Nemůžeme porazit Starlink technologií, kterou sice vymyslíme teď, ale do vesmíru poletí za deset let, říká Petr Kapoun z TRL Space
- 12. března 2025
- Design
- Rozhovor
- autor: Jan Gerych
- Foto: TRL Space

BRNO – Od roku 2008 probíhá spolupráce českých kosmických firem s Evropskou kosmickou agenturou (dále ESA, pozn. red.), což jim zajistilo přístup k zajímavým zakázkám. Od subdodávek a dílčích projektů se některým podařilo vyrůst a třeba právě TRL Space se vypracovala na úroveň, kdy zvládne kompletní vesmírnou misi, s níž pak nabízí službu s nejvyšší přidanou hodnotou. Je vesmírný průmysl v Brně udržitelný a pomůže se Česku transformovat z montovny západních automobilek na vesmírného průkopníka a inovátora?
Jak se vám podařilo takto vypracovat?
Firmu jsem nevybudoval ze dne na den. Stojí za ní mých 12 let zkušeností v kosmickém průmyslu a schopný tým lidí, se kterými spolupracuji. K práci v kosmickém průmyslu jsem se dostal v době, kdy Česko podnikalo první krůčky po vstupu do Evropské kosmické agentury. Tehdy jsem pomáhal se založením české pobočky italského holdingu S.A.B. Aerospace, který v Česku funguje dodnes. Zaměřovali jsme se na dodavatelský řetězec, kdy jsme velkým západoevropským firmám dodávali specifické součástky pro jejich mise.
Kolem roku 2020 jsem se rozhodl, že je na čase, abychom se z tohoto dodavatelského řetězce vymanili a ukázali, že Česká republika je schopna celé mezinárodní mise od A do Z i vést. Obrovskou příležitost jsem viděl také v komercializaci kosmického průmyslu. Nastavil jsem si proto jasnou vizi: dostat českou vlajku na Měsíc, a zároveň prodávat české kosmické produkty a služby na všech kontinentech.
Sebral jsem odvahu, nadchl pro svou vizi i několik dalších lidí a pustil se do budování vlastní firmy TRL Space. Začínali jsme v sedmi, ale hned první rok jsme se rozrostli na dvacet lidí. Záhy po založení firmy jsme totiž získali dvě zakázky, což nám umožnilo postavit naší první družici TROLL, kterou jsme letos v lednu úspěšně vyslali do vesmíru.
Kromě toho, že jste vypustili družici, nečekáte na objednávky, ale jdete na trh se službou, nabízíte data, která družice nasbírá. Jaké nároky to klade na vaši firmu? Jak náročné je najít si zákazníky?
TROLL je úplně jiný obchodní model. Jedna věc je, když přijde zákazník a chce po nás postavit družici. To děláme, se stavbou družic jsme začínali a stále nás to zajímá. Postupem času jsme si ale řekli, že největší trh je s daty. Ostatně i zákazník, který si u nás objedná družici, chce, aby mu poskytovala data a ne, aby měl kus železa ve vesmíru. Řekli jsme si proto, že na tento trh vstoupíme tak, že si postavíme vlastní družici a budeme z ní prodávat data. Aktuálně máme prvního zákazníka, kterým je Česká inspekce životního prostředí. S dalšími klienty už jednáme.
Samozřejmě jsme obchodu s daty museli přizpůsobit chod celé firmy. Vybudovali jsme nové operační centrum, které družici řídí a permanentně s ní komunikuje. Řídí se jako letadlo, dáváme ji úkoly a stahujeme z ní data. Další nově vzniklé analytické oddělení se věnuje čistě práci s daty. Poté, co data stáhneme, je musíme připravit tak, aby v nich zákazník viděl to, co potřebuje. V neposlední řadě jsme museli posílit obchodní oddělení od nabídky prodeje produktu a misí, přes dodání satelitů, až k nabídce předplatného nebo nákupu dat z TROLLa.
Dnes už víme, že se tyto kroky vyplatily. Naše cesta se ukazuje natolik správná, že u jedné družice nekončíme. Pracujeme na TROLLu nové generace a máme ambici mít zhruba do čtyř let takových satelitů s hyperspektrální kamerou alespoň pět. Jednu z našich služeb zaměříme vyloženě na prodej dat.
Pět TROLLů potřebujete kvůli rozšíření výseku planety, který monitorují?
Jednak a taky kvůli tzv. revisit time, tedy opakovatelnosti snímků z jednoho místa. Když chce zákazník zmapovat určité území, může se stát, že s jedním TROLLem dostane snímek každých 14 dnů a některé aplikace vyžadují častější data. Tímto způsobem chceme mít pokrytou velkou část Evropy, Afriky a část jihovýchodní Asie. Na základě poptávek si už teď vyhodnocujeme, kudy budou TROLLové obíhat tak, aby dostal zákazník aktualizovaný snímek každý den. V případě, že monitorujete úbytek lesa, může vám snímek každé dva týdny stačit. Pokud vás ale zajímá například znečištění povrchových vod, které řešíme s Českou inspekcí životního prostředí, jsou data potřeba častěji.
Družice TROLL je unikátní i tím, že pomocí AI sama zpracovává data, která nasbírá, a až pak je posílá na zem. Co je to za AI?
Spolupracujeme v této oblasti s firmou Zaitra z naší skupiny, která vyvinula vlastní software. Ten na družicích využíváme. Dá se označit za AI, ale přesnější je, že funguje na základě strojového učení. Software se na základě množství dat na družici naučí, co vidí. My už pak jen vyšleme požadavek, že chceme vidět například vodní toky. Software následně tyto snímky vyhledá a pošle nám je. I z bezpečnostních důvodů vyvinula Zaitra tento přesný nástroj od píky bez využití běžných technologií.
Jeho další velkou výhodou je rychlost. Doručení od pořízení snímku netrvá dny, ale řádově hodiny. I náklady na snímek jsou nižší. Máme navíc jistotu, že na něm uvidíme požadovanou informaci, protože vyhodnocení kvality dat probíhá přímo na družici. Nestane se tak, že bychom dostali snímek, který nevyužijeme. Tento nástroj, tzv. onboard data processing, přidáváme ke každé družici, kterou si od nás někdo objedná. Zákazník díky tomu šetří čas i finance. Nemusí totiž platit i za ty snímky, které se nepodaří. Má jistotu, že snímky, které mu přijdou na Zem, bududou zachycovat přesně to, co potřebuje. Budou čisté a kvalitní.
Jak je vaše služba dostupná? Jeden z vašich klientů je zmíněná Česká inspekce životního prostředí. Dosáhnou na vás třeba i menší firmy?
V současnosti jednáme asi s 10 zákazníky, kteří se po vypuštění TROLLa ozvali. Většinou jsou to státní instituce nejen z Česka a Evropy. Není to úplně tak, že byste si na našich stránkách koupili snímek. Jsme obchodně i procesně nastavení pro větší zákazníky, kterým službu poskytujeme po dobu několika let. Pro jednotlivce, který by potřeboval vyfotit nějaké své malé území, úplně nejsme. Kdyby se nám ozval, můžeme se tím zabývat, ale nedávalo by to moc smysl. Smysl to má, když data odebíráte dlouhodobě.
Už je to víc než měsíc od vyslání družice. Jakou máte zpětnou vazbu, funguje vše?
Vše funguje, jak má. Jen musíme být my i zákazníci trpěliví. Družice se startuje pomalu. Nejdříve baterie, pak se začnou nabíjet solární panely, následně spustíme první počítač, druhý počítač, a až na závěr se zapne i hyperspektrální kamera. Ta už teď běží. Následně se zkouší pozicování satelitu a jeho stabilita, protože my jsme schopni namířit satelit s velkou přesností na jakékoli území, které je třeba vyfotit. To nám taky funguje a aktuálně máme k dispozici seznam prvních preferencí našich zákazníků, kterým začneme požadovaná místa fotit a snímky posílat.
TROLL vynesla do vesmíru raketa Falcon 9 společnosti SpaceX, je to aktuálně jediná možnost?
Není to jediná, ale nejlepší možnost. Je to spolehlivé a cenově to taky vychází nejlépe. Jsou ale i další možnosti. Máme tady například evropské rakety. Pro vypouštění těch menších satelitů se používá raketa Vega, nicméně ta nelítá moc často, třeba dvakrát až třikrát ročně, zatímco SpaceX létá třikrát týdně. Vega není ani tak spolehlivá.
Na trhu ale v podstatě vznikl monopol SpaceX a Evropa v tomto směru zaspala. Řada firem v tom ale stále vidí velkou příležitost. Letos by tak měly vzniknout až tři soukromé evropské rakety. Vývoj trhu sledujeme, protože bychom měli rádi větší výběr. Nikdy není dobré být odkázán jen na jednu firmu.
Jaká je situace s vesmírným výzkumem v Evropě? Je tu třeba snaha konkurovat Starlinku projektem Iris 2.
Nejen Česku ale i Evropě chybí komerční aktivity, které bohužel v rámci evropského vesmírného programu často brzdí byrokracie. Stavba projektů je strašně zdlouhavá, než se uvedou do provozu, zabere to třeba deset let. To je strašně dlouho. Nemůžeme porazit Starlink technologií, kterou možná teď vymyslíme, ale do vesmíru poletí za deset let. Je tedy hezké, že se ty projekty dějí, my bychom ale potřebovali, aby byl technologický pokrok rychlejší.
Jedním z řešení může být vymanit se ze závislosti na ESA. Spousta firem to už pochopila, mají soukromé investice a své projekty, které dokážou udělat mnohonásobně rychleji. Misi TROLL jsme vymysleli před dvěma lety a realizovali jsme ji za rok a půl. Pro ESA je mise tohoto typu čtyř až pětiletý projekt. Za pět let už by naše snímky ale taky možná nikoho nezajímaly.
Zastáváte pozici Ambassador for Women in Space, jak se vám daří posílit roli žen v kosmickém průmyslu?
Povědomí o tom, že vesmírný průmysl, ale i další technologické obory, nejsou doménou jen mužů, rok od roku roste. Hlavní událostí roku, která chce inspirovat mladé ženy ke studiu těchto technických oborů, je panelová diskuse Space for Women, která se koná každoročně na festivalu Czech Space Week. Máme konkrétní příběhy žen, které tuto diskusi viděly a inspirovalo je to natolik, že se v rámci své profesní dráhy vydaly cestou kosmického průmyslu. Situace se tak pomalu začíná obracet a i v tomto odvětví stále častěji znějí i zvučná jména známých žen.
Jste předsedou Brno Space Clusteru a v Brně se snažíte nastartovat ekosystém kosmických aktivit propojující školy, firmy a další odborné instituce, jak to jde?
Situaci pomohlo založení magisterského programu Space Applications na VUT, kam ročně nastoupí zhruba deset studentů. Kvalifikovaných juniorních pracovníků by ale brněnské kosmické firmy potřebovali více. Z nedávné studie vypracované Brno Space Clusterem vyplynulo, že tyto společnosti zaměstnávají přibližně 410 specialistů a ročně utrží miliardu korun. S rostoucí globální poptávkou po kosmických technologiích mají tyto společnosti obrovský potenciál k dalšímu rozvoji a mezinárodní expanzi. Potýkají se ale s kritickým nedostatkem zaměstnanců, který by mohl tento růst brzdit.
Aktuálně evidujeme přes 55 volných pracovních míst v jihomoravských kosmických firmách, které za poslední tři roky nabraly přibližně 120 nových odborníků, tedy asi 40 ročně. Počet absolventů studijního programu Space Applications je tedy k poptávce firem z regionu zatím nedostatečný. Karta se ale pomalu začíná obracet.
Situaci pomáhá popularizace kosmických aktivit, která je rok od roku vyšší. Soustředí se na ni stát v rámci celonárodního projektu České cesty do vesmíru, firmy, ale i studentské vesmírné spolky, jako je třeba YSpace. Možná budeme mít i svého astronauta, který například skvěle funguje jako vzor pro děti. Můžou k němu vzhlížet a snažit se jít v jeho krocích. Tato kombinace dobrého marketingu a důrazu na vzdělání funguje nejlépe. Je to ale běh na dlouhou trať. Vyžaduje to nemalé množství času a peněz. Firmy tento úkol nezvládnou samy a podpora institucí je proto strašně důležitá. Změny se ale postupně dějí. Jejich důsledkem je i to, že tady teď spolu sedíme. Před osmi lety totiž o kosmickém průmyslu ještě nikdo nepsal.
Skladba zaměstnanců u vás je 50/50 Čechoslováci/cizinci, odkud jsou vaši cizinci?
Nabíráme lidi například z Polska, Rumunska nebo Maďarska, kde do vzdělání vesmírného zaměření hodně šlapou. Zatímco my máme deset absolventů ročně, oni jich mají vyšší desítky. Nemáme ale pracovníky jen z východu. Nabíráme lidi taky například z Německa nebo Španělska. Máme kolegyni i z Ameriky, což je ale spíš vyjímka. Hledáme talenty tedy z celé Evropy. Tento model ale naráží na své limity. Kosmický průmysl v každé zemi roste, mění se a firmy nechtějí, aby jim lidi odcházeli do zahraničí. Ideálním řešením je proto vychovávat si vlastní zaměstnance. Rekrutovat k sobě mladé lidi už během studia na placené stáže, tak jak to děláme my a následně je ve firmě i zaměstnat.
Je pro vás perspektivní zůstat v Brně?
Ano, je. Brno je takové kosmické Silicon Valley. Máme tu velkou koncentraci našich partnerů a dodavatelů, se kterými spolupracujeme na vývoji nových technologií. Daří se nám je proto posouvat na novou úroveň v rámci Brna, maximálně jižní Moravy. Celou spolupráci navíc formálně zaštiťuje Brno Space Cluster. Pro rozvoj firmy je samozřejmě nevyhnutelné, aby se vydala i za hranice Jihomoravského kraje. Máme proto kanceláře v Praze a v jiných evropských městech. Centrum vývoje ale zůstává v Brně a chceme to tak i zachovat.
Jak to vypadá s družicí Drak, která má pomáhat Ukrajině ve válce?
Mise je rozdělena na několik fázi a první skončila na konci ledna. Máme připravený její design i harmonogram. Teď nás čeká vyjednávání s partnery, kdy se začne zhmotňovat družice jako taková. Let je naplánovaný na konec příštího roku. Oproti TROLLu se jedná o mnohem větší družici a úplně jinou technologii. Součástí družice není hyperspektrální kamera ale optický senzor s velmi vysokým rozlišením. I přesto, že crowdfundingová kampaň není zatím tak úspěšná, to misi nezastaví. Evropa zkrátka potřebuje družici s vysokým rozlišením, takže se na to finance najdou. Část jsme schopni i dofinancovat. Ať už za dva roky, kdy bude družice kroužit na oběžné dráze, válka bude nebo nebude, družici pro obranu Evropy využijeme. Východní hranice bude třeba hlídat tak jako tak.
Jak se techologie Draka liší od ostatních špionážních satelitů?
Drak je optický senzor, takže se od špionážních družic moc neliší, dodává fotky s vysokým rozlišením. Je to ale nový typ technologie, takže nekopíruje starší družice, které měly nízké rozlišení a jsou velké třeba jako dodávka s váhou stovek kilogramů. Drak je menší, je na hranici mikrosatelitu, takže asi jako pračka, a váží mnohem míň. Jeho vynesení do vesmíru, obsluha i náklady na vývoj stojí daleko méně.
Nepotýkají se vaše družice na oběžné dráze s vesmírným odpadem?
Odpadu je na oběžné dráze historicky hodně, ale novodobý odpad by vznikat neměl. V platnosti je už legislativa, která přikazuje, aby se družice po dosloužení deorbitovaly — uklidily tím, že klesnou a shoří v atmosféře. Do vesmíru by tak už neměly být vypuštěny žádné družice, které tuto funkci nemají. Bohužel s odpadem, který tam již je, musíme při vypuštění družice počítat a dráhu družice naplánovat tak, aby nedošlo ke kolizi. Kosmické smetí tvoří jak části družic, tak třeba raket. Naštěstí je to zmonitorované a ví se, kde tento odpad létá.
Jaké máte další plány? Uvádíte, že zmapujete jižní pól Měsíce.
Ano, jedná se o naši misi LUMI, která má cíl pořídit detailní mapu jednoho z nejzajímavějších míst na Měsíci — jeho jižního pólu. Tato část Měsíce je totiž pokrytá ledem, který je skrytý v trvale zastíněných oblastech. Zároveň je to místo s vrcholy věčného světla, tedy místy, která jsou na pólech permanentně osvětlena. Díky tomu je jižní pól ideálním místem pro těžbu vody k výrobě paliva a také pro přežití dlouhých a studených 14denních měsíčních nocí. Dále vedeme velkou mezinárodní misi LUGO, která chce odpovědět na nejasnosti ohledně stáří měsíční vulkanické aktivity a zároveň jako první zmapovat jeskynní systémy na Měsíci, které by mohly sloužit jako přirozené úkryty pro budoucí lunární osady. Třetí lunární misí, na které se podílíme, je LUREPOS. Tu si můžete představit jako takovou měsíční GPS.
Mezi tím paralelně pracujeme na zmíněné konstelaci TROLLů, dokončení a úspěšném vypuštění družice Drak, a také expanzi firmy za naše hranice. V tomto směru se nám daří v Africe, kde jsme v roce 2023 založili pobočku a pracujeme tam na stavbě první družice. V Africe vidím velké příležitosti, třeba hyperspektrální technologie tam dokáže dobře monitorovat zemědělství a zabránit velkým ztrátám na úrodě. Pro africké zemědělsky zaměřené země to znamená úspory milionů dolarů ročně.
Letos otevřeme další pobočku v Kambodži, která je pro nás taky velmi perspektivním trhem a v příštím roce bychom se rádi obrátili více na východ a expandovali do jihovýchodní Asie.
Petr Kapoun je zakladatelem a ředitelem TRL Space. V kosmickém průmyslu pracuje od roku 2014. Během svého působení se stal jedním z průkopníků vesmírného průmyslu v České republice. Měl na starosti projekty jako výzkum mikrogravitace, hledání exoplanet nebo těžbu nerostného bohatství ve vesmíru. Pod jeho vedením bylo dokončeno přes 12 kosmických misí v hodnotě přes 30 mil. EUR. Je místopředsedou představenstva Regionální hospodářské komory Brno, předsedou představenstva Brno Space Cluster. Od roku 2018 se věnuje genderové vyváženosti a usiluje o větší zastoupení žen v technických oborech, pročež přijal pozici Ambassador for Women in Space. Spolupracoval na spuštění několika vzdělávacích programů pro základní a střední školy, jako je Labyrinth Space Academy, a podílel se na založení prvního magisterského programu při VUT v Brně zaměřeného výhradně na kosmickou vědu – Space Applications. Jeho vizí je dostat českou vlajku na Měsíc a prodávat české kosmické produkty a služby na všech kontinentech.