Podcast: Měla jsem touhu stavět velké věci, říká architektka Jana Mastíková

„Už není doba, kdy se radnice stavěly, aby působily majestátně a trochu nedobytně, a aby demonstrovaly, že tady je to vedení. Radnice by naopak měla do sebe pohltit ty proudy lidí, protože je tam pro své občany a ne naopak. Je tam díky nim, pro ně. Měla by jim být co nejvíce otevřená, měla by být vítací, objímací." 

„Mám spoustu přátel rozesetých různě po světě ve velkých městech, a když k nim přijedu, tak to, v čem bydlí, je pořád menší, než co navrhujeme. Otázka je, kde je to optimum a jestli to zmenšování není spíš přibližování se něčemu běžnějšímu. Když je prostor dobře a chytře vyřešený, tak ty metry navíc jsou sice krásné a velkorysé, ale když potřebujete bydlet, zajímá vás spíš účelnost každého metru."

„Pro mě je důležitější lokalita než byt samotný. Jsem urbánní typ člověka. Mám ráda město a ten ruch, dostupnost služeb a všeho. Jsem ochotná za cenu, že to mám blíž a že mám blíž hezké věci, bydlet v něčem menším." 

„Prožila jsem rok ve Valencii na stáži a zažila jsem vedra a rozpálené město. Díky urbanismu to ale nebylo tak extrémní. To město je tak těsné. Ulice nejsou ani tak úzké, ale domy jsou vysoké. Najdete sice hodinu, kdy na ulici svítí slunce, ale jinak je to ve vzájemném stínu, doplněném stromy. Tam prakticky neexistují ulice bez stromů. Když máte ještě baldachýn ze zeleně, tak je tam život překvapivě příjemný. Největší vedro člověk pocítil, když vyrazil mimo město. Správně zahuštěný a těsný urbanismus dokáže udělat hodně."

Loxia architects engineers

Podcast můžete poslouchat na Spotify, Anchor.fm nebo Apple Podcasts.