O vypálené synagoze nevěděl ani majitel pozemku. Zapomenutou stavbu čeká unikátní archeologický výzkum

Kdysi se zde scházely nejbohatší továrnické rodiny, například Löw-Beerovi a Stiassni. Dnes je parcela zapomenutá, zarostlá a překvapivě nezastavěná. Pod nánosy hlíny přitom ukrývá jedno z nejtemnějších období našich dějin. Jen málokdo dnes ví, že se na pozemku nacházejí základy Velké synagogy, kterou nacisté za války vypálili – netušil to ani současný majitel parcely. O pár metrů vedle mezitím vyrostl nový hotel, a právě dění v jeho okolí znovu otevřelo dialog o důstojné připomínce nejvýznamnějšího novorománského svatostánku brněnských Židů. O oprášení příběhu se zasadil i jihomoravský zastupitel Michal Doležel, který se dlouhodobě věnuje brněnské historii a architektuře. Na místě podle jeho slov ještě v letošním roce zahájí unikátní archeologický výzkum.

Můžeme stručně připomenout historii synagogy?

Velká synagoga byla první v Brně, tedy v rámci druhé existence židovské komunity v Brně. Židé do města přišli už ve 13. století, když se zakládalo. To se ví z písemných pramenů. Také měli svou synagogu v rámci židovské čtvrti, která se nacházela kolem dnešního Římského náměstí. Židé tady bydleli do poloviny 15. století, poté byli vypovězeni z královských měst a synagoga byla zbořena. Po roce 1848 se zliberalizovala společnost v monarchii a zrovnoprávnilo se i židovství, začal velký přísun židovských obyvatel do Brna a začala se zde tvořit nová komunita. S tím samozřejmě byla spojena touha po stavbě nové synagogy. Takže už v roce 1852 vznikl spolek usilující o stavbu synagogy a bylo vybráno vhodné místo. Přestože byla společnost liberální, pořád nebylo úplně myslitelné postavit takovou stavbu v centru, takže byla vystavěna za hradbami v místech, kde vznikaly tovární objekty.

Byla vybrána dvojice vídeňských architektů Johann Roman a August Schwendenwein. Architekturou navazuje na okružní městskou třídu, která se tehdy tvořila, přestože se stavba nachází mimo ni. V roce 1855 ji dokončili a vysvětili, stavbu tvořil jednoduchý kvádr s hlavním průčelím z dnešní Spálené ulice. Dominantou bylo ono průčelí s neorománskými okny, která jsou typická pro polovinu 19. století. Roku 1855 začala sloužit, o 30 let později byly přistavěny boční věže, které zdůraznily spíš průčelí do Přízovy ulice.

Poté Židé nechali postavit synagogu přezdívanou Nová, která byla v místech Úrazové nemocnice. Poslední a dnes jediná fungující synagoga od Otto Eislera z roku 1936 v ulici Skořepka, u té se domnívám, že je i nejmladší v Československu, minimálně v Čechách a na Moravě. Ta sloužila nově příchozím z Haliče a dnešního Polska.

Přesuňme se k událostem 2. světové války. Dočetla jsem se, že tato synagoga byla velmi významnou stavbou, nebyla i proto takzvaně na ráně?

Velká synagoga byla asi nejpodstatnější pro brněnské židovské obyvatelstvo poloviny 19. a začátku 20. století, nebyla jen místem pravidelných bohoslužeb, ale i koncertů a oslav. Ikonické brněnské rodiny Löw-Beerových, Blochových, Englsmanových, Stiassných – koneckonců ta synagoga se nacházela naproti fabrice Stiassni.

Ono je hodně vžité, že synagoga byla vypálená při příjezdu Hitlera do Brna. Okupace zbytku Brna a území započala 15. března, což byla středa. Přežívá v povědomí, že to bylo vypáleno při příjezdu Hitlera, což bylo v pátek 17. března, kdy se tady zdržel pár hodin a tu synagogu rozhodně nestihl vidět, že hoří. Ona byla vypálena v noci z pátku na sobotu, z kroniky hasičů víme, že dostali oznámení o požáru někdy kolem čtvrté ráno 18. března. Nemyslím si, že to má spojitost s návštěvou Brna, ale v souladu se vzpomínkami pamětníků si myslím, že to má spíš spojitost s prvním šábesem po okupaci. Byl to první pátek, nejvýznamnější židovský svátek z hlediska té každodennosti.

Zničení tak důležité stavby muselo být zásadní…

Byl to důležitý objekt pro to židovské obyvatelstvo a, jak pamětníci zmiňovali, její zapálení v podstatě znamenalo apel pro legální útoky na židovské obyvatele, demonstrace. A už taky v těch dnech spousta židovských obyvatel spáchala sebevraždu. Zapálení zapadá do širšího rámce všeho, co se dělo v Německu a Sudetech a postupovalo dál. Během Křišťálové noci v listopadu 1938 se začaly vypalovat synagogy v rakouských a německých městech, ale i v Sudetech – v Opavě, Mariánských Lázních…

Od nacistů docházelo k útokům i na obchody a obyvatele, ona to vlastně byla ze strany nacistického aparátu zkouška, jak na to bude reagovat veřejnost. Ukázalo se, že reakce veřejnosti, v podstatě i mediální, byly vlažné. V listopadu 1938 bylo ještě na titulní straně Lidových novin, že synagogy hoří, asi by nikoho nenapadlo, že o půl roku později se to stejné stane i v Brně. Ale obyvatelstvo tomu nevěnovalo až takovou pozornost.

Po tom 15. březnu se to plynule rozlilo do nově okupovaných částí, byly zapalovány další synagogy. Ty, co nebyly vypáleny, byly nacisty zlikvidovány. Přestalo se v nich sloužit a často se pak v novinách objevovaly články o tom, co s těmi budovami: některé se přeměňovaly na sklady, jiné na muzea, tělocvičny… Některé se řízeně demolovaly. Po válce ten osud taky nebyl nejšťastnější, synagogy se dál likvidovaly, bratislavská je toho příkladem, nebo ta v Bzenci, i ta nová brněnská byla zlikvidována v roce 1985. Do roku 1989 byly z pohledu většinové společnosti trošku přítěží.

Na pozemku ale dodnes nic nestojí, což je z pohledu Brna i možných spekulantů poměrně unikátní…

Ještě v roce 1943 se o pozemku psalo jako o hromadě sutin, téhož roku přešel pozemek pod majetek města, asi s cílem tam něco postavit, ale na to už za války nedošla řada. Po válce se objevil názor synagogu znovu postavit, ale pak kvůli dalším událostem i zdrcení komunity k tomu nikdy nedošlo.

Pozemek byl později vrácen Židovské obci brněnské, není známo přesně kdy, v 90. letech parcelu určitě vlastnila, ale prodala ji. Tím, jak po roce 1989 přešly majetky v restitucích pod židovskou obec, a tím, v jakém byly stavu, navíc ta obec měla tehdy starost především o komunitu, tak potřebovala generovat finance. Byť byl tento pozemek klíčový, tak ho prodali. Od té doby jej vlastnili různí majitelé, v současnosti ho vlastní společnost Brno Property Development.

Dynamika prodeje a stavební aktivity a také to, že hned na sousední parcele je postaven nový hotel stejným vlastníkem jako pozemek synagogy, nás přiměly k rozhodnutí, že bychom chtěli předejít tomu, aby se tam něco postavilo nehledě na historii a totálně se zlikvidovaly ty základy.

Takže to načasování a zájem o připomenutí místa a budoucí práce podnítilo dokončení hotelu? Nebo co bylo hlavní motivací?

Motivovala nás jednak stavba hotelu, protože tato parcela už zbývá jako poslední nezastavěná. Navíc oproti starému územnímu plánu, kde byl pozemek vedený jako park, který tam vznikl v 50. letech docela náhodně, je v novém územním plánu veden jako parcela stavební. Asi tehdy nevěděli, co po válce s tou parcelou. Víme z leteckých fotek, že tam byla prostě cestička a záhonek. To se asi propsalo i do územního plánu, který to respektoval i po roce 1989.

Nový statut stavební parcely je asi správný, je to poslední vykousnutý pozemek, zub na jinak zastavěném bloku ulic Přízovy a Spálené. Tím, jak se stavební aktivity v blízkosti hodně rozjely, jsme dostali motiv jednat s majiteli, jestli mají něco v plánu a v jakém horizontu. Chtěli jsme se pobavit i o tom, zda a v jaké formě by byli ochotni přistoupit k připomínce místa. Tehdy započaly debaty, ústící až k memorandu.

Věděli o historii té parcely?

Oni to netušili, že místo má takové dějiny. Další spoluprací se názor na ten prostor i pro ně čím dál víc obohacuje. Poprvé jsme se s nimi setkali s předsedou židovské obce Jáchymem Kanarkem na jaře minulého roku. Musím ale říct, že od začátku je s nimi naprosto skvělá spolupráce, jdou tomu naproti. Přistupují k tomu otevřeně, čelem, a vyústilo to v Memorandum o projektu trvalého připomenutí Velké synagogy.

Prozradili jejich plány s pozemkem?
Ve chvíli, kdy jsme tam přišli, tak neměli zatím v plánu s tím nic dělat. Tuhle parcelu měli zatím ve stavu budoucího řešení, ale i tím, jak jsme za nimi přišli, se začali prostorem zabývat a navázali spolupráci s architektonickým studiem k řešení budoucí zástavby. Což se bude asi ještě vyvíjet. V horizontu několika let pravděpodobně k zástavbě dojde, ale s tím, že by se do té nové budovy měly dějiny propsat.

Takže jste záležitost uvedli do chodu právě v čas. Co se mezitím v místě bude dít?

Dění zahájí výstava 18. března jako upomínka vypálení synagogy. Bude mapovat historii synagogy, ale nejen jí — bude mít vhled do kontextu útoků na synagogy v Rakousku, Čechách a na Moravě, bude ukazovat, že se to dělo podle stejného scénáře.

Jaký byl ten scénář?

Téměř vždycky je vypálily nacistické oddíly, které se tam vloupaly a naházely zápalné lahve, přivolaným hasičům nebylo umožněno hasit, maximálně zachraňovat nebo polévat vodou okolní budovy, aby se plameny nerozšířily dál. Na tom kontextu se ukazuje, že to byla řízená věc, ke které většinová veřejnost přihlížela nebo před ní zavírala oči. Výstava bude umístěna na panelech kolem prostoru bývalé synagogy.

A kromě výstavy?

Ještě v březnu se na tom místě zahájí archeologický výzkum, což je zásadní věc, která se tam bude dít asi dva měsíce. Slibujeme si, že odkryje minimálně základy synagogy, a vzhledem k tomu, že se s tou parcelou nikdy nic nedělo a sutiny byly částečně odklizeny, je možné, že se objeví fragmenty, kamenné články nebo části ohořelého interiéru. S tím bychom pak chtěli ještě pracovat s majiteli parcely na nějaké prezentaci v budoucnu.

A 15. května se tam na troskách uskuteční pietní akt, chceme tam znovu dostat bohoslužebný charakter. Uskuteční se tam prohlídky i v rámci Open House a v srpnu Štetl fest. Přijedou i potomci brněnských rodin, potomci Barucha Plačka, který byl rabínem v té synagoze. Příběhy bude připomínat i poeziomat, který tam bude umístěn trvale.

Až se postaví dům a nějak se upraví prostranství kolem, tak se synagoga i fragmenty vtisknou do okolí nového objektu.

Jak moc je vlastně historie vypálených synagog zkoumaná? Přece jen většina pak asi ustoupila dalším budovám.

Ten archeologický výzkum bude poměrně unikátní, jediný takový se odehrál v Mariánských Lázních. Po synagoze tam v centru taky zůstala nezastavěná parcela, soukromý majitel chtěl stavbu také připomenout a odhalil základy — myslím, že to je vlastně jediný výzkum tohoto typu u nás.

Pořád je to ojedinělá věc – uskutečnit v předstihu výzkum, aby nám odhalil informace a mohli jsme s těmi základy něco dělat. Obvykle jsou záchranné archeologické výzkumy vedeny těsně před zahájením stavby a už s hotovým projektem. Když se tam pak něco najde, tak s tím nejde moc pracovat, viz třeba Janáčkovo kulturní centrum. Tady to děláme několik let předtím, i s ohledem na důležitost toho místa a také proto, abychom věděli, s čím počítat.