Chtěli jsme saunu dostupnou pro studenty, ale veřejná funkce narazila na legislativu, říká o oceněném projektu Jana Vojtěška Skálová

BRNO – Ateliér Design-build je na Fakultě architektury výjimečný tím, že to v něm architektonickým návrhem nekončí. Studenti mají možnost projekty nejen navrhnout, ale také vlastnoručně realizovat. Tento přístup není na fakultě běžný – většinou se jedná spíš o samostatné iniciativy, letní školy nebo workshopy. O to větší energii, nadšení a nasazení museli do realizace všichni vložit. Vedoucí ateliéru Kristýna Smržová udala aktuálnímu semestru téma design and material reuse. Zapsali se i Jana Vojtěška Skálová s Martinem Kuběnou a Janem Bílkem s projektem studentské sauny, za nějž si nakonec odnesli cenu Bohuslava Fuchse za jeden z nejlepších semestrálních projektů. Rozhovor a komentovanou prohlídku nám poskytla Jana Vojtěška Skálová.

Proč jste se rozhodli navrhnout a postavit saunu?

To téma nás tři spojuje. Já saunování zbožňuji, Jan Bílek byl na Erasmu ve Finsku, teď to má boom, ale štve nás, že je to tak drahé. Měli jsme jasnou motivaci postavit saunu dostupnou pro studenty. Aby ji mohli užívat zdarma, nebo za zvýhodněnou cenu, ale vážně zvýhodněnou, ne jak tady mají studentské vstupné  za 400. Chtěli jsme to změnit a udělat v Brně veřejnou saunu, kam by mohli chodit studenti. To se nám ale rozsypalo.

Jak to?

Nejjednodušší cesta k takové veřejně dostupné sauně je udělat ji mobilní, takže není klasifikovaná jako dlouhodobá stavba. Jenže valníky jsou hrozně drahé a na to jsme neměli peníze. Na fakultě jsme ji umístit nemohli, protože by se tím stala veřejnou saunou, na kterou se vztahují přísné legislativní podmínky. Musela by splňovat hygienické normy, mít konkrétní parametry, ochlazovnu, šatnu. Musela by projít procesem stavebního povolení, což bychom během jednoho semestru nestihli. Taky to nešlo moc dohromady se naším zadáním material reuse, z 92 % jsme ji postavili z recyklovaných materiálů. 

Nabízela se možnost ji umístit na soukromý pozemek. Hledali jsme místo u vody, u lomů, u různých poříčních podniků, ale vždy to ztroskotalo kvůli legislativním problémům, nebo přehnaným nárokům. Je to naše první realizace, jsme studenti a nedokázali jsme úplně odhadnout, jak se nám to podaří. Nakonec jsme museli od myšlenky zpřístupnit to všem ustoupit, protože to bez finanční podpory nebylo možné realizovat. Naše sauna je mobilní a našli jsme soukromého investora, jemuž se převeze na zahradu. 

Takže postavit saunu není takový problém, jako ji zlegalizovat pro veřejné užití? 

Jsou to dvě odlišné věci. Na zahradě je to drobná stavba do 40 m², kde není potřeba stavební povolení, takže si tam můžete dělat, co chcete, samozřejmě by to mělo být požárně bezpečné. Ale vztahují se na to pravidla asi jako na pergolu s krbem. Veřejná stavba však představuje srážku s legislativou.

Když nám nevyšla původní myšlenka, řekli jsme si, že bychom mohli demonstrovat, co si může každý postavit u sebe na zahradě. Přijde mi, že všechno s přídomkem saunové, se prodává s přirážkou. Přitom sauna nemusí stát tolik a dá se udělat z různých materiálů, které se dají sehnat ve sběrných dvorech nebo se vám třeba povalují po zahradě. 

Z čeho jste saunu postavili?

Téma ateliéru bylo design and material reuse. Na začátku jsme tedy neměli místo, ale ani materiál, ani peníze. Začali jsme shánět. Jako první materiál zadarmo jsme sehnali palety v neomezeném množství, to nás povzbudilo. Udělali jsme z nich opláštění sauny a rozebírali jsme je na materiál. Ale pozor, toto je možné jen v případě palet s tepelnou ochranou bez chemického ošetření. (V sauně je třeba hlídat, aby se nevypařovaly toxické látky.) Palety jsou podle toho cejchované, my jsme to ještě osobně testovali. Kus dřeva z palety jsme dali do trouby. Kdyby smrdělo, bylo by chemicky ošetřené. To naše vonělo, tak jsme jím saunu obložili.

Sauna stojí na konstrukci nosného kvádrového rámu, dřevo na něj nám leželo na fakultě. Do rámu jsme vestavěli podlahu z cementotřískových desek Cetris, které jsme dostali sponzorsky. Šlo o vadné kusy. Cetris desky jsou voděodolné a nehořlavé, tak jsme jimi vyložili i kout kolem kamen a prostupku komína, bezpečnost byla naše priorita. Podlaha je izolovaná polystyrenem a celou saunu obaluje ochranná vrstva hydroizolace. 

Hlavní myšlenka našeho návrhu sauny je, že zvenčí se to tváří jako nenápadná stavba, ale když vejde člověk dovnitř, má se cítit jako v jeskyni. Celé to má imitovat archetypální prostor, který má člověk v sobě geneticky zakódovaný, že se v něm cítí bezpečně. Interiér je poskládaný z trojúhelníků, které mají evokovat krápníky. Jsou tam různé hry s rohy, že na horní lavici nemusím být vidět ze dveří, nebo ze dveří nevidím okno, vnímám jen světlo. 

Vnitřní konstrukce je ze dřevěných latí 60x40 mm, které jsme taky našli na fakultě, a stavět ji byla náramná zábava. Začali jsme od podlahy, vynášeli jsme trojúhelníky a postupně to rostlo až v takovou kostru. Zateplili jsme ji minerální vatou, kterou jsme sehnali zadarmo jako odpad určený na skládku. Následovala aplikace reflexní folie. Ta je v saunách nesmírně důležitá. Je to parozábrana, která vnitřní teplo odráží zpátky dovnitř místnosti a dělá saunu saunou, bez ní to nejde. Musí se dělat naprosto těsně bez jakýchkoli škvír nebo úniků. Nařezali jsme 27 trojúhelníků z hliníkové folie a pak jsme to přelepovali speciální hliníkovou páskou, aby nebyly netěsnosti. Spotřebovali jsme jí asi 300 metrů. 

Po reflexní folii nastala největší sranda. Dozvěděli jsme se, že je potřeba dilatovat vrstvu reflexní folie a vrstvu obkladu - musí mezi nimi být latě, aby prkna neležela přímo na fólii, ale byla mezi nimi mezera. Udělali jsme tedy latě, a potom začal obklad. To byla práce na čtyři dny v mnoha lidech. Prkna jsme vzali z rozebraných palet, museli jsme jich rozebrat asi 25, bylo to dost namáhavé. Ovšem dřevo na posezení v potírně jsme koupili v bazarovém výprodeji saunového dřeva. Vhodné jsou pro to severské jehličnany jako modřín nebo smrk a nejlepší je měkké tropické dřevo abachi, které se nám podařilo výhodně pořídit. Středoevropské jehličnany nejsou vhodné, protože pouští smůlu, a nechcete si přilepit zadek k sauně pryskyřicí. 

Dveře stejně jako trojúhelníkové okno jsou z polykarbonátu. Ten jsme koupili, oproti sklu je levný. Hodil se nám, protože vpouští takové tlumené světlo a není přes něj úplně vidět. Okno se otevírá dovnitř, a protože musí být dřevem vytápěná sauna větratelná, spolu s mezerou pod dveřmi umožňuje rychlé příčné větrání. Kamna si vzduch přitahují, potřebují ho nasávat, jinak by si ho brala z místnosti. Použili jsme kamna z kamarádovy dílny, jsou hodně stará a nebudou tady moci být úplně na dlouho, protože by se při tak intenzivním užívání brzy rozpadla. Pro dlouhodobé užívání pak bude potřeba pořídit skutečná saunová kamna na dřevo.  

Střecha je z recyklovaných trapézových plechů (vlnitých, pozn. red.), což je opět recyklovaný odpad, ale nevystačily nám, tak jsme museli dva koupit. Kromě abachi jsme měli všechno dřevo zadarmo z palet a snad největší položka, již jsme museli zaplatit, byl komín. Asi by šel sehnat nějaký starý, ale chceme, aby ta sauna fungovala dlouho a bezpečně, tak jsme investovali do nového. Celkem nás to celé vyšlo na 25 tisíc, což je hodně dobrá cena. Je to pro čtyři sedící, nebo dva ležící. 

Stavěli jsme ji 16 dní, z toho jsme tři dny rozebírali palety, ale pomáhalo nám s ní hodně lidí. Předně musím zmínit vedoucí ateliéru Kristýnu Smržovou, jejího kolegu z ateliéru Kobra Michaela Gabriela a mého přítele Honzu Prokše, který dorazil pomoct vždy, když to hořelo (smích). 

Neměla jsem žádné zkušenosti s realizací takové stavby, naučila jsem se díky tomu řezat se všemi typy pil a používat nářadí, které jsem předtím ani neznala. Myslela jsem si, že to uděláme víc punkově, nakonec jsme to zvládli překvapivě správně a precizně. S materiálem to ale nebylo tak jednoduché, jak jsem čekala. Dřív stačilo zajít do sběrného dvora a vybrat si, dnes to ale zákon neumožňuje. 

Bc. Jana Vojtěška Skálová (*2001, Jihlava) je studentkou magisterského programu Architektura a urbanismus na Fakultě architektury VUT v Brně. Absolvovala osmileté gymnázium v Jihlavě. Věnuje se tématům udržitelnosti a navrhování architektury, která v sobě spojuje estetickou kvalitu a praktické využití. V minulosti spolupracovala v rámci školního ateliéru na návrhu interiéru knihovny ve Stošíkovicích na Znojemsku, který byl následně realizován. V roce 2025 získala spolu s týmem ocenění Bohuslava Fuchse za návrh a realizaci studentské sauny v rámci ateliéru Design & material re-use.

30603061306230633064306530663067306830693070307130723073