Ono se řekne postavit plot, vzpomíná na peripetie kolem botanické zahrady Jiří Babánek

BRNO – Při chvatném přestupu na Konečného náměstí jsem se zasekl a přemýšlel, co mi tam najednou nesedí. Známé místo bez zjevné změny působilo přesto jinak. Tramvaj jsem nechal ujet a hledal, co nehraje. Po chvíli studování botanické zahrady jsem si uvědomil, že právě výhled na ni je ta novinka. Jak to? Starý dřevěný plot fungoval taky částečně jako paraván, takže ji poměrně úspěšně clonil. Nyní zde výhled na exotickou vegetaci rámuje decentní kovový plot, jemuž nechybí cit pro detail a důvtip. Jiří Babánek z brněnského ateliéru AiD team nám přiblížil, co vše může provázet zdánlivě snadný úkol „postavit plot”. 

Jak jste se k zakázce dostali?

Jiří Babánek: Oslovila nás přírodovědecká fakulta, že je plot kolem botanické zahrady v havarijním stavu. Ať uděláme studii. Měli tři požadavky – chtěli vyřešit vstupy do areálu, nový plot a revitalizovat pás území podél něj. Jediný vstup do areálu byl z Kotlářské, a když chtěl jít člověk do knihovny od architekta Květa, která je přístupná kromě studentů i veřejnosti, z ulice Veveří nebo Kounicovy, musel celý areál obcházet. 

Vznikl tlak od studentů a personálu na zřízení dalších vstupů. Začali jsme tím z Kounicovy ulice, kde historicky býval i hlavní vstup do celého areálu bývalého špitálu. Je tam historický plot z litinových prvků mezi zděnými pilířky. Navrhli jsme branku a přístupové schodiště. 

Další požadavek byl na zpracování vstupu z druhé strany ke knihovně z Veveří. Komplikoval to požadavek fakulty nenarušit kořenový systém vzrostlého stromu i výškový rozdíl mezi chodníkem a vstupem do knihovny. Současně jsme měli navrhnout nový plot, protože stávající byl už v havarijním stavu. Plot byl tvořen kříženými latěmi podpíranými po třech metrech dřevěným sloupkem. Když došlo k poškození latě, oprava byla komplikovaná, protože kvůli jedné lati bylo třeba vyjmout asi 15 dalších, které na ni byly připevněny diagonálně. Navíc uhnívaly i podpory, takže hrozilo, že by některé pole plotu mohlo při silnějším větru spadnout. 

Proč jste se rozhodli pro kovový plot?

Původně jsme byli ideově pořád u dřeva, chtěli jsme udělat jen jednoduchou konstrukci s dřevěnými latěmi a doplnit popínavky. Tento koncept jsme opustili kvůli údržbě a životnosti a zkusili vymyslet něco trvanlivějšího. Logicky jsme šli do oceli, protože s ní pracujeme dlouhodobě. Nechtěli jsme úplně jednoduchý plot, který by byl sice funkční, ale postrádal by reprezentativní rozměr. Rozhodli jsme se do toho víc ponořit, dát tomu víc času a zamyslet se, aby to mělo i nějaký přesah. 

Měli jsme víc variant, dělali jsme si průzkumy, jaké kovové ploty fungují v obdobných areálech, od masivních po nejsubtilnější. My jsme z vizuálních důvodů i kvůli úspoře materiálu usilovali o subtilní řešení. Když jsme propočítávali, na kolik kilo bude vycházet jedno pole a kolik to bude stát, nebylo to úplně málo. Navrhli jsme několik variant s různými rozpaly příček, odhady váhy, výkazy materiálů a odhady na cenu. Do Veveří má plot 180 m a v další části 120 m. Nezdá se to, ale jde o poměrně rozsáhlý objekt a celková váha je značná. Cena železa samozřejmě není malá. Na druhou stranu nese bonus bezúdržbovosti, takže by se o plot univerzita prakticky neměla starat. 

Jakou povrchovou úpravu jste zvolili?

Díly jsou napřed vyvařené, potom vybroušené, musí se opracovat všechny návarky a musí být vybroušené a očištěné okuje vzniklé svařováním. Potom se pole plotu žárově zinkuje, následně se přeleští, dobrousí se nerovnosti vzniklé zinkováním a nakonec jde plot do lakovny na práškové lakování. Pod vizuální povrchovou úpravou – lakem je ještě pozink, takže jako celek je to opravdu trvanlivé a koroze nehrozí, ani kdyby došlo k narušení laku. Bylo to poměrně pracné a i při výběru firem jsme dbali na reference, aby to zvládli jak co do objemu, tak kvality prací. Tohle není úplně jednoduchá zámečničina. 

Jak jste o novém plotu uvažovali?

Trochu nás inspirovaly stébla ve větru. Řekli jsme si, že by plot mohl fungovat z pásovin, které by byly ukotvené do betonového soklu a spojené spodní a horní pásnicí. Celková tuhost plotu je zajištěna zalomením stébel a jejich vzájemným provařením ve stycích. Investor měl o tuhost konstrukce obavu, blízkost zastávky tyto obavy ještě umocnila. Dělali jsme i reálný zkušební vzorek, abychom si chování plotu ověřili. Výpočtově se to nedá prakticky posoudit. 

Napadlo nás citovat nový vizuální styl univerzity od Najbrtů s novým logem a použít to „M” v plotě. Zkoušeli jsme to na vizualizacích, ale netušili jsme, jak to bude působit v reálu, jestli to vůbec někdo odhalí a pochopí. Z některých pohledů se „M” propisovalo víc, z jiných míň, nakonec jsme příjemně překvapení, že to jde v reálu vidět. 

Pěkný detail

Oplocení má mimo běžné dílce i celou řadu atypických prvků. Kromě vstupu do knihovny se musela vyřešit ještě stávající branka, která vede do botanické zahrady u zastávky z Veveří. K ní jsme také situovali písmeno „M”, které se tak objevuje vždy u vstupu do areálu. Pak jsme do plotu museli začlenit stávající elektrorozvaděče, jelikož se jednalo o stávající zařízení, která nejsou v majetku univerzity, upravili jsme pole plotu tak, aby rozvaděče obkročilo. Přibyl ještě požadavek, aby šlo příležitostně zavěsit na plot u vstupu do zahrady bannery, když je nějaká akce, a pak jsme ještě museli vyřešit začlenění informační tabule o botanické zahradě. 

Původně tam byla tabulka velikosti zhruba A3, ale tímto způsobem jsme to řešit nechtěli. Vstupní branku jsme od roviny plotu zasunuli o něco dál a na bočním pylonu vyřešili umístění požadovaných informací. Původně jsme chtěli použít kovové výpalky s tím, že informace krátkodobějšího rázu by byly na samostatné demontovatelné tabulce. Nakonec jsme ale použili levnější variantu, je to nalepená řezaná grafika s bílým fontem. Neuráží nás to; on ten plot samotný finančně nabobtnal docela dost.

Řešili jsme i požadavek na bezbariérovost u vstupu do knihovny z Veveří, zkoušeli jsme použít systém ramp. Výškový rozdíl tam je ale takový, že délka ramp byla neúnosná a s investorem jsme se dohodli, že bezbariérový vstup do areálu zůstane ten hlavní z Kotlářské a vstup z Veveří bude vyřešen schodištěm.

Kdo by čekal, kolik bude s takovým plotem práce?

Mysleli jsme, že rozsah díla skončí vyřešením plotových dílců a pohledovým betonovým soklíkem, ale při projednávání s investorem jsme byli požádáni, abychom dořešili i navazující žlab na dešťovou vodu a opravu kamenné zídky zahrady.

Mezi kamenným korytem a plotem jsme ponechali stávající pás zeminy, dohodli jsme se s vedením botanické zahrady, že místně použijeme i popínavé rostliny, ale většina výsadby bude ponechána nižší, aby byl umožněn co největší průhled do zahrady. Výsledek nám přijde fajn; když procházíte po chodníku, botanická zahrada se otevírá, krásně vidíte, co tam je. 

Upravili jsme koryto. Jsou tam zasakovací jímky, kam odtéká dešťová voda, aby zasakovala v areálu. A potom zídka. Začíná na výšce asi 30 cm, postupně ale narůstá, už v polovině má skoro metr a následně zase ustupuje. Byla dost prorostlá kořeny, a aby šlo provést kompletní úpravu, museli jsme udělat větší odkop, než jsme předpokládali. 

Při propočtech množství materiálu na vydláždění žlábku a zídky jsme zjistili, že budeme potřebovat asi 30 ％ kamene navíc. To byl trochu problém, protože je tam materiál z Červeného kopce, kde byl lom, ale už dlouho nefunguje. Ten kámen je hodně do červena a takový už se kolem Brna nevyskytuje. Nakonec jsme vzali vápence z lomu Hády, vybírali jsme odstín do stříbrna, který už je v botanické zahradě taky použit. 

Konečně hotovo?

V průběhu realizace se ještě vyskytla komplikace se stávajícími stromy, které kolidovaly s linií plotu. Dvěma menším se drobně upravil kořenový systém, zásah se dělal pod dohledem zahradníků, takže jim to snad neuškodilo. Kmen velkého jerlínu byl však přímo v ose plotu. První dendrologické průzkumy ukazovaly na špatný stav stromu, došlo i k několika pádům velkých větví do prostoru chodníku. Vzhledem k blízké zastávce MHD je tady frekvence pěších vysoká a bylo dohodnuto kácení. Těsně před kácením byl vypracován ještě jeden posudek, provedla se i tahová zkouška a bylo potvrzeno, že po arboristickém zásahu nebude strom nebezpečný okolnímu provozu. Z našeho pohledu je samozřejmě vždy dobré zachovat každý vzrostlý strom, ale když je na vašem pozemku a hrozí újmou mimo něj, chápu problém. 

Měli jsme tedy další téma k řešení, zakomponovat do plotu strom. Původně jsme pracovali s variantou, kdy plot uhýbal stromu dovnitř zahrady. Byl by přístupný z chodníku, zakomponovali jsme sem i lavičku, která by doplňovala zastávku, ale vznikl by v majetku univerzity výklenek přístupný z chodníku a musela by jej udržovat. Nakonec jsme vymysleli atypický plotový dílec, který se přerušil v místě kmenu. Kvůli mohutnému kořenovému systému jsme museli poměrně velkou část plotu vynést na konzoli. Řešili jsme také úpravu v místě přerušení betonového soklu. Jelikož je plot významnou vodicí linií pro nevidomé, museli jsme průběh soklu zachovat; v místě kmene je osazena kovová pásovina, která kmen obchází. Je domluva s městem, že akceptuje tento oblouček směrem do chodníku, i když je na jeho pozemku. 

Měli jsme ohlasy studentů arboristiky, kterým to přišlo jako dobré řešení a příklad souznění stromu s architekturou. Doufám, že jsme to vyřešili ku spokojenosti všech a že po záchranných pracích tam strom ještě pár desítek let vydrží. 

To už se vám o plotě musí i zdát?

V současnosti začínáme pracovat na studii v části Kotlářská, kde je hlavní vstup do objektu, stávající brána. Situace je tam snad jednodušší, nehrozí tam tak masivní úpravy koryta, ale je tam zase horší přístup. Přímo na chodníku je zastávka, která nám tam neumožní položit kontejner, ani tam nenajedeme s bagrem. Všechny práce se budou muset provádět ručně a kontejner bude někde v areálu. Pak ještě zbývá část renovace původního plotu na Kounicové. 

Autorský tým: Jiří Babánek, Pavel Bainar, Jakub Hubený, Marian Kolařík, Radek Konečný a Petr Ondráček,  AiD team