Řeka je nastavená tak, aby se mohla chovat přirozeně a vyvíjet se, říká o brněnské náplavce spoluautor Miroslav Korbička

BRNO — Náplavka je konečně otevřená. Sice zatím provizorně, ale kolaudace by měla proběhnout každým dnem. Protipovodňová opatření a kilometry pěších a cyklistických stezek za bezmála dvě miliardy mají být podle ředitele Kanceláře architekta města Brna Jana Tesárka historický počin na úrovni stržení středověkých hradeb. Stavba totiž zásadním způsobem mění působení Svratky ve městě a dělá z ní rekreační zónu a praktickou komunikační trasu. Veřejnost už byla na náplavku řádně natěšená a první ohlasy jsou bouřlivé. Co na dlouholetý projekt říká člen autorského týmu Ivana Rullera Miroslav Korbička?  

Jak jste se dostal k projektu brněnské náplavky?

U profesora Rullera jsem dělal už diplomku a po škole jsem s ním spolupracoval na řadě soutěží. Soutěžili jsme asi 10 let, zkoušeli jsme, co se dalo dnem i nocí. Soutěž na přírodě blízká protipovodňová opatření v Brně jsme nakonec vyhráli ve spolupráci s architekty Milošem Trenzem, Petrem Valíčkem. O vodohospodářskou část se postaral Václav Čermák, to byla velice důležitá složka protipovodňových opatření.

Bylo pro nás až nečekané, že se nám to tak podařilo. Uspěli jsme díky konceptu otevření obou břehů veřejnosti a důslednému oddělení tras pro chodce a cyklisty. Porotu přesvědčila hlavně vysoká rekreační hodnota návrhu a prostupnost územím.

Jak těžké bylo sladit rekreační a protipovodňové funkce, nejsou v podstatě protichůdné?

Je to tak. Bylo to o hledání kompromisů. Velké téma byla třeba zeleň, o níž se teď hodně mluví. Do aktivní záplavové zóny bylo velmi složité začlenit stromy. Pracovali jsme s různými hladinami povodňových vln – jednoletá, pětiletá, padesátiletá a stoletá voda, a do určité úrovně se stromy ve větší míře prostě nemohou umístit. 

Do projektu zasahuje mnoho aspektů – dotčené orgány, Povodí Moravy, investor. Důležitá byla i otázka údržby, to bylo velké téma, kdo a jak se bude o dílo starat. Současně jsme museli zohlednit požadavky Bkomu na materiály a provedení stezek. Náš koncept vycházel z kontinuity vedení linií, prostupnosti územím a bezbariérovosti – křižovatky podjíždíme, a ten se od vítězného návrhu podařilo zachovat. Od začátku byl nastavený směrem, který politici podporovali, takže ho nebylo těžké udržet. 

Krásný moment je, když si projdete od kolonády proti proudu ten přechod z urbanizované městské náplavky vstříc přírodě, která se víc a víc otevírá. To byl taky jeden z našich konceptů, jak ke stavbě přistupovat urbanisticky a krajinářsky. 

Jak funguje protipovodňové opatření?

Základem byla hladina stoleté vody neovlivněné přehradami – tedy průtoku kolem 395 m³/s.  Museli jsme navrhnout opatření, aby bylo koryto kapacitní. Zvýšili jsme hrany a hráze, zároveň náš koncept ochrany počítal s odbouráním stávajících stěn z regulace z 19. století. Zkapacitněním koryta řeky jsme vytvořili jsme mnohem větší prostor pro vodu. Velký problém jsou mosty, s těmi jsme ale nemohli pracovat. Nejnáročnější byl most na Vídeňské, za kterým vzniká při velké vodě vzdutí, takže jsme tam museli výrazněji zvýšit stěny. Cílem bylo umožnit co nejrychlejší a nejplynulejší odtok povodně z města.

Navrhli jste přírodě blízká protipovodňová opatření, obsahují i kontrolované rozlivy?

Na ty bohužel nebyl ve městě prostor. Hodily by se, dělá se to tak, ale tady to šlo jen na začátku úseku, kde se nám u Favoritu podařilo prosadit mokřad. Pan Čermák za něj hodně bojoval. Funguje jako menší retence, která sice nezachytí metry, ale decimetry určitě ano. Rádi bychom mokřad navrhli větší, ale naráželi jsme na omezení daná budoucím tunelem velkého městského okruhu. V intravilánu jsou limity vždy výrazné – technická infrastruktura, majetkoprávní vztahy, budoucí rozvoj města.

Jak jste se účastnili realizace a hlídali projekt?

Po vítězství v soutěži jsme přizvali ateliér A Plus a.s. a vodohospodářskou firmu Šindar s.r.o. Vzniklo tak sdružení Svratka, které celou stavbu projektovalo. Všechno jsme řešili jako jeden celek – architekturu, vodohospodářství, dopravu, statiku. Hlídali jsme si autorsky klíčové prvky – kolonádu, vedení stezek, podobu říčního koryta, výsadbu. Řešili jsme to jako komplexní dílo všichni dohromady. Nebylo možné, aby si někdo něco dělal po svém, protože je to velice komplexní stavba – vodohospodářsky, dopravně, architektonicky, stavebně a krajinářsky.

Jak jste spokojen s realizací?

Myslím, že můžeme být spokojení. Ze soutěžního návrhu se udrželo maximum. Středobod je kolonáda, ta dopadla podle našich představ. Následná revitalizace se taky povedla, řeka se oživila a začíná se chovat přirozeně.  Bude se dál vyvíjet, je to nastavené tak, aby tok mohl dál pracovat a v daném rámci tvořit břehy. Ne že by se břehy vymílaly, ale jsou zde štěrkové lavice, které se mohou korytem přirozeně pohybovat. Celý návrh byl postaven tak, aby umožňoval dlouhodobý vývoj říční krajiny. Ale hlavním pozitivem je návštěvnost, která ukazuje, jak prostor lidi zajímá a užívají si ho. 

Vaše zapojení už skončilo, nebo máte ještě nějakou práci i po zpřístupnění?

Je to vesměs uzavřené, ale stavba ještě není zkolaudovaná. Budou se ladit detaily jako provozy na kolonádě – rekolaudace nájemních jednotek – kavárny, bistra a další. Město si zvolí provoz, jaký by chtělo, a budou se shánět nájemci. Další gastro point má vzniknout u mokřadu vedle areálu Favorit. Uvidíme, co přinese ostrý provoz. 

31863187318831893190319131923193319431953197

Pro vás to byla jedna z prvních zakázek, jak vás posunula?

Byla to úžasná škola pracovat s profesorem Rullerem. Byl opravdu architektonický génius a jeho pracovní morálka byla taky neskutečná, poháněla člověka dál. Byly to nesmírné zkušenosti a vyplynuly z toho další příležitosti. V oblasti povodňových opatření se pohybuji dál, spolupracuji na další etapě, určitě je dobře, že na sebe bude území navazovat. Dále mě oslovili do poroty na výběru povodňových opatření v Olomouci. Sedět i na druhé straně byla taky výborná zkušenost.

Projektu náplavky předcházela intenzivní participace a zohledňování připomínek nejrůznějších subjektů. Pokud se mohli všichni vyjádřit, měli by teď být všichni spokojení?

Nevím, jestli jsou, ale ano – projekt procházel připomínkováním ze strany všech dotčených orgánů. Investorem bylo město Brno, projekt spadal pod gesci KAM (Kancelář architekta města). Probíhaly konzultace s Povodím Moravy, městskými částmi, biologickými experty, rybáři, vodáky i policií. Například na pravém břehu mezi výstavištěm a Riviérou jsme chtěli zvýraznit existující pěšinu, ale biologové požadovali, aby zůstala oblast klidová – tak jsme ji vypustili. Jednali jsme i s vodáky o přístupu k řece, mají tam divočejší úsek s kamennými výhony. S Policií jsme jednali o umístění zábradlí. Odbor vodního a lesního hospodářství a zemědělství měl přísné podmínky k ochraně majetku jednak za povodní a potom k ochraně majetku v aktivní zóně – kolonádě. Komerční jednotky na kolonádě musí být za povodně uzavíratelné – hasiči to už testovali.

Miroslav Korbička se narodil roku 1983 v Brně. Na VUT vystudoval Fakultu architektury pod vedením Prof. Ing. Ivana Rullera s diplomovou prací, s níž se umístil v mezinárodní studentské soutěži na Slovinské Národní divadlo. V začátcích praxe spolupracoval dále na projektech a soutěžích s Ivanem Rullerem a pracoval v ateliéru Fandament Architects pod vedením Pavla Lazarova. V roce 2017 přišlo vítězství v mezinárodní architektonicko-krajinářské soutěži na nábřeží řeky Svratky a projekt pokračoval do jeho výstavby v roce 2025. V roce 2020 založil architektonickou kancelář Archtime s.r.o. soustředící se na komplexní řešení stavebních návrhů ve spojení s přírodním prostředím, udržitelností a moderními technologiemi.