Podcast: Tajné policii jsem vysvětloval, proč mám o to letiště takový zájem, vzpomíná Petr Štefek na práci u FOSTER + PARTNERS

Podcast můžete poslouchat na Spotify, Anchor.fm nebo Apple Podcasts.

„Architekt je specifický druh a ve chvíli, kdy nastoupí do prvního ročníku fakulty architektury, tak je to oddělí od chovu ostatních studentů a během dvou až tří let začnou ti lidé nosit jen černé oblečení, mluvit pouze o architektuře a je pak velice náročné tento živočišný druh dostat zase zpátky mezi lidi. Protože když pak chcete najít nějaké klienty, zjistíte, že všichni potenciální klienti, které znáte, jsou také architekti, takže je potřeba se z prostředí lidí, kteří jsou úzce profilovaní tím oborem, který milují, rozšířit zase dál. To jsem po několika letech v Londýně začal dělat, že jsem kromě architektury začal chodit na výstavy výtvarného umění a na koncerty, abych se dostal zpátky mezi lidi. Snažím se být normální člověk, ale samozřejmě deformace mým oborem bude zřetelná, když potkám někoho, jako jsem já, ale to se týká více profesí. Já se snažím být uživatelsky přijatelný,” uvedl se Petr Štefek. 

Jaká je životnost architektů v kanceláři jako je FOSTER + PARTNERS? Když si představím to ohromné nasazení, které je s ní spjaté…

Je to individuální podle toho, co tam člověk sleduje. Je to slavná kancelář, takže tam mnoho lidí míří, aby si spolupráci zapsali do CV a stráví tam rok nebo dva. Nejčastěji tam byli lidé na rok. Pak ale záleží na odbornosti, kterou člověk nabízí. Je to hodně veliká firma, takže má obory, které se v menších kancelářích nemohou uplatnit, průkopnické obory jako parametrický design, programování, skriptování, a takoví lidé tam mohou vydržet mnoho let, ne-li celý život. Je to pro ně výjimečná příležitost.

Architekti obecnějšího založení jako já, kteří byli zvyklí navrhovat architekturu, dělat domy tak, že řešili jejich dispozice a vzhled v obecném smyslu, tak zase aspirovali na to vyzkoušet si to i někde jinde a posunout se někam dál. Každá profese včetně architektury má specifika v tom, jaké své znalosti a zkušenosti může člověk uplatnit. V těchto velkých kancelářích člověk pracuje na velkorysých konceptech, ale neřeší izolaci v koupelně. Dostáváte se do situace, kdy po odchodu ze slavných kanceláří chce kamarád rozšířit koupelnu a vy sice za sebou máte portfolio s koncertním sálem a dvěma mrakodrapy, ale nedokážete vybrat sifon, který by netekl.

Pak si říkáte, jak je vlastně ten architekt užitečný. Když si to srovnáme s jiným oborem, tak asi jako zubař, který by se pochlubil, že operoval tolik a tolik velryb, otevřel si ordinaci a divil se, že velryby nechodí. 

Mladí čeští architekti si stěžují na švarcsystém, jak to funguje v Británii, Rakousku nebo Švýcarsku, kde jste měl možnost to zažít?  

Problém všech kreativních profesí je, že se dá těžko určit, co se dá stihnout za osm hodin. Lidé, kteří pracují na projektech nebo řeší nějaký problém, mají pocit, že když se to za jeden den vyřešit nepodařilo, musí jet dál a dál a ten vztah pak není jasně definovaný. U Fostera bylo definováno, že se pracuje tak dlouho, dokud není odevzdán adekvátní výsledek. V podstatě to znamená pracovat nekonečně.

Ve všech profesích platí, že ze začátku kariéry se člověk hodně učí a získává zkušenost. Nakonec je to o individuální volbě. Problém všech nás živočichů v tomto biotopu je, že bychom chtěli vydělávat víc a pracovat míň, ale to je těžko řešitelná rovnice. A platí pravidlo, že lidi opustí obor a najdou si snadnější. Realita je taková, že ty sofistikované a náročné obory nejsou ty nejlépe ohodnocené. Jako když třeba najdete díru na trhu a dokážete opakovaně prodávat produkt, který doteď nikdo neznal, žvýkačku s vodotryskem třeba, tak vás to finančně zajistí lépe než snaha vyřešit urbanistický problém. 

Petr Štefek