Návrh oslovil porotu stejně jako marockou vládnoucí dynastii, takže v květnu jedeme na návštěvu, říká Ondřej Chudý ze studia TMD

BRNO, LONDÝN – Jádrem česko-britského studia TMD je dvojice Ondřej Chudý a Petr Kousal. Petr se po několika letech strávených v Londýně usadil zpět v Brně, zatímco Ondřej zůstává v Londýně. Díky plně remote fungování týmu, které si osvojili už během pandemie, dnes zvládají mezinárodní projekty napříč časovými zónami. Trochu paradoxně jsme online vyzpovídali prvně jmenovaného. V únoru letošního roku totiž zvítězili v mezinárodní architektonické soutěži, jejímž cílem bylo navrhnout soběstačný retreat v marocké poušti. Mělo jít o místo, které citlivě reaguje na extrémní klima, respektuje marocké kulturní dědictví a propojuje tradiční stavební principy se současnými udržitelnými technologiemi. Projekt Zellige Horizon od studia TMD porotu zaujal nejvíce – právě díky přesvědčivé integraci kontextu, formy a inovace.

Jak jste dospěli ke kanceláři se sídlem v Brně a Londýně?

TMD jsem založil na konci roku 2016. Okamžitě po dokončení magisterského studia v roce 2015 jsem odcestoval do Londýna. Po nějaké době v zaměstnaneckém poměru ale přišel Brexit a s ním nejistá atmosféra, obzvlášť pro cizince. U mě to tehdy vyústilo ve ztrátu zaměstnání. Zpětně to ale vnímám jako skvělé načasování, protože jsem se rozhodl jít vlastní cestou a založit TMD. Začal jsem spolupracovat s ateliéry jako externí kontraktor. Ze začátku to byla taková one-man show, neseděl jsem v žádném konkrétním ateliéru, ale pracoval pro různé kanceláře v Londýně a okolí, převážně na rezidenčních projektech. V roce 2018 jsme se pracovně propojili s Petrem Kousalem, který tehdy působil v londýnské kanceláři Adjaye Associates, a postupně jsme začali TMD společně formovat. Od roku 2022 jsme rovnocenní partneři i formálně. 

Jako studio balancujeme na dvou židlích. Věnujeme se vlastním architektonickým projektům a soutěžím a zároveň dodáváme dalším architektonickým kancelářím vizualizace a animace. Ten vizualizační přesah zatím stále mírně převažuje. 

Naše vlastní projekty se odehrávají převážně v Evropě, zatímco vizualizace dodáváme ateliérům po celém světě. Aktuálně hodně podporujeme soutěžní projekty na Blízkém východě. Máme dva stálé juniory a několik osvědčených subdodavatelů, kteří nám pomáhají nárazově podle aktuální potřeby.

Zadavatel soutěže na pouštní resort byla marocká královská rodina?

Rodina Alaoui je marocká panovnická dynastie, ale jejich přesnou hierarchii upřímně neznám. Ze zadání soutěže bylo ale jasné, že cílem bylo prověřit potenciál místa, kde by rádi vybudovali Oasis Retreat. Soutěž byla iniciována právě na jejich popud a organizována mezinárodně s renomovanou porotou. Náš návrh oslovil jak porotu, tak zástupce rodiny natolik, že se rozhodli s námi pokračovat dál. Jsme s nimi v intenzivním kontaktu, sestavujeme mezinárodní tým a v květnu nás čeká pracovní cesta do Maroka. 

Jaké jsou místní přírodní podmínky?

Jedná se o marocké vnitrozemí, drsnou pouštní oblast s minimem srážek. Pozemek leží v těsné blízkosti přehrady, což je určitá výhoda, ale okolí je prakticky neobydlené. Maroko jsem několikrát procestoval a mám k němu určitý vztah, ale konkrétní lokalita, kterou jsme řešili, je velmi rurální a bez výraznějšího turistického ruchu. Jediným zásadním dopravním napojením je železniční trať na jižní straně přehrady – odtud je možný přístup k našemu území. 

V nejbližším okolí přehrady je jen několik menších osad, které žijí převážně z drobného zemědělství. Podmínky jsou tam po většinu roku dost náročné, je to prostě vyprahlá poušť. I proto jsme resort navrhli jako off-grid systém, který by si vystačil s vlastními zdroji,  a to jak z hlediska energie, tak i v oblasti rostlinné a živočišné výroby.

Měli jste navrhnout udržitelný pouštní život, navrhli jste modulární systém, jenž vychází z místních tradičních stavebních zvyků, jak jste vyřešili udržitelnost života v poušti?

Od začátku jsme k návrhu přistupovali tak, aby byl dlouhodobě udržitelný a zároveň škálovatelný. Zvolili jsme radiální kompozici, která nám pomáhala nejen při práci s topografií, ale i při rozvržení jednotlivých zón – od veřejné po soukromou. Díky tomu návrh přirozeně reaguje na terén, respektuje ekonomické limity zadání a zároveň vytváří jasnou prostorovou hierarchii.

Koncept vychází z tradičních forem jako jsou dvorky a terasy, které se na vnějším kruhu střetávají a propojují různé úrovně soukromí. Resort jsme rozdělili do čtyř zón. Nahoře je vstupní část s technickým a veřejným zázemím – tzv. plaza. Ta je otevřená i místním, aby mohli být součástí aktivit resortu, edukovat se nebo se propojit s turismem. Na ni navazuje polosoukromá vrstva se sportovištěm, wellness, hammamem a infinity bazénem. Pak přichází soukromá část s ubytováním pro hosty i personál a s rodinnou rezidencí, která má vlastní vstup, ale je s ostatními zónami funkčně provázaná. Poslední část jsme věnovali soběstačnosti – navrhli jsme sem plochy pro rostlinnou a živočišnou výrobu, včetně výběhů pro ovce, osly a koně, sadů mandloní nebo olivovníků.

Zajímavým momentem byla i možnost využití přilehlé vodní plochy. Jde o zásobárnu pitné vody pro města jako Fes, takže běžně se s ní pracovat nesmí. Rodina Alaoui má však výjimku. Využili jsme toho a navrhli jsme ponton a molo orientované k Mekce jako prostor pro setkávání a duchovní zastavení.

Co technologická stránka navržených staveb?

Technologická stránka návrhu pro nás byla klíčová. Už od začátku jsme věděli, že celý resort musí fungovat off-grid, tedy nezávisle na externích sítích. Navrhli jsme komplexní systém, který kombinuje různé zdroje energie, vody a materiálů s důrazem na lokální dostupnost a udržitelnost.

Svislé konstrukce jsme řešili pomocí stlačené zeminy, která má výborné tepelně akumulační vlastnosti a navazuje na tradiční stavební metody. Stropy a vodorovné prvky jsou převážně dřevěné. Většina budov má vyšší atiky právě kvůli tomu, abychom mohli do střech integrovat technické systémy, jako jsou solární panely nebo rozvody, a přitom zachovali čisté siluety objektů.

Zásadní byla i práce s vodou. Pod terasami sbíráme dešťovou vodu, kterou pak můžeme využívat v sušších obdobích. Díky poloze u přehrady máme přístup i k vodě pro běžný provoz. Samozřejmě je tu podzemní čistička, a voda se dá dále využívat jako šedá. V některých částech jsme navrhli kořenové čistírny pro nižší provozní nároky.

V interiérech pracujeme s pasivním chlazením, v rezidenčních částech doplňujeme mikroklima o tepelná čerpadla a nucené větrání s rekuperací. Dispozice jsou co nejkompaktnější, jednak kvůli minimalizaci energetické zátěže, ale i kvůli šetrnosti k terénu. Snažili jsme se, aby každý zásah do krajiny dával smysl a zároveň respektoval přirozený rytmus místa.

Jak se místní tradice promítla do tvarosloví staveb, přijdou mi podobné místnímu tradičnímu stavitelství?

Přesně tak. Cílem bylo, aby resort přirozeně vyrůstal ze země. Pracovali jsme s 3D modelem stávajícího terénu a vytvořili na jeho základě BIM model celého areálu. Každý objekt jsme se snažili zasadit do terénu s co nejmenšími výkopovými pracemi, abychom respektovali jeho profil a zachovali přirozený ráz místa.

Tvarosloví vychází z tradiční marocké architektury – omítané stěny, stlačené zdivo, přiznané dřevo, zellige keramika. Zvlášť u wellness budov jsme chtěli vytvořit kontrast mezi zelenou glazovanou keramikou a zemitými odstíny okolní zástavby. Většina staveb je navržena z místních materiálů, které se používají i v současné marocké architektuře, ale v kombinaci s modernějšími konstrukčními principy, hlavně kvůli větším rozponům nebo technickému zázemí.

Využívali jsme stlačené zdivo jako hlavní pohledový prvek, který ale místy skrývá železobeton – kde si jej statika vyžádala. Povrchy jsou řešené co nejautentičtěji: hlína, keramika, přiznané dřevo. Chtěli jsme, aby výsledek působil tradičně, ale zároveň soudobě a nadčasově.

Vyhráli jste soutěž, co bude dál?

Zatím jsme měli tři jednání a v květnu se chystáme do Maroka osobně. Původní zadání v rámci soutěže vycházelo z pevně definovaného stavebního programu i rozpočtu, ale klient teď zvažuje, že by projekt mohl být ambicióznější. Náš návrh je díky své struktuře škálovatelný, což jim dává prostor přemýšlet i nad širším dopadem celého záměru.

Zároveň je třeba říct, že pro královskou rodinu to není čistě developerský projekt. Jde jim i o kulturní přesah, posílení lokální identity a podporu cestovního ruchu v této opomíjené oblasti. Nyní je tedy míč na jejich straně: čekáme na aktualizované zadání a případné úpravy konceptu, které vyplynuly i ze samotné soutěže. Až poté se bude definovat rozsah a směr detailnější architektonické studie. Ambicí z jejich strany je, aby retreat vznikl do konce roku 2028. V tuto chvíli ladíme, za jakých podmínek může být realizace vůbec možná a jak to celé uchopit dlouhodobě.

Ondřej Chudý se narodil v roce 1987 v Pardubicích, vystudoval ČVUT,  založil kanál Trust me I´m Designer, startup Designeros.com a od roku 2016 pracuje v Londýně ve vlastním studiu TMD s mezinárodním přesahem v oblasti architektury a architektonických vizualizací.

TMD