Po školách se chci s vystoupením dostat do věznic, říká autorka intimní inscenace obnaŽENA Ivana Kolcunová

PRAHA – Vystudovaná psycholožka, uživatelská výzkumnice (UX Researcher), terapeutka ve výcviku a vzdušná akrobatka Ivana Kolcunová založila projekt The Same Self, aby podpořila ženy v přijímání sebe samých a inspirovala k tomu i muže. V takřka výhradně ženském týmu uvádí v pražském divadle Bravo představení s dechberoucími choreografiemi vzdušného umění, podmanivou hudbou, hereckým a pěveckým uměním. Aktuálně má před sebou poslední představení sezóny, tak jsme se zeptali, co nového jí přinesla.

Ivana Kolcunová: Navázali jsme spolupráci s organizací Zdravé dospívání, která chodí na školy a dělá workshopy, semináře a přednášky o sexualitě, menstruačním cyklu a podobně. Zaměřují se na základní a střední školy, naše herečka Katarína Zatovičová se už s ženami z organizace znala z dřívějška, tak jsme si řekli, že to propojíme. Vloni jsme udělali pár pilotních akcí, kdy jsme si divadlo Bravo pronajali i dopoledne a udělali jsme představení pro školy s přednáškou Zdravého dospívání. Provedli jsme to dvakrát třikrát, bylo tam kolem 50-80 dětí a zpětná vazba byla dobrá. 

Řekli jsme si, že v tom budeme pokračovat i letos a Bravo, které má vlastní školní programy, to zahrnulo do nabídky. Hodně to jejich publikum zaujalo, takže jsme měli březen dva měsíce dopředu školami vyprodaný. Dál jsme naplánovali červen a už teď je zakoupených 120 míst.       

Často se mě lidi ptají, kdy bude nová premiéra nějakého dalšího představení. Ale já se naopak snažím tuhle jednu věc pořád dostávat dál a chtěla bych ji dostat ještě víc do regionů i do zahraničí. Hráli jsme v dubnu v Otrokovicích, přišlo tam 150 lidí a byly skvělé ohlasy. Říkali, jak je super, že jsme dojeli mimo Prahu. Shodou okolností tam byl zástupce ředitele místní školy, a aniž bychom vůbec zmínili, že taková představení děláme, přišel s myšlenkou, že by to pro ně bylo super. Už teď to vypadá, že bychom tam příští rok v červnu měli hrát pro 400 dětí. Kdekoli to zahrajeme, budí to zájem a otázky a přání, ať se to hraje dál a dál. 

Zmínila jste dopolední představení v divadle Bravo, znamená to, že večer hrajete podruhé?

Ano. Je to docela mazec, ale z ekonomického hlediska je to jediná možnost, jak to hrát pro školy. To divadlo si pronajímám a cena je stejná, jestli odehraju představení jednou nebo pětkrát. Za jeden nájem to tedy zahrajeme dvakrát a Bravo nám ještě vychází tak vstříc, když se jedná o školy, že nám i osvětlovači a zvukaři účtují jen jeden honorář. Školy platí symbolické vstupné, čtvrtinové, takže ani s plným sálem to reálně náklady na představení nezaplatí. Takže vlastně všichni, kteří se večer rozhodnou přijít, umožňují naše dopolední představení pro školy. 

Odehrát dvě představení za den musí být náročné?

Nejnáročnější je to pro zpěvačku Míšu Jonczy, která to hlasově celé táhne, a já zase fyzicky.

Vyplatí se vám to?

Vnímáme v tom seberozvojový a vzdělávací přesah. Nejsou to jen slova, ale i pohyb a hudba, které vytváří emoční zážitek. Ten vypoví víc než klasická přednáška. Celou dobu dostáváme zpětnou vazbu, že by právě toto mělo být ve školách, lidem to dává smysl a nám taky. Takže ta fyzická námaha za to určitě stojí. Po té ekonomické stránce… Víte, pořád věřím, že se nám třeba do budoucna podaří najít sponzora, který v tom uvidí smysl spolu s námi. Ale lidi v tom smysl vidí - na večerní červnové už máme přes 100 prodaných lístků a přitom ještě neproběhla žádná propagace. 

Téma obnaŽENA si diváky vybírá asi hodně samo, v situaci školní návštěvy je mu naopak vystaven obecný vzorek lidí, co vyvolává u kluků?

Pochopení a porozumění. Než my začneme hrát, má tam třičtvrtěhodinovou přednášku Petra Sovová ze Zdravého dospívání o menstruačním cyklu. Jak probíhá, že se týká každé ženy, má tam názorné ukázky menstruačních pomůcek, plyšové pomůcky, plyšovou vagínu, ukazuje, vysvětluje, jak to ovlivňuje chování a prožívání třeba i maminek těch dětí. Je to udělané tak, aby kluci i holky pochopili, co se děje a že je to přirozený aspekt života. 

V březnu jsme udělali takovou anketu, nechali jsme je po skončení programu vypsat papírky s tím, jaký to představení s přednáškou pro ně mělo význam a jak to téma teď vidí. Jedna holka napsala, že pro ni byla do té doby menstruace něco, čeho se bála a nechtěla to a že si teď uvědomila, že je to v pohodě a skoro se na to těší. Kluci jsou někdy vtipnější. Někdo napsal asociaci s dobrými vodopády. Ale jiný zase uvedl, že si nedokáže představit tu bolest a že by ho zajímalo, jaké to je. Ten kulturní zážitek propojený s přednáškou přináší zamyšlení a přijetí, že je to přirozená věc, které není třeba se obávat. 

Jak takové představení vypadá?

Nabízíme je od 7., 8. tříd dál, včetně středních škol. V 10 hodin začíná přednáška Petry Sovové, která plní i trochu roli moderátorky, řekne program, ohlásí přestávku. Musím se přiznat, že jsem tu její přednášku celou vlastně neviděla, protože v tom čase se líčíme, připravujeme, chystáme. Rámcově ale vím, že jejím cílem je vysvětlit jednotlivé fáze menstruačního cyklu, vysvětlit používání menstruačních pomůcek, je to edukace, co se děje na hormonální, emoční úrovni. Zabere zhruba 45 minut a pak po 15minutové přednášce přehrajeme představení tak, jak ho hrajeme večer. 

Je zajímavé pozorovat, jak s námi děti během představení interagují. Začínáme písničkou Jsem žena a do toho se ozývá: „nejsem”. Vyjadřují se nám do dialogů. Někdo by si mohl říct, že je to buranské, ale já z toho mám v ten moment radost, protože vidím, že tomu věnují pozornost. Není tam hrobové ticho, buď se tomu smějí, nebo to komentují, ale já jsem s tím v pohodě, protože vím, že to vnímají. Je to rozdíl oproti večerním představením, ale za mě každá atmosféra má něco do sebe. Když skončíme, vždy jim poděkuji, že přišli a oni tleskají a je vidět, že z toho mají radost. Tohle večer neděláme, tam už necháváme čistě doznít ten zážitek.

Standardně hrajete v divadle Bravo v Praze, kam dál jste se ještě dostali?

Letos ještě do Otrokovic. Taky se ozvala jedna paní z Plzně, která nás v Bravu viděla, že by to chtěla zorganizovat pro školy v Plzni. Ona ta produkčně-organizační práce člověka dost zaměstná, takže jsem řekla, že budu ráda. Držím jí palce, protože to opravdu není jednoduché. Přemýšleli jsme i, že budeme jezdit do školních tělocvičen, ale dokud na to nemáme zdroje, tak to není únosné. Navíc divadelní prostředí udělá atmosféru a představení může vyniknout a vtáhnout lidi. V Dobřichovicích jsme odehráli v gymnastické hale a bylo to taky super, jenže divadlo má prostě úplně jinou atmosféru. V předešlých sezónách jsme ale celkem pocestovali: České Budějovice, Hradec Králové, Plzeň, Ostrov u Karlových Varů, Trutnov. A kratší ukázky z představení v Brně, Chebu i v Mnichově v Německu. A koncem června jedu dokonce na festival na Island. 

Nenašlo by se pro vás nějaké institucionální financování?

Já nemám kapacitu hledat granty. I to Zdravé dospívání to s námi dělá jako charitu. My jsme za ty představení pro školy, když jsme je dělali loni ve zkušebním režimu, neviděli nikdo ani korunu. Dělali jsme to zdarma. Teď poprvé, když bylo v březnu úplně plno - dopolední školní vyprodané a večerní ze 70% prodané, jsem jim mohla dát nějaké symbolické dva tisíce odměny za přednášku, nebo i holkám, že to odehrály.

Moje podmínka hraní pro školy od začátku byla, že já osobně s těmi školami nebudu komunikovat, protože nemám kdy. Pokud někdo má kontakty, nebo dokáže sehnat grant – skvěle, ale já prostě nemám energii se do toho vůbec pouštět. Zní to asi dost ultimátně. Ale od určité doby jsem si musela začít jasněji stanovovat hranice, co budu řešit a co ne. A i tak je toho nad hlavu.

Moje osobní výhra je, když vidím, že divadlo rozešle newsletter a jen na jeho základě to přitáhne pozornost škol. A že Zdravé dospívání přitáhne další. Říkám si jo, má to fakt smysl, protože v tom ten smysl vidí i ty školy. Přáli bychom si to hrát i jinde v republice, jen na to potřebuji spolupráci s někým dalším. Proto mám radost z toho zástupce ředitele v Otrokovicích, který se nadchl, vidí v tom smysl a vypadá, že to zorganizuje. 

Je pěkné, že se nadchl muž… Kdy zase hrajete?

19. června máme zase dvojprogram pro školy a veřejnost. Potom budeme mít na nějakou dobu pauzu, protože zpěvačka čeká miminko, takže to plánujeme zase až na jaro 2024. Na dopolední představení by mohly přijít klidně maminky s dětmi. Večery pro ně mohou být složitější na organizaci. Uvádíme to sice jako pro školy, ale není to striktní.

Co budete dělat v mezičase do příštího jara?

Na letní sezónu mám naplánovaný zájezdový festivalový koncept toho vystoupení, se kterým letím na Island, do Maďarska, a i v republice po festivalech, kde nechávám na divácích, kterou část představení – kterou část menstruačního cyklu mám zahrát. Už jsem si ověřila, že i v tomto kratším formátu to naplňuje rozměr edukace a uměleckého zážitku. Obzvlášť radost mám z toho Islandu, že to i mezinárodní scéna přijímá. Poslala jsem přihlášku na open call a vyšlo to. 

Přemýšlím o fyzickém produktu – aby si diváci z představení mohli odnést kromě kulturně emočního zážitku i nějaký hmotný artefakt, který by pomohl s orientací ve fázích cyklu a přijetím toho, co se děje. Chtěla bych se taky více zaměřit na komunikaci se sponzory a plánování další sezóny na nových místech. Třeba se mi podaří konečně navázat dlouhodobější spolupráci s nějakou produkční nebo produkčním. A taky bych ráda upravila některé své choreografie ve vzduchu. Za ty 4 roky jsou pořád stejné, tak ať je nějaká změna.

Změna bude nejspíš i v zarámování komunikace celého představení. Nechala jsem ChatGPT ze srandy napsat anotaci na obnaŽENU a bylo hodně zajímavé, že to úplně obešlo slova jako menstruace, nebo menstruační cyklus. Šlo to o level výš a napsalo, že je to o zranitelnosti a identitě. Byla jsem nadšená, že to dokázalo vidět ten další rozměr a používám to teď jako novou anotaci: „Od syrového upřímného zobrazení vlastních bojů až po povznášející poselství naděje je obnaŽENA inspirativním a silným zkoumáním lidské zkušenosti. Připrav se na nezapomenutelný zážitek na pomezí nového cirkusu, divadla a meditace. Prostřednictvím dechberoucích choreografií vzdušného umění a podmanivé hudby se akrobatka ponoří do zkoumání identity a zranitelnosti. Představení vezme na cestu sebepoznání i tebe, i ty budeš moct pohlédnout na svůj život v novém světle a zamyslet se nad tím, jak tvé jedinečné zkušenosti utváří tvůj životní příběh.” 

Je to upravené, nenapsalo to úplně přesně takhle, ale to zarámování je přesně něco, o co jsme se pokoušeli, aby to nebylo pořád představení o menstruačním cyklu, které, jak jste zmínil, zaujme určitou skupinu lidí a určitou naopak totálně odradí. Tato vyšší úroveň abstrakce může být přístupnější a je zároveň pravdivá. 

A v neposlední řadě se těším na setkávání s ženami. Díky obnaŽENĚ potkávám mnoho inspirativních žen, třeba i proto, že je zvu jako hostky do diskuze před představením – naposledy to byla designérka Anna Marešová, dříve třeba historička a podnikatelka Lilia Khousnoutdinova nebo vizionářka a biohackerka Veronika Allister. Často se ale potkáme jen krátce a na delší povídání není čas. Tak třeba ho do jara bude více.

Jak se vám daří ve vaší hlavní práci uživatelské výzkumnice?  

Dokončuji pětiletý terapeutický výcvik v tanečně-pohybové terapii. Není to denní studium, ale jsou to stovky hodin, teď už dělám i praxi. Vedu terapeutickou skupinu pod supervizí a hodně mě to naplňuje. Skrz pohyb pomáhám lidem k uvědomění vlastní identity, zranitelnosti a sebe sama. Aha, teď se mi to samotné spojilo, co psal ten ChatGPT :) 

Vždycky jsem se s představením obnaŽENA chtěla dostat do věznic. Po školách je to další instituce, která by mi dávala smysl. A i když zatím nepřímo, tak už mám tím směrem trochu nakročeno. Tu praxi totiž dělám v komunitním centru, které patří k Rubikonu, což je organizace, která pomáhá lidem po výkonu trestu začleňovat se zpátky do společnosti. Ptal jste se ale, jak se daří v té hlavní práci, v uživatelském výzkumu. Ono se to všechno vzájemně ovlivňuje a i zkušenosti z výcviku mají právě dopad na moji práci. Poslední půlrok se zaměřuji hodně na vzdělávací program pro kolegy, kteří jsou buď produktoví manažeři nebo UX designéři. Uživatelský výzkum mají taky jako součást práce, ale nemají na to tolik kapacity, nebo jim chybí školení, takže dělám takovou vzdělávací akademii, aby se to mohli naučit.

V terapeutickém výcviku mě hodně inspirovalo, že my máme v rámci terapie supervizi. Říkala jsem si, že to je koncept, který dává velmi smysl i v práci kolem vzdělávání, a i v případě, kdy produkťák nebo designér sám dělá výzkum a baví se s uživateli a nemá s tím ještě tolik zkušeností. Taky potřebuje mít možnost si o tom s někým popovídat. Takže jsem přišla s konceptem supervizních výzkumných skupin, které máme jednou za dva týdny na hodinu a půl, kam mohou kolegové přijít a řešit ten lidský rozměr – do jakých situací se během schůzek s uživateli dostali, co bylo náročné, s čím si nevěděli rady, ale i co se povedlo.

A ještě k doplnění obrázku, poslední dva měsíce jsem na antidepresivech. Udělaly v mém životě obrovskou změnu. Vnímám, jak mi to pomáhá v terapeutické práci, dokončování vzdělávacího programu, plánování další vize představení i vztazích obecně. I když chodím na psychoterapii roky a neuvěřitelně mi pomáhá, tak s těmi léky zažívám úplně nový rozměr života. Zažívám, že se jen tak hned nehroutím z něčeho, o něco lépe dlouhodobě plánuju. Třeba lidi, kteří mi pomáhají s marketingem obnaŽENY si ze mě dělají legraci, že jsem teď úplně nová Ivča. Dřív jsem měla pocit, že všechno se musí dít „teď“, bylo pro mě těžké si představit dlouhodobější strategii, ale najednou vidím, že se něco dá udělat za rok, že to není aktuálně priorita a dokonce odložení něčeho sama navrhuju :) 

Otevřeně o tom mluvím. Když se mě někdo zeptá, jak se mám, tak říkám, že dobrý, ale že jsem na antidepresivech. Protože mi to změnilo život, i vztahy s lidmi, beru si teď některé věci míň osobně, nejsem tak vtahovaná ať už osobními nebo cizími dramaty. Je to možná těžko pochopitelná, ale moc zajímavá zkušenost.

Ivana Kolcunová se narodila 1987 v Ostravě, vystudovala jednooborovou psychologii na Masarykově univerzitě v Brně a od roku 2011 se věnuje vzdušné akrobacii. Představení obnaŽENA uvádí od roku 2019. Krom toho pracuje jako UX Researcher v LMC s.r.o. Ve vzdušné akrobacii dvakrát vyhrála mezinárodní soutěž UK Aerial Performance Championship.

obnaŽENA