukturovaní a šikovní - jestli těch prototypů vyrobíme tři, nebo šest.

Následuje testování. Poslední prototypy se testují i z hlediska hratelnosti, ne jen technického designu, ale i jak se na to dá hrát. Když je poslední prototyp schválený, že funguje, tak se objednává předprodukční várka, na které se testuje, že to umíme vyrobit, s dodavateli a firmami, a když to funguje, můžeme to vydat. 

Sídlíte v Brně, ale spolupracujete na globální úrovni?

Máme po světě spoustu testerů muzikantů. Když vyvineme nový nástroj, rozešleme jim jej a oni říkají: „hele, tohle se tam nedá navolit” a „kdybych na to hrál, tak bych chtěl, aby to umělo tohle”.

Na brněnském magistrátě jste pracoval na městské kulturní strategii a teď ji žijete v praxi. Budova na Rybářské 13, kde sídlíte, je po fakultě výtvarných umění a sdílíte ji s mnoha různými subjekty. Je to takové neformální kreativní centrum, jak to vypadá?

Pronajímáme si velkou část toho baráku od VUT a ateliéry pak poskytujeme umělcům z Brna. V současnosti tam působí kolem 22 výtvarníků v 17-18 ateliérech, jsou tam dvě zkušebny, kde zkouší 3-4 kapely, máme tam pražírnu kávy, máme tam jeden prostor zaměřený na audiovizuální tvorbu, hudební studio, kde se točí zhruba 10 lidí (je to spíš pro DJ scénu). Platí si společný nájem, mají tam kvalitní ozvučení a můžou tam hrát. Využívají to i lidi kolem Bastlu. Je tam s námi AVA kolektiv, studio Éter, které se bude výhledově transformovat do jiné podoby. Ten barák si žije svým životem, ani jsme to moc neorganizovali, jen jsme ty prostory lidem poskytli.  

…

Města se to tak trochu záměrně snaží nevidět, protože by pak bylo jasné, že všechny ty prázdné baráky, které mají, které padají na hlavu a pak se bouchnou developerovi, by v klidu mohly hostit takové ateliéry a vzkvétat. A mohlo by to podporovat místní scénu. Město by to nic nestálo, naopak by od těch lidí ještě mohlo dostat pár tisíc, a nemělo by barák, který akorát padá. Na Rybářské se ukazuje, že to funguje. Stačí dát prostory lidem, aby mohli tvořit, aby nájmy nebyly na komerční úrovni ve městě, protože to si výtvarník, který to dělá při povolání, nemůže dovolit. 

Zbytek rozhovoru si pusťte z podcastu. Můžete jej sledovat na Youtube a poslouchat na Spotify nebo Apple Podcasts. 

Viktor Piorecký se narodil 1979 v Praze a vystudoval sociologii na MUNI. Po práci v sociálním odvětví a koordinování brněnské kulturní politiky působí od roku 2018 jako CEO Bastl Instruments. Má za sebou pestrou aktivistickou historii, hrál na kytaru v kapele My Dead Cat a krátce se angažoval za Piráty.