Na vysoké škole vám neřeknou, že plýtváte časem, když na to nemáte, říká Petr Novague z design labu

BRNO – Absolventům se někdy stává, že nastoupí do zaměstnání a zděsí se, že jim bylo studium k ničemu. Nebo si firmy s oblibou stěžují, že vysoké školy nepřipravily studenty na praxi. Proto přišel designér Petr Novague spolu s Martinem Plachým, odborníkem na řízení firem, s myšlenkou vytvořit pracoviště, kde by akademická sféra mohla přijít do kontaktu se sférou byznysu tak, že se navzájem obohatí. Před rokem došla jejich iniciativa pod záštitou děkana Mendelovy univerzity k realizaci budovy a založení neformálního prostoru design lab (rozhovor s architektem jsme přinesli zde). Jsou přesvědčení, že pozoruhodné počiny nevznikají ani tak v samostatných oddělených oborech, jako v jejich vzájemných přesazích. 

Proč si Mendelova univerzita pořídila design lab? 

Jsme samostatné pracoviště, které nemá ambici vyučovat design ale designem spojovat lidi. Je to místo setkávání a je nám jedno, jestli k nám přijde designér z praxe a chce si popovídat se studenty, nebo si studenti vyžádají něčí přednášku, nebo chce firma udělat workshop na vybrané téma. Jsou to nekonkrétní věci, které se točí kolem výuky designu, ale nejsou o výuce designu. 

S kolegou Martinem Plachým akcentujeme finální produkty. Jsme také spoluautory knihy o finálních produktech a producentech, protože to je něco, co Česku není vlastní. Je tu málo firem s finálními produkty. Bylo by dobré, kdyby se studenti na výšce dozvěděli o tomto typu myšlení a možná pak budou jinak přemýšlet i o sobě a své budoucnosti. Že ze sebe hned neudělají zaměstnance a že se třeba budou vnímat jako potenciální majitelé značky. 

Chcete stimulovat místní prostředí, aby plodilo více lídrů? 

Ano, musí to začít už v hlavách studentů. Nejde to, jak si teď představuje vláda, že začnou lidi měnit své firmy. Ze subdodavatelské firmu s vlastním produktem jen tak neuděláte. Jako subdodavatel se zajímáte jen o to, jaké plníte ISO, máte určitý typ zaměstnanců, ale nemáte lidi na marketing, výzkum a vývoj, a už vůbec ne na design. Když rozjedete firmu s finálním produktem, výsledky přijdou za hodně dlouho, je tam obrovská neúspěšnost. I já jsem za svou dvacetiletou praxi spolupracoval s firmami, které dnes už neexistují. 

Máme s našimi produkty problém překlenout mezinárodní bariéru? 

Určitě ano. Mezinárodně uspět se podaří skutečně jen zlomku finalizantů. Je dobré taky připomenout, že mnoho firem bylo skoupeno nadnárodními korporacemi a současná evropská politika vede k tomu, že velcí budou ještě větší a malí ještě menší.

Dalším problémem pro náš trh je určitá stigmatizace toho, že se jedná o výrobky z východního bloku. V určitých odvětvích se směrem na západ nedá prorazit, zmiňují to i majitelé velkých českých značek, je to ale samozřejmě téma, o kterém se ve veřejném prostoru moc nemluví.

Vznikla zde tedy jednoduchá účelná budova 

Vypadá to jednoduše, jedná se ale o skutečně odvážný počin. My teď vymýšlíme produkty, které přitáhnou zájem, takové platformy pro mezioborové setkávání firem a studentů a jejich kooperaci. Jeden z produktů je Design Sprint – něco jako soutěž, kdo vymyslí a navrhne výrobek v jednom jediném dni. Vypíšeme termín, přihlásí se studenti, z nich se sestaví tým, který to za den udělá a my to pak zrealizujeme. Design lab se postará o výrobce.

Další je Design Workout pro trénink týmové spolupráce. Když tým nekontrolujete, nemusí tam nutně získat dominanci zrovna ten nejlepší člověk. Může to být třeba ten nejhlasitější. 

Účastníky učíme poslechnout si všechny v týmu, zkusit všechny cesty a skutečně zodpovědně vybrat tu variantu, kterou budou rozvíjet a vyrábět. Celý projekt trvá zhruba měsíc. Bavíme se o menších úkolech, na které řešitelé dosáhnou schopnostmi a my je dokážeme ufinancovat a vyrobit. Navrhovala se například informační cedule, poutač k design labu, nebo lavička, věci do domácnosti. Jsme otevření taky volnějším akcím, diskuzím s profesionály, sdílení zkušeností. 

Hodně se taky těším na projekty pro středoškoláky, kteří přemýšlejí o studiu designu na vysoké škole. Připravujeme pro ně kurzy, ve kterých se dozví, jak na tom jsou. Chceme se jim věnovat formou debaty nad jejich pracemi, vyzkoušet s nimi zkušební pohovor a poskytnout jim zpětnou vazbu. Nezávislý názor je v tom věku velmi cenný. 

Mohou si tak uvědomit, že jsou na nesprávné cestě? 

Přesně tak. Podle mě je to velmi důležité, mít možnost dozvědět se tyto věci včas. Potkávám absolventy různých vysokých škol, kteří mi říkají, jak ztratili deset let života snahou být designér/designérka a neprosadili se. Každý člověk má na něco talent, ale klíčové je zjistit to včas. Jestli má člověk zabrat a zlomit to, nebo zkusit něco jiného. 

Design je jako studijní obor velmi atraktivní. Je to patrné na množství přihlášek, které o dost převyšuje poptávku na trhu, což o mnoha tradičních oborech říct nelze. Školy jsou financovány podle počtu studentů, nikoliv podle kvality a tím vzniká tento závažný problém, který má dopad na promarněný čas studentů. Navíc mnohdy design nemá ani kdo učit. Odborníci z praxe se věnují naplno zakázkám, a tak na školách učí doktorandi bez zkušeností, nebo třeba architekti, obecně lidi bez designérského vzdělání. Lidé netknutí praxí zcela beztrestně přednáší věci, které nemají s realitou nic společného.

Jak jste studoval design vy a jak se to proměnilo? 

Asi zásadně. Za nás to bylo hodně elitářské, dalo se to studovat jen na málo školách. Všichni chtěli samozřejmě na UMPRUM, protože to bylo v té době prestižní. Hlavní rozdíl byl, že nás učili lidé, kteří se designem skutečně živili, ne lidé z jiných oborů. Jeden navrhoval tramvaje, druhý různé stroje, letadla, předávali nám hromadu zajímavých věcí a nešlo je nerespektovat, protože měli výsledky. To se dnes hodně změnilo, protože dnes učí lidi, kteří žádné výsledky nemají a slyším to i od studentů, že si jich neváží. Podle mě oprávněně.

Nejvíc jsem se ale naučil na stáži v Německu. Německé pojetí designu a řízení kreativní činnosti vedoucí k úspěchu pro mě bylo zásadní. Od té doby se považuji za designéra, to se psal rok 2003. Když jsem se vrátil, přestal jsem se zdržovat s nepodstatnostmi.

Kdy jste se rozhodl přejít z praxe k vedení mladých? 

Přijde mi zajímavé se setkávat s novými generacemi a mám pocit, že v designu máte novou generaci lidí každých 5 let. Mění se to hodně zajímavě, mají úplně jiné postřehy, přístupy, rapidně se ale zhoršuje práce rukama.Všichni se nakonec dělí na dvě základní skupiny, na lidi, kteří by design dělat opravdu mohli a na ty, kteří budou dělat designu podporu, vytvářet výkresy, vizualizace, ale navrhovat nebudou.

Hlídáte si nastupující konkurenci? 

Udržuji se tím ve střehu. Kéž by tu konkurence byla. Studia, která jsou schopna generovat stálou kvalitu a produktovým designem se skutečně živit, spočítáte na prstech jedné ruky. 

Jaký je mechanismus vaší tvorby? 

Mám na to vlastní teorii. V posledních letech mě také dost ovlivnil kolega Martin Plachý, se kterým zkoušíme moje postupy navrhování designu zkoumat a vyhodnocovat, věnujeme se analýze trhů, hledáme souvislosti. Moje práce designéra se točí pořád dokola v kruhu, ale když se na ten kruh podíváte z jiného úhlu, zjistíte, že je to ve skutečnosti spirála. U designu je jedno, jestli navrhujete skleničku, zubní kartáček, nebo auto. Mám jasné postupy, je to taková receptura. 

Co vás bavilo na základce a kdy jste dospěl k tomu, že chcete být designér? 

Maminka mi schovala pár sešitů a asi omylem zbylo pár sešitů ze střední i mně, a na nich je jasně vidět, že jsem si snad celý život jen kreslil. V prváku na střední mám jen nadpis kapitoly a pak následují jen kresbičky. Nedivím se tak některým známkám, které jsem dostával, protože se z toho asi moc učit nedalo. Kreslil jsem si komiksy, autíčka, čmáranice, obrazce, co mě napadlo. Pro design jsem se rozhodl ve třeťáku na střední. V učitelských novinách jsem objevil obor Design výrobku a dopravních prostředků na Umprum, a bylo rozhodnuto.

Kresba je způsob uvažování? 

Přesně tak, a kdo neumí kreslit, a chce dělat design, bude nešťastný. Asi jako kdyby hokejistu nebavilo držet hokejku. Je to nezbytná součást designérské osobnosti. Kdykoli mi dáte do ruky tužku, začnu okamžitě kreslit. Myslím si, že při kresbě musíte v mozku něco hrozně namáhat, co se odehrává při převodu 3D myšlenek a vizí na 2D papír.

Jaké máte plány s design labem? 

Pracujeme po krocích. Rádi bychom, aby k nám lidi chodili do espresso baru na kafe, sedli si a přemýšleli, jestli by jim ten prostor k něčemu byl. A když je něco napadne, můžou se s námi spojit a my jim s tím pomůžeme. Třeba mají malou firmu a hledají talent, nebo něco vyrábí a potřebují to propagovat. My tady pro ně uspořádáme akci a třeba najdeme průsečík. Všude po vás už od začátku něco chtějí. My nechceme nic, prostě přijďte a řekněte nám svoji vizi nebo myšlenku a my zkusíme navázat.

Petr Novague se narodil v roce 1981 v Dačicích, vystudoval UMPRUM, včetně stáže na univerzitě Duisburg-Essen. Od roku 2008 vede vlastní značku průmyslového designu NOVAGUE DESIGN, s níž získal už 17 ocenění Red Dot Awards a nespočet dalších mezinárodních ocenění.

design lab