Podcast: 14 dní stačí ke změně veřejného mínění, říká Jakub Mareš z Ateliéru k světu

Váš snad nejvýraznější počin je revitalizace plzeňských náplavek, co změně předcházelo?

Nechali jsme udělat průzkum veřejného mínění profi agenturou a ta nám řekla, že 90 % lidí je proti náplavce, že si ji prostě nepřejí, že to mají Pražáci a co by to bylo v Plzni. Tak jsme udělali čtrnáctidenní festival, to je nic 14 dnů, lidi tam viděli vizualizace, obrázky z Kodaně, Berlína. Mě fascinuje česká povaha. Američani jsou pragmatičtí, Němci systémoví a Češi jsou: „ukaž, co máš ty, jakej máš mobil”. Stačilo 14 dní a z 90 % proti nám, jsme se dostali na 85 % pro nás. Respondentů byly tisíce ze všech možných skupin. Druhá otázka byla, jestli na té náplavce vůbec byli: „ne, viděl jsem to v televizi, rádiu, kamarád tam byl, viděl jsem to z tramvaje a vlastně fajn”.

Proč bývá kultivace městského veřejného prostoru často tak problematická?

Spolupráce s městem je taková trhaná, česká legislativa s tím neumí pracovat. Když se člověk rozhodne zadarmo za své peníze na cizím pozemku, kde platí nájem, dělat něco pro lidi, a ani za to nechce vstupné, tak to česká legislativa nezná. A že by tam mohla vzniknout ještě nějaká spolupráce taky ne. Je to spíš o konkrétních osvícených úřednících a politicích, kteří to s námi zkouší posouvat.  

Začali jsme v centru na Radbuze, udělali jsme studii, ale město už jednu studii mělo. Nemohlo zaplatit druhou, tak jediný způsob byl jim tu naši dát. Proběhla adopce, byl jsem rád. Firma, která to pak vyhrála, byla z Prahy a bylo vidět, že nemá úplně tu odbornost, takže jsme jim to z části pomáhali projektovat. Taky zadarmo. A potom to vyhrála firma, která se při vší úctě snažila, ale standardně dělá vodovody a kanály a teď to bylo poprvé, co dělali něco na povrchu. Kolegovi a kamarádovi Aleši Kubalíkovi, který má mimochodem cenu Grand Prix za halu v Břežanech, dělá teď kavárnu u Dvorského parku firma Silnice Nepomuk. Je to teďka trend. Tendr na cenu je zvěrstvo…   

Objevují se tendence regulovat ve městech autodopravu, snižovat povolenou rychlost, vykazovat auta z center úplně, je to budoucnost?

Já mám třeba moc rád Dánsko, byť je tady u nás doma neaplikovatelné, protože oni jsou úplně jiné povahy a dodržují pravidla jinak. Pro Čechy by mohl fungovat mix Kodaně a Slovinska. Slovinsko je dobré v tom, že bylo dřív Balkán, a tam lidi taky žádné pravidlo nedodrží. Musí si to vyzkoušet a prověřit, že to funguje. Když (v Lublani, pozn. red.) dělali pěší centrum, tak dali kolíky, které třeba v 6 ráno vyjedou a kdo tam zůstal stát, protože si myslel, že ukecá policajty, tak tam zůstal. A zaplatil pokutu, aby vyjel ven. Takhle to dělali tak dlouho, až lidi represivně naučili, že se tam prostě nejezdí. Teď je to tam opravdu klidné a funguje to. Ta odvaha to zavést, nevím, kdo to byl, ale byl to borec. Nevím, jestli ho to nestálo život.  

Celý rozhovor si poslechněte v podcastu na Spotify nebo Apple Podcasts.

Ateliér k světu