Objevem střešní krajiny získávají města další rozměr

Ploché střechy se staly výsadou a poznávacím znamením moderní architektury. Teprve od 90. let se začal objevovat jejich pravý potenciál a až dnes se začíná systematicky vytěžovat. 

Technologický pokrok umožnil avantgardě na počátku 20. století začít stavět domy s rovnou střechou. Po dlouhé období však neplnily zásadnější účel než jejich sedlové předchůdkyně. Ve světě houstnoucích měst, přehřívání a hledání kvalitního veřejného prostoru se stávají nově objeveným rozměrem urbanistické struktury. 

Střechy mohou tvořit až 25% celkové výměry města. Nevyužít tak významného podílu městské plochy by znamenalo promarnit strategickou šanci. Nabízí se hned několik možností, jak z plochých střech ve městě těžit. Dají se využít k rozmístění energetických systémů, farmaření, vybudování veřejných prostranství pro rezidenty nebo širší veřejnost, v neposlední řadě se dá uvažovat o přístavbách a mírnit tak krizi bydlení. 

První vlaštovky se objevily přece už během vzrušující a převratné doby evropské moderny. V roce 1923 postavil Giacomo Mattè-Trucco v Turíně největší evropskou továrnu na auta Fiat dle nejmodernějších standardů. Zavedl do ní systém výrobní linky podle Fordova příkladu. Auta se kompletovala od nejnižšího podlaží postupně k nejvyššímu, kde se hotová dostala na střechu vybavenou závodním okruhem s klopenými zatáčkami k zatěžkávacím zkouškám.   

Corbusierova Unité d’Habitation v Marseille z roku 1952 byla určena jako náhradní bydlení pro ty, které válka připravila o domov. Inovativní architektonický i sociální model počítal se střechou jako největším společným prostorem obyvatel a místem pro dětské hry. 

Postupně se střechy osvědčily jako parkoviště pro nově vznikající obchodní centra a jejich potenciálu si začalo všímat víc architektů a developerů. Novostavba knihovny technické univerzity v nizozemském Delftu od architektů Mecanoo v roce 1998 redefinovala funkčnost kampusu z 60. let. Třídící a vydávací technologie knihovny ukládají knihy do podzemí, takže si společenská část vystačí s poměrně nízkou stavbou. Navenek ji tvoří šikmá zelená střecha přímo navazující na okolní park, který se tak proměnil v neformální fórum setkávání studentů a profesorů a především čítárnu a studovnu pod širým nebem. 

Představivost architektů přináší stále úžasnější využití městské střešní krajiny. S originální adaptací nevyužívané nadzemní dráhy High Line přišli v New Yorku. Mezi lety 2006 a 2014 ji přetvořili ve veřejný park, promenádu a zahrady. JAJA Architects v roce 2016 obrátili model parkování na střechách vzhůru nohama, když v Kodani navrhli parkovací dům završený dětským hřištěm. Ve stejném městě před dvěma lety vznikla ikonická spalovna od BIG, jež zároveň slouží jako sjezdovka.  

Zajímavé příklady najdeme i u nás. Ještě v doznívající secesi, v roce 1921 dostavěný palác Lucerna počítal s přístupněním střešních teras. Podařilo se to až před pár lety, když se zde do budování vyhlídky a komunitní zahrady pustil Ondřej Kobza. Jeho iniciativa i u nás popostrčila trend zpřístupňování vrcholků domů, který už v jiných velkoměstech běží naplno. Největší současnou výzvou totiž není vymýšlet extravagantní zakončení nových staveb. Jde o to vytěžit stávající střechy. V Barceloně, kde jsou pobytové střechy běžné, město vydalo příručku pro majitele domů, kde je nabádá k jejich dalšímu využití. V Londýně se uvažuje o systematickém dostavování dalších pater, aby se vytvořily nové obytné kapacity.

Další rozvoj střešní krajiny s sebou nese nutnost technických úprav, ať už kvůli zpřístupnění, statice nebo údržbě. I s ohledem na přehřívání měst a snahy snížit ekologický dopad sídel se nejčastěji proto volí cesta zazeleňování nebo instalace solárních panelů. V Kodani se od roku 2010 staví jedině se zelenou střechou a v celé Francii je od roku 2015 při výstavbě možnost volby pouze mezi zelenou nebo solárním systémem osazenou střechou.   

“Pátá fasáda”, jak střechu označil Wini Mass z MVRDV, může podstatně proměnit kvalitu měst. Vedle měřitelných přínosů akumulace energie, ochlazování a izolace zelenými systémy nabízí také neméně přínosnou příležitost nahlédnou a zažít naše obydlí a existence z nebývalé perspektivy.  

Zdroj: Andreea Cutieru