Pichlavé hrany, výrazná vertikalita. Rekonstrukce olomouckého Červeného kostela podtrhla neogotický ráz stavby a poskytla mu potřebné zázemí

OLOMOUC – Letošním květnem Červený kostel v Olomouci vstupuje do nové fáze svého života. Dlouhá desetiletí plnil funkci skladu knih a kolemjdoucím ukazoval pouze hřbety knížek prosvítající skrze vitráže oken. Díky rekonstrukci a přístavbě s provozním zázemím nyní slouží jako kulturní centrum Vědecké knihovny Olomouc. O tom, jak nová podoba kostela vznikala, jsme si povídali s architektem Miroslavem Pospíšilem z olomouckého atelieru-r. 

Červený kostel sloužil téměř 60 let jako sklad knih Vědecké knihovny Olomouc. Když se v roce 2016 knihy přesunuly do nového depozitu v Hejčíně, vznikl zde volný prostor. Ve středu 17. května 2023 zahájil novou etapu svého života jako sál pro kulturní akce. Co všechno tomu předcházelo? 

Kostel se roku 2016 uvolnil a řešilo se, co s ním bude. Vědecká knihovna, mimochodem druhá největší knihovna v republice, si podle mého názoru zaslouží mít důstojný prostor pro pořádání kulturních akcí. Vezměte si, že veřejné knihovny jsou dnes v evropských městech centry kulturního dění, a není to jen o knihách, disponují také kulturně-společenskými prostory. Olomouc je navíc městem studentů, máme tu Univerzitu Palackého, knihovna by zde tedy mohla hrát významnější roli. Ideálně by si zasloužila samostatnou novou budovu, možná ve spojení s jiným druhem kultury, například s filharmonií. 

Pro ty, kteří se v Olomouci neorientují, jaká je aktuální situace Vědecké knihovny?

Současnou Vědeckou knihovnu tvoří několik budov, je to takový slepenec různých objektů po stranách Bezručovy ulice. Souvisí to s tím, jak se knihovna postupně rozšiřovala. Nejprve sídlila v domě vedle banky, na Bezručově 2, poté pohltila i sousední původně bytový dům, následně vznikla za kostelem novostavba, kde se nachází ředitelství knihovny a depozity. 

Nyní se kostel změnil ze skladiště zpět na důstojný prostor s centrální místností kostela a díky nové přístavbě došlo k propojení kostela s budovou ředitelství. Kostel má díky nové hmotě k dispozici také potřebné provozní zázemí - toalety, šatny, kavárnu. Vědecká knihovna tak získává nejen novou tvář, ale i prostory pro to, aby rozvinula svou činnost, která se předtím soustředila na půjčování knížek a komorní akce pro členy knihovny ve stísněných prostorách. Najednou má možnost veřejnosti nabídnout sál s kapacitou 250 míst na dostupné lokaci v centru města a vytvořit zajímavý program - přednášky, autorská čtení, hudební vystoupení, divadelní představení a podobně. Stane se opravdu veřejnou institucí.  Je to nová etapa života jak pro Vědeckou knihovnu Olomouc, tak pro Červený kostel. 

Jaké bylo zadání investora na další využití kostela? 

Těch požadavků bylo více. Byli jsme osloveni úřadem Olomouckého kraje s tím, zda je budova kostela schopna pokrýt potřeby programu Vědecké knihovny a kulturních akcí plus infocentrum Olomouckého kraje a další nejrůznější funkce. Kraj oslovil náš ateliér, protože tou dobou jsme získali ocenění Opera Historica od Národního památkového ústavu za rekonstrukci zámku v Čechách pod Kosířem. Domnívám se, že tak jsme získali důvěru v to, že mimo jiné dokážeme komunikovat s památkáři. My jsme provedli analýzu prostoru, ze které nám vyšlo, že je možné do budovy kostela vměstnat všechny požadované funkce, ovšem co do tohoto památkově chráněného objektu možné umístit není, to je moderní provozní zázemí - šatny, toalety, občerstvení. Aby bylo možné nabídnout standard odpovídající dnešní době, bylo potřeba doplnit kostel o novou část, přístavbu, do které by se tyto provozní funkce soustředily. Kraj toto očekával a požádal nás, abychom komunikovali s památkáři, zdali je to vůbec možné. 

Památkáři, předpokládám, na myšlenku přístavby nereagovali s nadšením. 

Jejich první reakce byla, že přístavba možná není. Kostel tak, jak je situován, byl komponován v rámci urbanistické koncepce rozvoje města od Camilla Sitte, kdy byla v místě zlomu městského bulváru potřeba vertikální stavba, kterou kostel je. Památkáři na základě tohoto faktu argumentovali, že kostel je solitér a zároveň akcent hlavní městské třídy, tudíž není možné, aby byl doplněn přístavbou. Nicméně začali  jsme vést na toto téma dialog a postupně jsme dospěli k tomu, že bez nové provozní časti nemá pro kraj smysl kostel rekonstruovat a investovat do obnovy památky. Dnes je pro návštěvníky kulturních akcí zázemí nezbytné. Dále je třeba, aby v objektu bylo teplo, aby se tam dalo dýchat, je to jedno s druhým. Nakonec památkáři přístavbu schválili, ovšem s tím, že by měla být co nejmenší. 

Takže jste postupovali po menších „krocích“...

Náš dialog s památkáři pokračoval, přístavba nemohla být naprojektovaná úplně malá, protože sousedí s vysokými stavbami. Nechtěli jsme, aby nová hmota vypadala vedle kostela jako zastávka autobusu nebo jako trafika. Prezentovali jsme opravdu hodně variant, objemových i tvarových možností, které jsme spolu s památkáři prověřovali. Nakonec jsme dospěli k výsledné variantě, kdy jsme převzali úhly, které svírají obvodové stěny kostela, vysunuli jsme je mimo původní půdorys, a z těchto stěnových výsečí jsme sestavili přístavbu. Naším záměrem bylo, aby nová hmota svou formou reagovala na neogotiku Červeného kostela. Neogotika, to jsou ostré pichlavé hrany a chtěli jsme, aby nový objekt působil stejně. Pro mě je to taková řekněme neo-neogotická přístavba k neogotickému kostelu.  Z dialogu s památkáři vzešel i důležitý požadavek na zachování průhledu mezi ulicí Bezručovou a Tylovou. Objekt přístavby je tím pádem průhledný a transparentní. To předurčilo i jeho vnitřní uspořádání a nastavilo jasně komunikační osy kostel-ředitelství knihovny. My jsme rádi, že jsme nakonec dospěli k řešení, které bylo přijatelné pro všechny účastníky - pro nás architekty, památkáře a samozřejmě i investora a Vědeckou knihovnu. 

Měl byste s odstupem času chuť na objektu něco změnit?

Párkrát jsem si říkal, že by objekt mohl být malinko vyšší, ale ve stavu, ve kterém to je, teď vidím zase pěkný poměr mezi vnější hmotou a vnitřním prostorem, protože to foyer je vlastně jedna místnost. Ale je vysoká osm metrů. Jsem spokojený s tím, jak to je. 

Co se týká historické stavby, tam se kromě vyčištění prostoru a restaurátorských zásahů změnilo hlavně co? 

Původně se jednalo o německý evangelický kostel, od roku 1945 ho převzali čeští evangelíci. Stavba sloužila jako kostel až do konce 50. let. V Olomouci fungovaly souběžně dva kostely, kromě Červeného to byl ještě další kostel v sousedství Gorazdova náměstí u řeky Moravy. Dva kostely byly na olomouckou evangelickou církev příliš, a tak si tento kostel vzal stát, město, následně kraj a zřídil tu zmiňovaný sklad knih. V době, kdy kostel sloužil jako sklad Vědecké knihovny, byla uvnitř prostoru kostela umístěná vestavba ocelových konstrukcí na celou výšku a všude stály regály knih, žebříky. 

Čekalo na vás v kostele po odstranění regálů nějaké překvapení?

Překvapily nás boční chóry, původně jsme o jejich existenci moc nevěděli. V žádné dokumentaci, která předcházela té naší nebyly zakresleny. V době, kdy kostel ještě fungoval jako sklad knih, chóry nebyly zcela čitelné přes výplň regálů. Zajímavé bylo, že nebyly zakresleny ani v původní dokumentaci, kterou dělal  na novostavbu kostela z roku 1901 architekt Löw. Dokonce nebyly ani v dokumentaci Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů z roku 1988, kdy se dělal projekt na opravu či základní údržbu kostela. Takže my jsme boční chóry v původním projektu také neměli. Otázkou bylo, zda tam nebyly druhotně umístěny. Vše se objasnilo teprve poté, až se kostel vyklidil, zmizely regály a byl proveden dendrochronologický průzkum bočních chórů. Zjistilo se, že tam při otevření kostela chóry skutečně nebyly, ale že byly doplněny v horizontu deseti let poté, co byl kostel otevřen. Na detailech je vidět, že je zhotovil zřejmě i stejný truhlář jako zbytek truhlářských prací v kostele. 

Kostel získal nové osvětlení, je vybavený i novým mobiliářem. Prováděli jste další intervence do prostoru?

Řešila se statická sanace kostela, došlo ke kompletnímu očištění a restaurování prostoru a my jsme doplnili mobiliář. Aby byl prostor uzpůsobený pro nový provoz, bylo zapotřebí vymyslet, jak se bude vytápět a větrat. V objektu se topí primárně podlahou a kromě toho se po bocích interiéru nacházejí lavice, do kterých je přivedeno vzduchotechnické potrubí. Takže pokud je například zapotřebí krátkodobě zvýšit teplotu kvůli konkrétní akci, dá se rychle do prostoru dofouknout teplý vzduch. 

Kostel je doplněn o sochařská díla Jana Dostála, která jsou umístěná jako akcentní prvky na střeše. Proč jste zvolili toto řešení?

Na kostele byly původně poměrně zajímavé akcentní prvky na věžičkách, na střešních průsečících a zároveň kříž na hlavní věži. Tyto artefakty se bohužel nedochovaly, jejich podobu nám zprostředkovávají pouze historické fotografie. Nechtěli jsme se pouštět do toho, abychom nechali zhotovit nové historizující prvky, to bychom si museli vymýšlet, jak přesně vypadaly. Chtěli jsme na střechu kostela umístit soudobé, umělecky hodnotné prvky. Spojili jsme se se sochařem Janem Dostálem, který jim dal svůj styl a rukopis. Díla Jana Dostála se povedlo dostat nejen na střechu, ale nakonec i do prostoru kostela. Společně jsme navrhli jako symbol spolupráce paraván s knihami s akcentním prvkem kříže. Já jsem autorem schématu paravánu a Jan Dostál ho zhotovil, je to takový průsečík naší spolupráce. Dostálova sochařská díla vnímám jako šperky kostela a symboly nového života. 

Přesuňme se z interiéru ven na ulici. Kolem kostela se díky přestavbě změnila atmosféra, zrušili jste velkou část oplocení a vznikl tu nový veřejný prostor. 

Chtěli jsme, aby u kostela vznikla piazetta. Ve foyer nové přístavby je k dispozici kávovar, takže toto zázemí knihovny může fungovat také jako menší kavárna. Uvnitř si koupíte kávu, tu si pak venku v klidu vypijete a jdete zase dál. Je potřeba tu lidem nabídnout místo k setkávání. Včera jsme ke kostelu umístili poprvé tři stolky a hned si tam sedla paní s dítětem, posvačili, šli za chvíli dál. Chceme ukázat, že je možné i na tak malé ploše kousek města probudit a zabydlet. 

Rádi bychom, kdyby se také podařilo probudit celou třídu Svobody, coby městský bulvár. Dnes je to taková dálnice v centru města. To mi přijde zbytečné a myslím si, že úsek od Náměstí Hrdinů k restauraci Drápal by klidně mohl být pěší zónou. Doprava může jít jinudy. 

Vloni jste byl hostem našeho podcastu. S kolegy jste se bavili o tom, že nejste úplně spokojený s tím, jak vypadá většina změn co se týká výstavby v centru Olomouce. Že jsou zkrátka takové nijaké. Jak by podle vás mohla Olomouc vypadat?

To je těžká otázka. Podle mého názoru je olomoucké Horní náměstí s radnicí vlastně takovým obývacím pokojem města. Horní náměstí je zároveň propojené s Dolním náměstím přes menší krček. Zatímco Horní náměstí plní funkci určitého společenského sálu, Dolní náměstí plní funkci komerční, dříve se tu konaly trhy. Těžiště společenského života obyvatel se ale možná i díky výstavbě obchodního domu Šantovka nedaleko historického centra posunulo trochu jinam a život se z městského centra ztratil. 

Je možné centrum města „resuscitovat“?

Myslím, že snahou, ať už architektů nebo politiků, by mělo být právě navrácení života do městského centra. Asi ne zcela v té podobě, jak tomu bylo dřív, samozřejmě je praktické mít obchody pohromadě v jedné budově jako Šantovka. Dá se přemýšlet o tom,  jak do centra dostat nejen komerci, ale i bydlení. V městském centru se vždycky bydlelo, dneska jsou většinou v těch domech kanceláře, takže večer po 18. hodině je střed města prázdný a vylidněný, pokud tam zrovna nejsou nějaké akce. A to je hrozná škoda. 

Kde by se podle vás mělo začít?

Diskutuje se o tom, že by se i budova radnice více otevřela veřejnosti, mohly by se tam konat kulturní akce. Uprostřed velkého Horního náměstí je historická radnice a  v jejím středu nádvoří, které je vlastně srdcem města. Dnes sice funguje pro svatby či návštěvy a je sídlem primátora, náměstků, administrativy. Myslím, že administrativa by se dala zredukovat, aby budova lépe plnila funkci veřejného prostoru. A zrovna něčím takovým jako je větší otevření radnice veřejnosti by mohl návrat života do centra začít. 

Co se vám naopak líbí?

Aby to nebylo jen negativní, tak velmi pozitivně hodnotím, že se město snaží dělat spoustu zajímavých akcí, ať už vystoupení filharmonie nebo moravského divadla, koncerty, oslavy města, trhy. Nebo například půlmaraton. A nezapomeňme i na Vánoční trhy, ty jsou vyhlášené, jezdí se sem za nimi i z daleka. Tím se naplňuje funkce náměstí jako obývacího pokoje města, kdy se lidé potkávají, často náhodně, a město díky tomu žije. 

Červený kostel je hotový a teď se můžete z budovy těšit. Chcete nad touto realizací tak trochu bdít, aby se dojem z ní v provozu nezkazil nešvary typu cedule s nápisy „zavírejte dveře“ nebo nejrůznějšími ozdobičkami?

Ano, přiznávám se, že to, o čem mluvíte vnímám jako takový český nešvar a upřímně nevím, jestli se s tím dá něco dělat. Ale beru to tak, že stavby si po dokončení žijí vlastním životem. Zároveň doufám, že se knihovna jakožto kulturní instituce něčemu takovému vyhne. 

O studiu / autorovi

Architektonické studio atelier-r z Olomouce působí pod vedením architekta Miroslava Pospíšila na poli architektury již téměř 20 let. Celý kolektiv ateliéru se zabývá současnou architekturou a urbanismem s důrazem na kvalitu a užitnou hodnotu staveb i jejich okolí. Předmětem činnosti jsou projekty úprav stávajících objektů i návrhy nových budov, a to z nejširšího spektra jejich velikostí i možného využití.  

Realizace ateliéru obdržely hlavní cenu v soutěži Česká cena za architekturu 2021, dezeen award v kategorii Rebirth project 2021, Stavba roku 2021 a Interiér roku 2021. Za rekonstrukci paláce hradu Helfštýna, hlavní cenu v kategorii novostavba v soutěži Grand Prix architektů 2018, za stavbu Vista Optik a čestné uznání soutěže Grand Prix architektů v roce 2013 za dostavbu Slovanského gymnázia. Stavby jsou často oceňovány také v rámci soutěže Stavba roku Olomouckého kraje. 

1170117111721185118211831184117311741175117611771178117911801181