Nevyhrála praktičtější verze, ale ta, co se nám víc líbila, říkají majitelé chaty Luft

DRAHANSKÁ VRCHOVINA – Víkendy na chatě na samotě u lesa trávila Karolína často už od malička a i později s Ondřejem si občas nějakou vypůjčili. Pak někdy během dlouhých dní a nocí covidové pandemie přišel nápad postavit si vlastní. Začali shánět pozemek, ale nabídka v zahuštěných zahrádkářských koloniích se jejich vysněnému ideálu ani neblížila. 

„Po pár měsících jsem narazila na inzerát na realitce, která není zas až tak známá a jeli jsme tam hned ten den, co ho zveřejnili. Byla zima, když jsme tam dojeli, zrovna začaly padat takové velké sněhové vločky, bylo to na kopci s výhledem… My milujeme výhledy, tak jsme se hned domluvili,” vzpomíná Karolína Markulčeková. 

Jak jste dospěli k návrhu chaty?

Karolína: Moje nejlepší kamarádka je architektka Nikol Cojocaru, s manželem mají studio Cojocaru architekti. Ukázali jsme jim, co jsme koupili a nasdíleli myšlenku, jak by to mělo vypadat. Ve hře byly dva návrhy – áčko a áčko s podsadou. Nakonec nevyhrála praktičtější verze, ale ta co se nám víc líbila, i když je prostorově náročnější. I ta chata, kam jsme jezdili, když jsem byla malá, bylo takové áčko zapuštěné do země. 

Chtěli jsme to co nejvíce prosklené, aby si člověk užil tu okolní přírodu, byl s ní co nejvíc v kontaktu a nic mu neuniklo. Takže je to áčko prosklené z obou stran a ještě jsme tam prolomili střechu oknem na sever, protože je tam krásný výhled do údolí. Vždycky jsem chtěla okno s lavicí a výhledem, bylo to pro mě must have a jsem ráda, že to vyšlo. Kvůli nákladům jsme sice později uvažovali, jestli ho nevyškrtneme, ale neudělali jsme to a myslím, že je to teď ta nejoblíbenější část chaty. Každý, kdo přijde, se tam posadí.

Co jste si tedy postavili?

Karolína: Je to dřevostavba, ze dvou stran celoprosklená, původně jsme chtěli zelenou střechu, ale kvůli sklonu to bylo složité, takže je nakonec plechová. Celá stavba je podsklepená ze tří stran i dole jsou ještě výhledy na severní stranu. Zázemí a technické místnosti se tedy vešly do sklepa a je tam dokonce i místnost, kde se dá přespat. Kapacitně je tedy pro 4 až 5 lidí + třeba děti, pokud se vyspí na posteli s rodiči. Původně měla být malá chata pro dva, ale narostlo to a jsme rádi, protože se tam můžete potkat třeba s přáteli.  

Dominantou interiéru je točité schodiště z přízemí do nejvyššího místa, kde je druhá postel. Točité schodiště jsme zvolili kvůli prostoru, každé jiné by ho zabralo příliš. Osvědčilo se, chodí se po něm dobře. Dlouho jsem vybírala barvu, aby zapadla do minimalistického interiéru, ale aby zároveň taky zaujala. Nakonec je to taková šedozelená, Ondrovi přišla jako prostě šedá. Zapadá jak do chaty, tak do okolního prostředí. 

Většina nábytku je na zakázku od truhláře i kvůli atypické áčkové stavbě. Vše je ze smrku, natřené osmo olejem. Je z něho kuchyň, lavice, oddělení koupelny od obývacího prostoru a velká pódiová postel ve spodní místnosti. Doplňovali jsme to ještě světly a dalším nábytkem od domácích výrobců. Židle a křesílka od Tonu, velká světla od Lucisu, rozsvícená vypadají jako planety, dodávají tomu další rozměr, jak visí v prostoru, vybrali jsme je moc dobře. Keramické vypínače od Katypaty, zaměřovali jsme se na přírodní materiály a kombinovali jsme to do bílé a světlých barev a nechtěli jsme to přeplácat.

S architekty jsme byli po celou dobu stavby v kontaktu a hodně věcí jsme společně konzultovali, posílali si fotky a vymýšleli řešení. 

Jak je chata dělaná po technické stránka?

Ondřej: Původní myšlenka byla mít to co nejvíc udržitelné. Na pozemku sice byla stará rozpadající se chatka, ale nebyla vůbec zasíťovaná. Byly tam ale dva vrty na studnu, které jsme vyčistili a osadili a nyní zkoušíme jejich vydatnost. Na pozemku máme čističku odpadních vod a přečištěnou vodu využíváme na závlahu. Elektriku nám po roce a půl natáhl ČEZ, vytápíme tepelným čerpadlem země-vzduch (ohřev vody a podlahové topení). 

Stavbu nám hodně komplikovala delší příjezdová cesta, která vede lesem, ke konci se hodně svažuje a zatáčí do pravého úhlu. Dostat tam nějakou těžší techniku nebylo snadné. 

Je vidět, že máte z chaty radost.

Ondřej: Teď už ano. Když už tam není tolik práce :)

Karolína: Ano, ale byly tam situace, kdy to bylo hodně náročné psychicky i fyzicky, hodně prací jsme si dělali sami. I vztahově nám to dalo zabrat, přicházely neshody, občas to bylo frustrující, ale teď už jsme v dobré fázi.

Je to chata nebo ubytovací spot?

Karolína: Není to jako hotel, kde jen spíte. Sem jedete kvůli tomu místu. My už odtam moc na nějaké výlety nevyjíždíme. Máme tam teď u terasy koupací sud a saunu, takže je tam pohodička.

Zamýšleli jste se nad návratností takovéto investice?

Ondřej: Ano zkoušeli jsme si i sepsat takový byznys plán. Z dnešního pohledu bych ho ale označil za hodně optimistický. Původně jsme počítali s možnou návratností do osmi let, pak jsme ho po začátku stavby přepočítali a vyšlo nám to na 15 let a teď, když známe realitu, odkládám to definitivní přepočítání, protože mám strach, jak to vyjde. Snad to bude dříve jak za 30 let. 

V čem jste se netrefili?

Ondřej: V nákladech, které jsou o dost vetší, než jsme plánovali. Nejen pořizovací, ale i provozní. Odhad na úklid a údržbu a energie jsme netrefili. Počítali jsme to před začátkem války na Ukrajině. Je to dřevostavba a dřevo šlo násobně nahoru, tak se to prodražilo.

Jak chatu pronajímáte?

Ondřej: Zatím jen přes Instagram a zvažujeme také web, kde by byl rezervační systém. 

Karolína: Snažila jsem se tam zveřejňovat příběh stavby a postupně jsme tak získali sledující. Když už je to teď hotové a hezké sledujících přibývá nejvíce.

Ondřej: Chatu nevytěžujeme na 100 % vždy necháváme dostatek prostoru na úklid a údržbu, vychytáváme dětské nemoci, které se objevily v provozu. Hosté tak díky tomu nemusí odjíždět do 10. jak v hotelu. Je to místo k odpočinku, tak to nechceme dělat hekticky. 

Jaký máte poměr pronájmů a vlastních návštěv?

Ondřej: To ještě nemáme úplně rozmyšlené. Zatím jsme tam při stavbě byli skoro pořád, takže jsme to teď pustili na pronájmy a trochu si od toho odpočíváme. Už nám to ale začíná zase chybět a rádi bychom tam zase zajeli.

Chata Luft