Učitelé si nebudou muset stahovat filmy nelegálně, říká o vznikající Filmouce Lucie Hlavicová

BRNO – Poptávka po učebnici filmové a audiovizuální výchovy u nás trvá již dlouhou řadu let. Už v roce 2010 se tento obor dostal jako tzv. "doplňující" do rámcově vzdělávacích plánů základních škol, ale doposud nebyla vydána žádná oficiální pomůcka, kterou by mohli učitelé ve výuce využívat. Teď se jedna blíží dokončení a má dokonce ambice přesáhnout formát školní učebnice. Předsedkyně Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu Lucie Hlavicová ji proto raději nazývá příručkou a věří, že bude atraktivní nejen pro učitele a žáky, ale i pro širokou skupinu milovníků filmu. Napomoci tomu má grafické zpracování Lucií Římákovou, ilustrace Davida Izaje a Jaromíra Švejdíka. 

Filmová a audiovizuální výchova se dostala do osnov, znamená to, že by se měla vyučovat na základkách?

Ano. Už v roce 2010 se dostala do osnov jako doplňující obor oblasti Umění a kultura, takže je oficiálně možné film a audiovizi do výuky začleňovat. Většinou se tak děje v rámci projektových dnů, filmových seminářů či klubů atd. Škol, kde by se filmová a audiovizuální výchova skutečně učila, ale zas tak moc není. V letech 2016 a 2022 prováděla Tereza Czesany Dvořáková a její tým sociologické průzkumy, jak si stojí FAV ve vzdělávání a zjistili, že zájem o tento obor výrazně stoupá. Aby se však skutečně dostal do školních lavic, chybí mimo jiné právě ona učebnice, která by učitele celým procesem výuky mohla vést.

V současnosti probíhají velké revize rámcově vzdělávacích plánů na ZŠ. Na pořadu dne je i vášnivá debata, zda umění a kulturu ve vzdělávání na ZŠ bude i nadále zastupovat pouze hudební a výtvarná výchova, či se oblast rozšíří a na stejnou úroveň se ke stávajícím předmětům zařadí právě i l filmová a audiovizuální, dramatická či taneční a pohybová výchova. Tyto diskuze jsou velmi dynamické a často emotivní. Nicméně už v tuto chvíli lze tvrdit, že tyto "doplňující obory" budou nabývat ve vzdělání na důležitosti. A bude v kompetenci samotných škol a ředitelů, jak tyto obory do vzdělání začlení.

Nedávno se řešilo, jestli se zruší hudební a výtvarná výchova…

Tato kauza vznikla jako reakce na rozpory ve zmíněné pracovní skupině pro revize RVP v oblasti Umění a kultura, jíž jsem byla v té době součástí. V průběhu debat nad budoucí podobou této oblasti ve vzdělávání vznikl rozbroj mezi učiteli výtvarky a hudebky a doplňujících oborů. Zjednodušeně proto, že hudebkáři a výtvarkáři mají obavy, že přijdou o své hodiny. Bojí se celkem oprávněně, je to problematické, může se stát, že k tomu některý ředitel přistoupí tak, že nepotřebuje výtvarku a hudebku a že třeba dějepisář nebo tělocvikář, který nemá dost hodin do úvazku, bude dětem ve volných hodinách pouštět filmy a to by byla ta filmová výchova. Ale to se bohužel může stát i u již etablovaných oborů.

Hudebkáři a výtvarkáři otevřeli tuto kauzu v médiích, takže vznikl ten "slavný" titulek, že se budou jejich předměty rušit. Což bylo následně dementováno, ale je to přesně ten titulek, na který se čtenáři nalákali a přitom si to asi málokdo z nich článek skutečně přečetl. 

V ideálním případě by to mělo vypadat tak, že se škola podle svých kapacit a možností rozhodne, jak bude s celou oblastí Umění a kultura nakládat. Jestli si začlení do výuky třeba dramatickou nebo filmovou výchovu, nebo si nechá i nadále jen hudební nebo výtvarnou. Ideální by bylo, kdyby celá tato oblast začala fungovat koncepčně a synergicky a akcentovalo se prolínání jednotlivých druhů umění. Podle mě není dobré se učit jen hudebku, nebo jen výtvarku, nebo nebo tanec, ale jednotlivá umění by se měla prolínat. Diskuze ale v této fázi ale ještě není a pravděpodobně se tam ani neposune, protože výtvarkáři a hudebkáři chtějí mít svou hodinu tak, jak to bylo doposud.

Je příručka o kulturně-historické stránce nebo technicko-produkční?        

Pro kontext, nejenže vznikne tištěná publikace, ale bude obohacená o multimediální portál filmouka.cz, který funguje už teď, podívejte se. Na této platformě spolupracujeme s DaFilms. Učitelé tam budou mít k jednotlivým kapitolám ukázky, připravená cvičení a metodické materiály s návody, jak se s nimi dá pracovat. Dostanou legální filmy do výuky, což jim aktuálně nejvíc chybí. Do budoucna chceme přidávat další a další ukázky. V neposlední řadě bude součástí tohoto projektu i metodická příručka pro učitele, která jim ještě blíže popíše možnosti, jak film a audiovizi do výuky začleňovat. Důležitý je pro nás kulturně- historický kontext vzniku audiovizuálních děl, produkční stránka věci, ale v neposlední řadě především fakt, že film je umění syntetické a zahrnuje všechny ostatní druhy uměleckého vyjádření, takže velký důraz je kladen především na samotné prolínání jednotlivých uměleckých druhů.

S jakými filmy tam pracujete?

Hodně vycházíme z filmů klasických, zastoupeny budou filmy animované, hrané, experimentální, určitě nebude chybět například Karel Zeman, spolupracujeme třeba s Národním filmovým archivem, také hodně využíváme současné filmy z FAMU. FAMU Films nám nabídli vstřícnou spolupráci a zrovna ty krátké filmy, ať už animované nebo hrané či ukázky konkrétních audiovizuálních cvičení, jsou do výuky velmi vhodné právě díky délce, ale obecně bývají pro žáky zajímavé a hravé. Se zahraničními filmy moc nepracujeme, jelikož narážíme na problematické získávání licencí, ale je to naše další meta. Až budeme portál rozšiřovat, s čímž v následujících letech počítáme, máme v plánu navázat komunikaci se zahraničím. 

Kdo příručku napsal?

Je to pestré, většina jsou odborníci, kteří se v oblasti pohybují řadu let, i když každý s jiným základem a různou motivací. Většinou jsou to filmoví praktici jako já, teoretici, ale také výtvarníci, kteří později zjistili, že se chtějí v praxi věnovat i filmu. Hlavní editor je Petr Pláteník, který pracoval jako editor učebnic v nakladatelství Prodos a zároveň se filmové výchově věnoval v magisterské práci. Z odborníků filmařů je autorem jedné z kapitol třeba Jiří Forejt. Ten právě zakládá první vzdělávací obor Filmová a audiovizuální výchova na FAMU, který zde bude možné studovat formou pedagogického minima. Dvě kapitoly jsou od Martiny Voráčkové, výtvarnice a animátorky, která založila plzeňský projekt Animánie, který se dlouhodobě věnuje vzdělávání v oblasti animovaného filmu. Dále Jan Černík, absolvent filmové vědy, působící na Univerzitě Palackého jako vedoucí sekce filmových studií. Jedním z autorů je i Pavel Bednařík, bývalý předseda Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu, který se dlouhodobě zaměřuje na práci s filmem v prostředí kina. A v neposlední řadě i Tereza Nová. Ta společně Jiřím Forejtem spolupracovala na knize Malí fotografové, oceněné titulem Nejkrásnější kniha roku 2021 a Zlatá stuha 2022. Ta je takovou naší přiznanou inspirací. 

Já jsem napsala kapitolu Díváme se na obraz, ve které vycházím ze statických obrazů výtvarného umění, ale rozšiřuji jejich chápání a vnímání o všechny aspekty filmového obrazu, práce s filmovým políčkem, se záběrem a dalšími principy audiovizuálního sdělení. Takto jsou koncipované všechny kapitoly. Třeba Jan Černík v kapitole Filmové vyprávění pracuje s literárním textem, ale rozvíjí ho o principy audiovizuálního sdělení až do fáze, že na konci kapitoly by měly děti pochopit principy a specifika filmového vyprávění oproti jiným druhům umění. Odkazujeme stále na literaturu, hudbu, pohyb, výtvarné umění, na oblasti, které už žáci znají a nabalujeme na ně další informace, které by děti měly o filmovém a audiovizuálním umění získat, čímž akcentujeme syntetičnost filmového umění a vzájemné vazby mezi jednotlivými uměleckými oblastmi. 

Neomezili jste se na textová skripta, ale angažovali jste grafickou designérku, proč jste se rozhodli pro náročnější řešení?

Celá geneze byla poměrně složitá a proces byl hodně dlouhý. Začalo to spoluprací s nakladatelstvím Prodos, které se specializuje na učebnice. Ten původní layout vypadal víc učebnicově. Následně jsme začali spolupracovat s nakladatelstvím Univerzity Palackého v Olomouci, a na našem prvním setkání jsme se jednoznačně shodli, že uděláme vizuál, který bude mít potenciál zaujmout širokou veřejnost. Souhlasila jsem, aby vznikla pěkná publikace, kterou si lidé koupí i jen tak, ne jen jako učebnici. Publikace bude mít kolem 200 stránek, takže dává smysl, aby vypadala dobře. 

Řešili jsme několik možných oslovení. Oslovili jsme dvě grafičky a nakonec jsme po konzultaci s nakladatelstvím vybrali Lucii Římákovou, mou spolužačku z UTB ve Zlíně. Její věci se mi líbí, je pečlivá, spolehlivá, kreativní, pružná a zároveň má sama vystudovanou pedagogiku, což se konkrétně u práce s tímto typem textu velmi hodí. 

Zásadní moment, z něhož musela Lucie při práci vycházet, byly již existující ilustrace, které vytvořil Jaromír Švejdík aka Jaromír 99 už před více dvěma let, kdy se publikace začala vyvíjet. Následně vzniklo 10 ilustrací. Tyto ilustrace měly být zásadní a hlavní motiv i vizuál učebnice. Chtěli jsme, aby vnitřní vizuál korespondoval se Švejdíkovými ilustracemi, aniž bychom ale kopírovali jeho styl. 

Lucie Římáková oslovila k ilustrátorské spolupráci svého partnera Davida Izaje, který je výborný animátor a kreslíř a podařilo se mu pěkně z toho stylu vyjít. Rozkresluje různé postavičky, které publikací budou čtenáře provázet, nejen jako průvodci, ale i zároveň do podoby komiksových předělů, kde se shrnuje obsah jednotlivých kapitol. Je to tedy částečně komiks, bude tam taky hodně obrazových ilustrací, pracuje se s fotkami, screeny z filmů, které necháváme v původní podobě, abychom neměnili vyznění daných audiovizuálních děl. 

Jaký bude mít příručka dopad? Přichází ta dějinná fáze, kdy se do základního vzdělávacího systému začleňují „nová média”, která už v dnešní době vůbec nová nejsou. Jak to může oslovit generaci Tik Toku?

Nová média už v dnešní době opravdu nejsou nová. Filmová výchova se do školních vzdělávacích plánů snaží dostat už od 60. let, kdy se o to pokoušel Boris Jachnin a tehdy to vypadalo výrazně nadějněji než dnes. Od té doby už uteklo dost času a my máme zásadní problém, že děti už jsou dnes tak zvyklé všechna ta nová média používat, že už jim ani já, která se v oboru orientuji, ne vždycky stačím. Většina učitelů má navíc pocit, že když něco učí, musí to umět na špičkové úrovni. Já to naopak beru tak, že v tomto oboru se trochu učím taky já od studentů, protože jsou v adaptabilitě na nová média dál. Tato příručka by měla pomoci učitelům přemoci strach, aby se odhodlali tento obor začít učit a zároveň se snaží jít naproti dětem, aby je uvedla do kontextu celé šíře audiovizuální kultury. Oni ta digitální média umí velmi dobře používat, ale často třeba nejsou schopni si uvědomit, jak se vzájemně ovlivňují další umělecká média, co všechno je součástí filmu, jak na ně promlouvá zvuk, obraz, co to je kompozice a všechny tyto jednotlivosti. Takže děti dostanou kontext a učitelé ztratí obavu, že to nezvládnou. Stejně bude vždy záležet na konkrétních učitelích a školách, jak se to podaří začlenit do výuky. Tady už nemá cenu čekat ještě deset let, než se to jako naučíme dělat dobře. 

V jaké fázi projektu jste?

Jsme v závěrečné fázi, ve třetím roce, kdy má být publikace dokončena a distribuována. Na konci roku by se měla tisknout, aby se v lednu dostala k cílovým čtenářům. Texty jsou připravené, práce dobře nastavené, nejvíc to teď stojí na kofinancování. Musíme ještě sehnat poměrně velkou část peněz na dofinancování grafických prací a tisku. Věřím, že to zvládneme a Filmouka bude od ledna roku 2024 k dostání i ve vašich knihkupectvích.

Lucie Hlavicová se narodila 1987 v Pardubicích, vystudovala Klasickou animovanou tvorbu na UTB Zlín a Audiovizuální tvorbu a divadlo na DF JAMU, kde nyní působí jako pedagog Audiovizuální výchovy, jíž se dlouhodobě věnuje nejen v připravované disertační práci. Mezi lety 2012 a 2015 vyučovala multimediální tvorbu na SŠUP v Ústí nad Orlicí, od té doby působí jako lektor volnočasových aktivit a workshopů zaměřených na filmovou, multimediální a animovanou tvorbu. Dlouhodobě spolupracuje se Studiem Scala, organizací NIPOS – ARTAMA, vyučuje na UTB Zlín a externě spolupracuje s Univerzitou Palackého v Olomouci. Má na starosti dramaturgii filmvé přehlídky Malé vize a koordinaci projektu Filmouka. V roce 2023 se stala předsedkyní Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu. 

Filmouka.cz

Několik otázek jsme položili také grafické designérce Lucii Římákové, která dodala Filmouce šťávu a šmrnc, takže nezapadne mezi ostatními učebnicemi.

Ovlivnilo vaši práci nějak, že jde o příručku věnovanou filmu?

Lucie Římáková: Když jsem do projektu nedávno naskočila, bylo již mnoho věcí daných. Mým úkolem tak bylo vyhovět několika stranám a pokusit se najít funkční cestu, jak vše dohromady skloubit. Při práci jsem se snažila respektovat jednak ideu editora a autorů knihy, jednak požadavky nakladatelství. Popravdě mi připadalo více určující, že jde o učebnici pro druhý stupeň než samotné téma – film. Při navrhování grafické podoby layoutu proto byl brán zřetel především na věkovou kategorii čtenářů a přehlednost a logické uspořádání informací. 

Celkově jsme se zaměřili na to, aby učebnice byla vizuálně přitažlivá a podporovala efektivní učení. 

Jaká jsou specifika grafiky pro děti na základní škole? Jak podpoří efektivní učení? 

Lucie Římáková: To je velmi široká a obsáhlá otázka. Nejde zde jen o samotné grafické zpracování, podle mého názoru je to multioborová záležitost. 

Při uvažování nad grafickým layoutem jsem se snažila přihlížet k věku a vývojovým potřebám. Je to období mezi dětstvím a dospělostí, proto se chci vyvarovat infantilnosti, vytvořit jasně strukturovaný layout, zároveň najít vyvážený poměr mezi textem a obrazy. I když děti tohoto věku již zvládnou učíst delší texty, zvyšuje se jejich kapacita pro uložení informací v dlouhodobé paměti a rozvíjí se abstraktní myšlení, stále je žádoucí použít dostatek tematicky a kontextově relevantních ilustrací pro zefektivnění procesu učení. Obrazová pestrost zároveň zvyšuje atraktivitu publikace pro čtenáře.

Další specifikum je vhodný font – aby byl dobře čitelný, neunavoval zrak čtenáře. Nejdříve jsem pomýšlela na font Comenia Serif z písmolijny Františka Štorma, nakonec z ekonomických důvodů vyhrálo písmo jiné, avšak s podobnými proporcemi a doufám i kvalitami.

Efektivitu učení podpoří jednak výše zmíněné, a dále vhodně umístěná cvičení, otázky a úkoly, které podporují interakci dětí s učebním materiálem a jejich aktivní zapojení. Také začlenění různých typů médií, jako jsou fotografie, umělecká díla, diagramy, QR kódy na videa, hudbu a další materiály podporuje zapojování různých smyslů a tím podporuje efektivitu učení.

Grafické zpracování mělo vycházet z již existujících deseti ilustrací Jaromíra Švejdíka, jak se na ně navazovalo?

Lucie Římáková: Prozatím existuje pouze návrh jedné kapitoly. Celá publikace se bude sázet v průběhu léta. Ilustrace Jaromíra Švejdíka byly vytvořeny pro předělové dvoustrany jednotlivých kapitol. Já je využívám dále ve formě fragmentů napříč celou publikací. Pro učebnici bylo třeba také navrhnout čtyři průvodcovské postavy, a to ideálně ve stylu ladícím k Jaromírovu. Toho se zhostil ilustrátor a animátor David Izaj. Doufám, že se mi podaří citlivě zkombinovat oba styly s dalšími obrazovými materiály, kterých bude publikace plná.

Lucie Římáková se narodila roku 1986 v Telči, žije a tvoří v Praze. Vystudovala sociální pedagogiku na UTB ve Zlíně, dále vizuální kulturu se zaměřením na vzdělávání na ZČU v Plzni a následně kurz Grafický design na pražské Scholastice. Grafickému designu se věnuje od roku 2013.