Ve městech mizí textilní továrny z 19. století, nám přišlo správné ji zachovat, říkají o kulturním centru Miza Rusina Frei architekti

PRAHA – Starosta Moravské Třebové Pavel Charvát o Mize mluví jako o budoucím srdci města, oživení komunitního života, jež přiláká návštěvníky z širokého okolí. Kulturní centrum dá v bývalém průmyslovém areálu prostor také stávajícím institucím, což uvolní jejich místa na zámku a v muzeu, které budou moci rozvíjet svou nabídku a stát se atraktivnějšími pro turismus domácí i zahraniční. Miza má nabídnout škálu aktivit pro všechny věkové skupiny, mohla by přilákat i nové obyvatele a bude představovat významný ekonomický stimul s multiplikačním efektem. Podrobnosti nám sdělili autoři architektonického návrhu Martin Rusina a Martin Frei.   

Na jaké architektonické dědictví v Moravské Třebové navazujete?

Martin Rusina: Je tam vrstva průmyslového dědictví, které utvářel rozvoj textilního průmyslu v 19. a 20. století. Jedná se původně o bývalou textilní továrnu, jednu z mnoha, které tam jsou. Kromě toho se lze vztahovat i k dalším kulturně historickým vrstvám. Město má pěkně zachovalé historické centrum a renesanční zámek. Kulturní centrum tak bude urbanistickou protivahou historickému náměstí. Bude od něj v dochozí vzdálenosti, situované vedle parku s Městským muzeem.

Nebylo by jednodušší továrnu strhnout a postavit to úplně znova?

Martin Frei: Původně jsme se takovou variantou zabývali, ale po návštěvě místa nás síla industriální památky a souvislost s celým průmyslovým dědictvím Moravské Třebové přesvědčila, že by to byla škoda. Nota bene to není vůbec potřeba, protože do objemu bývalé textilky se kulturní centrum krásně vejde. Navíc získá charakter, genius loci industriální památky. Bourání by nám přišlo jako ohromné plýtvání prostředky, energií. 

Martin Rusina: Probíhá tam to, co v mnoha jiných textiláckých městech, kde továrny z druhé poloviny 19. století mizí. Ještě před 40 lety patřily do obrazu města, teď se ztrácí a může se stát, že za dalších 30 let po nich nezbyde ani památka. Přišlo nám správné tu továrnu zachovat, protože může skončit jako jedna z mála posledních připomínek průmyslového období, které trvalo třeba 150 let. 

Miza bude v pěší dostupnosti, zároveň tam má být i záchytné parkoviště, bude se do Mizy dojíždět?

Martin Frei: Kulturní centrum nemá být jen pro úzký okruh obyvatel, ale má fungovat pro celý region. Nebude se tam tedy dojíždět jen auty, ale i autobusy a vlaky. Je to poblíž autobusového nádraží a dá se tam bez problémů dojít i z vlakového. 

Martin Rusina: Parkoviště nebude nějak gigantické, bude odpovídat potřebám daného provozu. 

Naposledy měla být v areálu mlékárna, jak se na něm podepsala a jak bude náročné industriální prostředí uvést do uživatelné podoby?  

Martin Rusina: Do 90. let tam byl textilní průmysl, poté se účel změnil na zpracování mléčných produktů, ale v posledních letech to bylo prázdné. Zatékalo do střechy, takže se dřevěná konstrukce už nedá zachránit a bude potřeba do toho zasáhnout mnohem razantněji. Postaví se nová střešní konstrukce, ale snažíme se zachovat celkový vzhled objektu – charakteristické pilovité střechy, obvodové zdivo, původní litinové sloupy. Pak je tam ještě budova původní kotelny, kde býval parní stroj, a ta bude z větší části zachována. Chystáme se, že ji zbavíme pozdějších přístaveb a areál se snažíme otevřít do parku. 

Jaký je váš největší zásah do struktury? Nový veřejný prostor?

Martin Rusina: Je to tak, mlékárenský průmysl to vedl jako uzavřený areál bez přístupu veřejnosti, a když se mění funkčnost objektu na kulturní centrum, tak ho naopak otevíráme. Bouráme ploty a celý areál zprůchodňujeme pro pěší.. Vznikne také urbánní zahrada pro veřejnost v části průmyslové haly, pro niž nemáme využití. Nejzásadnější zásah je tedy skutečně ono zpřístupnění a následně vestavba hlavního multifunkčního sálu. To je objem, který potřebuje patřičnou výšku, abychom dokázali zajistit užitnou hodnotu pro kulturní centrum, takže  bude vystupovat nad úroveň střešní roviny. Přitom ale stále respektujeme původní tvarosloví.

Jak si mám představit urbánní zahradu?

Martin Frei: Vznikne v bývalé tovární hale, která nemá střechu a zachované jsou tam jen obvodové stěny a sloupy, které vynášely střechu. Je to uzavíratelný prostor se zpevněnými zazeleněnými plochami navázaný na kulturní centrum. Až to bude celé hotové, bude urbánní zahrada sloužit jako jeho venkovní část, kam bude situována kavárna s celoročním provozem. Bude sloužit ke kulturním akcím, uměleckým instalacím a dalším aktivitám navázaným na kulturní centrum. 

Martin Rusina: Gymnázium tam chtělo chodit na venkovní výuku. Ještě má být v areálu kulturního centra takové rodinné, resp. mateřské centrum, které by ji mohlo taky využívat. 

Martin Frei: Možnost uzavírat zahradu zajišťuje, že půjde o kultivovaný prostor chráněný před vandalstvím poskytující bezpečný prostor pro všechny generace. 

Návrh je rozvržený do na sebe nezávislých etap, která je nejdůležitější?

Martin Rusina: Etapizaci jsme s městem ještě upravovali. V první etapě nyní vzniknou  veřejné venkovní prostory. Nejdůležitější bude ale vlastní kulturní centrum. Další etapa může být kino, které bude umístěno v kotelně parního stroje a pak samostatná novostavba knihovny. 

Martin Frei: Kulturní centrum je samozřejmě nejdůležitější, ale velké pozitivum je, že i zástupci města přišli na to, že bude dobré do toho území zvát lidi a zapojovat veřejnost. Na to už cílí ono zpřístupnění areálu urbánní zahradou. Lidé se tam naučí chodit za kulturou a za zábavou. Je důležité na tom pracovat už teď. Tomu přispívá i nová vizuální identita a jméno Miza. 

Jak těžké bylo transformovat industriální architekturu na současné standardy?

Martin Frei: Vždy je to hledání kompromisu mezi současnými požadavky a zachováním původních prvků a charakteru. 

Uvažovali jste o začlenění bydlení, jak to dopadlo?

Martin Frei: Původně jsme to zvažovali ještě v soutěži. Po další práci na projektu vykrystalizovala potřeba tam mít ubytování využitelné například pro rezidenční programy různých kulturních souborů a podobně. To je v současnosti umístěno do prostoru podkroví strojovny. 

Původně jste zvažovali i startovací byty, přijde mi to jako dobrá kombinace?

Martin Rusina: Taky nám to původně přišlo jako dobrá kombinace. Po rozhovorech s investorem ale vyplynulo, že startovní bydlení tam není vhodné. Pokusili jsme se bydlení v místě zachovat alespoň formou těch rezidencí. Když jsme cestovali v zahraničí, vídali jsme takové případy, kde to tak fungovalo. Umělci se pak podílí na dění v centru a na kulturním programu. 

Snad nejvýraznější tahák Mizy bude komín, který bude sloužit jako retenční nádrž?

Martin Rusina: Komín tam byl do 90. let a přišlo nám, že by bylo dobré, kdyby se obnovil. Bude to landmark toho centra. Zároveň jsme mu ale hledali i praktické využití. Bude to něco jako vodojem. V areálu je velká plocha střech, z níž budeme sbírat dešťovou vodu, a tu využijeme na zálivku a splachování v kulturním centru. Ještě uvažujeme, že by z komína mohla být pěkná vyhlídka na město, tak řešíme, jestli se ji ještě podaří do návrhu integrovat.

Martin Rusina se narodil roku 1974 v Praze, vystudoval FA ČVUT a AVU v Praze. Od roku 2013 je partnerem v Rusina Frei architekti.

Martin Frei se narodil roku 1981 v Praze, vystudoval FA VUT v Brně. Od roku 2013 je partnerem v Rusina Frei architekti.