Je na čase to navrátit přírodě, říkají vítězky soutěže na koncepci rozvoje okolí Ponávky z Králova Pole do Řečkovic

BRNO — Městské části Královo Pole s Řečkovicemi a Mokrou Horou se rozhodly společně řešit problematickou oblast za železnicí v úseku mezi jejich nádražími. Architektonickou soutěž pro ně připravila Kancelář architekta města Brna netradiční formou soutěžního workshopu, jemuž předcházelo taky informativní setkání s veřejností. Záměr je získat dlouhodobý plán rozvoje území tak, aby se v něm ku spokojenosti všech dotčených skupin podařilo sloučit funkce od rekreační, sportovní, zahrádkářské, přes rezidenční a průmyslovou, až po protipovodňovou. Nesourodé území na okraji města spojuje krom neutěšeného stavu snad jen protékající Ponávka, která se tak stala ústředním motivem většiny soutěžních návrhů. Porotu nakonec nejlépe přesvědčilo řešení od krajinářské architektky Kláry Zahradníčkové a designérky a architektky Ady Rypl Žabčíkové. Navštívili jsme je v ateliéru, abychom se dozvěděli víc.       

Vyhrály jste v soutěži, která probíhala docela neobvyklým způsobem?

Klára Zahradníčková: Nebyla to jednokolová anonymní soutěž, jak jsou architekti zvyklí. Na začátku jsme odevzdaly koncepci a porota z účastníků vybrala 5 týmů, které pozvala do dalšího kola. Měly jsme pak možnost setkat se s porotou na dvou soutěžních workshopech. Mohly jsme prezentovat, vysvětlovat a porota na to reagovala.  

Ada Rypl Žabčíková: Ve druhém kole jsme už reagovaly na jejich připomínky a na představu, kterou asi původně měli. Byla to diskuze jak s politiky, tak odborníky z nezávislé části komise.

Jaké je území, které jste zpracovaly?

Klára Zahradníčková: Když se prochází územím od Královopolského nádraží po Řečkovické, je tam víc urbanistických celků. Na Myslínově je stará dělnická kolonie Zárybec spojená se starými lomy, pak je lesní část, kde je teď hospoda Na dráze, následuje obrovská drážní plocha, se kterou se v územním plánu počítá jako s rozvojovou, mají tam v budoucnosti být stavby, potom plocha Zamilovaného hájku s retenční nádrží a nakonec je industriální prostor Lachemy. Celé je to od města oddělené železničním náspem a vstupy do území jsou jen přes mosty a tunely. Na druhou stranu do krajiny lesů je terén pozvolný, s tím jsme taky pracovaly. Celé je to součástí protipovodňové ochrany Brna, i prostor retenční nádrže Zamilovaný háj. To byla další důležitá vrstva projektu, kromě rekreace a přírodní identity místa jsme museli pracovat i s vodařskou a bezpečnostně technickou tématikou.

Ada Rypl Žabčíková: Témat a charakterů míst tam bylo několikero. Důležité pro nás byly také širší vztahy – práce s modrozelenou osou ven z centra města, která začíná, řekněme, u Lužánek. Za Lachemou se zase napojuje přírodní Stezka zdraví Brno – Lelekovice. Námi řešené území je úsek, který si teprve hledá identitu, je někde na pomezí přírody a města. 

Přibližte nám svůj návrh

Ada Rypl Žabčíková: Návrh jsme rozdělily do čtyř celků, které se dotýkají Ponávky, ale jsou urbanisticky specifické. Začneme od dělnické kolonie na Myslínové. Má komunitní charakter a komunita tam zřejmě funguje dobře, protože si sami vytvořili takovou náves, kde společně tráví čas. My jejich náves legitimizujeme a navíc z ní zpřístupňujeme vodu s brouzdalištěm nebo říčním koupáním. Velké koupací kapacity tam nepředpokládáme, je to mělké. Dá se to sice rozšířit, ale vody tam víc nebude. 

Klára Zahradníčková: Důležité je, že se tam dlouhodobě uvažuje o lávce, která má přímo do prostoru návsi ústit z nového Královopolského nádraží. Pracovaly jsme s tím, aby se náves na Myslínově úplně neotevřela turistům, protože tudy proudí hodně cyklistů. 

Ada Rypl Žabčíková: V tomto případě chceme zachovat intimitu veřejného prostoru, který má sloužit především místním obyvatelům a turismus zde upozadit. Zároveň se v návrhu snažíme ulici zpomalit a víc otevřít lidem. Zavedly jsme tam omezení vjezdu a sjednotily výšky povrchů, aby autům nedovolily jezdit moc rychle, upřednostňujeme pěší a celkově pobytový charakter ulice. 

Druhé území je drážní brownfield a okolí. Zadání soutěže tematizuje spíš lesní cestu, která vede kolem. Naznačily jsme tam ale i možnosti řešení samotného brownfieldu.

Klára Zahradníčková: České dráhy jej aktuálně využívají jako sklad a jezdí tam hodně dodávek a kamionů. Je to docela kolize, v lese mají dokonce semafory, když jede tatrovka, tak se musí všichni zastavit.

Ada Rypl Žabčíková: Já se vrátím ještě nazpět – pracovaly jsme se vstupy do území. Klára zmiňovala násyp drážního tělesa, jehož prostupnost zajišťují buď tunely nebo lávky. Vždy jsme je braly jako významné body daného území. Zásadní pro dopravní řešení je využití mostu za Královopolským nádražím. Nyní je v majetku drah, my s ním ale počítáme jako se zásadním vstupem do území. Pomáhá nám odclonit a zpomalit Myslínovu, kde bude poté omezen vjezd pouze pro  obyvatele a dopravní obsluhu. Z mostu navrhujeme přímé napojení rozvojového území dnešního drážního brownfieldu, který je v územním plánu navržený jako komerční zóna. To je z našeho pohledu trochu nešťastné, velmi to celé území zintenzivní. Během workshopu nám řekli, že se územní plán měnit nebude, takže jsme to musely respektovat. Snažily jsme se tímto řešením aspoň odclonit intenzitu aut a návštěvníků a nezatěžovat tak stávající cestu a rekreační charakter kolem Ponávky.

V tomto úseku je velký prostor pracovat s potokem, koryto se dá rozšířit a lépe zpřístupnit lidem. Nábřeží zde může být charakteristickým prvkem také pro rozvojovou zónu. Významným bodem lesní cesty je místo původního grandioritového lomu, které kultivujeme a jako hodnotný krajinný prvek zpřístupňujeme veřejnosti.

Klára Zahradníčková: Třetí a určující území je Zamilovaný hájek. Je to výjezd z lesa, kde jsou zahrádkářské kolonie, sportoviště, ve svahu vinice, hodně se tam už bydlí a základ tvoří velkolepá otevřená louka retenční nádrže. Místo má příměstskou atmosféru, lidé tam dělají ohně, venčí psi a běhají.

Ada Rypl Žabčíková: Celé území Zamilce je čistě rekreační. Dá se rozdělit na rekreaci veřejnou – to je ta louka suchého poldru a individuální – to jsou zahrádky kolem. Městská část požadovala jejich zachování, což vnímáme pozitivně. Pracovaly jsme se zpřehledněním cest a také s vytvořením veřejného prostoru, který se dá využívat rekreačně i komunitně. Vytipovaly jsme přirozené centrum a navrhly venkovní posezení, které může sloužit kolemjdoucím, pro různé kulturní akce či setkání nebo se dá přetvořit na stoly pro trhy, kde by místní zahrádkáři prodávali své sezónní přebytky. Zároveň slouží jako šatny a zázemí pro sportovce přilehlých hřišť. 

Klára Zahradníčková: Důležitá práce zde byla se samotnou retenční nádrží. Teď to je sterilní technicistní stavba s rovnými odtokovými kanálky. Snažíme se při zachování bezpečnostních parametrů vytvořit bohatší stanoviště pro rozvoj potenciálních nových vodních a mokřadních biotopů. Vytváříme široký meandrující podmáčený pás s rákosinami, vlhkými loukami a tuněmi. Pás je atraktivní útočiště pro ptáky a obojživelníky. Návštěvníci mají možnost zajímavých prostupů a pozorovatelen.    

Obecně by Zamilec zasloužil citlivější management a údržbu přírodních biotopů pod dohledem botanika. Přírodní bohatost i potenciál nových stanovišť jsou tam díky výrazné topografii veliké. Krajina se zvedá od vodního toku přes podmáčenou nivu, vlhké louky až do skalních výchozů v lese nad hranou nivy.  Někdo by měl rozpoznat ty rozdílné biotopy a stanovit jim speciální údržbu, aby byly pestřejší – např. mozaikovité sečení luk, pastva koní, práce s náletovými dřevinami kolem toku řízenou sukcesí a další.   

Čtvrtá oblast je industriální oplocená Lachema se vstupem z Řečkovického nádraží. Ten segment je hodně neutěšený. Není tam ani pobytové místo, kde si zaměstnanci Lachemy mohou dát svačinu. Tam se snažíme akcentovat nějaký veřejný prostor i s přístupem k vodě.  

Ada Rypl Žabčíková: U okolí Lachemy je problém, že z větší části patří soukromému majiteli. Vnímáme nutnost spolupráce městské části s vlastníkem pozemků. Ale to místo může být kultivovanějším a příjemnějším veřejným prostorem jak pro rekreanty, kteří tudy projíždějí, tak pro zaměstnance, kteří tam chodí denně do fabriky. Lineárně pak zde náš návrh pracuje se zpřehledněním dopravy a vedením stezky pro pěší a cyklisty podél koryta Ponávky.  

V jakém stavu je Ponávka? 

Klára Zahradníčková: Je to potok s regulovaným korytem a řadou bezpečnostních protipovodňových objektů. Chybí tam ale ta přírodní diverzita a pobytový potenciál s možností kontaktu člověka s vodou. 

Ada Rypl Žabčíková: Kanalizace je v Myslínově jen v hustě zastavěné části a dál, kde už jsou jednotlivé domy a zahrádkářské kolonie, je řešena individuálně jímkami, které mají přepad do potoka. Bylo by dobré tyto majitele přimět dodržovat vodohospodářský zákon.

Klára Zahradníčková: Ponávka má i při zachování bezpečnostních a technických parametrů potenciál být přírodě blízká a přívětivá pro pobyt člověka. Rozšiřujeme segmenty koryta v přístupem k vodě v návaznosti na důležité veřejné prostory. Propojovací úseky ponecháváme v užším profilu. Důležitá je práce s morfologií koryta, vznikají tam kamenité rovnaniny, terasy, bermy, štěrkové náplavy, kde se voda může trochu samočistit a meandrovat a neodteče jen rychle pryč. 

Na tyto záměry je řada dotací. Celá renaturace se dá spojit i s nutnými opravami koryta na jednotlivých úsecích toku pro častou bezpečnostní protipovodňovou rekonstrukci. Týká se to i možnosti zpřírodnění technických vodohospodářských objektů na toku.

Jakých?

Klára Zahradníčková: Jsou tam různé objekty. Retenční nádrž – otevřená louka Zamilce – je ve velmi přísném bezpečnostním režimu kvůli povodním. Mají to jako rezervu, když teče do Brna velký proud, vypustí ho do té nádrže. Proto tam nesmí skoro nic stát, musí tam neustále odtékat dešťová voda, kterou zachytávají a odvádí pryč. Jsou tam velmi přísná pravidla, ale myslím, že všichni soutěžící se toho chytli a snažili se to území nějak zpřírodnit. 

Nedávno se otevřela protipovodňová náplavka Svratky, plánuje se pokračování protipovodňových opatření v navazujícím úseku od Zvonařky dál na jih a chystá se i protipovodňová úprava Svitavy

Ada Rypl Žabčíková: Ponávka už je ve smyslu protipovodňové ochrany funkční. Problém je, že je celý potok narovnaný a zpevněný, takže stran biodiverzity a ekologie úplně nefunkční. Brali jsme potok jako páteř a pojítko celého území, které má různé charaktery, ale zároveň vnímáme, že je potřeba pracovat se zpřírodněním toku. Je na čase to zase navrátit přírodě. S ekologií úzce souvisí také estetika, funkčnost i možnost rekreace.

Z čeho máte v projektu největší radost?

Klára Zahradníčková: Mám radost z té spolupráce, byla moc příjemná. Většinou nás někdo oslovuje ke spolupráci. Tentokrát jsme si samy sestavily mezioborový tým s vodařem Martinem Suchardou, který se věnuje revitalizacím toků, ekologem Vilémem Jurkem, dopravačkou Kateřinou Polesnou. 

Ada Rypl Žabčíková: I pro mě byla příjemná ta mezioborovost. Z pozice architekta je hierarchie jiná, tady probíhal dialog, všichni odborníci byli na stejné úrovni a bylo nesmírně zajímavé nahlédnout do dalších oborů. Velkou radost mám z environmentální linky. Kdyby se nám tam podařilo zpomalit vodní tok a vytvořit větší biodiverzitu, tak je to skvělé. Taky mě těší, že jsme našly i témata pro místní komunity, že to není jen ta rekreační část, ale v návrhu jsme se snažily podpořit i místní obyvatele třeba odcloněním dopravy nebo vytvořením příjemného pobytového prostoru pro všechny. 

Jaká biodiverzita zde může nastat?

Klára Zahradníčková:  V tekoucí vodě vzniknou biotopy spojené se štěrkovými náplavami, na hraně kamenných rovnanin a břehu se něco uchytí a poroste. Pracovaly jsme i s kontinuem vodního toku, snažíme se rušit hrázky a umožňujeme tak lepší migraci zvířat. 

Ada Rypl Žabčíková: Vzniknou tam habitaty pro zvířata, která se v betonu neuchytí, neschovají, nenakladou vajíčka a nepřežijí. My jim tu možnost dáváme. 

Klára Zahradníčková se narodila 1979 v Brně, vystudovala krajinářskou architekturu v Brně a ve Versailles, ráda řeší v mezioborové spolupráci veřejná prostranství a větší krajinné i urbánní celky.  

Ada Rypl Žabčíková se narodila 1987 ve Vsetíně, vystudovala SŠUD průmyslový design, FA VUT Brno, stáž Politecnico di Milano, živí se jako urbanistka, architektka a designérka na volné noze.