Nesnášela pohovky, tak zkusila jednu navrhnout. Hella Jongerius mění design zevnitř

Nesnášela pohovky, a právě proto se rozhodla jednu navrhnout – úplně jinak a rovnou pro značku Vitra. Tento způsob tvorby Hellu Jongerius vystihuje víc, než jakákoliv běžná kolonka. Designérku, vizionářku a rozhodně i trochu rebelku je docela těžké charakterizovat, jelikož razí osobitou cestu. Její více než tři dekády nyní mapuje první retrospektivní výstava ve Vitra Museu s názvem Whispering Things.

Ačkoliv Hella Jongerius operuje uvnitř odvětví designu, nebojí se zpochybňovat status quo a pokládat nepříjemné otázky, na něž poté sama hledá smysluplné odpovědi. Přestože se podle svých slov nachází v moři špatného designu, snaží se je měnit zevnitř a být hybnou silou, vracet předmětům hloubku a barvu. Uvědomuje si totiž, že kritika je také velmi snadnou cestou, daleko komplikovanější je nacházet opravdová řešení. 

Můžeme si to ukázat na konkrétním příkladu. Designérka kritikou nešetří zejména směrem ke konzumerismu a komenrcializaci odvětví, uvnitř kterého tvoří. Její reflexe se ale tak trochu týká i nastavení systému velké části západní společnosti. Pokud ještě trochu poodstoupíme, dalo by se říct, že designérka nejčastěji tematizuje plytkost a odosobnění. Po pojmenování problémů začíná otázkou. Ptá se, jak vlastně navrhovat ve světě, který má – minimálně věcí, spíš přebytek, a kde se jejich hodnota odvíjí od té na trhu. A jak mohou objekty ztělesňovat spíše pocit péče a docenění než nadměrný konzum a budoucí odpad?

„Design je vždy morální rozhodnutí“

Řadu myšlenek sepsala spolu s teoretikem designu Louisem Schouwenbergem v kontroverzní knize Beyond the new. Tematizují v ní slepý hlad komerčního designového odvětví po něčem novém a jak v záplavě novot poznat opravdovou kvalitu a inovaci. Věci podle nich sehrávají úlohu mediátorů mezi lidmi a jejich každodenním životem. Design ovlivňuje – a někdy určuje to, jak žijeme. Na této lince Jongerius ostatně i navrhuje – na základě vztahu člověka a objektů, které podle ní spoluutvářejí naši osobnost. 

V designu Jongerius ostatně spatřuje i sociologická, politická a morální témata. Podle ní nemůže z podstaty věci být nikdy neutrální. “Věci ztělesňují morálku, moc, někdy dokonce lhostejnost. Stopy jejich výroby vyprávějí příběhy o práci, zdrojích a vztazích. Design je vždy také sociologií. Říká nám, jak žijeme a čeho si ceníme. Musíme se naučit naslouchat těmto tichým příběhům,” podotkla v jednom z rozhovorů Jongerius.

Přestože výchozí bod procesu tvorby i všechny výstupy souhlasně staví Hellu Jongerius do kategorie industriální designérky, vzdálenost mezi začátkem a koncem procesu skýtá prostor pro mnohé. Designérka přemýšlí v kontextech, skrze které se snaží napravovat dysfunkční části světa kolem sebe. Tím zformovala osobitý rukopis, postavený na komplexním přístupu a rozmanitosti materiálů, z nichž čiší síla ruční práce, která svou intenzitou poukazuje na její důležitost. A nezapomínejme ani na barvy.

Když promlouvají barvy a materiál

Kromě samotných objektů se mezi nejvýraznější počiny Helly Jongerius řadí právě práce s barvami a materiály. Za všechny jmenujme barevnou a materiálovou knihovnu, kterou vytvořila pro Vitru. Všechno to začalo otázkou a překvapivou odpovědí. Na dotaz, jestli by chtěla vlastnit Eames Lounge Chair designérka Rolfu Fehlbaumovi odpověděla, že ne. Jedním z důvodů byla i barevnost, kterou později měla možnost citlivě upravit. Právě tím, že se nebála pozměnit barevnost – i u takové ikony, jakou je Eames Lounge Chair, věří, že pomáhá objektům zůstat relevantní i dlouho od svého vzniku. 

Mimo tohoto křesla se zaměřila i na další objekty a komplexně uchopila celé portfolio švýcarské ikonické značky. Vytvořila jazyk, který dával možnost vyniknout individualitě návrhů zároveň je sdružuje do koherentního celku – knihovny. Ta ale není uzavřená a může se měnit v závislosti na změnách kontextů a portfolia. Zahrnula do ní i materiály, které odpovídají každému typu použití. 

Výstava ve švýcarském Vitra Museu koncentruje tvůrčí proces Helly Jongerius na příkladu více než čtyř stovek děl, skic a experimentů. Z nich je patrný jakýsi našeptávající hlas ( – odtud název výstavy), který každý designérčin kousek prostřednictvím nuancí a jemných náznaků nese. Zároveň jí platforma kulturní instituce dává možnost podle jejích slov promlouvat na spotřebitele jinak, než prostřednictvím jejich peněženek. Právě běžní uživatelé totiž disponují určitou částí moci, kterou na odvětví mohou uplatnit. 

Spolu s výstavou vyšla i stejnojmenná publikace Whispering Things, která je první knižní retrospektivou designérčiny kariéry i způsobu myšlení. Kromě nákresů, ilustrací obsahuje také spoustu fotografií ze studia, které dosud nebyly k vidění.

Jongerius Lab, Whispering Things