Cítil jsem úctu k tradici a chtěl jsem to udělat retro, ovšem ne to budovatelské, říká o vizuálním stylu Závodu míru Tomáš Drobisz

BRNO – Letošní ročník mezinárodního Závodu míru se jede na čtyři etapy od 29. května do 1. června jako Grand Prix Jeseníky. Kdysi největší amatérský cyklistický závod ve východní Evropě přežil svoji smrt, aby se v roce 2013 vrátil jako závod národních týmů cyklistů do 23 let. Náročný jesenický terén zaručuje výbornou prověrku na World Tour, takže tam národní reprezentace posílají své nejlepší jezdce. Součástí moderní transformace tradičního podniku je bezesporu i současný vizuální styl, o nějž se postaral Tomáš Drobisz z digitální marketingové agentury X Production. 

Závod míru je tradiční podnik, kam jste chtěl původní filozofii posunout?

Závod míru vznikl po druhé světové válce s účastnickými zeměmi Československem, Polskem a Východním Německem. Zaštiťovalo jej SSSR a jak název napovídá, mělo to být o bratrství, aby se předešlo válce. Designy byly různé a dokonce i původní název zněl jinak (Slavjantour, pozn. red.). Tradice tam byla tedy dlouhá, ale byla zalepená bolševismem a budovatelstvím. 

Po revoluci závod postupně zanikl, dokud jej neupgradovali do soukromého podniku bez státní supervize. My jsme se k zakázce dostali, když do závodu vstoupila Sazka. Byla to velká výzva, udělali jsme si vnitřní soutěž, kdo přijde s lepším nápadem. Nevím, jak k tomu přistupovali ostatní, ale já jsem k tomu měl úctu, věděl jsem, že má Závod míru velkou tradici. Snažil jsem se, aby to vypadalo tradičně, trochu retro, aby to vypadalo jak ze 60. let. 

Bylo snadné vytvořil současný vizuál?

Mě cyklistika baví. Chtěl jsem udělat něco srovnatelného s Tour de France, aby to mělo nosnou vizualitu. Taky jsem tam pořád chtěl mít tu pro Závod míru tradiční věc – holubici. Byli jsme na dobré cestě a cítili, že už to skoro máme, pak jsme se ale dostali do slepého místa. Přizvali jsme si tedy na pomoc Kubu Rafaela (MC Gey, pozn. red.). On u nás funguje jako kreativec, je výborný nakopávač, protože se dívá na věci z jiného úhlu. Podíval se na to a přišel s něčím, co nás nenapadlo. Použil figurativ, tedy holubici, přímo do typologie. To byl game changer. Proto taky Kubu uvádím jako spoluautora, protože bez něj by to nebylo takhle dobré. Ta holubice je natolik nosná, že ji používáme i samostatně. Používá se tedy jak figurativ samotné holubice, tak holubice jako integrální součást logotypu.  

To je super na práci v týmu. Když mám možnost, radši vždy pracuji v týmu, kde lidi přináší myšlenky, a na nich se to staví dál. Občas se sice dostaneš do slepé uličky, ale ten proces mě na tom baví. Když dojdu do stavu, kdy si nevím rady a podívá se na to někdo další a řekne: „hele, co to udělat takhle”, tak to může být ten poslední dílek skládačky, který tomu chyběl. Funguje to mnohem líp, než když si myslíš, že to vezmeš hrdinsky na vlastní bedra a utáhneš celé. Je důležité nebrat ty věci smrtelně vážně, nejsme NASA, abychom museli přistát na měsíci. Mělo by to být zábavné a když se u toho bavím já, můžu to zábavné předat dál. 

V jakém stavu je váš vizuální styl dnes?

Ze začátku jsme měli ambici, že bychom to dělali kontinuálně, každý ročník. To ale nakonec nedopadlo. Dodali jsme jim tedy manuál, který si aplikovali na exekuční věci sami. O tom ta komerční práce ale bývá, zákazník si s prací pak naloží, jak usoudí. Naštěstí jsme jim dodali silnou identitu, která se jednoduše aplikuje. Letos se pojede 12. ročník, závod funguje a naši identitu používají tak, že recyklují, co jsme jim navrhli. Logo se používá, barevnost, písmo. Mění se jen ročníky, datum, místo a jména hlavních hvězd. Vlastně je to ale pro grafika dobrá zpráva, když se povede vytvořit dostatečně silnou identitu, takže ji není třeba výrazně měnit. 

Jaké je pro vás pracovat na sportovní tématice?

Baví mě dělat identity. Je to pro mě zábavná záležitost, protože se do toho dá dostat spousta nápadů. Ať už jde o sport, nebo byznys, vždy je to korporátní identita, kde se vymýšlí, jak se to bude různě aplikovat. Rozdíl je nakonec jen v těch aplikacích, a když jde o závod, identita se aplikuje na něco, co se normálně nedělá. Většinou se exekuce korporátní identity projeví na firemních merkantiliích, jako jsou hlavičkové papíry, webové stránky. Pak je marketing, který je sice různorodější, ale obecně stojí na billboardech a podobně. Tady to bylo o to šťavnatější, že jsme dělali brány pro závod, mantinely, dresy, doprovodná auta. To bylo zábavné.

Proto mě identity baví, protože je v nich různorodost. Pokaždé je to jiné, ačkoliv to musí být v základu vymyšlené tak, aby se to dalo dobře aplikovat, a aby byla ta identita tak silná, že člověk s manuálem v ruce ví, co s tím má dělat. Aby neměl zbytečně prostor pro vlastní kreativitu. Já sice nemám rád dogmata, takže ocením, když to někdo posune ještě dál, ale základ vždy musí mít pevný. Musí to stát na pilířích – logu, písmu, barevnosti, tone of voice… Když jsou pevné pilíře, dá se na to postavit ledacos a pořád to funguje.

Jak naciťujete identity?

Vždy hledám, z čeho to vychází. Něco se dá vytěžit z klienta. V zásadě rozhoduje, jestli se vytváří úplně nová identita a stačí se držet požadavků klienta, nebo jde o rebranding, kde navazuji na historickou hodnotu jako právě v tomto případě. Přistupuji k tomu tak, abych nešel úplně jinou cestou, protože mám k té minulosti úctu. Tady byla minulost složitá, ale pořád je to cyklistický závod. Proběhla dlouhá pauza a po ní byla výzva se vypořádat s tím, že to měl každý spojené s bolševikem. My jsme chtěli udělat retro, ale ne to budovatelské retro. Holubice byla jediné, co tam zůstalo. 

Přišel jste někdy s identitou, o níž klient nevěděl, dokud jste mu ji neodhalil?

Teď jsme zrovna měli schůzku, kdy jsme si dávali s kolegyněmi feedback na identitu, kterou jsme dělali. Vysvětloval jsem jim, že úkol nás jako designérů je vždy ctít zadání, ale zároveň musíme klienta překvapit. Vždy by tam měl být moment překvapení, protože klient to sice chce podle sebe, ale mnohdy je tak focusovaný, že je v tunelovém vidění a postrádá představivost nebo odvahu vidět se i nějak jinak. A to je právě náš úkol. Klient má dělat dobře svůj byznys a my ho máme pochopit a posunout někam dál. Kdybychom slepě dělali, jen co po nás klient chce, nebyla by v tom žádná přidaná hodnota. Dnes si to může podle sebe udělat s umělou inteligencí v Canvě. Náš úkol je se na to podívat nezávislýma očima a najít jiné úhly pohledu. 

Od klienta to zároveň vyžaduje určitou odvahu. Ne každý má koule udělat to úplně jinak, ale když jim to předvedeme, bývají překvapení a líbí se jim to. Nejlepší je, když se povede nápad tak silný, že klienta strhne, a sám začne navrhovat aplikace. To je nejlepší scénář. Identita je často o myšlence. Dnes je hodně populární tone of voice, to je právě ta myšlenka. Není to jen o formě a balení. Ta věc uvnitř musí komunikovat sama o sobě. 

Tomáš Drobisz aka Drobek aka Tvůrce je rodilý Brňák, v reklamě je přes 20 let a má za sebou práci pro značky jako TEDx, HC Kometa, Větrné Mlýny nebo Horsefeathers. Je podepsaný pod řadou vizuálních identit značek jako jsou Ajala Chocolate, Závod míru nebo Nálevna. Má cit pro značky s charakterem a rád jim dává tvář, která vydrží déle než jedno marketingové „kvartálko”. I po letech v oboru zůstává nohama na zemi. Profesionál, co se nebere zbytečně vážně, a taky člověk, který věří, že život je LEGO – nejlepší věci totiž vznikají, když máš dost dílků, trochu chaosu a chuť tvořit.

X Production