Olomoucký mimokolektiv: Většina chce dělat pražské kavárny, na menších městech je ale spousta práce

Říjen 02, 2020 | autor: red

Olomouc - Jste mladí architekti, nejste z Prahy a nechcete nastoupit do cizího ateliéru? Architekt Ondřej Kučera, designérka Jana Trundová a zahradní architekta Barbora Trundová se po škole postavili na vlastní nohy v Olomouci. Ve svém ateliéru si otevřeli také design shop a pořádají workshopy pro veřejnost, aby byli více v kontaktu s lidmi.

S čím jste ateliér zakládali? Proč jste nechtěli získat praxi nejdříve v existující firmě?

Jana Trundová: Tušili jsme už na výšce v Brně, že společně založíme ateliér. Na podzim v roce 2016 jsem přijela na návštěvu z Kodaně, kde jsem nějakou dobu žila. Prošli jsme v Olomouci tři prostory a rozhodli jsme se hned jeden vzít a já se zpátky nevrátila.

Ondřej Kučera: Začátky byly těžké, ale tím, že třeba nemáme rodiny, jsme neměli co ztratit. Řekli jsme si, že za zkoušku nic nedáme.

Barbora Trundová: Nechtěli jsme celý život pracovat pro někoho jiného, myslím, že po několika letech to člověka celkově unaví a pak už nemá chuť nic zakládat. Taky jsme nechtěli jen sedět v ateliéru a klikat celý den. Možná, že to někdy stejně nakonec děláme, ale aspoň pro sebe.

J: Může to být také cesta do pekel kreativního myšlení.

O: A navíc nechat toho a jít se nechat zaměstnat můžeme kdykoliv.

Jaké byly začátky? Na jakých projektech jste začínali?

J: Ze začátku jsme měli jeden dva projekty, z toho jeden vlastně nevyšel. Neměli jsme moc práce, ale to se brzy začalo lámat, nejvíce po dvou letech. Já jsem navíc mladší než Bára s Ondřejem, ty první dva roky jsem se učila, jak vůbec přistupovat ke kreativní práci na zakázku, což bylo to nejtěžší.

O: Ze začátku i lidi chodili s tím “vy jste mladí a levní, proto vás najmeme”. 

B: V těch začátcích je dobrý se jednoduše poptat po rodině, jestli někdo něco nepotřebuje, jsou to pak první reference, na kterých se dá stavět. I když se říká, že pracovat pro kamarády a pro rodinu je nevděčné. Přesto je to ta nejjednodušší cesta, jak dojít k nějaké realizaci, pro Ondrovu mamku jsme třeba řešili bydlení. A pomohl nám i design shop, který tu provozujeme. 

 

Jak vám design shop pomohl a jak vůbec koncept obchůdku v centru zapadá do myšlenky vlastního ateliéru?

J: Byl to princip, jak se odlišit a dostat se do kontaktu s lidmi, kdybychom si otevřeli něco v prvním patře, nikdo o nás neví. Takhle to jednoduše působí na lidi, vidí, že něco děláme, že chceme pracovat.

J: A myslím, že nám pomáhají i workshopy, které pro veřejnost pořádáme. Snažíme se organizovat akce s různými umělci, designéry, jejichž díla pak tady prodáváme. Ti udělají třeba přednášku, přinášíme tak lidem takovou uměleckou osvětu. Je na to dobrý ohlas, a navíc se tak dostáváme lidem do povědomí.

Jak jste začátky zvládali finančně?

J: Začátky jsou těžké a bez rodinného backgroundu bychom to nezvládli. U nikoho jsme si peníze nepůjčili, ale šli jsme dolů z počátečních zásob, které jsme měli do vstupu, a i s životním standardem.

J: Myslím, že když člověk ukáže, že chce věci dělat dobře a chce pracovat, práce se mu do cesty dostane, ale musí být vidět. Musí vydržet a potkávat správné lidi.

 

Jak místní reagují na produkty, které prodáváte? Mají o ně zájem?

J: Chceme, aby Olomoučané nakupovali český design, snažíme se je k tomu tak trochu vychovávat a podporovat je v investici. Lidé se zálibou v designu z celé ČR se k nám vrací a vyhledávají nás, což je super.

Na základě čeho vás klienti vyhledávají? S čím přicházejí?

J: (smích) Někdo přijde, otevře dveře a řekne: „Pičuse tady nemáte“? (socha od Viktora Freša pozn. redakce.) Nejvíce zakázek ale získáváme na doporučení.

O: Většinou je upoutá ten prostor, stává se nám, že chytáme lidi z ulice. Na začátku se nám stalo, že jsme dostali doporučení od místních větších studií, kteří už třeba nemají kapacitu.

B: Ať přijdou s čímkoliv, jsme vlastně schopni navrhnout téměř cokoliv v oboru. Dům, interiér, zahradu nebo třeba veřejný prostor...

 

A jak se vám pracuje v Olomouci? Není pro začínající ateliér lepší třeba Praha?

B: To ani ne, máme projekty třeba i v Praze nebo u Ostravy. Téměř všechno jde řešit online, jedeme se podívat na místo a setkat se osobně s investorem, ale stejně to pak zpracováváme na počítači v ateliéru v Olomouci. Pořád ale máme nejvíce zakázek v Olomouckém kraji.

J: Kdybychom otevřeli před lety ateliér v Praze, jsme jen někde na seznamu mladých architektů, kteří by bojovali o zakázky, což slýchám od lidí, co se tam snaží prosadit. Tam fungují hlavně zavedené ateliéry. Na malým městě je to o dost jednodušší. Nejlepší je se dostat úplně k nějaké obci, tam je spousta zakázek.

B: To je pravda, situace v menších obcích se zlepšuje a je poptávka po práci, která někomu nemusí třeba přijít zajímavá. Všichni chtějí dělat ty pražský kavárny.

O: Chodili jsme do školy v Brně a už tehdy jsme cítili, že tam je architektů už hodně, asi i větší konkurence. Tady v Olomouci jsme viděli větší prostor.

J: Hlavně to bylo jednoduchý tady začít něco dělat, i náklady do startu byly o dost nižší.

O: Přijde mi to tu i dobře strategicky umístěný, mám pořád i nějaký zakázky doma ve Frýdku Místku, je to blízko do Ostravy, do Brna i více méně do Prahy.

 

A prozraďte nám na závěr, z čeho vznikl název Mimokolektiv?

O: Je to kombinace více věcí, je to třeba i směřování mimo hlavní proud.

J: A taky protože jsme tady trošku mimo dějství, že jsme třeba mimo Prahu.

J: Je to i pojítko našich klientů, chtějí trošku něco jiného, snaží se najít jiný přístup k věcem.

B: Být tak trochu mimo a zároveň v kolektivu je někdy fajn.

 

mimokolektiv

  • Ateliér a design shop vznikl 3 roky zpátky, kdy se mladí architekti rozhodli otevřít prostor pro veřejnost s maloměstskou ambicí rozproudit výlohy olomoucké metropole a současně se kromě ateliérových činností věnovat propagaci českého designu na Hané.
  • Ondřej Kučera stojí za architekturou, Jana Trundová za projekty v oblasti designu interiérů a produktů a Barbora Trundová za zahradní architekturou.
  • Ztracená 32/267, Olomouc; mimokolektiv.cz

Fotografie Jiří Hloušek

 

Autor: red