Otec dánského designu: přiměl nábytek přizpůsobit se tělu, ne naopak

Kaare Klint byl nejen architekt a designér s přesahem do vizuálního umění, byl především myslitel, jehož úvahy ovlivnily několik generací designérů a obrátily jejich pozornost k lidem. Inspirativní příběh tohoto designéra možná začal už dávno předtím, než se dal na studia.

Do oboru architektury a umění jej zasvětil otec P. V. Jensen Klint – pokud vám toto jméno nic neříká, slavný kodaňský kostel Grundtvigs Kirke určitě ano. Celá stavba se skládá pouze z milionů bílých cihel, které se spolu se správným tvarem a světlem podílejí na dechberoucí podívané. Tento projekt Kaare dokončoval po otcově smrti a navrhl pro něj slavnou židli Kirkestol s charakteristickým vyplétáním. Šlo o první kostel vybavený židlemi namísto lavic. Rytmus desítek kusů židlí navíc dobře komunikuje se strukturou cihel. 

Do oboru architektury nábytku Klinta uvedl profesor Carl Petersen. Přizval jej roku 1914, aby navrhl vybavení pro muzeum malířství ve Faaborgu, které je opěvováno jako ukázkový příklad severského druhého neoklasicismu. Tento styl nejenže vpustil do architektury a designu modernismus, ale byl Klintovi také velmi blízký svou racionalitou a systematičností.

Než se pustíme do popisu Klintova přínosu, který tento kontext nemá v úmyslu nijak zmenšit, je třeba dodat, že své myšlenky mohl v oboru rozvinout také díky všeobecnému naladění společnosti a jejímu vývoji. Dánsko se snažilo budovat spravedlivou demokratickou společnost, kterou díky neutralitě státu nepřerušila první světová válka. Ta druhá se na ekonomice a životní úrovni lidí podepsala výrazně méně než v jiných okupovaných oblastech. Tradice designu tak nebyla válkou zasažena tolik jako v dalších zemích.

Dánská společnost se navíc v první polovině 20. století hojně přesouvala do měst, což podněcovalo výstavbu i přehodnocení pohledu na úlohu designu. Vznikala hnutí propojující architekty s řemeslníky, rozvíjelo se sociální bydlení a věnovala se pozornost kvalitě života.

Otec dánského designu i slavných designérů

Na rozdíl od svých současníků se Klint díval i do minulosti – neodvracel se od ní, ale studoval ji. Zkoumal především sedací nábytek, ať už ten určený honoraci, nebo ten běžný, čistě užitný. Možná právě proto jej nakonec nejvíce fascinovala souvislost designu a lidského těla, čímž si vysloužil označení „otec dánského designu“.

Klintův přínos leží především v teoretické rovině, spíše než v jednotlivých kusech nábytku. Jeho cit a unikátní vnímání, za které možná vděčí i svému otci, jej přivedly k hlubokému zájmu o tělo. Na základě zkoumání jeho stavby přišel s poměrně převratným a detailním systémem lidských proporcí, které dále propojoval se zásadami ergonomie, typizace a standardizace. Zkoumal, jak se lidé hýbou a jak interagují s jednotlivými kusy nábytku. Vytvořil databázi měr, které určovaly optimální rozměry nábytku tak, aby byl v harmonii s tělem i používáním. Pomocí těchto kritérií hledal ideální tvary, které by vyhovovaly ergonomii stejně jako estetice, a potrpěl si i na precizní zpracování.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že se do jeho tvorby prolínaly myšlenky Bauhausu, Klint s tímto směrem nesouzněl – především proto, že zavrhoval minulost. „V averzi ke všemu starému člověk vylučuje nejlepší dostupnou pomoc, totiž stavět na zkušenostech, které byly nasbírány během staletí. Problémy nejsou až tak nové – v mnoha případech byly řešeny již dříve.“

Svá učení Klint předával na Royal Danish Academy of Fine Arts, kde roku 1924 založil oddělení nábytkářské tvorby. Vzhledem k tomu, v kolika biografiích slavných designérů minulého století dánská akademie figuruje, je jasné, do jaké míry celý obor Klint formoval. Svým žákům vštěpoval důraz na lidské potřeby jako základní bod, ze kterého design vyvěrá. Neopomíjel ani přesnost a její zdárné převedení do reality pomocí precizní řemeslnosti. Z Klintových učení čerpali například Poul Kjærholm, Arne Jacobsen, Orla Mølgaard-Nielsen nebo Børge Mogensen.

Přestože Klintův odkaz spočívá spíš v jeho učení, podílel se na řadě pozoruhodných projektů. Jako asi nejslavnější můžeme jmenovat Designmuseum Danmark, které spolu s architektem Ivarem Brendsenem proměnili z bývalé nemocnice na jednu z nejvýznamnějších kulturních institucí. Legendární jsou také stínidla Lantern (Model 101) složená z papíru, která jsou příkladem designu pro všechny. Navrhl je pro značku Le Klint, kterou založil se starším bratrem. Velmi populární stínidla nepřestávají fascinovat spojením řemesla, techniky a designu s dostupným, skromným materiálem – tedy zhmotněním všeho, co Klint v designu spatřoval. Kdo by tušil, jak krásných a složitých forem může obyčejný papír nabývat.

Zdroje: Le Klint.com, smow.com

Století dánské a české nábytkové tvorby: konvergence, divergence = A century of Danish and Czech furniture design: convergence and divergence / Pavla Rossini, Jiří Pelcl (eds.) ; překlad: John Comer, Nicholas Orsillo, Anna Vrbová