Oživení legendárního domu Věry Nohelové v Hustopečích: Tvořivé dílny, zpívání u ohně i koncert Katarzie

HUSTOPEČE – Že neznáte Věru Nohelovou? Tento víkend 24. a 25. května máte příležitost to napravit. Dům na Dukelském náměstí 27, kde mimo jiné tiskla Reynkovy nebo Lhotákovy grafiky a hostila umělce z celé Evropy, totiž na jeden víkend ožívá. Architektka Barbara Jung vás zve na akci, která nejen připomíná odkaz významné grafičky, ale hlavně má ambice nastartovat novou budoucnost domu s nesmazatelným geniem loci. 

Společně s kamarádkou Dominikou Černohorskou ses rozhodla zorganizovat akci Víkend v domě Věry Nohelové v Hustopečích. Co tě k tomu vedlo? Máš sama k Věře Nohelové osobní vztah? 

Ano, jsem rodačka z Hustopečí, za dob studií na hustopečském gymnáziu jsem v jejím domě v malém obchůdku Řemesla Art orientovaném na náměstí brigádničila, takže jsem se s Věrou osobně setkávala. Chodila za mnou a učila mě balit zboží do celofánu, povídaly jsme si o životě a poslouchaly Zuzanu Navarovou. 

Vzpomínám si, jak tam moje máma chodívala se studenty z gymnázia za Věrou Nohelovou učit se o litografii a zkoušet ji v praxi. Troufám si říct, že k tomu domu máme vztah všichni Hustopečáci. 

A jak vznikl nápad na víkendovou akci přímo v domě?

Jednou se mi máma zmínila, že město před pár lety dům koupilo a zatím nemá jasný záměr, co s ním. S kamarádkou vinařkou Dominikou Černohorskou, která také chodila na gymnázium v Hustopečích, jsme si řekly, že by bylo skvělé v domě uspořádat pop-up. Udělat akci, pozvat lidi, ukázat všem, že je tu tenhle skvělý dům. A v neposlední řadě se pokusit najít nadšence, kteří by se o něj chtěli starat a vdechnout mu nový život. 

Město náš záměr podpořilo a zároveň by rádo otevřelo širší diskuzi o tom, co se může s domem dít. Proto také bude součástí programu panelová diskuse s odborníky, kteří mají zkušenosti s tím, jakým způsobem podobná místa oživit. 

Jaké to bylo, když v domě Věra Nohelová žila a působila? 

Věra zdědila dům po rodině, která zde žila od dvacátých let 20. století. Jak její otec, tak první i druhý manžel se také věnovali výtvarnému umění, takže tu panovala velmi intenzivní umělecká atmosféra. 

Věra se věnovala zejména litografii, která je neskutečně náročná a vyžaduje velkou preciznost. Vlastnila tiskařské kameny, v sedmdesátých letech si opatřila i tiskařský stroj, na kterém tiskla, a zároveň tisk učila. Tiskla i známým českým umělcům, jako byl například Bohuslav Reynek nebo Kamil Lhoták. 

Věra Nohelová provozovala v šedesátých a sedmdesátých letech v Brně litografické studio a seznámila se s mnoha umělci. Po revoluci za ní přijížděli výtvarníci z celé Evropy, kteří u ní pobývali na rezidenci, v domě tvořili a vzájemně se tam setkávali s dalšími výtvarníky. 

Je to skvělé, že v malých Hustopečích žil někdo takový a propojoval je se světem! 

Dům Věry Nohelové je mimo to unikátní stavbou sám o sobě…

První zmínky o něm pochází ze 14. století. Jeho jedinečnost spočívá v tom, že je velmi zachovalý a stále nese prvky gotiky, renesance, secese… Dům prošel částečnou renovací, má opravenou střechu a secesní průčelí. Svou dispozicí je to specifický měšťanský dům. Vepředu od náměstí je řadový a vzadu vede až na hradby, měří několik desítek metrů dozadu. Ze zahrady do něj vede více vstupů do částí, které byly dříve chlévy nebo sloužily jako skladovací prostory, ovšem s nádhernou cihlovou valenou klenbou. Pod nimi se nachází sklepy. 

Mluvila jsi o uměleckých rezidencích, je to jedna z diskutovaných možností, co by v domě do budoucna mohlo fungovat. 

Přesně tak, je to jedna z možností. Vytvořit v domě sdílený byt a dva tři ateliéry, kde by se mohli ubytovat umělci, tvořit a mezioborově se vzájemně ovlivňovat, potkávat se… Ve spodním patře si dovedu představit kavárnu nebo obchůdek s designovým zbožím. 

Ačkoli jsou Hustopeče malé, tak si myslím, že by toto město uneslo například i mini cowork, mini zasedací místnost na pronájem nebo fotografický ateliér… 

V sobotu ve 14 hodin na téma budoucnosti domu proběhne diskuze. Kdo se jí zúčastní?

V panelové diskuzi promluví například David Butula z Institutu paměti národa Brno. Chápeme, že Paměť národa je něco trochu jiného, ale také sídlí v objektu od města, pořádají se tam výstavy, přednášky, koncerty… Je tam kavárna i malý obchod. Takže téměř všechno, co by mohlo v domě Věry Nohelové být také, tedy kromě rezidenčních bytů a v menším měřítku. 

Tématu rezidenčních bytů se naopak bude věnovat místostarostka Mikulova Petra Korlaar, která se zaštítila nad rezidenčním bytem pro spisovatele. Ten už funguje, v domě jsou na rezidenci první spisovatelé. 

Přijede za námi i místostarosta z Hrušovan u Brna Dušan Knoflíček. V Hrušovanech se totiž povedlo oživit tamní Loosovu vilu a místostarosta se s námi podělí o zkušenosti s projektováním a sháněním peněz z Norských fondů…

Podařilo se nám dát dohromady lidi, kteří mají k tématu co říct a mohou tak pomoci Hustopečákům, kteří by se dění v domě Věry Nohelové chtěli chtěli ujmout a postarat se o to. Zkrátka hledáme lidi, kteří to rozjedou. 

Na který bod programu se nejvíc těšíš? Samozřejmě kromě nedělního koncertu Katarzie…

Nejvíce právě na panelovou diskuzi. Co z toho vznikne, s kým vším se potkáme, koho nadchneme. Pak se velmi těším na divadlo Hustopečáků, kteří si říkají Neochotníci, je to skupina bývalých i současných studentů gymnázia, je jich velká tlupa a dělají skvělé věci. Na jejich představení jsem byla před měsícem a úplně mi spadla brada, byla jsem pyšná na Hustopeče i na svůj gympl. Ale určitě nevynechám spoustu dalších akcí, které jsou v programu. 

A víte, co za sebe mohu doporučit nejvíc? Udělejte si výlet vlakem, je to neuvěřitelně pohodlné, rodiče si mohou dát víno, pro děti jsou připravené tvořivé dílničky, celá rodina si najde svoje. 

PROGRAM 

SOBOTA 24. května

10.00 - 18.00 market lokálních tvůrců

10.00 - 20.00 gastro zóna (dobroty od Bistra KUBERG a víno od kamarádů vinařů)

10.30 tvořivá dílna pro děti i dospělé

11.00 zpívání s Neochotníky / workshop

12.30 komentovaná prohlídka Domu Nohelových

13.45 oficiální zahájení akce

14.00 Co může Dům Věry Nohelové přinést Hustopečím / diskuze

18.00 divadlo, soubor Neochotníci z Hustopečí

NEDĚLE 25. května

10.00 - 18.00 market lokálních tvůrců

10.00 - 18.00 gastro zóna (dobroty od Bistra KUBERG a víno od kamarádů vinařů)

9.00 jógová lekce / Aneta Pavliňáková

11.00 tvořivá dílna pro děti i dospělé 

11.00 Rozhovor Ester Geislerové a Ladislava Krapka: Cesta z hustopečského gymplu k prknům, co znamenají svět

13.00 KATARZIA / koncert v Domě U Synků

15.00 komentovaná prohlídka Domu Nohelových

16.00 floristický workshop / Lucija Decor

16.00 zpívání u ohně

Věra Nohelová (1931–2014) byla jednou z nejvýraznějších postav české grafiky 20. století. Byla jednou z posledních znalkyň klasické litografie, techniky, kterou nejen ovládala do nejmenšího detailu, ale také aktivně předávala dál.

Narodila se v Novém Jičíně, ale už jako dítě se s rodiči přestěhovala do Hustopečí, do renesančního domu na Dukelském náměstí, který od roku 1921 vlastnili její prarodiče. Umělecké vlohy měla v krvi – otec byl hudebník a fotograf, a právě skrze umění se poznala se svým mužem, malířem Jaroslavem Kadlecem. Litografii se začala věnovat už v 50. letech a brzy se z toho stala celoživotní vášeň.

V 60. letech přesídlila do Brna, kde v roce 1965 založila samostatný grafický kabinet pro Český fond výtvarných umělců (ČFVU), který vedla celých deset let.

Po letech práce pro ostatní si splnila sen: v roce 1980 si pořídila litografický lis značky Karl Krause Leipzig a zprovoznila v Hustopečích svou vlastní dílnu. Zde vznikaly nejrůznější grafické práce pro řadu českých umělců (mezi nejznámější patřil třeba Bohuslav Reynek, Cyril Bouda či Kamil Lhoták). Spolupracovala také s renomovaným nakladatelstvím Edice 33.

Věra Nohelová ale nebyla pouze tiskařka. Uměla své řemeslo představit i veřejnosti – v letech 1986 a 1988 pořádala výstavy grafiky s přednáškami a ukázkami tiskových technik. A po roce 1989 se její hustopečský dům stal místem mezinárodních setkání: vítala zde umělce ze Švédska, Německa, Francie, Rakouska nebo Ruska (např. Michaila Karasika, Veru Atkarskou, Ilse Gewolf a další). Nabízela jim prostor k tvorbě, výměně zkušeností – i možnost přespat, zůstat a pobýt. Její dům byl vždy otevřený těm, kdo chtěli tvořit, zkoumat a sdílet.