Podcast: Dubaj celá vyrostla na otroctví, říká Jan Dostál, autor sochy Mrak z českého pavilonu na Expu

Sochařská výzdoba českého pavilonu sklízí mezinárodní úspěch, takže slibně rozjíždějící kariéra olomouckého umělce přeřadila na ještě vyšší převod. Jak se pracovalo v Dubaji a co čeká extravagantního sochaře dál?

„Musím tu sochu dělat tak, aby po tom nešlo dobře lozit. I když mě teď překvapili, když jsem sundával Stvůru. Já lozím po skalách, takže si vyzkouším, kam se dá vylézt a kam už ne a tam jsem viděl stickerku v pěti metrech. To už bylo dost vysoko i na můj vkus."

„Musel jsem se naučit řídit věci, organizovat, být uvolněnej, protože samozřejmě přišla spousta problémů. Vždycky jsem se vytočil, chvíli to bylo na tom peaku, pak to šlo dolů a pak už jsem se zase mohl dál bavit s těma lidma, komunikovat, aby to šlo udělat, když to nešlo udělat."

„Říkal jsem si, že si svařím nějakou kovovou paletu a tam si naskládám vercajk. Přiletí to tam a posvařuju fontánu. Pak ale přišel Mrak, tak si říkám, že budu potřebovat asi trochu víc věcí. Přemýšlel jsem kolik a jestli to naskládám třeba do půlky kontejneru a skončilo to tak, že jsem si koupil novej šestimetrovej lodní kontejner a byl po strop zaskládanej."

„Na Expu se to řešilo, lidi měli co jíst, co pít a bylo o ně postaráno. Jinak je na Dubaji překvapivé, jak celá vyrostla na otroctví. Všechno stojí dvakrát tolik a ti lidi mají na naše 6 tisíc výplatu. Žijí ve slumech, střídají si postele."  

„My jsme byli tři a pracovali s námi dva místní Pakistánci. Dlouho po dokončení jsme si ještě psali, že nikdy nezažili Evropana, aby se k nim choval pěkně. Že se vždy snažili jen všechno osekat a být hnusní." 

Jan Dostál

Podcast můžete poslouchat na Spotify, Anchor.fm nebo Apple Podcasts.